Tatra 815 S3 – úplně jinak

Tímto  modelem se možná dostaneme za hranice běžného chápání. Na některé čtenáře by to mohlo zapůsobit i jako případ extrémního šílenství a nikdy více se už na mojett.cz nepodívají. Snad se tak nestane, případně se omlouvám za odliv čtenářů a vám, co máte chuť číst ještě dál, doporučuji neprovádět nic podobného u vás doma, neb by vás také mohli mít za blázny 🙂

Takže: v článku o Tatře na svoz dřeva jsem psal, že model je propracovaný natolik, že nemusí stát někde v koutě jako doplněk. Proto jsem se do další stavebničky pustil trochu po svém a rozhodl jsem se z ní udělat něco vzdáleně podobného modýlkům, které lze vídat na kitařských výstavách. Samozřejmě jsem i nadále věrný nekitařskému měřítku 1:120 a jako základní prvek byla vybrána Tatra 815 S3 od pana Štěpničky. Tou se už zaobíral kolega VoVo v nedávném článku, avšak provedení stavebnice už je dnes trochu jinde, než před dvěma roky. Aby tu nebylo desetkrát to samé, v článku popíšu jenom věci, které jsou nové a vlastní postřehy. Všechno ostatní důležité najdete ve starších článcích o dřeváku a armádní sklopce.

V hlavě se mi už nějak vyrýsoval záměr. Na svahu bude stát sklápěčka se sklopenou korbou a bude mít otevřené dveře do kabiny, to celé na nějakém minidiorámku. Takže jsem se vypravil na burzu pro stavebnici tatrovky a ještě jsem si jí obohatil o dutou kabinu, která je nově v nabídce doplňků.

Jako první jsem začal pracovat právě na kabině. Na základě toho, jestli se povede zvrácený záměr s otevřenými dveřmi se rozhodnu, jestli má cenu pokračovat v šíleném plánu 🙂  Balení je již klasika pana Štěpničky. Rychlozavírací sáček s návodem, odlitky z rezinu, mosazným leptem a čirou fólií na zasklení. Odlitky jsou čisté a začištění nálitků bylo otázkou chvilky.

Vpravo je původní plná kabina běžně dodávaná ke stavebnicím. Tu stačí dole zabrousit a máte hotovo. S leptanou kabinou je ale potřeba si trošku pohrát. Odmění vás však super vzhledem a daleko větší detailností. Já se do stavby pustil trochu víc brutálněji, takže jsem si “vytunil” i tu detailnější dutou kabinu…

Za normálních okolností stačí na zákad kabiny nalepit naohýbaný lept, případně dovnitř dosadit volant, zaklopit střechou (vše krásně pasuje) a je vyhráno. Já ale žiletkovou pilkou v základu odpreparoval dveře řidiče a leptík několikrát rozstříhl. Upravil jsem jednak zadní rohy kabin, aby byly pod úhlem a kabina se směrem nahoru zeštihlovala a také jem nastřihl přední horní rohy. Po vyhnutí předních okenních sloupků dopředu se zmenšil sklon čelního skla a kabinka vypadá výborně. Potom stačilo ty kousíčky neztratit a spájet je zase dohromady. Dalším krokem bylo vystřižení dveří. Mají vyleptanou drážku, která vás dobře vede. Chce to ustřihnout i čelní sloupek, aby bylo k čemu připevnit přední sklo. Když to celé máte úspěšně hotové, nezbývá než slepit obvod kabiny se základem, přilepit ten pekelně tenoučký přední sloupek a z leptu a odlitku zkompletovat dveře. Ty se připlácnou na hranu řezu, aby to vypadalo “pravděpodobně”. Střechu jsem zatím nepřilepil, to až po zasklení. Do interiéru jsem na kousek párátka přilepil leptaný volantík. Všechno spojuji středně hustým vteřinovým lepidlem, jenom plech k plechu pájím klasicky cínem. Jinak si běžně vystačíte s vteřiňákem, pokud neplánujete podobné ztřeštěnosti jako já. Fotka ukazuje porovnání duté a plné kabiny. Pokud se nechete nějak zvlášť stavbou modelu zatěžovat, bude vám asi stačit plná čirá kabina. Ten pohled na dutou kabinu s volantem je ale nenahraditelný 🙂

Při nákupu mě pan Štěpnička ujišťoval, že postavit kabinu s otevřenými dveřmi asi není možné.

O to víc jem se ale chtěl přesvědčit vlastní zkušeností. Příště se pokusím o odpruženou sedačku řidiče 🙂

Zkouška kabiny na začištěném rámu. Pasuje to, kabina nevypadá špatně, takže můžeme pokračovat v dobrodružství.

Web výrobce vás informuje, že stavebnice samotného náklaďáku je upgradovaná. V čem ono vylepšení spočívá? O tom, jaké bylo prapůvodní provedení modelu už psal VoVo. Nově ale ve stavebnici naleznete nastříhané Evergreeny, nějaký ten obtisk a kolečka z nové formy, která vypadají o poznání lépe. Tou nejmarkantnější změnou ale je nahrazení odlévané korby leptem. Mimo to se plynule zlepšuje kvalita odlitků, což také potěší.

Aršík s leptem korby obsahuje nejen korbu samotnou, ale i řadu jiných doplňků. Některé se dublují s díly u duté kabiny, ale nevaí, čím víc, tím líp 🙂 Lept nabízí korbu s pohyblivými zadními dveřmi, zástěrky ke kolům, zpětná zrcátka, stěrače, zadní nárazník a jiné nezbytnosti.

Korba se také dočká pár úprav. Na dno jsem připájel výztuhu a dokud byla korba takto rozložená, jakoby “zevnitř” (myšleno prostorem, kde se vozí náklad) jsem do ní vyklepal násadkou šroubováku důlky různých tvarů a velikostí. Chce to opatrně a s citem, a hlavně neprovádět tuhle operaci ničím ostrým.

Klepat je potřeba hlavně v místech mezi výstuhami, kde se i ve skutečnosti plech snadno prohne. Důlky jsou samozřejmě vyrobeny nejen na bocích korby, ale i na čele a ve vratech. Nejhlubší jsou však v podlaze. Když je korba zdeformovaná podle vašich představ, stačí jí naohýbat a spájet. Zadní dveře vložíte nasucho. Souběžně pokračuje práce na podvozku. Kolečka jsou navrtaná a nasunutá na tyčky.

Občas se mi stalo, že jsem se do páce tak zažral, že jsem zapoměl dělat fotodokumentaci. Přihodilo se to i v tenhle moment, takže si můžete všimnout skoro hotového náklaďáku na rodícím se podstavci. Protože korba bude sklopená, v rámu jsem odstranil odlitý píst a ze špejle jsem vysoustružil ve vrtačce svůj. Kolečka na nápravách jsem naaranžoval tak, jak to vidíte na fotce. Pro Tatru jsou typická kola zavěšená každé na své polonápravě, které se různě ohýbají podle jízdy terénem. Takže to nejlíp naznačíte ohnutím plastové tyčky, na které drží kolečko. Základ terénu je nařezaný ze styroduru a figurka je od Preisera.

Tady už je základ polepen toaletním papírem. Také je patrné natočení předních kol. Celá poloha podvozku a kol se bude ještě ladit až podle finální situace, takže se bude ještě ledacos měnit. Také pořád není přilepená korba a kabina.

A už je nastříkáno. Použity byly základní odstíny černá a červená z Agamácké lihové řady. Na korbu předtím přibyly zástěrky (jsou ve skutenosti gumové, takže jsem je naohýbal, stejně jako zadní zástěrky) a také ze struny naohýbané “něco” na spodku korby. Nevím k čemu to tam je a vlastně to ani není moc vidět, tak se tím kdyžtak nemusíte zdržovat 🙂

Terén se nám mezitím trochu zazelenal a na tatrovce je o něco víc barev. Disky kol a výfuk jsou natřeny Hliníkem, vzduchový filtr světle modrou, vnitřek korby je vystříkám stříbrnou, tou jsou líznuté i stupačky a píst. Různě vybarven byl i interiér kabiny a takové ty detaily jako světla, odrazky, zrcátka… Ze struny jsem doplnil na zadní rohy kabiny madla a na stupačky za koly také. To je specialita sklápěček. Ostatní Tatry mají většinou kabinu předsunutou a na tu naopak použijete stupačku z aršíku leptů od duté kabiny. Tentokrát vám ale zbyde.

Model jsem opatřil obtisky (nápis TATRA, SPZ, výstražné pruhy) a na korbu jsem namaloval štětcem záplaty opravovaného laku. Záměrně jsem zvolil trochu jiný odstín, posloužila akrylová Agamácká 60L. Terén jsem zamýšlel jako nějaké odlehlé místo, takže tu je vysoká tráva a křoví. Došlo také na zasklení. To proběhlo překvapivě rychle, malinko složitější bylo jenom přesně vystřihnout čelní okno. Všechna okénka jsou do kabiny zalepená Sidoluxem. Tím je ostatně přestříkám celý model a také jsou jím přilepeny stěrače.

Něco málo k podstavci: Základ je z javorového dřeva ošetřeného nitrocelulózovým lakem. Když už se s tím tak ….(domyslete si sami), zkusil jsem udělat nějaký důstojný podstavec. Vrchní výsek krajiny zatím  nelepím, to až později starým dobrým vteřiňákem.

K veškerému lepení krajiny je použit Herkules ředěný podle potřeby. Nejdřív jsem do míst, kde bude tráva nasypal hnědé piliny a zbytek zasypal jemným štěrkem a prachem od Poláka. Chtěl jsem ale pískový odstín, který jsem nesehnal, takže jsem to celé nastříkal pískovou Agamou (v místě pilin míň). Na to přišly trsy dvou různých foliáží Model Scene (F011 a F513) a místy i Naturex od Poláka (9011) spolu s nějakým zbytkem statické trávy. Bylo to hned a nevypadá to špatně.

A blížíme se do finále, náklaďák dostává patinu. Základní napuštění olejovkami a následné vetření pigmentů už nebylo nic náročného. Výsledekek  zafixovat Sidoluxem a potom matný lak Vallejo. Ten jsem nedával všude, kabina zase tak matná být nemusí a navíc není záhodno, aby se matný lak dostal i na okna, protože ty učiní dokonale neprůhlednými. Potom jsou místa, která by se naopak vyloženě měly lesknout, takže štětcem jsem natřel Sidoluxem znova okna a zpětná zrcátka, také čerstvé škrábance na korbě. Aby nebylo na diorámku tak smutno, kolem se bohybují dva fachmani. Jeden kráčí kolem auta…

…a druhý kontroluje situaci z kabiny. Oba se jistě za celý den nezastaví, takže jsme je nejspíš zastihli zrovna ve chvíli zasloužené přestávky.

Jeden letecký snímek… Tatrovka přivezla nějaký ten štěrk výstavbu čehosi, takže korba není tak zaneřáděná od hlíny a za vozem je první vrstva chystané hromádky.

Dělňas v popředí prý vypadá jako manekýn. Záměrně to není a mě to zas tak nepřijde, tak kdyžtak dejte vědět do komentářů svůj názor 🙂 Boky krajinky jsem oblepil načerněným kartonem a konečně jsem všechno dohromady slepil vteřiňákem.

Chce si to trochu pohrát, aby auto v terénu správně “sedělo” a nebylo nějak nepřirozeně skřípnuté.

Hromádka štěrku se konečně začíná…. hromadit. Vždycky jsem dal vrstvičku, zalepil. Když to uschlo, tak další a tak pořád dokola. Ta modelařina je ale adrenalin 🙂

Detail na zadní dvojnápravu. Vypružení jsem nakonec udělal decentnější, ať to nevypadá jako na závodech truck trialu. I tak je to myslím znát a bohatě to stačí.

Teď už je model prakticky hotový. Občas jsem do něčeho sáhnul štětcem, ale nic podstatného.

Myslím si, že za těch pár let co je pan Štěpnička a jeho modely na scéně, udělal pořádný kus práce a neúnavně se posunuje dál a dál. Tolik co z jeho stavebnice asi z jiné nevykouzlíte. Výhodou je, že nabízí sady doplňků a každý si tak může model vyšperkovat podle vlastí chuti a zkušenosti.

Na téhle fotce je krásně vidět průhled kabinou, který je nyní dokonalý. Ačkoliv jsem se toho obával, kabina nakonec nebyla nějak extra složitá a v základní verzi bez otevřeného čehokoliv by jí měl zvládnout každý.

Celkový záběr…  Všimněte sei, jak mi krásně nelícuje ten dřevěný podstavec s krajinou. Dvakrát měř….

Celé dílko jsem si pracovně pojmenoval “Pomník Tatrovce”. Aby mohl dělat “parádu” na poličce ještě jsem z plexiskla vyrobil průhledný překryt. No královna krásy to není, ale aspoň se na to nepráší a kdyžtak se to dá sundat 🙂

Takže hotovo. Větší šílenost už mě snad nikdy nenapadne. Snad je dobře vidět, že auta od pana Štěpničky (ttauta.wz.cz) nepatří nutně na vagony nebo do kolejiště, dají se s nimi dělat divy. Stavbička byla pohodová, cena příjemná a výsledek je koukatelný. A ještě mi dokonce model dal nějakou zkušenost do života: až vám bude někdo tvrdit, že nejde něco postavit s otevřenými dveřmi, nevěřte mu! A až vám potom kdokoliv řekne, že jste šílenec, s největší pravděpodobností bude mít pravdu 🙂

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>