Barvení modelů – natírat nebo stříkat?

Typický dotaz začátečníka. I já takové dotazy pokládal, není třeba se za ně stydět, jen je potřeba se zeptat vhodnou formou na vhodném místě a ve vhodný čas. Dnešní trend je poměrně nekompromisní k dříve běžnému “štětcování” a kdo nestříká, není “IN”.

Jako vždy zde budu prezentovat svoje zkušenosti a postupy. Určitě se najde spousta lidí, kteří to dělají jinak a jsem si jistý, že možná i lépe. Protože se však tyto základní otázky většinou považují za samozřejmé, nidke se veřejně kromě diskuzních fór moc neřeší.

Prvním rozhodováním tedy je, pro jakou technologii se rozhodnout. Vpodstatě jsou tři základní a nejpoužívanější:

– štětcování – tedy aplikování barvy štětcem

– stříkání spreji – většinou spreje určené pro široké použití, nikoliv pro modeláře

– stříkání airbrushem – speciální stříkací pistole, speciální modelářské barvy

Pak samozřejmě existují další výjimky a technologie, z nichž si teď vzpomenu třeba na speciální modelářské spreje Tamiya, nebo metodu tupování. S těmi však nemám zkušenosti, proto se jim věnovat nebudu.

Když se shrnou plusy a mínusy jednotlivých technik:

Štětcování:

+ nízké pořizovací náklady

+ velká variabilita barev

+ rychlá příprava a úklid

+ relativně málo smradu

+ na drobné detaily jediná možnost

– náročnější na správnou aplikaci

– nižší kvalita výsledného povrchu

Spreje:

+ rychlá příprava a úklid

+ relativně dobrá cena

– smradu jako v hradu

– široká oblast rozprašování = spousta bordelu kolem = nehodí se do bytu

– snadno se to přežene s vrstvou a model se “zalije”

Airbrush:

+ výborná výsledná kvalita povrchu

+ malá spotřeba barev

+ precizní dávkování barvy na větší plochy

– vyšší pořizovací náklady

– celkem dost to smrdí (záleží na druhu barev)

– příprava a čištění trvá nejdéle

– náročné na prostor

Když se to vezme trochu podrobněji, jako první je štětcování. Na začátek je to ideální technika. I já takto začínal a natřel jsem několik modelů. Nutno podotknout, že s nesrovnatelně menšími náklady se dá udělat naprosto vyhovující povrch pro provoz na kolejišti. Pořizovací náklady jsou cca 200 Kč na první vagón. Chce to nějaké štětce. Já mám velikosti 00K, 1K, 2K+P, 4K+P, 6P – K=kulatý, P=plochý). Dneska už stejně používám štětce téměř jen na detaily a na obtisky, takže si vystačím v rozmezí 00 – 2.

Pak to chce barvy. Na štětec zřejmě nejlepší (a nejběžněji sehnatelné) syntetiky (Revell, Humbrol, Agama – vše v plechovkách). Barvám se budu věnovat příště. Na syntetiky stačí obyčejné syntetické ředidlo S6006.

A můžeme jít natírat… Co jsem natřel kupříkladu štětcem? Tyhle tři “Rajky” (patina později dodělána pistolí).

Barvu je podle mých zkoušek ideální naředit v poměru cca 3 díly barvy ku 1 dílu ředidla, ale chce to samozřejmě vyzkoušet. Barva by měla být řídká, ale při natírání by měla zanechávat alespoň nějakou stopu. Naředěním stylem “obarvené ředidlo” byste natírali hodně dlouho. Určitě lepší několik tenčích vrstev, většinou tak 2 až 3, záleží jak dobře se bude chtít barvě krýt. Světlé odstíny kryjí hůře, tmavé lépe. Po natření barvy je dobré do natřené plochy již nezasahovat, aby se nevytvořili “kocouři”. Barva by se měla sama slít, pokud se do ní nezačne po chvíli ještě rýpat štětcem. Barva zasychá cca za 6 hodin (Revell) až několik dní (Agama). Suchý povrch se pozná částečně tak, že při dotyku povrch nelepí. Také to chce, aby nebyla barva stará nebo vyschlá, při zavírání plechovky je potřeba dobře otřít víčko a já jsem se naučil skladovat barvy víčkem dolů (nedostane se tam žádný vzduch).

Samozřejmě se na první pokus nedá natřít model bezchybně, ale chce to prostě trpělivost. V dnešní době už používám štětec jen na detaily nebo na místa, která potřebuji jen zatřít barvou a nebudou vidět (rámy lokomotiv, interiéry).

Druhé je stříkání sprejem. Na zkoušku jsem koupil na radu kolegy jeden základový sprej a jeden barevný sprej na barevný nástřik. Spreje se dají sehnat většinou speciálně určené na auta, je na nich napsáno, že jde o akrylový lak. V jednom z testů na internetu byly za velmi vhodné vybrány spreje Dupli-Color. Jedna plechovka stojí většinou kolem 100 Kč a vystačí na několik modelů.

Jak už název a určení napovídá, sprej je určený na větší plochy. Z toho plynou základní nedostatky. Sprej je natlakovaný na poměrně velký tlak a má poměrně široký rozstřikovaný kužel. Určitě v žádném případě nedoporučuju zkoušet jakékoliv pokusy s takovými spreji v bytě nebo obytných prostorech!!! Sprej jednak hodně smrdí a jednak hodně práší všude kolem, z čehož by neměl radost žádný obyvatel domácnosti, vás nevyjímaje. Takže hurá do sklepa, na půdu, prostě pryč.

Aplikace je celkem jednoduchá a dá se během chvíle vychytat. Lepší je stříkat jen lehké vrstvy z větší vzdálenosti (cca 20 – 30 cm). V žádném případě nedržet sprej na jednom místě, jinak se model okamžitě zalije. Je potřeba sprejem pravidelně pohybovat po celé ploše modelu. Základový lak má výhodu, že zalije drobné škrábanečky. Pokud se to s vrstvou nepřežene, na detailech nezanechá znatelnou újmu. Spreje zasychají do několika desítek minut, je lepší je nechat proschnout déle (1 den by měl stačit určitě).

Se sprejem se dá dosáhnout při správné aplikaci velmi dobrého povrchu, ale dokonalý přechod barev neuděláte (nebo jen velmi těžko) kvůli silné vrstvě barvy. Já jsem se po pár zkouškách barevné spreje rozhodl nepoužívat, ale základový sprej jsem si nechal. Drží dobře na plastech, polyuretanu i leptu, takže je to taková univerzální náhrada Surfaceru (ta větší plechovka vlevo).

No a tou nejoblíbenější a nejrozšířenější technikou je Airbrush. Spojuje výhody i nevýhody obou předchozích technik. Já už dnes využívám airbrush kdekoliv to jde (kromě zmíněného základového nástřiku leptů a občas polyuretanu).

Nejhorším strašákem při rozmýšlení je pořizovací cena. Kompresory se pohybují cca od tří tisíc výše, stříkací pistole cca od 500 Kč až do několika tisíc. Při troše štěstí to však nemusí platit vždy.

Oblíbené ledničkové kompresory jsou sice dobré, ale pokud si k nim člověk přikoupí všemožné ventily a nádoby, jak se radí po celém internetu, dostane se na cenu průmyslově vyráběného kompresoru. Dobrá varianta však na začátek může být samotný kompresor, pouze vybavený odkalovací nádobou pro olej, který se z kompresoru chtě nechtě line. Pár obrázků má na svém webu kolega Dan z Domácí modulovky. Kompresor se dá buďto někde vyhrabat a vykuchat ze staré lednice (pozor na únik plynů do ozvduší, chovejte se alespoň trochu ekologicky), nebo sehnat na šroťáku či v servisu ledniček za pár stovek. Já jsem svůj kompresor sehnal dokonce zdarma, a to tak, že jsem si na modelářské fórum dal inzerát, že sháním ledničák. Ozvalo se mi několik lidí, někteří mi nabízeli kompresory zdarma. Jeden člověk mi dokonce nabídl kompresor komplet zapojený a se vším potřebným (hadičky, odkalovací nádoba) v dřevěné bedně pouze za odvoz z okraje Prahy. Sám si koupil lepší a tohoto se rád zbavil, byl evidentně rád, že ještě někomu poslouží.

U pistole může být situace podobná. Já osobně jsem svojí první pistoli dostal. Byl to jednočinný Aztek, původně používaný na nástřik keramiky. Pro prvotní seznámení opravdu není potřeba žádná super pistole ani profi kompresor, jak je v mnoha případech doporučováno! Když chcete jezdit autem, taky si hned nekoupíte BMW. Problém byl v tom, že se barva směšovala se vzduchem uvnitř, takže dost často zasychala tryska a bylo potřeba celou pistoli rozebrat a pročistit. Plastové trysky na tom také nebyly s životností nejlíp. Ale na začátek a vyzkoušení určitě posloužila výborně.

Měl jsem možnost vyzkoušet i pistoli z injekční stříkačky (dá se koupit asi za 175 Kč).  Znám dost lidí, kteří jsou s ní spokojení. Mně však nesedla. Jednak mám dost silný kompresor (na dvoučinnou pistoli akorát, na “stříkačku” moc) a jednak mi už ze zmlsanosti chyběly některé vychytávky. Do pistole prostě naberete barvu, pustíte komresor a už to stříká. Chyběla mi jakákoliv regulace množství barvy, jedinou regulací je regulace tlaku z kompresoru (kdo má tlakovou nádobu, má výhodu). Ale když potřebujete i jen na pět vteřin přestat, nezbývá než vypnout kompresor, nebo stříkat barvu pryč (škoda barvy).

Když se mi Aztek skoro rozpadl, skočil jsem do obchodu a koupil si za tisícovku Fengdu 130A. Je to jakási kopie kvalitní japonské značky, ale je to jako nebe a dudy. Pistole je dvojčinná – stiskem se pouští vzduch, posunem v ose pistole se pouští barva. Lze tak velmi jemně dávkovat množství barvy. Navíc barva téměř nezasychá (záleží samozřejmě na naředění, ale systém to prostě barvě moc neumožní). Už bych bez ní asi nedokázal žít. Pročištění stačí formou prostříku ředidlem a je hotovo. Jednou za čas (když už to fakt nestříká) pistoli rozeberu a vydrhnu, případně prostříknu Purisolem od Agamy. Musím říct, že ta investice se určitě vyplatila! Lepší koupit za tisícovku dobrou pistoli, než natřít špatně lept štětcem za stejnou cenu a tím ho “zkazit”.

Syntetiky ředím do pistole ředidlem S6001, cca 1:1 – 3:1 ve prospěch ředidla. Protože používám z velké části lihové Agamy, tam jsou specifika trochu jiná a kdyžtak se o nich zmíním někdy příště. Na stříkání určitě není nic náročného, ale chce to nebát se a vyzkoušet to. Základem jsou tenké vrstvy barvy. Už několikrát se mi vymstilo, že jsem spěchal a dal barvy moc najednou. Nechat proschnout a další vrstvu. Chce to trpělivost, to je základ. Když dáte barvy moc, zalijou se detaily, nebo se vytvoří kapky, které po proschnutí nebudou zrovna ku prospěchu vzhledu modelu. Lepší pomalu přejíždět neustále po celé stříkané ploše, nezastavovat se na jednom místě.

Co z toho plyne? Vlastně nevím, asi vůbec nic. Já sám používám všechny tři techniky, protože každá z nich má něco do sebe. Ale určitě se vyplatí investovat do pistole, protože ta radost z výsledku je pak úplně jiná a člověk nemá pocit, že “by to přeci jen šlo ještě líp, i když je to krásně natřené štětcem”.