Přeznačení a patina vozů Bmo/Bmto Kuehn
Na tuhle malou akcičku se chystám taky dobrých pár let. Neměl jsem na to odvahu, ona je to trošku taková “vyšší dívčí”. Jednak přeznačení, ale hlavně patina patrových vozů Kuehn, nyní už Roco.
Patinu patrových vozů šlo vždy tak nějak naznačit – tu hůř, tu lépe, ale nikdy jsem nenašel vhodnou inspiraci, abych byl s výsledkem spokojený. Střecha vozu je totiž velmi specifická v tom, že velmi brzy po vyjetí z dílen začíná vykreslovat jednotlivé výztuhy střechy. Tím se stává taková střecha vpodstatě nepatinovatelnou – nikdy se nedosáhne potřebného výsledku. Jde střechu nechat jako “stékat” stékanci třeba z olejovky, jde jí stříkat “proužky”, jde jí celou jemně zaprášit pistolí jako že je skoro nová… ale taková ta typická hnusná rezavá panelová střecha, ta udělat moc nešla…
Na první oťukání posloužily vozy původně v provedení ČSD, ze kterých mi kdysi kamarád smyl nápis ČSD – proto se neptejte jak to udělal, ale snad to tehdy šlo lihem. Problém při každém smývání je, že ať už je to cestou chemickou nebo mechanickou, jeden moment je to ještě málo a další moment už je to moc, nejlépe se probrousit barvou až na podklad… To pak létají kurvy vzduchem…
Zde býval “stadion” ČSD. Jinak zbytek značení se přenesl i do éry ČD, takže není potřeba nic měnit – vozy již naštěstí mají bílé písmo (zaváděné od roku 1991).
Kdo by přesto chtěl přeznačovat jiné nátěry, na e-shopu jsou k dispozici obtisky od Fušky nejen na toto celomodré provedení, ale vpodstatě skoro na všechny nátěry – ČSD s fousy, Bmto Najbrt i Bdmteeo Najbrt.
Já jsem dosadil jen bílá loga ČD. Tím je přeznačení hotové.
Nejlepší by bylo vůz přelakovat matným lakem – po leštění starého nápisu zbyl lesklý povrch, obtisk také není z nejmatnějších. To samozřejmě u sestaveného vozu nelze kvůli zasklení. Je tedy potřeba se rozhodnout, zda se s tím nějak smířit, zapatinovat, nebo rozebrat a přestříkat.
Obtisk chce každopádně vodičkou vysvětlit, že přilne ve 100 % plochy, aby nestříbřil. To dělám rovnou Hypersolem, nikdy se mi nestalo, že by mi něco sežral – jen se po natření nesmí nějakou dobu na obtisk ničím sahat.
No, já nebudu stříkat lakem, asi všichni čekáte na tu patinu. Se zkušeností s ypsilonek mi došlo, že není problém udělat patinovací šablonu na jinou střechu. Ta se v tomto případě bude skládat ze dvou dílů – první díl je jednoduchá “maska” pro dokončení patiny – maskuje bočnice a prostor oken.
Hlavní šablona je opět z tenkého kartonu a obsahuje (snad) všechna žebra, co se na střeše nachází. Okna jsou opět maskovaná v rámci šablony.
Naopak dekly nejsou maskované nijak, tam se žebrování (téměř) neprojevuje. Představa, že tohle někdo maskuje z 1mm maskovací pásky – no šlo by to, smekám kloubouček… ale já to nebudu 🙂
Šablonu je potřeba každopádně předem naohýbat o nějakou kulatinu na několikrát.
O hranu stolu jsem pak zalomil hranu v místě přechodu na bočnici – a to i v prostoru oken. Toto je zásadní, aby šablona co nejlépe přilnula všude.
Připravená šablona, vyzkoušet, doohnout a jde se na věc.
Šablonu jsem si zafixoval páskou, aby kopírovala tvar střechy co nejlépe.
Pak stačí zvolit barvu – já zvolil odstín Burned rust, ale šla by i světlejší i tmavší podle období a podle požadovaného výsledku. Pro pozdější nátěr budu volit asi světlejší, střecha je lakovaná světlejší šedou a na té lépe vynikne světlejší rez. Samozřejmě opět platí, že kdo si s tím vyhraje a šablonu o něco oddálí, získá lepší rozstřik a méně ostré hrany.
Celou střechu přestříkám maximálně poloviční požadovanou intenzitou a hlídám si, abych stříkal kolmo k šabloně. Je potřeba si vagón hodně naklánět, aby barva zbytečně nezafoukávala někde víc a někde méně.
Výsledek první fáze. Nyní je možné odstranit šablonu a zkontrolovat výsledek. Nyní už tu nejde nic moc opravit, jedině začít znovu nebo pokračovat.
Pohled na celou střechu. Schválně si najděte fotku skutečného vozu, podle mě to docela pasuje 🙂
Druhá fáze je pokračování, nejlépe stejným odstínem – přestříkat celou střechu ještě jednou, aby zanikly hrany od šablony. Lze vzít trošku i bočnici, výstupek nad dveřmi, kolem střešních oken a dekly. Já jsem naznačil tenkými proužky hlavně stékance z prostorů mezi střešními okny.
Skoro stejným odstínem jsem rovnou stříknul i podvozky – není to ve výsledku skoro vidět. A také jsem stříknul zespodu černou část rámu. Pak jsem podvozky napustil tekutým patinátorem “Frame dirt”.
Pak už stačí jen patinátorem napustit například hranu střešních krytů pro zvýraznění hrany – to jsem udělal černým patinátorem “smoke”.
Napustil jsem i šedé dveře hlavně v prostoru spodní hrany a horního pojezdového mechanismu.
Čelo jsem také “nějak” nastříkal, hlavně nad návalky a část kolem rámu. Napustil jsem černou pár prolisů a dekl nad návalky. A tmavší hnědou jsem jemně naznačil stékance od okapu nad okny a od střešních krytů v jejich rozích – vše jsem utřel prstem nebo uchošťourem.
No, pak bylo potřeba uchošťourem očistit barvu z oken (šlo to u Lifecolorek snadno, u jiných barev bych byl opatrnější) a je to.
Je to samozřejmě poplatné použité metodě, ale z těch všech kompromisních metod je pro mě tato první použitelná.
Určitě bych se do patiny nepustil, kdybych už z ypsilonek neměl natrénováno použití šablony i použití odstínů. Přeci jen jsem si nechtěl zkazit zrovna patráky, které se dneska vyvažují zlatem.
Toto je ten silněji patinovaný (ten první), u druhého jsem pak ubral na intenzitě, když jsem viděl, že to vychází dost silné.
Oba dva vozy spolu, budou určitě jezdit v jedné soupravě.
U světlejšího vozu jsem prostě stříkal méně barvy v obou fázích. Nijak víc jsem jí neředil.
Závěrečné fotky z kolejiště dávají tušit, jak moc je patina výrazná. Určitě by bylo možné jí tónovat trošku víc do šedo-černá, ale nutné to není.
Jedná se o dvojicí vozů, která už si nějakým provozem prošla, a to byl cíl – vyzkoušet silnější patinu, jak to bude na takových vozech vypadat.
Určitě je potřeba při tak silné patině i nějak zašpinit a zmatnět bočnici, aby nebyl kontrast moc velký.
Tehdy ještě mytí vozů nebylo taková samozřejmost jako dnes, že jsou vozy přistavovány na mytí relativně často (alespoň tak vypadají).
Pohled na oba vozy. Jde to sice pomalu, ale začíná se mi kolejiště zaplňovat patinovanými vozidly v kvalitě, že jsem s tím konečně spokojený.
Bočnici by bylo možné ještě zesvětlit nějakým přestřikem velmi řídkou světlou barvou nebo tekutým světlým patinátorem.
T478.1002 na návštěve na Pacifiku veze vlak složený ze dvou vozů Bmo někdy kolem roku (třeba) 1998.
A to stjené z druhé strany.
Pro sebe jsem si zbořil další bariéru – napatinovat patrové vozy jsem opravdu vždy považoval za nemožné, aby to nějak vypadalo. Tentokrát to ale dopadlo úspěšně. Příští meta jsou pro mě po dlouhé době znovu lokomotivy, ať ty vozy netahají samé lešťěnky.
Sada dvou patinovacích šablon bude k objednání jako obvykle na e-shopu.
Nejdřív jsem tu čtverečkovanou patinu neveřil, ale po prohlednutí fotek musím uznat, že je pravdiva… Akorát bude asi náročné ztlumit ty přechody.. Možná nejdřív střechu jen lehce zašpinit rzí a pak mřížku?
To vypadá hodně luxusně! V H0 jsem se o to pokoušel pistolí, a ačkoli jsem se svého času těmi vozy rád chlubil, dnes bych raději použil mřížku.
Bylo by možné připravit ji v H0?
Vypadá to pěkně a dost dlouho jsem přemejšlel, proč jsou střechy vyrezlé v ploše. A pak jsem viděl čerstvě přistavenou soupravu v zimě – zasněžená střecha schla díky tepelným mostům nejrychleji v místech žeber. Ještě veselejší vzorek má střecha šukafonu – ta rezne v ukrutném množství obdélníčků o skutečné velikosti zhruba dvou dlaní, což bývalo krásně vidět z přemostění u karlovarského Dolňáku.