Vozíme spěšniny (2) – Ds a DsPost s bočnicí DK-model
Minule jsem pro spěšninovou “raketu” připravil nákladní vozy Gbqs, dneska to bude vůz doprovodný. K tomu poslouží bočnice od DK-modelu určené pro vozy Ds a DsPost (nově Ds952 a Ds953). Jedná se o vozy zvenku velmi podobné, uvnitř se však liší velkým skladištěm (Ds952) nebo přítomností poštovního oddílu (Ds953).
Samozřejmě, vozy jsou primárně určené pro zařazení do osobních vlaků. Pro pátou a šestou epochu hlavně pro přepravu jízdních kol. Já chci jen využít otevřeného tématu spěšninových vlaků, jejich stavbu spojit s vozy Gbqs a vytvořit si jeden z možných spěšninových vlaků jako celek.
Kdo hledá typický “hytlák”, rozhodně doporučuju zvolit Ds952 bez váhání. Protože Ds953 (DsPost) je dost specifický. Bylo jich vyrobeno méně (30 vs 100 ks), a byly řazeny do vlaků, ve kterých probíhala přeprava poštovních zásilek. Vůz byl vlastně rozdělený na dvě poloviny, v jedné seděl pracovník ČSD/ČD a ve druhé seděli poštovní úředníci. S ukončením poštovních přeprav pak byly vozy využívány pro přepravu běžných zásilek nebo pro doprovod spěšninových vlaků, ale jejich používání se postupně omezovalo ve prospěch praktičtějších Ds952.
Na Ds953 je zajímavé to, že spolu s vozy DPost (r.v. 1972) jsou to jediné zelené vozy UIC-Y z NDR, které měly na sobě nápis Československá Pošta / Česká Pošta. Další už byly jen modré UIC-Y ze Studénky z nízkou střechou. A Tilligův freelance DsPost má zobrazovat vlastně stejný vůz (DsPost / Ds953), který budu dnes stavět. Když se dnešní stavba povede, je možno vyřadit tento freelance model z mého vozového parku.
Snad jediný vůz DsPost, co jsem našel pod ČD s nápisem Česká Pošta (foto z let cca 1993 – 1996, zdroj https://www.alanbutschek.cz/rady/rada_d.php#sekce-07-bautzen-1976).
Další odvozený je skin z Trainzu. Všimněte si, že logo ČD je nezvykle na pravé straně pod oddílem sloužícím vlakové přepravě (dobrá orientace je podle výhledového okna). Na předchozí fotce toto není – ke zvážení tedy je, co je na tom pravdy. Podle mě se jedná jen o chybu skinu, protože i některé popisy na rámu se zdají být zrcadlově proti druhé bočnici. Je zde ale alespoň představa, jak byly popisy rozmístěné včetně nápisů Pošty na obou bocích – později se k tomu dostanu. (Zdroj: https://trainzpremiumroutes.weebly.com/international-content.html)
Po přelakování do novějšího schématu, kdy už nebyl využívaný poštovní oddíl, vozy ztratily jakýkoliv vnější rozlišovací znak poštovního oddílu a zůstalo jen odlišné umístění oken a dveře na obou koncích vozu. Foto z Parostroje – v tomto stavu vozy stále jezdily na spěšninových vlacích. (Zdroj: https://www.parostroj.net/katalog/ov/formular.php3?ind=67)
Zakoupil jsem tedy dvě leptané stavebnice, každou jinou. Když jsem je objednával, trošku jsem čekal, že rozdíl bude trošku větší, než jen pár jinak umístěných oken. Ale když jsem se pak vrhnul do bádání, už mi to nedalo, abych si nepostavil oba. Nejsem si vědom, že bych viděl hotový model z této přestavbové sady víc, než jednou v životě. Ani u produktů neměl nikdy DK-model dostupnou fotku hotového modelu.
V éře ČSD měly vozy DsPost velký žlutý nápis Československá Pošta. Ten kupodivu v sadě DK-modelu chybí! Protože se mi naskytly dobré podklady, malou sadu jsem připravil a je na e-shopu ke koupi jako doplňující obtisk.
Pro epochu pátou je v sadě jen černý aršík na šedo-zelený vůz. Chybí tedy pro celozelené vozy ČSD/ČD bílé popisy (což není výtka, jen konstatování). Vozy Ds952 se dočkaly i Najbrtu 2. Určitě by nebyl problém sehnat obtisky jinde.
Návod je dostatečný, není na tom moc co vymýšlet.
Pro vůz Ds953 jsou v sadě navíc okna šířky 1200 mm.
Je to rozkreslené i v seznamu dílů.
Oba lepty – nahoře Ds953 a dole Ds952.
Jinak se i obsah stavebnic shoduje.
Důležitá odpověď pro ty, co si kladou otázku ohledně použití jakýchkoliv bočnic na vozy Kuehn – já všechny sady dělám jen na Tilliga, tzn. že pro Kuehna by byly moje bočnice moc krátké na délku, a moc vysoké na výšku.
Jednoduchá odpověď “o kolik?” je vidět zde – pro vůz Tillig na obou stranách bočnice přebývá cca 0,7 mm. Ustřihnutím se přijde o naznačené otvory pro madla.
Asi tolik zbyde po odstřižení na každé straně leptané bočnice (drobné pásky) pro Tilliga.
Další věc, co ve stavebnici chybí, je interiér. S tím, kolik interiérů už jsem pro ypsilonky musel předělat, by toto nemělo být složité. Zde tedy konečná verze interiéru pro vozy Tillig, ze kterého jdou postavit oba typy.
Nenápadnými čárami oddělené díly pro Ds952 (dva v horní řadě) a pro Ds953 (prostřední řada a pravý bok). Zatímco Ds952 má jen dveře do celního oddílu a konečnou příčku, u Ds953 je kromě dodatečné příčky také celá výpravna včetně WC, stoly a police.
Dole Ds952, nahoře Ds953.
Pohled z druhé strany, nahoře (vzadu) Ds952 a dole (vpředu) Ds953. Z této strany je rozdíl, že Ds953 má oddělenou chodbu mezi služebním a poštovním oddílem dalšími dveřmi a dveře u kraje poštovního oddílu jsou posunuté blíže nad podvozek.
Služební části jsou shodné.
Poštovní výpravna s policemi a vlevo WC pro poštovní četu. Celý vůz byl uzpůsoben tak, aby se čety nemusely vůbec potkat a kromě (zřejmě uzamykatelné – proto ty průchozí dveře navíc) chodby nebyla žádná část vozu sdílená.
Ds952.
A Ds953. Díly jsou udělané tak, že zámečky dílů Ds952 nepasují do zámečků dílů Ds953, takže nejde zaměnit jednotlivé díly.
Pro stavbu je potřeba vybrat typ Y/B70, nejlépe s pěti střešními větračkami – pak bude minimum úprav na střeše. Malá vložka – kdo si chce prohlédnout funkci větrače Kuckuck, popis je na Wikipedii.
Vůz jsem odstrojil a naznačil si velké nákladové dveře.
Ostatní pozice oken se víceméně překrývají s původními, je potřeba tedy řezat s bočnicí “při ruce” a neustále jí přikládat pro kontrolu velikosti a pozice otvorů.
První jsem zkusil Ds952. Pro osazení nákladových dveří je potřeba v bočnici vyhloubit kus plastu tak, aby se tam zesílený prostor dveří vešel.
Připravený “cedník” – je s tím dost práce, ale rád zachovávám co nejvíce plastu.
Část oken jde vyřezat kotoučkem, část se musí dělat stopkovou frézkou.
V prostoru dveří je potřeba vybrat bočnici skoro až dolů.
Pro vyzkoušení se musí vlepit dveře do bočnice. Lepší je to pájet, já to jen lepil a drží to. Tady chci zmínit, že bočnice mají mazací body podvozkových čepů (víčka na bočnici, zde pod pravým oknem). Nemají ale nijak naznačený svár rámu s bočnicí. Ničemu to nevadí, ten svár je v měřítku neznatelný a je dilema, zda ho tam mít předimenzovaný, nebo žádný. Za mě tam tenkou linku dávám, pomůže to i při usazování obtisků – lépe to rozděluje bočnici a lépe se pak trefuje správná výška umístění obtisků.
Zevnitř je vidět, že dveře zasahují pod bočnici cca o 0,6 mm (2 vrstvy plechu).
Po vlepení je možné vzniklé mezery za dveřmi vytmelit / vyplnit lepidlem. Ale nutné to není, vše překryje střecha.
Jen je potřeba pohlídat, že leptaná bočnice nikde neodstává a nevybouluje se. Pokud vyberete vozy Tillig s mazacími víčky, je potřeba je (stejně jako držáky cedulí) předem obrousit.
Musel jsem dokonce ještě ufrézovat do již lepené bočnice hlubší prohlubeň, ale podařilo se.
Pohled dovnitř – dveře hezky zesílí pevnost celé bočnice. Kolem všech oken je nechaný dostatečný prostor na vlepení rámečků.
Připravený základ Ds952.
Co není nikde popsané je zásadní fakt, že Ds952 nemá na jedné straně vozu vstupní dveře (Ds953 má všechny 4, aby obsluha poštovní části měla svůj vstup). Stavebnice toto nijak neřeší, je nutné dveře zatmelit a přebrousit. Okno musí zůstat zachováno. Nejprve jsem odřezal rohy rámu pod dveřmi, pak jsem dolepil prodloužení rámu z kartonu, a poté vše přetmelil. Je to práce dost nevděčná – tmelená plocha je velká a zachovat rovinu je problém. Raději bych viděl u leptu přesah až na hranu bočnice, jako to dělám např. u vozů WR. Každopádně nějak se to povedlo, lak ukáže, jak dobře.
Ořez pro Ds953 – kromě jiného rozmístění oken je práce stejná.
Ne vždy se povede, kus spodního rámu mi upadl. Ale to půjde snadno dolepit a na pevnost vozu to nemá žádný vliv.
Druhá polovina vyžaduje větší řez kvůli velkému oknu. Stále ale zůstalo nadprůměrně hodně příček proti běžným osobním vozům, takže o pevnost vozu se vůbec nebojím.
Nyní je potřeba si připravit výhledová okna. Hranky jsem projel nožíkem, přesto to bez ohýbačky doma nejde naohýbat. “Tak nějak” se to povede, ale rozhodně se mi okna neohnuly v připravených otvorech. Ale výsledek bude dostačující.
Okna by bylo asi ideální zase pájet. To se mi opravdu nechtělo, takže jsem je přilepil lepidlem B7000. A vypadají, že drží.
Oba vozy spolu – nahoře Ds952 a dole Ds953.
Je to opravdu o tom, že ty vozy jsou pro běžného smrtelníka nerozpoznatelné.
Co se týče barevného provedení vozů, pro epochu IV/V pozor na přesah šedé střechy i přes čelníky, který byl na přelomu 80tek a 90tek už běžný. Takže nejdřív jsem stříknul model základovkou, pak šedou RAL 7005 jen horní stranu čelníku a střechu…
Obě střechy mají rozdílné umístění větraček – těch zmiňovaných 5 je základ, je potřeba doplnit další podle typu vozu. Ty je potřeba dolepit z vlastních zásob, protože stavebnice to nijak neřeší.
Pak vymaskovat jen horní část čelníku.
A zbytek přestříknout RAL6005 zelenou.
Pro V. epochu existují víceméně tři varianty – nejčastěji zelený pruh přes celou bočnici, všechny dveře “polomáčené”.
Dále méně častá varianta, kdy jsou nákladové dveře celé šedé. A pak asi nejméně častá varianta, kdy vůz je polomáčený a vstupní dveře na představek jsou celozelené (jako u běžných osobních vozů). Existuje minimálně jeden vůz s celozelenými vstupními dveřmi a celošedými nákladovými vraty. Já jsem zvolil tu celo-polomáčenou, takže vymaskovat spodek bočnic.
A nastříkat zelenou RAL6001. Pak už sloupnout, a radovat se z jednoduché práce.
Jednou se snad dočkáme ještě vozů D, tedy “služebních Baiek”, které tenhle polomáčený nátěr ještě taky zažily.
Zkušební sesazení s pojezdem – vypadá to nadějně.
Oba vozy – ten šedý čelník vozy vždy úplně změní, teď to vypadá jako dva úplně jiné vozy.
Zeleno-šedý jsem obtisknul dodanými obtisky od DK-modelu. Je to Ds (bez indexu), DKV Ústí n/L.
Pracuje se s nimi celkem dobře. Lak je nádherně hladký a dobře pružný. Jediné, co bylo otravné, byla doba odmočení od podkladového papíru, která byla určitě přes 5 minut. Takže si člověk nastříhá celý aršík najednou, dá si pauzičku, a pak už to jen sází jedno za druhým.
Tisk nápisů je perfektně ostrý.
Jediné, co jsem nepoužil, bylo logo ČD. Nezdál se mi tvar (přijde mi moc vysoké), nezdála se mi tloušťka jednotlivých čar (moc tenké) a nezdál se mi rozměr loga (moc malé). Takže jsem použil nějaké svoje z jiné stavebnice.
Pohled dovnitř již naznačuje, jak důležité je mít v takovém voze interiér. Ten je tam doslova jen proto, aby neprosvítalo skrz.
Ačkoliv jsem interiér nastříkal do krémového odstínu, je zatím znát jen jakési rozdělení příček. I to bylo důvodem vzniku jednoduché “kulisy” interiéru bez detailů.
Pro vůz DsPost jsem si připravil nový vlastní aršík. Loga ČD, řada DsPost, nápis Česká Pošta. To vše v bílém písmu. Samozřejmě půjde takový aršík použít i pro různé přestřiky BTTBček a pseudo-Ds od Tilliga.
Obtisknuto je za chvíli. Dostupná fotka skutečného vozu je jen z jedné strany, na druhé se musí tipovat. Jde hlavně o umístění loga Pošty a popisy na rámu – kvůli mřížce topení (a oknu) je potřeba posunout vše mimo osu vozu a evidentně se v té době dávaly popisy i vpravo i vlevo, takže jsem tipnul spíš levou stranu. Jediné, co by dávalo logiku pro pravou stranu, že je to blíž poštovnímu oddílu.
Pohled na vůz ve společnosti spěšninových vozů, se kterými se v provozu jistě potkávaly na vedlejší koleji, ale asi ne v jednom vlaku. Pozor na to, že spěšninová přeprava je samostatný obor zařizovaný železničním dopravcem na rozdíl od poštovní přepravy, kterou si zajišťovala pošta sama. Jestli se vozy setkaly v jednom vlaku, tak buďto z důvodu, že probíhaly obě přepravy naráz, nebo po vyřazení poštovních vozů již jen jako vozy doprovodné pro spěšninovou přepravu. V tu chvíli už asi ale neměly loga České Pošty.
Nyní přijdou na řadu okna. Jsou ve stříbrné alpace – kdo potřebuje vůz zapojit do ČSD vlaků např. s vozy od Tilliga nebo od Kuehna, může rámy použít nelakované. Za mě je ale alpaka moc stříbrná a hodně to svítí (skutečné rámy se nikdy neleskly). Takže je přestříkám i tak. Mříže jsou v barvě interiéru (slonová kost nebo šedá), ale bude stačit cokoliv světlého.
Já jsem na rámy do celozeleného vozu použil odstín Hliník (metalický, ale neleskne se), jaký dávám i na ostatní ČSD vozy. Na vůz šedo-zelený jsem použil klasicky stejnou barvu jako je skříň.
Mříže jsem vzal krémovou.
Každé okno je potřeba nůžkami upravit na rozměr, aby pasovalo podle velikosti otvoru do skříně. Okraje leptů jsou opravdu velkorysé – já musel vždy stříhat nahoře i dole, a často i boční strany.
Jak teď mám vlastní sérii podobných přestaveb za sebou, trochu mě mrzí, že okna jsou jednoduchá “vzor Tillig” bez jakéhokoliv naznačení plastičnosti – jen obdélník s příčkou uprostřed.
Ona ani ta příčka není ve skutečnosti uprostřed, ona je posazená trochu výš – horní stahovací část má být nižší než spodní pevná část okna.
U užších oken je navíc vnější rám pevný a ještě širší než u stahovaček.
Protože mi přišlo zvláštní, jak uvnitř prosvítá zelená, nabarvil jsem “poličku” ve výhledovém oknu odstínem krémové.
Zkusil jsem vyhrabat pár mých oken z vozu Bvt, ale moje rámy jsou širší i vyšší, takže bohužel použít nejdou.
Rámy oken osazené ve voze DsPost, i tady to nepůsobí moc uvěřitelně. Navíc radius rohů je dost malý, působí to dost hranatě spíš jako okno ze Studénky.
Já jakoby chápu, že základ stavebnice je z dob BTTB kdy “to stačilo”, ale ta okna mi ten zážitek teď docela zkazila. Představa, že bych to měl řadit do souprav vozů Kuehn/Roco, kde jsou ty rámy minimálně třikrát masivnější, mi vůbec nejde dohromady.
Oba vozy opět dohromady a jejich viditelné rozdíly. Nyní můžou jít vozy do matného laku.
Na roh skříně jsem ještě z vlastních zásob doplnil červený štítek, který je jinak skrytý pod vstupními dveřmi.
Patina – to je klasická ypsilonková záležitost umocněná tím, že služební vozy nebyly nikdy moc ve středu pozornosti a tedy spíše rezly v depu. Patinovací mřížkou nastříkaný základ a dostříkáno “podle citu”.
Pro tmavší střechu rád volím tmavší odstín, aby moc nesvítila rez. Naopak pro světlé střechy rád volím světlejší rezavé odstíny.
Proto jsem volil kombinaci (opět) Burned Rust a Roof Dirt (ta je víc do šedo-černa).
Těžko chytit odpovídající sílu patiny na fotku, proto jsou některé fotky hodně ztmavené.
Štětcem a tekutým patinátorem jsem pak dopatinoval prostor kolem mazacích víček, kolen nakládacích prostorů a rámy oken.
Také jsem naznačil nějaký pokus o stékanec kolem výhledových oken a klasicky jsem zašpinil prostor dveří.
Poté jsem větračky zesvětlil přejetím patinátorem Rail Dust a lehce setřel – zamaskovala se částečně ta rezavá patina, která se na větračkách ve skutečnosti moc nedrží a tedy by větračky neměly být tolik rezavé.
Protože vozy pocházejí z různých výrobních roků a tím i sérií, mají mimo jiné jinak uspořádanou spodní výbavu. Protože vždycky bojuju s rozmístěním beden tak, že mám před sebou pár fotek a snažím se to odtušit, tentokrát jsem si připravil nákres předem. Ds952 má vše uspořádané na jedné straně.
Proti tomu Ds953 má baterie rozházené na obě strany. Jinak se ale u obou vozů jedná o jednoduchou výbavu, která by měla jít bez problému poskládat z existujícího spodku Tillig.
U Ds953 (nahoře) to chce odřezat jednu pevnou bednu a tu přemístit, zbytek jsou bedny lepené a přemístil jsem je opět “tak nějak” – není zde tedy potřeba nic dosazovat, pokud se použije jako výchozí vůz “teplovzduch” s výměníkem. Oproti knize Osobní vozy II a nákresu od Ivo Mahela jsem na skutečných fotkách z let 00-10 našel v rozmístění beden nějaké rozdíly. Držel jsem se tedy spíše těch aktuálních fotek, protože věřím, že se postupně rozmístění mohlo proti továrnímu stavu měnit.
U vozu Ds952 už z chytrého článku o vozech Y můžete vědět, že měly ještě dva schůdky, i když je to už teplovzdušná verze. Schůdky je potřeba vyšetřit jinde, nebo koupit jako náhradní díl.
Jakousi amputací středního stupně se dá vytvořit něco, co vypadá jako dva stupně s velkým rozestupem, tyto úpravy jsem využil na stranu bez vstupních dveří, kde budou představovat stupačky posunovačů a tím jsem ušetřil shánění dvou kusů dvojstupňových schůdků.
A na vstupní straně ta správná verze. Zde je vidět kromě patiny už i alternátor na pravé nápravě.
Někdy je člověk tak zvyklý na určité postupy, že přestane být všímavý na novinky – jednou z nich, kterou jsem zařadil, jsou akrylové fixy – mají výbornou krycí schopnost a umí poměrně drobné detaily. Je to ekvivalent fixek Posca, akorát “posky” stojí stovku jedna, a tyhle stojí 300 Kč za celou sadu 12ti barev, dají se sehnat z Číny i větší sady nebo levněji. Na natírání detailů evidentně perfektní – žlutá kryje i přes černou a schody jsou zvýrazněné rychle, snadno a lépe než štětcem natírat.
To stejné jsem udělal i u těsnění dveří – stačí se hrotem držet v prolisu plastu, a gumové těsnění je hotové za 3 vteřiny. Postupně takto doplním na všechny starší vozy.
Zkusil jsem si vyrobit z 1mm kartonu vlastní schůdky – ono to není s tím tou jemností tak horké – ty nástupní schůdky jsou ve skutečnosti docela masivní ocelová konstrukce, žádné nášlapy v síle plechu. Navíc se mi moc nechtělo ohýbat jemnou konstrukci schůdků – bude to chtít zřejmě trochu štěstí a ještě propájet pro zvýšení pevnosti.
Dalším úkolem bylo vlepit zasklení a poté osadit mříže do oken. Mříže jsem usadil na místo a poté zakápnul barvou na sklo v rozích. Problém vždy je, jak přilepit mřížku ale neušpinit si sklo. V představcích bez dveří jsou zpět tovární oválná okna.
Pohled na zasklení nákladových vrat a zatření okna WC zevnitř.
Pohled zvenku, i tak mi barva v jednom okně zavzlínala. Šlo by to i bezbarvým lakem nebo kapkou herkulesu – cokoliv, co zprůhlední.
Musím vyzvdvihnout kvalitu těch mřížek, vypadá to ve voze dobře a když se to přesně nalepí, tak jsou po obou stranách vidět i ty vertikální držáky.
Pak už je možné začít vůz kompletovat – sesadit skříň a pojezd, přilepit nákladové schody, topné kabely.
To stejné u vozu Ds952. Až podle fotek jsem si všiml, že mi chybí osadit madla, takže některé fotky na závěr jsou ještě bez madel.
Toto celé mi zatím zbylo, bude tam dost náhradních mříží do oken, ale mříže na dveře náhradní nejsou.
No, katastrofa měla teprve přijít, a to bylo vrtání otvorů do hotového modelu. Několikrát mi vrták sklouznul a odřel lak, protože se neměl kde chytit nějaké naznačené díry v leptu (otvory jsem na začátku uřezal z důvodu konverze na vůz Tillig).
U vrat se daly vytušit zbytky původních otvorů pod lakem, ale i tam mi na pár místech vrták ustřelil, takže jsem toho brzy nechal a rozhodl se, že to zvládnu nějakou redukovanou formou.
Otvory v leptu mají vždy cca 0,05 mm, takže to jsou opravdu jen naznačení a pro vsazení madel se stejně nedají bez vrtání použít.
Každopádně tedy doporučuji díry zvětšit hned na začátku. Pokud stavíte společně se čtením článku a jste nyní ve stejná fázi, jistě tuto radu nyní oceníte 🙂
Do vrat jsem nakonec vsadil jen po jednom madle (mají být dvě), na víc jsem neměl, po pár docela velkých retuších, nervy.
Velká madla jsem použil plastová z původního vozu a přilepil jsem je na své místo lepidlem přímo na bočnici bez vrtání.
Na závěr pár mých, možná zaujatých, slov. Sady jsou dobře připravené, rozhodně plně zastanou svou práci pro tvorbu služebních vozů.
Velké plus je příprava pro možnost použít i Tillig i Kuehn vozy. Je s tím ale vždy práce s ostříháním leptané bočnice na daný vůz, osobně radši budu stříhat na kratší straně pro Tilliga, než na spodní hraně pro Kuehna. A to odstřihnutí otvorů pro madla není ideální.
Není řešeno zrušení dveří na představku Ds952. Dále okna jsou z mého pohledu zbytečně zjednodušená a nepřesná. Pro použití v soupravách Kuehn by byl rozdíl moc velký. Tady na fotce je nahoře “moje” pojetí oken na voze DPost, dole je pojetí DK-modelu na voze DsPost. Tady na fotce to vypadá docela podobně, ale hodně se liší zaoblení i plastičnost oken.
Ohýbání výhledových oken je velmi citlivé na chybu. Dále mně osobně chybí zvýraznění hrany rámu (toto je čistě subjektivní, kdo co upřednostní).
Obtisky jsou dobře připravené, kvalita výtečná, ale pro ČSD DsPost nekompletní a doba odmočení nezvykle dlouhá a tvar loga ČD mě neuspokojil.
Interiér není řešen, nejsou přiloženy dodatečné větračky na střechu ani žádná spodní výbava (ta však není vlastně třeba, takže to není mínus).
Některé díly jsem tedy nahradil vlastními, u některých jsem musel doplnit nebo nahradit z jiných přestaveb, abych získal odpovídající detaily.
Jedná se ale každopádně o sady, ze kterých se dají vytvořit velmi pěkné vozy plně odpovídající své předloze.
A asi se shodneme, že nikdo nebude mít takový služební vůz jako středobod kolejiště, ale vždy se jedná o doplněk jiného vozového parku.
Ještě to slíbené srovnání s vozem DFsa – za mě se jedná o dva naprosto odlišné vozy.
To chybějící čelo je pro český vůz asi nejvíc zásadní změna, protože v soupravě cokoliv bez návalků poznáte z deseti metrů a vypadá to divně.
Rozhodně má tahle stavba smysl, protože ten Tillig opravdu nemá s vozem DsPost / DFsa nic společného, než jen základní tvar ypsilonky.
Kdesi na Šumavě vjíždí klasický osobní vlak přelomu tisíciletí – 1x Ds a 1x Bmto stačí i na malé kolejiště a je to přitom zajímavý a dlouhý vlak.
Tyto vozy už později sloužily skutečně jen jako dostatečná kapacita pro jízdní kola na turisticky atraktivních tratích.
Ten celozelený DsPost je naopak taková připomínku na dobu, která byla vlastně hodně zapomenutá – devadesátky byly prostě speciální 🙂 Fotek je z té doby od jakýchkoliv vozů málo, fotit vagóny tehdy nebylo zrovna v módě kromě pár nadšenců do vozů. O to jsem radši, že jsem třeba trošku vzkřísil další zajímavý kus naší železniční historie a to ještě v době, kdy sloužily původnímu účelu. Protože zeleno-šedý ho má každý 🙂
Odstavený DsPost v kopřivách neznámé vlečky pro nepotřebnost.
Jsem i rád, že se mi služebními vozy povedlo pokrýt celou pátou epochu a do sbírky ypsilonek to budou cenné přírůstky.
Tahle stavba za mě nebyla subjektivně tak těžká, jen byla zdlouhavá nutností dost věcí dodělat extra a trošku improvizovat.
Pro dnešek vše, a příště bude řeč o vozu DPost, tedy jejich starším bráchovi.
Kdo by chtěl obtisky na ten celozelený DsPost, mám je na e-shopu.
Kdo potřebuje doplnit ČSD DsPost aršíky nápisy, mám je také k dispozici.
No a především – interiér pro oba vozy.
Větračky pro doplnění jsou případně také na e-shopu, stačí jedna sada 8 ks, pokud využijete část větraček z původní střechy.
