Pramatka Ypsilonka – vůz AB350 (ex ABa 1964)

Tento vůz je důležitým dílem skládačky do historie ypsilonek, takový “praotec (nebo spíš pramatka) ypsilonka”. Je to vůz typu B, dodaný k ČSD před prvními opravdovými “ypsilonkami” v roce 1964 jen v počtu 5 ks a jen jako vůz kombinovaný 1. a 2. třídy. Svoje místo ve sbírce ypsilonek si zaslouží pro svojí unikátnost, a přitom může bez problému jezdit v jakékoliv soupravě jiných vozů.

Letošní novinky Tillig potvrdily, že jsem se vydal správnou cestou obstarat si modely osobních vozů svépomocí, protože tento rok tam opět nic z Y není – jediné Y je tam slovenské AB, a to je teda na celý katalog dost málo… Prostě doba ypsilonková končí a ypsilonky se přesunuly do kategorie “retro”. Tímhle tempem snad brzo nebudou ani vagóny na rozřezání :/

Je to vlastně před-ypsilonka, protože v detailech se od pozdějších Y/B a Y/B70 liší a normě UIC-Y nevyhovuje. Dárce je potřeba kupovat velmi obezřetně, musí to být TYP B s devíti okny (jen 1./2. třída, protože vozy 1. třídy mají jiný interiér). Pak takový vůz vyhovuje tomu, co od něj potřebuju – nezúžuje se na představcích, má mřížky na střeše, má výš položená poziční světla a dva nástupní schody.

Aktuálně je ke koupi jen jediný vhodný vůz. Tillig 16303. (Zdroj foto a vůz ke koupi: https://ttmodelar.eu/16303)

Na voze sedí všechno kromě těch půlených oken vstupních dveří. Je zajímavé, že v provedení Tilliga má typ B, přijde mi, silnější rámy oken než Y/B.

Čelo je znatelně širší, vysoko posazená světla jsou velkým poznávacím znamením. První verze vozů Y/B měla světla ještě takto vysoko, ale kolem roku 1967 se už přesunuly na spodní hranu tak, jak je asi všichni známe spíš.

Výbava pod vozem je velmi chudá – jen bateriové bedny a nějaká drobotina. Není tu samozřejmě žádný výměník topení uprostřed.

Už takto ten vůz vypadá nějaký starší, tak snad se povede toto zachovat.

Nevýhoda je, že jsou často s dělenými okny vstupních dveří (což se u ČSD nevyskytlo), což je ale snadno řešitelné. Madla jsou zapuštěná – další poznávací znamení prvních B a Y/B vozů.

Foto stavu tohoto typu B po rekonstrukci, vůz ve vlastnictví Junior Market. Naštěstí zvolili správně výrobní odstín, bylo to něco jako RAL6002 listová zelená, tedy stejná zelená jako v NDR – z výroby se všechny vozy dodávaly v tomto odstínu. Vagónová zelená se vozům dávala až po prvním laku v ČSSR, u nás to byl zažitý odstín a odpovídá zhruba RAL6005. (Zdroj foto a více info: https://www.juniormarket.cz/clanek-aba-2003-25-28)

Foto stavu provozního AB, už typ Y/B, ale stále ve stavu z výroby, už s novými čísly. (Zdroj: https://www.vagonweb.cz/fotogalerie/CSD/CSD_ABa-1965.php)

Chci vůz dostat do stavu v závěru provozu kolem roku 2002 dle fotky z Parostroje. (Zdroj foto a více info o vozech: https://www.parostroj.net/katalog/ov/formular.php3?ind=42)

K tomuto účelu jsem si vyrobil obtisky, které je možné objednat na e-shopu. Kdyby chtěl někdo ČSD, nevím, jestli se dají sehnat, ale asi by neměl být problém je upravit a vyrobit – kdyžtak napište.

Obtisk vozu ČD AB350 (ex ABa 1964)

Vůz jsem klasicky odstrojil a začistil jsem zbytky po lepidle, protože budu zpět vracet původní zasklení. Mým odhadem patří tato jediná větračka o něco výš, proto jsem jí uříznul, nalepil výš a původní místo přebrousil.

Jinak jsem na voze žádné úpravy neprováděl. Vůz může do laku – základovka, dobroušení nerovností a opětovný přestřik.

Poté už vůz do šedobílé jako obvykle. Je vidět, jak se odstín změnil proti předchozí fotce.

Vymaskovat pro zelenou – celý spodek a rohy skříně. Kdo by dělal ČSD, stačí celý vůz hodit do RAL6002 nebo RAL6005.

A zelená na místě.

Madla vyšla světlá (správně). Dotřel jsem štětcem rohy pod dveřmi, ty mají být bílé.

Obtisky jsou včetně žlutých pruhů a odpovídají konci provozu.

Po obtisknutí, které je vyloženě tradiční včetně rozložení jednotlivých popisů, jsem se po přestříkání matným lakem pustil rovnou do patiny pomocí patinovací mřížky vyřezané na laseru.

Nejprve s mřížkou přestřik barvou Frame Dirt (tmavší hnědá).

Karton se trošku “láme” než kroutí, chce si to předem pohrát s naohýbání podél nějaké trubky a ideálně ještě předem přestříkat nějakou barvou, aby to tolik nesálo barvu při nástřiku střechy.

Následovalo sjednocení barvou Corroded Rust i přes světlé proužky, aby se trošku utlumily.

Dekly, mřížky a větračky reznou jinak, takže tam jsem trochu ubral a ještě do dotónuji patinátory.

Pak už je možné vracet zpět zasklení a návalky. K zasklení opět jedna poznámka – hodí se mít pro V. epochu rámečky bílé, než stříbrné. Já je naštěstí měl z jiné přestavby, kde jsem rozřezal vůz AB v nátěru Najbrt a dával na něj leptanou bočnici. Takže jsem na vůz nacvakal rámečky originál Tillig, ale v bílém potisku. Jinak bych musel původní stříbrné nějak přetřít (asi bílou fixou), protože stříbrné rámy už na ČD verzi nepatří.

To mi ušetřilo dost práce a vypadá to lépe. Napatinoval jsem lehkým přestřikem i spodek bočnice – je to vůz, který delší dobu neviděl myčku.

Vracení originálních rámečků do jakéhokoliv Tillig vozu – když jsem je nasunul do horní části a pak zacvaknul dole, došlo k odloupnutí laku, kde zelená je v tenké vrstvě a končí hned pod oknem. Rámečky se vlastně do přestříkané bočnice nevejdou (vrstva laku navíc). A lak odštíply. Takže u čtvrtého okna jsem nacvaknul nejprve spodek a pak až vršek, vše už drželo dobře a už se mi lak nikde neodloupnul.

Původní interiér jde samozřejmě použít bez změn, jen jsem natřel sedačky permanentními fixami. První třídu prostě červenou, druhou třídu prostě zelenou.

Odstíny sedí velmi dobře, takže super.

Patina podvozků, doladění tekutými patinátory – to vše už jsem popisoval. Hrany schůdků jsem natřel jen světlým patinátorem světle šedé – hrany jsou běžně žluté, ale zašlé a špinavé jsou prostě jen světlé. Mřížky topení na střeše jsem napustil naopak černým patinátorem. Schůdky a prostor dveří jsem lehce přejel tekutými patinátory, stejně jako mezi okny světlým patinátorem jsem zesvětloval zelenou.

V mezičase jsem vše secvakal, dolepil zpět topné kabely a je hotovo.

Jedná se o velmi snadnou přestavbu, kterou lze využít jako první pokus o úpravu továrního vozu.

Výsledkem je sice obyčejný, ale výjimečný vůz. Opět platí – kdo nepozná rozdíl, ten tuto přestavbu neocení.

Kdo ale jednou pozná rozdíl nezúžených představků, ten větří specialitku už na dálku.

U typu B se liší i tvar schůdků, které jsou rovně se skříní a nejsou sešikmené. Je potřeba je při vracení na vůz neprohodit se zúženými.

Tvar střechy a představků je v porovnání s běžným zúženým vozem poznat.

A nejvýrazněji je to vidět zde – hrany vozů na sebe samozřejmě nenavazují.

Vůz v soupravě každopádně nijak nepřekáží, nevyčnívá – zapadne do ní bez problému a je možné vůz bez obav využít třeba jako jediné AB do rychlíků, které bude suplovat jakoukoliv první třídu pro jakýkoliv typ rychlíku.

Opět mám další unikátní kousek do sbírky a přitom se občas určitě projede v provozu.

No řekněte, kdo z vás to má 🙂