V100 Tillig a její využití k přestavbě

Dlouho jsem odolával módnímu trendu zvanému Tillig V100 Start. Určitě jste o ní už slyšeli. Jde o přepracovanou V100 (dříve označovaná BR110). Pětipólový motor Mashima, dva setrvačníky, osvětlení, příprava na osazení dekodérem, perfektní jízdní vlastnosti… a hlavně podvozky využitelné svým rozvorem pro stavbu lokomotiv ČKD.

Jak se tedy vlastně věci mají? Protože jsem po internetu nacházel jen takové střípky, pokusím se zde shrnout moje postřehy. Náhoda tomu opět chtěla, že se ke mě jedna V100 dostala, a tak mi nedalo do ní hned “říznout” a začít jí upravovat k obrazu svému.

Popis samotného pojezdu po sundání kastle.

Při nedávném snížení kurzu jsem V100 objednával asi za 1305 Kč, teď už se bohužel cena opět zvedla, ale i za těch 1400 Kč je to výborná cena. Když nebudu počítat práci, kterou trvá výroba nebo obstarání vhodného rámu, souhlasím, že to je zřejmě ta nejlepší volba. Pojezdy od p. Vilingera v současnosti stojí 1300 Kč, což už není takový rozdíl. A když jsem posadil na koleje V100 a “Vilingera”, byl to opravdu rozdíl. Pětipólová Mashima byla znát už za nízkého napětí, dojezd díky velkým setrvačníkům byl také mnohem delší a hlasitost, ta byla nejznatelnějším rozdílem. V100 jede téměř neslyšně. Suma sumárum, určitě není V100 špatnou alternativou. Já osobně budu kombinovat mosazné pojezdy a V100. Hlučnost mi zase tak nevadí, skutečná železnice také není tichá a když jsem měl možnost vyzkoušet pojezd pro 854 od p. Vilingera, pojezd brumlal stejně, jako nové motory v 854, takže zvukový dekodér v ceně 🙂

Tohle už jste určitě někde zahlédli. Prostě setrvačníky na obě strany, vše naletované na plošném spoji. Rám celé lokomotivy je z kovu (takže dostatečně těžký, slouží rovnou i jako závaží). Nádrž pod rámem je také odlita z kovu. Ve výsledku je pojezd dostatečně těžký i bez přídavných odlitků závaží. Stejně už by se nikam nevešly…

Z jedné strany je naletovaná analogová propojka, místo ní by stačilo připájet dekodér. Lokomotiva samozřejmě svítí pomocí SMD LED diod na obě strany s přepínáním dle jízdy v analogu. I na FZ1 začínají diody svítit, když motor ještě skoro stojí.

Na každém podvozku je jedno kolo bandážované. Součástí jsou kinematiky se šachtou.

Nejdříve je pro demontáž potřeba odpájet drátky z podvozků a přívody k motoru od plošného spoje. Plošný spoj po odšroubování od rámu sám odpadne.

U podvozků je potřeba vycvaknout černý díl, podvozky pak taky vypadnou samy. Chvíli mi trvalo, než jsem na to přišel 🙂

Takto vypadá podvozek secvaknutý dohromady.

Oba podvozky jsou stejné, takže při jedné bandáži na podvozek jsou bandáže dvě, z toho každá na jedné kolejnici.

Srdce pojezdu, pětipólová Mashima se dvěma setrvačníky. Musím uznat, že je to opravdu výborný motor.

No a za chvíli to půjdu zase složit dohromady…

Jak je to s jejím využitím na přestavbu na české mašiny?

Všude se opěvuje vhodný rozvor, avšak po přepočtu je rozvor náprav o více než 0.8 mm menší, než u českých lokomotiv! V100 má v reálu 2300 mm, podvozky ČKD mají 2400 mm. Rozdíl to určitě není zanedbatelný. Hlavně pro vyhlášené počítače nýtů, kteří se prezentují názorem “nic jiného než V100 není”. Proto mě to trochu překvapilo. Při posazení masek kyvačkových podvozků je vidět, že středy kol jsou trošku jinde, než by masky chtěly. Ale musím na druhou stranu říct, že ten rozdíl masky schovají. Pod nimi vykukují jen malé části kol, a to už tolik poznat není. A já si na tyhle rozdíly, na které mi nestačí obyčejná šuplera, zrovna moc nepotrpím. Takže rozměrová přesnost je za nula bodů, výsledný efekt je však uspokojivý. Nevýhodou je samozřejmě malý rozvor otočných čepů podvozků v původním rámu, kterému se budu věnovat v druhé části povídání. Ale to už není nic, s čím by se nedalo nic dělat.

Dostal jsem dobrý tip na web, kde už se podobná problematika probírala při stavbě Kocoura, takže hodím jen odkaz: http://www.vlaciky.eu. Je tam pěkná tabulka se spočítanými rozměry.

Pokud budu počítat s tolerancí rozdílu reálných 100 mm na podvozek, možností je určitě víc, než je uvedeno v tabulce – uvádím ty, o kterých vím.

Rozvor 2300 mm: 745, 820, 842, 843, 850, 851

Rozvor 2400 mm: 714, 720, 721, 725, 726, 730, 735, 736, 740-744, 749-755, 852, 853, 854, 860

Takže než si postavím všechno, co z toho udělat jde, Tillig určitě vyleze s nějakou další vhodnou lokomotivou 🙂

Jen takový tip na okraj. Doneslo se ke mě, že pojezd z nové BR218 Tillig (která ve Start verzi stojí asi 1500 Kč) jde bez úprav použít na Zamračené a Brejlovce. Je tam sice rozdíl asi 3 mm na jednom podvozku, kdy BR 218 má větší rozvor náprav (ale zase se to vyrovnává v rozvoru podvozků, takže krajní nápravy jsou daleko tak, jak by měly být). Kdo si nepotrpí na milimetry a měl by to pro radost na ježdění, stačí sundat kastli z BR218 a nasadit třeba Brejlovce a je to (možná jen nějaké lehké zabroušení rámu, sám jsem to zatím nezkoušel).

Stavba vlastního rámu pro Zamračenou – řešení č. 1 (zdarma)

Svojí první V100 jsem se rozhodl obětovat pro rozdělanou leptovou Zamračenou KuBer hlavně z důvodu, že mosazný pojezd na Zamračenou od p. Vilingera mám do odlitku a bylo mi líto ho použít, když to rozměrově nesedí. Samozřejmě jsem začal rozmýšlet, jak prodloužit rám. Jednou variantou je rozříznutí, prodloužení, a obroušení původního rámu. Na to v domácích podmínkách nemám vybavení. Určitě by přišel vhod pořádný svěrák a pilník na železo. Druhou variantou je vytvoření nového rámu z mosazi nebo kuprexitu. Stejný problém. Tak mě napadlo, co to zkusit z obyčejné plastové tabulky. Je sice pružná, ale to se dá zachránit. Udělaj jsem jen takový test. Vyřízl jsem rám do potřebných rozměrů a vyřízl do něj otvory. Jestli to vůbec bude fungovat. No kupodivu to fungovalo, ani ten rám nemusel být tak přesně vyříznutý. O to víc mě to překvapilo. Takže jsem začal zkoušet a doplňovat rám o další prvky, které budou potřeba ke správné funkčnosti.

Nejdříve tedy tabulka 0.5 mm, nařezáno dle naměřených rozměrů přímo v Zamračené. Otvory pro podvozky vyřezané dle rozměrů původních otvorů v rámu V100. Úhly jsem moc nedodržoval, ale jak se ukázalo, vůbec to nevadí. Toto je pohled na spodní stranu, pro správné výškové usazení podvozků jsem ještě nalepil “sloupky”, na kterých bude podvozek sedět.

Na vrchní část nalepená podložka pod motor. Po stranách jsem si nastříhal z plechu jakoby výztuhy, to odstraní to nežádoucí pružení plastové tabulky.

Plechy dosahují až k prostoru podvozků, kde jsem je zabrousil jehlovým pilníčkem, aby se podvozky volně pohybovaly. Na čela otvoru jsem nalepil kousky plechu, které zamezují podélnému pohybu podvozků. Šikmo je proto, aby se podvozek nepohyboval při jakémkoliv natočení.

Pro finální výškové usazení jsem vzal zbytek leptu, naohýbal do tvaru U a vlepil na okraje otvoru. Podvozky sedí pouze na něm, doufal jsem, že styk na kov by mohl mít lepší chod.

Nasazené podvozky na zkoušku. Je vidět jak černá část podvozku dosedá na plech na čele. Pokud se natočí podvozek, pořád je hranou těsně u plechu. Ty černé výstupky na bocích podvozků sedí na tom naohýbaném leptu. Přeci jen to nějakou přesnost chce, ale ne úplně na setiny milimetru 🙂 V tuhle chvíli je potřeba ověřit, jestli se podvozky pohybují opravdu v pohodě, jinak by bylo následující osazování zbytkem věcí zbytečné. Já měl štěstí a je to opravdu OK.

Nádrž je z odlitku od p. Molaty vč. vzduchojemů. Protože rám je v lokomotivě trochu zapuštěný, nechám na na nádrži kus nálitku z vrchní strany a nalepím jí přímo zespodu rámu. Bude to zároveň další zpevnění rámu, takže tuhosti není třeba se bát.

No a tady zatím poslední výsledek práce. Motor zatím nalepený na oboustrannou pásku. Jeden kardan je prodloužený, druhý jsem nechal v původní délce (proto není motor na středu rámu). Nádrž a masky podvozků taktéž zatím oboustranou páskou. Chybí propojení sběru proudu s motorem a další detaily, dodám příště. Zároveň chybí dovážení, kinematiky, nástřik… to všechno ještě přijde na řadu příště.

Motor jsem nakonec nechal přilepený jen oboustrannou páskou. Ze zvonkového drátu (je dostatečně pevný a nekroutí se – i když to není úplně ideální řešení) jsem udělal na každou stranu propojení podvozků a přípájel k motoru. Drátky jsem si zafixoval páskou a na dvou místech zakápl vteřiňákem.

A obložil v rámci možností závažím, abych dosáhl podobné hmotnosti jako původní V100, jejíž trakční vlastnosti jsou pro mě naprosto vyhovující.

Teď už stačí jen usadit skříň lokomotivy, posadit pojezd na koleje a užívat si krásnou jízdu!

Pojezd má totožné jízdní vlastnosti s V100, což je paráda. Výhoda určitě je, že pohyblivé části se nikde nesetkávají s rámem ani jinými částmi, takže opravdu stačí jen tak přibližně umístit podvozky, motor a to celé propojit kardany a nemusíte mít strach, že bude někde něco drhnout.

Hotový rám z polyuretanu – řešení č. 2 (za pár kaček)

Další variantou, kterou jsem vyzkoušel, je rám z polyuretanu od p. Bártka (prodává na pražské burze). Rám je určený svým uspořádáním pro jakoukoliv T478, nezáleží zda jde o odlitek či lept. Starší verze měla problém, že pružila a bylo nutné jí vyztužit (polyuretan postupem času pracuje a rám by se při stálém tlaku zdeformoval). V současné době už se tato verze neprodává, takže jen tak pro úplnost 🙂

Nová verze už je včetně výztuh, takže pevnost je dostatečná. Stačí pouze odstranit blány po odlévání v otvorech pro podvozky, případně otvory velmi jemně obrousit od nálitků a vsadit podvozky.

Pro motor je uprostřed náhražka původního “motorhalteru” včetně otvoru pro přišroubování nádrže zvrchu.

Oba kardany je potřeba prodloužit (povedlo se mi umístit motor tak, že jeden kardan mohl zůstat původní, ale pak trochu “bouchal”, takže doporučuju umístit motor přesně doprostřed). Motor sám o sobě je přilepený jen oboustrannou lepenkou, v kolíbce drží dobře.

Na pospojování elektriky jsem opět použil zvonkový drát. Je sice robustnější, ale dobře drží naohýbaný tvar a snadno se pájí. Rám je sám o sobě samozřejmě opět lehký a je potřeba cpát závaží všude kam se vejde. Pro co nejnižší těžiště jsem dal olovo do nádrže a pár olověných pásků jsem umístil, kde bylo místo. Tím jsem docílil podobné hmotnosti jako u původní V100.

Fotky hotového pojezdu jsou ještě se starší verzí rámu, kde jsem k výztuze použil smrkové letecké nosníky (chtělo by to něco těžšího, ale po ruce jsem nic neměl).

Tahle vychytávka stojí 100 Kč. I když je jen ve verzi pro T478, dá se rám díky snadné opracovatelnosti polyuretanu případně rozřezat a prodloužit či zkrátit i pro jiné lokomotivy. Je to určitě snadnější než řezat původní rám V100. Další montáž pojezdu do tohoto rámu je možno shlédnout v článku o stavbě 751 004.

Jak jsem za pomoci upraveného polyuretanového rámu stavěl pojezd pro 853 se můžete podívat zde.