Zamračená od začátečníka pro začátečníky…
K vyzkoušení postavení vagónku či lokomotivy z leptu mě motivovaly články na tomto webu. Díky výbornému popisu a rozsáhlé fotodokumentaci není pochyb o tom, že to zase tak jiné modelaření není, a že potřebné vybavení stojí několik stovek korun. Jako učební model jsem si vybral Zamračenou od HekTTora. Určitě by se našly modely jednodušší, s menším počtem detailů, ale právě proto, že to měl být model zkušební a učební, který měl sloužit především k osvojení techniky pájení, jsem zvolil model, u kterého se budu moci co nejvíce naučit. Tento článek doporučuji především těm, kteří by si něco podobného rádi také zkusili, ale zatím nemají odvahu. Když to zvládlo takové kopyto jako já, zvládnete to také … 😉
Základní výbavu potřebnou k pájení jsem si pořídil v brněnském GM Electronic – pokud nemáte podobnou prodejnu ve svém dosahu, může být pro Vás dobrou zprávou, že zboží i zasílají. Další dobrou zprávou je, že základní vybavení stojí opravdu jen několik set korun. Nejdůležitějším nákupem byl nákup elektropájky, koupil jsem jednoduchý model za cca 170,- Kč, plus držák za cca. 100,- Kč.
Elektropájka má výkon 80 watů, což se ukázalo jako zbytečně moc, určitě si koupím ještě jednu slabší o výkonu cca. 40-50 watů, s drobnějším hrotem. Vyšší výkon elektropájky ovšem není na závadu, dokonce pokud nemáte plynový hořák jako já, můžete využít pájku k vyplnění nádrže cínem, vyšší výkon pájky udrží v tekutém stavu i poměrně velkou hmotu cínu. Celkově jsem v GM Elektronic nechal cca 500,- Kč, koupil jsem ještě neutrální pájecí kapalinu na mosaz (tu jsem nakonec nepoužil), pájecí kapalinu na nikl (tu jsem naopak použil), a také jsem zakoupil “menší” zásobu cínu.
Dále jsem pak při práci využil štípací a ploché kleště, sadu pilníků, ulamovací nůž a smirkové papíry pro broušení pod vodou několika hrubostí. K lepení detailů jsem použil vteřinová lepidla několika konzistencí – maximálně tekuté lepidlo a gelové lepidlo, k případnému otírání vteřinového lepidla pak debondér tzv. “Douškovu směs”. Jako základovku použiji základovou barvu na kov ve spreji, následně pak surfacer ve spreji ale i na štětec, barvy budou syntetické Agamy, jako lak Sportakryl v matném i lesklém provedení.
Jako “strojní” vybavení pak především modelářské brusky, k dispozici mám dvě, jednu kvalitnější a druhou – čínský „shit“ za pár korun. Použiji ten čínský „shit“ abych dokázal, že pro první pokusy je dostatečný.
Barvy budu nanášet pomocí stříkací pistole a kompresoru – oboje Fengda.
Jako pracovní základnu používám odřezek desky z nábytku, ze tří stran olištovaný, dále pak řezání a tvarování provádím na dalších odřezcích – to vše jsem získal v Hornbachu za cenu odpadu, pracovní deska stála tuším 20,- kč. Největší výhodou takovéto mobilní desky, krom toho že si nepoškrábete stůl, spatřuji v tom, že ji po práci mohu vzít a uklidit včetně všech věcí na této desce.
Samotná stavebnice je Zamračená třetí série od Hekttora, podvozek jsem se rozhodl řešit pomocí mosazného výpalku taktéž od Hektora a dílů z pojezdu z Tilligovy V100. Mám ještě několik odlévaných podvozků, plus mě zaujal návod na úpravu původního rámu Tilligovy V100 – vzhledem k tomu, že Zamračených a Brejlovců hodlám pro své kolejiště postavit trochu více, určitě vyzkouším v budoucnu více možností, jak podvozek řešit.
Stavbu modelu jsem rozdělil na několik části – stavbu skříně lokomotivy, stavbu pojezdu a dokončení modelu (stříkání, nanášení nálepek, tabulek, zasklívání, dotvoření kabinek, instalace spřáhla atd).
Stavba skříně lokomotivy
Samotná stavebnice lokomotivy dorazila ve vyztužené obálce na dvou plátech mosazi, jeden plát obsahuje díly na skříň, druhý menší pak masky podvozků. Většina menších dílů je ve větším počtu, takže si člověk může dovolit i nějakou chybku. Samotná mosaz je naprosto hladká, v místě kde bylo leptáno, není pochopitelně povrch hladký, spíše jemně krupičkový, na výsledný vzhled modelu toto ale nebude mít podstatný vliv.
Stavbu skříně jsem zahájil vyřezáním základních dílů, tedy obou bočnic, výztuže střechy, čel lokomotiv a čelní zasklení, střechy samotné a dvou žeber střechy. Bočnice střechy jsem předem naohýbal včetně písečníků.
První bočnici jsem připájel bodově ke střeše, pravý úhel mezi bočnicí a střechou jsem si pohlídal pomocí malého dřevěného špalíčku.
Následně jsem stejně přibodoval druhou bočnici a skříň celkově doladil, aby byla souměrná. Následovalo spájení obou bočnic dohromady, opětovná kontrola tvaru skříně a pořádné propájení bočnic s výztuží střechy.
Zde jsem udělal jednu zásadní chybu, a to tu, že jsem si zapájel i otvory, do kterých se zasazují zámky samotné naohýbané střechy, což mě osazení střechy zkomplikovalo.
Naohýbání typických čel a jejich připájení proběhlo bez problémů, následného broušení a tmelení v této oblasti bude minimálně.
Kde jsem si zadělal na obtíže, a v podstatě na největší estetický kaz, bylo při pájení kratších výztuží střechy u obou čel. Pájecí kapalinu jsem totiž nanášel přímo pomocí kapátka, a protože mě v jednom místě nade dveřmi zatekla i na lícovou stranu, tak se mě při následném pájení dostal cín i tam. Část jsem ho sice následně odstranil elektropájkou, část broušením, přesto není tento detail ve výsledku zdaleka dokonalý.
Co mě nadchlo, byl samotný proces ohýbání střechy, střechu jsem tak jak výrobce doporučuje, nahřál nad plamenem, možná i trochu víc než je zdrávo, protože se začala kroutit. Po zchlazení však šla perfektně narovnat a především neuvěřitelně lehce naohýbat. Základní ohyb střechy jsem provedl podle doporučené trubky vysavače pouze prsty, krajní ostřejší ohyby pak za pomocí menší kulatiny opět prsty, pouze část kde se budou lepit větrací žaluzie, jsem tvaroval pomocí plochých kleští. Taktéž zaoblení na čelech lokomotiv jsem natvaroval mezi prsty a následně doladil kleštěmi. Následovalo připájení výztuh do střechy, které ověřilo kvalitu naohýbání.
Před připájením samotné střechy na skříň jsem musel odstranit zámky střechy a pájet natupo – což pájení mírně zkomplikovalo.
U dalších modelů určitě připájím větší detaily přímo na střechu, především proto, že pájený spoj je pevnější než lepený. Mezi části, které příště určitě připájím, patří schůdky, závěsky a pak také i tři pásky které u skutečné lokomotivy spojují jednotlivé části skříně.
V tomto případě jsem pouze ještě dopájel výhledy z lokomotiv a následovalo přebroušení spojů v místě čel, a také tam kde cín poněkud „přetekl“ – to jsem prováděl elektrickou frézkou, a nástřik základovou barvou.
Byl jsem mile překvapen, že tmelu a broušení bylo potřeba opravdu jen minimu – v místě styků bočnic skříní, trochu na čelech, a trochu v místech kde se budou lepit na střechu boční žaluzie.
Při broušení jsem se několikrát dostal až na kov, to je zbytečná komplikace a snažte se tomu vyhnout.
Tmelil jsem jednou surfacerem na štětec, přebrousil, přetmelil, opět přebrousil a přestříkal surfacerem ve spreji.
Zde se sluší zhodnotit kvalitu zpracování samotné stavebnice – je vynikající. Vše do sebe perfektně zapadá, ohýbání a sesazování dílů je maximálně jednoduché a přesné. Pokud postupujete podle návodu a neuděláte zbrklou chybu jako já, nemusíte v podstatě vůbec tmelit.
A pohled z druhé strany …
Dalším krokem je pak osazení jednotlivých detailů na střechu a bočnice – osadil jsem vše, u čeho předpokládám, že to při barvení a maskování neutrhnu. Jediné co jsem před barevnou úpravou neosazoval, jsou madla a kliky v oblastí dveří, na bočnicích budu maskovat, takže by mě to překáželo. Bohužel pokud jsou díly stavebnice dokonalé, tak samotný návod dokonalý není, především není zaznačeno které madlo kam patří – to tak nějak vyplyne metodou pokus omyl. Naštěstí všechna tato madla se usazují do předpřipravených děr, takže stačí změřit rozteč děr a pak na planžetě s díly hledat správný díl.
Horší chybou návodu je, že pásky které na skutečné lokomotivě vyztužují karoserii lokomotivy a lepí se v oblasti střechy a dveří jsou naznačeny až na dolní část lokomotivy, tedy rám podvozku. A délka dílů tomuto řešení skutečně odpovídá, takže jsem tyto pásky bezstarostně nalepil dle návodu. Až teprve při osazování na podvozek lokomotivy mě toto provedení začalo být divné, a začal jsem bedlivě studovat fotografie. Samotný pásek se nachází na skutečné lokomotivě těsně vedle madel, takže je potřeba si fotografie dobře nazvětšovat, aby bylo vidět, že na rám tento pásek skutečně nezasahuje. Následovala tedy v podstatě nejnáročnější operace celé stavby, frézkou jsem rozříznul pásky v místě kde by měly končit, nepotřebné části odlepil, následně vše přetmelil a přebrousil. Operace se celkem povedla a stopy po původní chybě nejsou znát. Na tuto věc pozor, plánek je v této oblasti nepřesný.
Při osazování madel jsem narazil v podstatě jen na dva menší problémy, u jedné délky chybí jedno madlo – to jsem si dodělal z delšího madla, které bylo navíc. Druhý menší problém je, že není přesně dané, jak hluboko se má do skříně které madlo zasunout. Samotná madla mají v leptu rozdílnou délku, takže jsem je vždy vyříznul tzv. na maximum, a do skříně osadil tak, aby z rubu moc nevylézala. Po proměření a přepočítání do skutečnosti to vychází na vzdálenost 6-8 cm od skříně lokomotivy a to je poměrně věrohodné. Při osazování madel doporučuji maximálně studovat fotografie, protože některá madla na čele lokomotivy se nedávají kolmo, ale pod určitým úhlem.
Celkově je ovšem osazování madel pohodovou záležitostí, karoserie lokomotivy má otvory na madla předvrtána, takže jsem mohl zvolit následující postup montáže: špičkou špendlíku jsem do otvoru nanesl tekuté vteřinové lepidlo, pomocí kleštiček madlo do otvůrků zasunul, srovnal, lehce na ně dýchnul (vlhký dech zrychlí tuhnutí vteřinového lepidla) a šel jsem lepit další madlo.
Následující operací bude nástřik karoserie, zvolím jedno ze standardních „kamuflážních“ zbarvení, které bylo používáno v éře ČSD. Své budoucí kolejiště chci koncipovat časově především od přelomu 2-3 éry až někam k roku 1970. Hlavní součástí vozového parku by měla být především pára v kombinaci s motoráčky typů 120 a 131 a další novější stroje s postupným nástupem motorových lokomotiv.
Stavba pojezdu
Při stavbě pojezdu jsem se rozhodl pro použití mosazného výpalku od Hekttora, a využítí co nejvíce dílů z pojezdu V100. Rozřezával jsem i původní rám, to byla při tomto řešení relativně zbytečnost, šlo by to řešit i jinými způsoby, ale mě šlo především o ověření opracovatelnosti Tilligova odlévaného rámu v domácích podmínkách.
Samotný mosazný pojezd od Hekttora je ze dvou částí, které je potřeba spojit dohromady. Obě mosazné části pojezdu jsem hrubým smirkem na styčných plochách zbrousil, a následně spojil vteřinovým lepidlem – k přesnému vystředění se dají využít čtyři otvory v mosazných částech – po vložení například hřebíku vhodného průměru do těchto otvorů není problém vše přesně sesadit. Následně jsem mosazný výpalek mírně upravil, trochu jsem ho obrousil v místě závěsek a v místě schůdků, taktéž jsem vyvrtal několik montážních otvorů, především pro uchycení nádrže.
Následujícím krokem bylo rozebrání a proměření původní V100 od Tilliga – především mě zajímalo, zda bude možné použít do lokomotivy motor včetně setrvačníků a plošného spoje, odpověď je kladná – půjde to. Při rozebírání se mě hodně osvědčil drobný šroubovák, některým částem jako karoserie, ale i díly které drží podvozek, se musí trochu pomoci. Před odejmutím motoru je potřeba odpájet kablíky, co vedou k nápravám.
Odlévanou část Tilligova pojezdu jsem rozebral tzv. na šroubek, tedy i včetně kinematik – ty zkusím případně využít v jiném modelu. Z celého odlitku pojezdu jsem potřeboval jen tu část, která drží motorek a plošňák, první řezy jsme provedl řezacím kotoučkem upnutým v čínské modelářské frézce – šlo to sice pomalu, ale šlo to, další řezy jsem pro urychlení provedl klasickou “flexkou”, to šlo výrazně rychleji, ale o to více nepřesně.
Veškeré další ořezávání a broušení odřezků – tedy těch dvou držáků plošňáku, jsem pak prováděl pomocí čínské modelářské brusky, kupodivu to šlo a bruska to přežila. Takže pro začínající modeláře mohu tuto brusku doporučit – není to nástroj “na věky”, ale pro základní osvojení techniky a zjištění jestli je takový nástroj pro Vás přínosem, se dá tato bruska i s adaptérem v ceně cca 400,- Kč použít.
Když jsem byl s obroušením držáků spokojen, přilepil jsem je gelovým lepidlem k mosaznému výpalku.
A následně vše pokusně smontoval.
Při proměřování podvozku jsem přehlédl dvě důležité věci, za prve že skříň lokomotivy je z mosazi a tedy elektrovodivá – tudíž by mohlo mezi deskou s plošnými spoji a kastlí dojít ke zkratu :-), a pak jsem přehlédl že některé pájené spoje vystupují nad plošňák. Ano tušíte dobře, po sesazení mě chybělo cca 0,3 mm, aby kastle na pojezdu přesně seděla. Následovalo tedy rozebrání pojezdu, “utržení” držáků, a jejich následné zbroušení o cca. 1 mm, po této úpravě již vše pasuje jak má.
Zvláště při pohledu zepředu je to moc pěkný pohled na jednu z nejkrásnějších lokomotiv co znám.
Dále jsem pokračoval instalací nádrže a vzdušníku na pojezd, nádrž jsem naohýbal z leptu, do ní vložil mírně obroušenou nádrž z Tilligovi V100, díky tomu jsem ušetřil podstatnou část cínu, cín jsem rozpustil v nádrži pomocí koupené elektropájky – výkon 80 watů je znát. Celková váha takovéto nádrže je cca 37 gramů.
Nádrž vzdušníku jsem udělal z kovové kulatiny průměru cca. 6,5 mm, uříznul jsem ji na nějakých 23 mm, obrousil a čela několikrát zakápnul Surfacerem 500 na štětec a následně vybrousil do částečně kulovitého tvaru. Držáky nádrže jsou z odstřižku mosazi z leptu. Nádrž vzdušníku váží dalších 7 gramů.
Dalším krokem bylo rozebrání Tilligových náprav, odřezání původních masek náprav. Opět mě pomohla čínská bruska osazená řezacím kotoučem.
Je to rychlé, jen bude potřeba díly následně začistit.
Samotné masky jsem slepoval tekutým vteřinovým lepidlem, imitace pružin jsem jemně zaoblil dle návodu.
Masky jsem následně nalepil na plastové torzo gelovým vteřiňákem – lepidlo schne do cca. 5-10 sekund, takže je i nějaký čas na doladění.
Rozdíly proti původnímu Tilligovu podvozku jsou poměrně zásadní.
Pojezd jsem si jen tak nasucho sesadil, abych se pokochal.
Následujícím krokem pak je nástřik celého podvozku střední šedou od Agamy – jedná se o syntetiku, ředil jsem ji 1,5 díly ředidla na 1 díl barvy, a stříkal poměrně nízkým tlakem cca. 0,4-0,5 baru. Barva mě mile překvapila svou kvalitou, a také tím, že při tomto naředění poměrně rychle “zavadala”, takže bylo možné nastříkat cca. 6 velmi jemných vrstev za poměrně krátkou dobu.
Doba schnutí je u syntetik bohužel trochu delší, i po šesti hodinách (jak inzeruje výrobce) se mě povrch nezdál být ještě dost suchý pro další zpracování – za tu dobu by člověk při použití akrylovek nastříkal celý model a možná i nalepil obtisky… :-).
Dokončení modelu
Do dokončení modelu bude patřit především lakování modelu. Barvy použiji syntetické Agamy – šedou střední a višňově červenou, žlutý pruh pak bude akrylová C4 od Gunze – jednak ji mám a jednak schne podstatně rychleji než syntetiky. Následně přijde na řadu lesklý akrylový lak, obtisky, opět lak, a nějaká patina.
Samotné barvení syntetikama se protáhlo na tři týdny, a to jsem se nijak neflákal. Syntetické Agamy jsem si objednal přímo od výrobce, dorazily během 4 dní. Co mě překvapilo jako první byla nestejná kvalita barev, barev jsem objednával trochu víc než bude na zamračenou potřebovat a pro jistotu jsem je všechny vyzkoušel. Všechny barvy zavadají poměrně rychle, délku schnutí mají ale hodně rozdílnou. Střední šedá například zasychala během 8 hodin, krémová zasychala během 3-4 hodin, višňová červená naproti tomu potřebovala minimálně 48 hodin – to vše při stejném naředení. Krémová byla vůbec hodně zajímavá, barva v sobě měla žmolky, což bych v barvě dodané přímo od výrobce nečekal. Naštěstí šla bez problémů rozmíchat, ale při stejném ředění a tlaku jako ostatní barvy vytvářela tečkovaný povrch – pomohlo větší naředění a větší tlak. První zkoušky jsem prováděl s klasickým ředidlem S6001, hodně lepší výsledky se dostavili, jakmile jsem začal ředit ředidlem X-20 od Tamyie (pozor existuje ještě X-20A – to je ředidlo do akrylových barev). Ředidlo umožnilo ředit větším poměrem a stříkat nižším tlakem, taktéž doba zavadaní barvy se výrazně zkrátila.
Jako první jsem nastříknul většinu skříně lehce ztmaveným odstínem višňové červené. Ty dva kousky lepící gumy na střeše jsem použil k bezproblémové manipulaci s nastříkanou skříní.
Co se týče maskování, obvykle maskuji Tamiya maskovací páskou, protože mě 40 mm páska během stříkání došla, a nechtělo se mě plýtvat 2mm páskou, použil jsem na vymaskování žlutého pruhu obyčejnou malířskou maskovací pásku z Hornbachu.
Na výsledku se to naštěstí nijak zásadně nepodepsalo.
Dalším krokem byl nástřik výstražného žluto-černého pruhu na dolní části “pluhu”. Zde jsem se trošku potrápil, při studiu fotek jsem zjistil, že šířka polí a výška pruhu se liší co lokomotiva, a dokonce že i na jedné lokomotivě může mít tento pruh na jednom pluhu jinou šířku, než na druhém. Řídil jsem se tedy intuicí. Následoval nastřik střední šedou, nejdříve rám lokomotivy, následně střecha.
Na šedých dílech střechy a rámu jsem si trošku pohrál i s “postshadingem”, tzn. že jsem jednolitou šedou střechu rozbil nástřikem několika flíčků zesvětleným odstínem šedé. Na fotkách je to lehce znát.
A ještě dvě fotografie s karoserií usazenou provizorně na mosazném rámu.
Následujícím krokem bude finální dokončení modelu, které zabere nějaký čas. Zatím si můžete prohlédnout fotografie a posoudit, jak se mě práce povedla, a také jak se projevily výše popisované chyby na celkovém vzhledu modelu. Při focení digitálním automatem večer při umělém osvětlení mám trochu problémy s barvami, zkusil jsem tedy, zda výsledek nebude lepší při focení na černém pozadí.
Až po nafocení fotek jsem si všimnul, že jsem si, pravděpodobně při usazování karoserie na rám, ulomil jeden nášlap u nástupních žebříků. Oprava naštěstí nebude složitá
Práce na modelu budou pokračovat nalepení nálepek a kovových tabulek (ty musím ještě objednat), zasklení samotné lokomotivy, dolepení detailů, vytvoření pracoviště strojvůdce a také instalací spřáhla a nárazníků. Zvláště u instalace spřáhla ještě nemám finální řešení. Tyto operace zaberou nějaký čas tak mějte prosím trochu trpělivost.
A závěrem shnutí pracovních postupů tak jak se mě osvědčili:
– díly jsem z planžety „vyřezával“ pomocí ulamovacího nože, stačí jen zatlačit proti podložce, otřepy jsem následně zabrušoval jehlovými pilníky
– spoje jednotlivých dílů jsem před pájením fixoval pomocí zakrývací papírové pásky, co se používá při malování zdí, nespálíte si prsty a nehnete se spojem při pájení
– používejte pájecí kapalinu na nikl, není tak agresivní jako neutrální kapalina
– pájecí kapalinu nanášejte štětečkem a vždy jen v potřebném množství, zbytečně povrch v kapalině nekoupejte
– při pájení boků skříně k výztuži střechy pozor, ať si nezapájíte zámky, do kterých se bude vkládat naohýbaná střecha
– pokud máte možnost, vyplatí se střechu před ohýbáním nahřát nad plamenem do ruda a následně nechat vychladnout, výrazně to ulehčí tvarování střechy
– před samotným pájením střechy se vyplatí napájet všechny velké ploché krytky na střechu
– závěsky, schůdky a pluh taktéž doporučuji pájet
– po spájení základních částí zabruste především čela střechy lokomotivy a všechny další části, kde vám zatekl cín
– případné větší otvory zatmelte gelovým lepidlem, uhlaďte uchoštourem namočeným v debondéru a přebruste
– k broušení použivejte smirkový papír určený k broušení pod vodou, bruste vždy papírem, který byl nějakou dobu (minimálně půl hodiny) namočený ve vodě, povrch při broušení taktéž udržujte mokrý
– před nástřikem barvou model maximálně kvalitně omyjte v jarové vodě a následně i v lihu či technickém benzínu
– základní nástřik proveďte nejlépe základovkou na kov ve spreji, základová barva na rozdíl od surfaceru ve větší vrstvě zalévá povrch, takže stříkejte pokud možno v nejtenčí možné vrstvě
– pokud vyleze po základovce nějaký zásadní nedostatek který bude potřeba zbrousit, zabruste ho okamžitě a povrch opět ošetřete a přestříkejte základovkou
– další nástřik na základovku doporučuji surfacerem 1000, tmelte surfacerem na štětec v tenčí vrstvě, raději na několikrát, následně bruste maximálně pečlivě, zbytečně netlačte, ať se neprobrousíte na kovový povrch
– při lepení pásků, které jdou přes skříň a střechu si dejte pozor, v návodu je chyba, pásky by neměly zasahovat na dolní část lokomotivy, tzv. rám podvozku
– drobnější díly lepte tekutým vteřinovým lepidlem, lepidlo do předpřipravených děr nanášejte pomocí špendlíku v minimálním množství
– při stavbě studujte dostupné fotografie z netu, zvláště při lepení madel není návod zdaleka úplný
– díly, u kterých hrozí poškození při barvení modelu, lepte až po nabarvení
fakt super clanok, parada. asi sa to stavby tejto peknej masinky z leptu aj pustim. nech sa dari. kolbuk dole, nadherne spravena masinka.
Moc pěkná práce, dobře popsaný postup, pěkně fotky. Povedla se 🙂 .
nádhera 🙂 🙂
Pěkně popsaná práce a perfektní výsledek. Přesto bych měl pár dotazů.
1) čím si to lakoval
2) budeš dávat osvětlení
Díky
Moc pěkný, nebýt to Vovův web řeknu žes to zvládnul líp než on (aspoň si to myslím). Každopádně výtku bych měl minimálně k tomu že si říkal že to je počátek 70-tých let, ale v té době byla ještě drtivá většina v origo továrním nátěru, některé po opravách už s celočerveným unifikem. Žlutá se neobjevila dřív než počátkem 80-tých let a to jen ve verzi 300mm pruhu ve spodní části kabiny. Až po roce 1987 se na bardotkách objevoval tento nátěr, a to zprvu hodně střídmě protože tzv. “osmaosmdesátej” unifik se oběvoval v delším intervalu a to až do první poloviny 90-tých let.
Neber to jako kritiku, jen jako radu, vím že v železniční modelařině začínáš, a jestli to myslíš vážně i s tou epochou a to tak tu mojí připomínku časem moc dobře pochopíš (já jsem například zarytej čtvrto-epochář, konkrétně jaro 1983:-D).
TTMili: Klidně to říct můžeš, mně se tahle Zamračená taky moc líbí a mám v tom jedině pozitivní inspiraci, abych se příště snažil víc 🙂
Jinak s tím žlutým pruhem je to tak, že pruh kolem celé skříně měl 60 cm, což je v TT přesně 5 mm. Na prolisy se tu spoléhat nedá, protože jak už jsem psal ve svém článku, tak lept má prolisů 11, ale je to chyba leptu, má jich být 12, takže pak to pochopitelně nevychází “na prolisy”, které jsou dál od sebe. Na všech lokomotivách by ten pruh měl být tedy široký stejně. Ten tvůj působí na fotkách trochu širším dojmem. Jinak jsem teď projel zběžně i moje “chytré knížky” a tato varianta nátěru s rámem v barvě střechy je možná, i když značně raritní. Našel jsme jen jeden stroj v tomto provedení, většinou býval rám také červený. Nebo pokud měla loko šedý rám, hned na ní přiléhal 60 cm žlutý pruh (bez červeného “meziproužku”). V 90. letech pak byl občas rám při opravách lakován do RAL7022 při zachování původních laků skříně, ovšem RAL7022 už je značně tmavší než ta Šeď střední nebo jak se to jmenuje… Nic to ovšem nemění na tom, že to vypadá suprově a běžný člově (rozuměj “nefanatik”) to nepozná 🙂
To Mawerick: model byl barven základovkou ve spreji, surfacer. syntetické agamy, odstíny šedá střední, višňová červená a signální žlutá.
Co se týče osvětlení, zatím nevím. láká mě to, ale zatím nevím jak to funkčně udělat aby to odpovídalo realitě. Tím myslím jak zajistit aby přední světlomety svítili jen občas a reflektor v čele jen za tmy. 🙂
To TTMili: barevnost modelů budu muset příště konzultovat, hledal jsem na netu fotky a tahle kombinace mě zaujala, pak jsem zjistil že je to tzv. druhý unifikovaný nátěr, ale už jsem nezjistil od kdy se používal. Hlavní problém je asi v tom že není problém najít hafo fotek jak vypadají tyto lokomotivy dnes nebo v blízké minulosti, ale je docela problém najít na netu informaci a hlavně fotografie ze 70tých a 80tých let.
A ta celočervená kombinace bez žlutého pruhu se používala od kdy? že bych ten žlutej pruh zrušil, celé se mě to přestříkávat nechce.
To VoVo: ten pruh je opravdu o něco širší a je to těma prolisama, dělal jsem to podle nich, protože na fotkách to tak je a tudíž by mě přišlo divný končit tím pruhem mezi prolisy když to tak na skutečné lokomotivě nebylo.
Každopádně jak jsem psal byl to model učební, takže se holt nějaká chybyčka našla. Holt ji přestříkám, a když se mě do toho nebude chtít, tak ji někomu daruji.
Airwar: Co se týče celočervených nátěrů tak se na lokomotivy dávali po tom co se vraceli ze ŽOSek z velkejch oprav (tj. 10 let po výrobě). Co se týče jihlavských celočervených tak byli od roku 1975, od roku 1981 se na ně začaly dávat i žluté 30cm proužky. Velký opravy se však prováděli za různých okolností i dříve a myslím že některý bardotky už jezdily (dokonce některý II. a III. série) v “novým” v roce 72. Záleželo i na tom jak byla mašina vytížená a podobně proto ty výkyvy, mohlo se stát že se i obnovovala po nehodě a pak byla taky hozená do jinýho laku, každopádně fotky kerý jsem vyděl jsou nejdřív z 1973, a tam byli některé slušně zašlé.
airwar,co se týče unifiků tak viz kniha Motorové loko. řad T478,1 a T478,2 od M.Nový,M Žabka:rozkazem GŘ ŽPO č.3500/54 ze dne 16.4.1974 se zavedlo “Zjednodušené barevné provedení”pro mot.loko.byla tímto dokumentem jako dominující barva zavedena tmavě červená v odstínu višňovém ČSN…/normy dále vynechám/,která byla aplikována na celou skříň.Střecha,rám a spodní partie loko. byly středně šedé,pluhy byly opatřeny červenobílými pruhy/hojně též celočervené,případně tytéž,s bílým lemem.Toť unifik č.1.Kvůli zlepšení viditelnosti loko. bylo nařízeno dodatkem z roku 1982 doplnění výstražných žlutých proužků o šířce 300mm na čelech loko.Unifik č.3 platný od 1.1.1988 zavedl doplnění 600mm širokého výstražného pruhu kolem celé lokomotivní skříně,v odstínu chromová žlutá/tedy tak jak jsi to provedl ty/.Podvozky,střecha a naftová nádrž byly hnědošedé.Snad z tohoto výcucu budeš moudřejší a do příště věz,že budeš-li chtít modelovat počátek 70.tých let,tedy III./IV.epochu,tak musíš své motorové a vlastně i elektrické loko.vybavit továrním nátěrem.Závěrem musím říct,že tvoje dílo vypadá na začátečníka na velmi dobrou úroveň a osobně si myslím,že jakýkoliv zásah ve snaze zbavit se toho pruhu,by byl poznat a spíše na škodu,s jiným ostínem té šedé si hravě poradí “filtr”rozředěnou hnědou olejovkou,případně intenzivní patina a parádní model z V.epochy bude na světě!Už končím a jen houšť jen dál.
To TTmili a Sey: díky za množství zajímavých informací, další Bardotky budou už v továrním nátěru, VoVo mě poslal nějaké informace jak by měli vypadat, tak si na to dám příště pozor, a hlavně to zde před barvením ještě zkonzultuji. Tuhle Bardotku dokončím tak jak je, mám na ní cca. 3 fotky tak ji i podobně napatinuji a pokud se mě v čase budoucím podaří realizovat kolejiště bude to mimoepochová rarita. Konečně kolejiště nebudu stavět jenom pro svou radost ale hlavně pro děti (jak jinak bych to doma prosadil že 🙂 ), takže tuším že těch rarit bude v budoucnu víc.
To Sey: ten pruh by nejspíše odstranit šel, mezi prolisy by to problém nebyl a na čelních částech bych s ičástečně pomohl přebroušením a přeleštěním té žluté, ale jak jsem psal nechám to jak to je, bude to rarita.
Chystám se ještě minimálně na dvě Bardotky a i nějakého Brejlovce od DK-model, tak dám zde vědět. Zatím díky za rady a připomínky.
U této řady byla naštěstí drtivá většina nátěrů slušivá, takže je to dle chuti. Jedním příkladem těch nepovedených je dle mě např. tohle – http://www.zelpage.cz/fotogalerie/big/751180.jpg a pak pár kousků těch šílených šumperských barevných kreací, které sice vychází rozložením barev zřejmě z 751 002, ale ty odstíny jsou občas šílené – http://www.zelpage.cz/fotogalerie/big/749878.jpg. Ale nedá se říct, že by to bylo vyloženě ošklivé, jen takové “divoké”. Tyhle lokomotivy snesou opravdu cokoliv, což se o všech řadách určitě říct nedá…
Tydle lokomotivy si nesou nějaké svoje kouzlo, těžko říct čím to je ale člověk se na nich nezaměřuje na barvu. Jediný co podle mě opravdu nesedlo je Cargo nátěr, i když furt lepší než když si jí představím na Najbrtovi. Ten nátěr je sám o sobě šílenej a když se dostane na takovoudle lokomotivu tak způsobí katastrofu.
Pravdou však zůstává že todle je mašina na který krásu nevytvářel uměleckej nátěr (jako například na řadě elektrik) ale celkový zpracování.
Mně to Cargo naopak nevadí. Čím déle jí mám doma, tím víc se mi líbí. To velké logo na čumáku hezky zvýrazňuje tvary toho čumáku a poutá na něj pozornost. Ale samozřejmě je to subjektivní dojem. A když jí člověk občas potká i na trati, tak je to hned o něčem jiném 🙂
Co se týče vzhledu, shoduji se s Vámi v tom že tohle je opravdu dáma mezi lokomotivami, tvar a křivky jsou krásné, čisté a naprosto dokonalé i přesto že je jí už přes čtyřicet… 🙂
super clanek a super web.jsem zacatecnik
Nevím jak vypadá Váš mračoun dnes, ale zdá se mi že jste na podvozcích zapoměl pryžokovové sloupky. Lokomotiva se závěskami a sloupky je solidní hybrid…
To MOL: díky za informaci, jenom nějak nevím o čem je řeč. 🙂 Ale ne vážně, díval jsem se na fotky zamračených a asi tuším o čem je řeč, myslíte asi ty jakoby pružiny co jsou na horní části masek podvozků? Pokud tam nemají být mohu je ještě odstranit. Na fotky podvozku jsem se sice díval, ale na fotkách zamračených se závěskami není za závěskam vidět zda tam něco takového je a zda není, a návod na toto neupozorňuje.
Jojo jde o ty “pružiny” z masek. Ale nic si z toho nedělej, já je u té mojí leptové mám taky a uklidním tě, že až to překryješ závěskami, tak to není vůbec vidět 🙂 Měl jsem tehdy nějaké chybné echo, že prý to nemá s uchycením nic společného a je to na všech podvozcích, po přílepení masek na pojezd bylo echo zrušeno 🙂
To Vovo: já jsem v pohodě :-), v návodné kresbě tyto “pružinky” namalovány nejsou, takže jsem je hledal na fotkách lokomotiv, a tam nastal ten problém, že pokud má lokomotiva závěsky, není za ně vidět, a pokud závěsky nemá, tak tam tato část je – tudíž jsem usoudil že to tam nejspíše patří. Ještě budu podvozek jednou stejně rozebírat, tak to odstraním.
K zaveskam vs. sloupkum si dovolim dve fotky. Ono vubec zavesky tak jak je zname z modelu vypadaji trosku jinak nez v realu. Ale na druhou stranu kdyby se udelaly jako ve skutecnosti, tak by nam to v nasich obloucich na kolejisti asi moc nejezdilo 🙂 Vzhledem k tomu, ze na zaveskach je vlastne ulozena skrin, muselo se pri rekonstrukci a jejich odstraneni prejit na ulozeni s pomoci pryzokovovych sloupku – to jsou prave ty “pruzinky”, ktere jsou na odlitcich nebo leptovych maskach. Pokud tedy ma loko zavesky, tak nema sloupky a obracene.
Zavesky: http://vlacky.brozek.org/temp/zavesky.jpg (muzejni 753 z Luzne)
Sloupky: http://vlacky.brozek.org/temp/sloupky.jpg (742 CD Cargo)
Ano jedná se o ty “pružiny” (které mají s pružinami společné akorát to, že pruží a jsou oválné) Jestli máte zájem, mám snímky vyvázaných podvozků z mračounů, jak se sloupky, tak se závěskami. Možná bych odstranil zbytky starých masek podvozku na čelech, jelikož podvozek ČKD je otevřeného typu bez čelníku, tvar do H.
To JBr: díky za fotky a upřesnění.
To MOL: nějaké fotky samotných náprav jsem našel takže už tuším co by tam být mělo, respektive nemělo.
Co se týče zbytků starých masek podvozků odstranil jsem všechno co šlo odstranit a zároveň byly nápravy funkční. Pokud bych odřezal to co doporučujete, nešla by dolní část převodovky která drží masky zacvaknout do zbytku nápravy. Ty zbytky podvozku totiž plní funkci zámků.
To jsem si všimnul, ale řekl bych kdyby se to přilepilo jen nějakým tmelem, aby se to dalo v případě “havárie” snadno odlepit. Žádné velké tlaky to nedrží, tak by to mohlo jít. Jinak mě taky čeká mračoun od hekttora, takže děkuji za inspiraci 😉
MOL: Nevím, jestli jsi už V100 měl rozebranou, kdyžtak se omlouvám, že se do toho montuju, ale ten kryt podvozku tam je dost napružený a na dobré slovo to moc nedrží. Zároveň ten kryt “secvakává” obě poloviny hlavních částí podvozků k sobě, bez toho tam vzniknou vůle (sice malé, ale ty poloviny se budou rozjíždět od sebe). Jednou jsem si ten zámek lehce naštípnul a musel jsem to nakonec natvrdo přílepit vteřiňákem, pořád mi to samo vyskakovalo jak to bylo napružené. Jak to má airwar nafocené při pohledu shora tak to je myslím maximum, které na těch podvozcích jde upravit bez zásahu do konstrukce celého podvozku.
No, skládal jsem sice railtrans 745, ale už si to moc nepamatuji, ono to už bude asi 5 let… Jestli to nejde, tak už se do toho nebudu montovat 😀 Až bude čas tak se do ní pustím taky, pořád na mě čeká v šufleti:)
To MOL: Skříň převodovky nápravy V100 se skládá ze 4 částí – levé a pravé mezi které se vloží cca 4 ozubená kola, po sesazení tyto díly jen drží u sebe silou vůle a kdykoli se mohou rozpadnout, k fixaci dojde teprve po nasunutí té spodní části se zámky (která část jsou zámky je myslím krásně vidět na fotkách kde jsem bruskou řezal do nápravy. Ten spodní díl také jen tak mimochodem drží sběrače proudu a samotné osičky s koly a převodem – tudíž musí sedět naprosto přesně a hlavně pevně. Asi by to šlo přilepit, ale to bych pak v případě problémů riskoval nerozebiratelnost. Na fotce zhora kde je původní a ipravený podvozek umístěn na koleji je myslím perfektně vidět kde zapadá zámek levé a pravé části převodovky do spodního dílu.
Sám jsem nad možností odřezání zámků přemýšlel, protože tam opravdu hodně překážejí, zvažoval jsem buťo přilepení nebo přišroubování spodního dílu. Přilepení by zhoršilo případné rozebrání, na šroubky tam v podstatě není místo. Řešení které jsem zvolil není plně modelové ale je maximálně funkční. Pokud budeš svou zamračenou stavět za použití podvozku z V100, uvidíš třeba tě napadne lepší řešení.
Tak s tím asi budu mít taky problémy. Nejjednodušší to asi bude zamaskovat černou barvou 🙂 A plánuji tam nacpat silnější motor, počítám z 218. Má s tím někdo z vás zkušenost?
to MOL: co se týče toho motoru, tak výměna by neměl být problém, nápravy jso udál než u V100 takže by se tam silnější a asi větší motor měl vést. Druhá věc je co to přinese, já jsem za V100 pověsil vlak o délce tři metry a do kopce o stoupání 5% to jezdilo úplně v pohodě. Tahle lokomotiva je výborně zpřevodována, hodně do pomala, takže utáhne opravdu dost.
No mě se zdá že až moc pomalu, je to spíš pro posunovací než rychlíkovou lokomotivu…
to MOL. no jestli to nebude tím že je to ve skutečnosti posunovací lokomotiva :-). Každopádně podle normy by měla lokomotiva jet na 12 voltů rychlostí odpovídající skutečnosti, mě jezdí V100 při 12 voltech cca. 18-19 cm za sekundu, to odpovídá cca. 80 km/hod u skutečné lokomotivy, když vytočím trafo na maximum, což je asi 16 voltů, jezdí lokomotiva nějakých 24-25 cm za sekundu, to už odpovídá což odpovídá 105-110 km/hodině. Myslím že pokud takováto zamračená potáhne nákladní vlak bude těch 80 km/hod tak akorát, osobák by mohl jet rychleji.
no apak mášdalší možnost, buďto lokomotivu digitalizovat a potřebno rychlost vpodstatě naprogramuješ, a nebo odstraních Tilligovu elektroniku a dáš paralelně s vinutím motoru kondenzátor, jeho velikost ovlivní rychlost.
Zkusím tam dát nějaký ten větší motor, a větší setrvačníky. Digitalizaci bych jí chtěl taky udělat, horší to bude se světly, jak nacpat 2 diody do jednoho světla? Poněvadž myslím že dvoubarevné těžko schání.
2 MOL: Jestli jsi z Prahy tak zaskoč do GM Elektronic na Křižíkový tuším 77.
jinak zde je odkaz na ty dvoubarevnou diodu červeno-žlutou: http://www.gme.cz/cz/l-59eyw-p511-279.html . Jinak přeju hodně zdaru při dalších stavbách.:)
Ty dvojbarvené ale právě myslím přes digitál nefungujou. Co nalepit dvě (bílou a červenou) těsně k sobě? Červená může být víc vyosená = nepotřebuje být tak jasná jako bílá.
Klasicke dvoubarevne na digital primo nejdou, protoze maji spolecnou katodu. Lze to vyresit, ale je to slozitejsi zapojeni. Lepsi jsou diody se spolecnou anodou, ale ty se zase u nas nedaji sehnat a pokud nahodou ano, tak ne v barevne kombinaci co je potreba. Ale daji se objednat z Nemecka, pokud clovek prekousne cenu. Napriklad od firmy LED Baron z http://stores.shop.ebay.de/ledbaron__W0QQ_armrsZ1
Jestli by je neměli v německém Conradu, to bych si pro ně mohl skočit. Do německa jezdím celkem často…
add.diody: myslím že by to Vovovo řešené by mělo být dostatečné, světlou bych dal na přímo a červenou z boku.
K té pájecí kapalině-ta se jmenuje přímo “pájecí kapalina na nikl”, nebo má nějaký spešl název?
…omlouvám se, že to rozdvojuju, nechtěnějsem to odeslal dřív…
Může to být např. tato: http://www.gme.cz/cz/s-paj-kap-ni-p745-006.html
A nevadí, že se použije na mosaz, když je určená na nikl?
Já používám přímo tu na nikl z GME viz odkaz – zkusil jsem to na Danovy (dom. modulovka) pozitivní reference a funguje to opravdu ke spokojenosti. S mosazí to nic nedělá právě proto, že je neutrální (není to kyselina, která by to naleptávala). Stačí opláchnout vodou, ale spíš pro jistotu. Zkoušel jsem i nějakou pájecí kyselinu a ta mi mosaz “žrala” pokud se neomyla, takže experimenty doporučuju jen bokem na zbytcích leptu, nebo volit jistotu. Ta na nikl už je ověřená myslím mnoha modeláři a úspěšně.
Díky.
Jinak pro dost lidí je celkem matoucí to, že pájecí kapalina, která se přímo jmenuje “neutrální” je vlastně žíravina. Ještě jsem se nikde nedopídil, proč má tedy takový název. Snad jen pro to, že se dá použít neutrálně na všechno :-))
To JM: je to jak říká Vovo: ony ty kapaliny mají docela velký rozptyl, co se týče toh oco dokáží spájet, neutrální kapalina zvládně také více materiálů ale je agresivnější, vyžaduje opatrnější zacházení a pravidelné omývání, možná se pak pájka více zažere do materiálu a spoj je pevnější, to ale my prakticky nevyužijeme.
Pájecí kapalina na nikl (což je oficiální název) pájí také víc materiálů než nikl, zvládá i mosaz, není to žiravina. Co se týče přilnutí pájedla na mosaz není s ní žádný problém, mě se chytá cín okamžitě a když jsem zkoušel díly od sebe odtrhnout tak jsem to nedokázal, takže drží bezproblémově. Při práci nehrozí že se člověk poleptá a s umitím odelu nemusí člověk spěchat.
Díky za podrobné vysvětlení! Hlavně mě u té kapaliny na nikl těší to, že nemusím po každém máznutí a zapájení honem utíkat pod kohoutek kvůli oplachování.
Aha tak v tom případě jsem asi špatně pochopil význam “neutrální” – myslel jsem, že je neutrální kapalina (neutrální pH) a kyselina (čili prostě kyselina). Po vylití té na nikl je vidět, jak se povrch leptu pod kapalinou “očistí” – sežere to tu povrchovou špínu. Je to celkem hezké chemické představení pro nás nechemiky 🙂 Dle mě to žere jen ten bordel na povrchu, ale do samotného leptu se to prostě nezažere (aspoň ne viditelně). A i bez oplachu by se s tím dle mě nic nestalo (třeba kinematiky od DK-modelu jsem neoplachoval a nic s nimi není ani po měsících od pájení).
Také si dovolím přidat svůj názor do pranice. Já používám pájecí kapalinu neutrální a musím říct že k maximální spokojenosti. S kapalinou na nikl jsem ještě neměl tu čest, tak nevím, možná je ještě lepší, každopádně neutrální kapalinou nic nezkazíte. Sice jsem ještě pořádnou leptanou stavebnici nestavěl, spíš doplňky a různé konstrukce a pistolky, ale tady mi to fungovalo skvěle. Kapalinu dávkuji většinou přímo kapátkem z lahvičky, potom přiložím páječku s cínem, kapalina se začne odpařovat cín se krásně rozlije. Potom se doporučuje pájený předmět opláchnout teplou vodou, což se přiznám nedělám. Jestli na povrchu kapalina nechá nějaké stopy, tak je to jen lehce narůžovělá skvrnka. Ani po roce se mi ještě nic nerozpadlo rozežráním součástí. Udělal jsem ale pro jistotu včera jeden test. Na kus leptu jsem kápnul pár kapek kapaliny a hezky nechal působit. A protože právě uplynulo 24 hodin od začátku, jsou tu výsledky. Kapalina nic nikam nevyleptala, nic neznehodnotila, jenom se na zoxidovanám ohmataném okraji leptu objevilo krásně čisté kolečko s opravdu lehce narůžovělým okrajem. Povrch plechu nezhrubl, nic se s ním nestalo. Takže tu teorii “spájet a hned pod vodu” bych taky nebral tak žhavě. Ani po 24 hodinách působení (kapalina nevyschla, teď jsem jí setřel) se s leptem nic nestane, takže obavy nejsou na místě. A kapalina samozřejmě působí hned po nanesení, nemusí se před samotným pájením necht působit.
to Rost’opiš: tak to je další dobrá zpráva, dík za test:-)
Ale už mám koupenou tu na nikl, tak uvidím, jak funguje.
Probíráte tady pájecí kapalinu na bázi kyseliny, ta se při pájení odpaří a co vznikne, soli. Myslíte, že je sůl dobrý podklad pod barvu? Já mám zkušenost, že vžádném případě! Ta vám vykvete po pár letech pod barvou jako u starého auta rez! To už viděl každý.Stopy po kapalině je nutno neutralizovat Zásadou, čpavkovou vodou, mýdlem apod.Zkušení modeláři s lepty to všichni dělají.Chcete aby se vám model sám po pár letech zničil?
Otázkou je co s kapalinou, která navzlíná za dveře kapot např u 742.Zkušený praktik p. Hartl mi kdysi odpověděl, nechám model v mýdlové vodě i přes noc.Někteří výrobci To neřeší nebo si to nechají pro sebe. Upozorňuji, ptal jsem se více lidí.
to Pavel: Oplachovat mi přijde jako samozřejmost, mě šlo spíš o to, zda se něco stane, pokud nebudu oplachovat v průběhu pájení, např. při cca hodinové práci. A jak vidno z Rost’opišovo pokusu, je to v pohodě.
To airwar: Tak už jí taky stavím a mám pocit, že ačkoliv nejsem počítač nýtů, narazil jsem na tvých fotkách na mírnou nesrovnalost: mám pocit, že háčky na zvedání střechy máš nalepené obráceně-při tomto postavení by na lanech moc spolehlivě nedržela. Neber to jako kritiku, ale jako upozornění pro příště-spíš než kritizuju obdivuju čistotu provedení, moc pěkná práce.
To JM: no pokud jsou ty háčky skutečně na zvedání střechy, tak je mám nepochybně špatně, no nic otočím je, to zase nebude takový problém. Zatím sjem s tímto modelem moc nepokročil, čekám ještě na dodávku tabulek a také nových spřáhel, pak teprve budu dokončovat a patinovat, tak před tím opravím největší chybky, otočím ty háčky a odřežu pryžové silentbloky z podvozků. Díky za upozornění.
Toho jsem si předtím ani nevšiml, jsou opravdu obráceně. Jestli máte zájem, mohu dodat fotografie (vše, co se nachází v PJ Vršovice)
MOL: Hodila by se nějaká povedená fotka střechy skutečné zamráči, zatím se mi žádná dobrá nepovedla najít.
Provedu:D po ruce mám akorát 107 ničemně mobilem na dílně, ale přespříští týden 6-10.4. udělám lepší foťákem.
http://img256.imageshack.us/i/11032010460.jpg/
http://img532.imageshack.us/i/11032010461.jpg/
Střecha bardotky v detailu je na těchto stránkách. http://vytopna.hekttor.biz/fdokimg.php?dok=19&pos=4
Supr, díky!! Tyhle galerie jsem nějak přehlídnul…
To MOL: Také tobě dík za fotky! A mám další zajímavej postřeh:-) Na stavebnici jsou na krytu tlumiče výfuku dvě madla, ale ve skutečnosti tam tyto madla nejsou-respektive jsou mimo kryt, nevíte proč to tak ve stavebnici je? Snad to kus, podle kterého u Hekttora dělali zamráču měl jinak než ten, který je na fotkách u Hekttora na webu?? Teda né, že by to nějak vadilo, já tam ty madla taky dám, když už tam jsou pro ně dírky. A taky se mi tam líbí a to je hlavní!! 🙂
Pokud by někoho zajímalo, jak by vypadala zamračená v barvách “Najbrt”, tady je pár fotek: http://www.tt-modely.estranky.cz/fotoalbum/loko/zaamrr Dělal jsem ji podle fotky-lépe řečeno podle fotomontáže studia Najbrt pro jednoho zájemce, kterému jsem stavěl celkem 4 lokomotivy, ale na tuto mu už jaksi nezbyly finance 🙂
Kastle je lept od Hekttora, podvozek a motor z V100. Okna jsou jednotlivě zasklena čirou fólií, kompletně osvětleno pomocí ledek-osvětlení přepíná automaticky dle směru jízdy (červená/žlutá). Funkční je i střešní reflektor-dá se samostatně vypnout spínačem zkrytým na podvozku. Spřáhlo klasicky uchycené na podvozku (ještě není na fotce).
to JM: parádní práce, koukal jsem na fotky a je to moc čistě zvládnutá zamračená, i nástřik máš parádní, všechna čest.
Díky za pochvalu, ale taky není bez chyby…jako pár ostatních lidí, co ji z leptu stavěli jsem nějak nepochopil umístění závěsek-naštestí pro někoho, kdo se na to přímo nezaměří to je vlastně neviditelná chyba. Díky křiklavosti této barevné kombinace se u kamaráda na kolejišti krásně vyjímá a provoz velmi oživí, až mě to mile překvapilo. Já se bál, že mezi ostatní vozy nezapadne, ale opak byl pravdou.
Myslím, že je škoda, že zamráča do Najbrta nepůjde, asi by jí to prodloužilo službu…
to MOL: ty děláš někde kde se ještě vyskytují zamračené? Pokud ano mohl by ses mě ozvat třeba na email: tomas.hora@email.cz. Díky.
Zdravím airwar
Na tvém modelu máte špatně otočené střešní háčky. Háček by měl být nasměrován na bočnice nikoliv do středu střechy. Nyní to asi otočit nepůjde. Platí to takto u všech lokomotiv řady T478. Neberte to jako kritiku, ale jen jako detail, který není ve výsledku takřka vidět. 🙂
To Michalz: máš dobré oči, dal jsem jeden špatně a pak podle něho všechny ostatní :-), až pak mě upozornili že ty háčky jsou na zvedání střechy a že by tak nefungovali. Každopádně opravit to šlo, už jsem to i opravil, podebral jsem ty háčky žiletkou a kleštičkama vykroutil ven a nelpil znovu, ani se to nemuselo moc retušovat.
Existuje prosím nějaký odkaz na firmu od které jste kupoval kompresor a stříkací pistoli nebo kde by se to dalo koupit.
http://www.google.cz/search?hl=cs&source=hp&q=orlik+bd-180&btnG=Vyhled%C3%A1v%C3%A1n%C3%AD+Google&aq=f&aqi=&aql=&oq=&gs_rfai=
To Tomas, no já ho Kupoval na RK-tech ale určitě se dá sehnat i jinde.
Dobré stránky jsou především na http://www.airbrushcentrum.com, tam je především kompresor Fengda AS – 18(2) za nějakých 2100, i když lepčí je asi ta verze co mám já s krytem. Ta bez krytu má madlo na nošení, ale za to doporučuji kompresor ZÁSADNĚ NIKDY NENOSIT!!! Může začít netěsnit hlava.
Dále pak třeba pistole jako BR 130 či BD 136 za 800,-, pokud to myslíš trochu vážně se stříkáním tak doporučuji typ BD186, má trisku 0,3mm + několik výměnných kalíšků. A cena 1450,- není žádná katastrofa.
To Tomas: jo a pokud se stříkáním začínáš tak doporučuji čerpat za stránek http://www.modelplac.cz.
Jinak alespoň pár zásad:
– první stříkací pistoli nejlépe s 0,3 – 0,35 mm triskou, je to dobré jak na plochy tak i na stříkání linek
– pistolku s horním plněním barvy, stačí pak jen pár kapek barvy, při spodním plnění kolikrát zůstene i 1-2 kubíky barvy v kelímku a pistole nestříká.
– pistoli nikdy nerozebírat, vždy ji po použití okamžitě propláchnout ředidlem a nejlépe odstrańovačem barev
– ředidla používat ta co doporučuje výrobce barev, stojí to někdy o pár korun víc ale většinou to perfektně funguje
– jako univerzální řešení doporučuji ředidlo X-20 pro syntetiky a X-20A pro akryly
– barvy používat vždy jen v perfektní koncici, husté rozředit, ale pokud barva žmolkuje, tak barvu vyhodit.
To Airwar : Nechci Vám moc do toho mluvit, ale univerzál do všech akrylovek snad ani neexistuje 🙂 K akrylům doporučuji vždy originál ředidlo!! U syntetik velmi rád používám Tamyii X20. Povrch je dle mého názoru hladčí a kvalitnější 🙂
To Michalz: klidně mluv, ale v podstatě píšeš to co já.:-), taky píši že doporučiji používat ta ředidla co doporučuje přímo výrobce. Ale pokud neni zbytí vystačím obvykle s X-20 do syntetik jako vy a X-20A mě u akrylů zatím také nezklamal – ředil jsem tim Gunze, Vallejo, teď Agamu a pochopitelně i Tamyia.
Jinak máš naprostou pravdu, já teď do syntetik od Agamy používám právě X-20 a je to rozhodně lepší než profláklé ředidlo S6001, řekl bych že díky tomu dokážu stříkat i tenčí dobře kryjící vrstvy.
pročítal sem si komentáře a tak ještě k těm barvám, já sem z bludova (to je hned u šumperka) a tady bardotky jezdí odjakživa (až teď je začaly přeřazovat do prahy) a na ty barvy sem si nějak zvykl i když ta 749.260 je dos šílená tak zase třeba 794.265 ,259 nebo 264 jsou nádherný.
Pěkný článek ,není k němu co dodat,opravdu se zadařilo, snad jen mohu popřát mnoho zdaru v dalších stavbách modelů.