Zababov očima nečlena – Černožice 2010

Jednou to přijít muselo – vydali jsme se zjistit, co je tak magického na bájném Zababově. Vhod nám přišlo stavební setkání v Černožicích, které se mělo věnovat stavbě vozidel, což je moje parketa a říkal jsem si, že bych se tam třeba něco přiučil… Tak jsme vyrazili…

Jednalo se opravdu jen o malé setkání, kde byla v provozu krátká modulová trať ze stanice A (skryťák) stoupáním (zkušební to trať – novinka) do stanice B (vybavená komplet krajinou) jako atrakce pro dětičky, které se přišly podívat na vláčky (stejně jako my). Ale já tu nechci mluvit ani tak o popisu modulů, jako o dojmech z návštěvy.

Skryťák v úrovni 1000 mm nad zemí.

Pak stoupání (zatím bez krajiny).

A koncová stanička, kam se některé soupravy ani nevešly.

Setkání to bylo neformální, v pohodové atmosféře.

Myslel jsem si, že se to bude nějak hodně hrotit stejně, jako na provozním setkání (provoz dle nějakého lehkého GVD, dorozumívání mezi stanicemi, přísnost dodržování provozu), ale nic z toho se nedělo. Ale jasně, všichni nás utvrzovali, že je to prostě tentokrát ježdění na pohodu.

V provozu se tak setkávalo vše, co mělo kola.

Člověk potká na jednom místě vozidla, která by si a) nikdy nekoupil, b) nikdy by na ně neušetřil. Všechny velké české páry pohromadě se jentak nevidí (např. 365.4, 555.0, 555.1…)

Omluvte občas neostré fotky, světelné podmínky pro mě nic moc…

Provoz probíhal kyvadlově, jakmile něco dojelo do skryťáku, okamžitě z něj něco razilo vzhůru do kopce.

Občas se i dva vlaky potkaly, když vyjely z obou stanic, tak se couvalo, prostě pohoda, neřešilo se to.

Mně takový styl vyhovuje, je to přece jen hraní, nejde o život.

Třetí epocha je neúprosně zarytá v zababovském provozu, říkal jsem si. No proč ne, ono takové kolejiště bohaté na páry má taky něco do sebe…

Ani nevadí, že nejsou všechny ryze české…

Když se to doplní i dobovými vagóny, tak je to super. Začínalo se mi to hodně zamlouvat.

Objevující se motorová trakce.

Není to přeci jen domácí kolejiště, kde vlak objede svojí trať za 20 vteřin, ale to stoupání do koncové staničky mu zabralo i několik minut, což je úplně o něčem jiném.

Druhá strana mince je ta, že pokud zrovna neovládáte vlak, tak se načekáte.

Ale i to k železnici patří, žejo…

Další motorák… tentokrát už jen takový pseudočeský.

Všimli jste si, že zatím byl ten Modrý Šíp jedinou výjimkou z továrních vozidel?

Dobře, jediný tam určitě nebyl… ale převaha naprosto neupravených továrních vozidel je zřejmá…

Ono na jednu stranu je pochopitelné, že proč vymýšlet něco nového, když něco ověřeného funguje, jezdí, dobře vypadá a dlouho slouží.

Na druhou stranu, když už simulovat provoz, tak proč ne reálně?!

Vždyť vozidla tam měli pěkná, ale nejezdila…

Tahle leptaná Pao byla třeba super.

Chudák…

Nevím, jestli to přijde jen mně, ale kolem Zababova se vznáší takové tajemno, jako kdyby to byla nějaká uzavřená nepřístupná organizace, která si hraje na vlastním písečku.

V reálu to tak určitě není, lidé jsou tam stejní, jako všude jinde. Dá se s nimi v pohodě mluvit, potkal jsem tam i kolegy, se kterými jsme se znali jen přes internet, a byli tam stejně jako já, na čumendu.

Zababovu jako celku třeba dle mě docela škodí ta všudypřítomná agitka. “Pojď, jen pojď koloušku, přidej se k nám, my ti neublížíme, jsme tu všichni hodní, jen dva prstíčky nám půjčíš a celou ruku ti sežereme”.

A může to dělat třeba jen pár lidí, ale pozitivně to nepůsobí. Nemám rád, když mě někdo do něčeho nutí, tlačí, vnucuje mi něco. A občas mi přijde, že kdo není v Zababově, jako by nebyl.

Toto stavební setkání mi docela pomohlo mé obavy rozptýlit, zřejmě to nebude případ zrovna TT sekce. Dobrá, bod pro Zababov.

Už při prvních diskuzích nad modely a nad moduly dostane člověk názory z jiných úhlů, zhodnotíme vozy, moduly, prodrbeme dění kolem železnice a modelů, dozvíme se nové nápady, postřehy, věci, co by mě samotného nenapadly, nakonec člověk dostane i nějakou tu nutnou kritiku, takže další bod. Má to smysl.

Ovládání vlaků na “širé trati” dle návěstidel a příkazů jiných je zábava, to se musí nechat. Nemusíte řešit všechno, stačí vzít do ruky ovladač, rozjet se, a vše okolo se udělá “samo”.

I tu byla vozidla, která do III. – IV. epochy rozhodně nezapadala, ale tady se to odpouštělo.

Samozřejmě s dovětkem, že “na provozním setkání by to takhle nešlo”. No Herkules by neprošel, to chápu.

Sjezd z kopce… hmmm ten modrej spojovák odněkud znám…

Tohle člověk doma asi nikdy nevytvoří…

Ten služební Rybák mi přijde taky povědomý…

Tohle byla naprostá pecka – Herkules Kuehn, za ty prachy krásná práce, opravdu pěkný model.

Vedle něj je ten pikácký opravdu zoufalý.

Hmmm tady už se nám ty epochy začínají nějak míchat… Ale pořád jsme na neformálním setkání…

Ve skryťáku je pořád zásoba vlaků, stačí nějaký “chytit” a může se jet vzhůru.

Ti bystřejší už možná pochopili, že s prázdnou jsem nepřijel.

Když už stavební setkání nad vozy, tak jsem pár vozů vzal na ukázku umístění kinematik, ložisek Peho atd a když už byla šance, snažil se je do epochového mumraje nastrčit, aby se projely po pořádných kolejích.

To se mi tam už líbilo hodně moc. Kde jinde můžu vozy takhle zapojit do provozu…

Bylo mi však jasné, že na provozním setkání by je tam nikdo nepustil, ani kdybych na něj mířil brokovnicí…

Ale říkal jsem si, že mají v Zababově svých lahůdek dost. Určitě se jimi na provozním setkání chlubí a do epochy jim sedí.

Ten Bix sklidil docela úspěch se zasklením Clearfixem, to jsem ani nečekal 🙂 Vždyť to byla taková rychlovka…

Tenhle místní Čmelák se zvukem byl super. Až později jsem se dozvěděl, že zvuk není autentický, ale je z nějaké jiné mašiny. Přesto luxus.

Za čmelákem je rychlík z neupravených BTTB rychlíkáčů, za nimi už jsou však první vlaštovky – přestavby kolegy Pavla-HP na kinematiky p. Bártka.

Hle, Rybáček znovu. Není to královna krásy, to vím, ale do soupravy se osvědčil.

A nějaké nákladní vozy za ním.

Vzal jsem od každého něco.

A celá souprava…

Toho Čmeláka jsem nezmiňoval náhodou, dostalo se mi totiž pocty zapřáhnout za něj moje rychlíkové vozy B.

Na konci byl řazen nedávno dokončený WR.

Ten rozdíl mezi neupraveným a upraveným vozem je myslím lehce znát…

A to je patina hotová za 10 minut…

Na spěšniny je tu Gbgs.

Samozřejmě opět ČD – no fuj!

Celá souprava.

Odstranění mezer mezi vozy je v plánu zababovské TT sekce. Zde bylo vidět, že to opravdu dost pomůže, snad jsem je trochu inspiroval 🙂

A ta okna nikdo nepočítááááá…

Už známá Wapka Viamont.

To jsem byl v sedmém nebi, nebyl problém tam pustit cokoliv… Na provozním setkání by to šlo také, ale jen ve volných jízdách…

Takováhle souprava už vypadá určitě lépe než sterilní Tillig vozy právě vyjeté z fabriky.

Samozřejmě moje vozy obsahují některé nedostatky, které třeba já neřeším, ale pro regulérní provoz by musely být doplněny…

Vozové karty, natření dvojkolí odporovým lakem, různá čísla každého vozu…

Už to prostě není sranda, nějaká pravidla být musí, to zase chápu.

Poznáte, které jsou místní, a které jsou naplavené?

Dobře, tady šlo spíše o stažení vozů z přeplněné horní stanice…

Několikrát jsme byli upozorňováni, že tady je to opravdu “jen tak” a že na provozním setkání je ten provoz úplně jiný, že má smysl, že se posunuje, jezdí se dle jízdních řádů, simulují se nenadále situace, rozváží se zboží dle plánu (dřevo z pily do továrny atd)…

To by určitě stálo za vidění, červíček hlodal.

Ruční rozpojování…

Nebo spojování?

Asi rozpojování, už se objíždí.

Ale Čmelák furt nikde…

Nakonec jsem dostal na ovládání malý osobáček s Rosničkou, což mi ke spokojenosti úplně stačilo…

Abych se vrátil k hlavní dějové linii – červíček už byl v tuhle chvíli v hlavě a už neměl skoro co hlodat.

Už jsme se začali zajímat i o stavbu modulů.

V modulech funguje relativně volná zábava, nutností je, aby byl dodržený přechod pro bezproblémové spojování – to se rozumí samo sebou.

Ovšem pro jistotu je lepší se držet osvědčených technologií, přičemž je možné koupit už hotové kostry na modul.

Dlouhá čekací lhůta a 2000 Kč za cca metrový hrubý modul však nebylo to, co jsem chtěl zrovna slyšet…

No červíček se trochu zaseknul, ale hlodal pořád… Každá sranda něco stojí.

Koukám, že ta přechodová rozhraní se taky moc nehrotí, no jedině dobře.

Stoupání bylo vybaveno Nkovými pruty (velmi nízký CODE) na frézovaných kuprexitových pražcích – že by se 2mm Tilligu blýskalo na horší časy?

Co jsme si tedy odnesli z neformálního stavebního setkání?

Širé lány trati jsou super a prohánět se po nich je ještě lepší 🙂

Na kolejišti panuje čilý provoz, vypadá to, že by provoz mohl být zábavný i dle grafikonu. Jede se totiž odněkud někam.

Lidi jsou úplně v pohodě a nekoušou.

Vozidla jsou používaná tovární, patina jen občas. To hodnotím jako lehký nedostatek a mohlo by se na tom zapracovat, ale rozmanitost vozidel slušná, takže se to kompenzuje. Dost krásných vlastnoručních vozidel jsme potkali zabalených v kufříku, probíhalo čištění a příprava na Rokytnici, takže budou zřejmě jezdit tam.

Provedení modulů nehodnotím, protože jich tu bylo hotových jen pár. U těch hotových mi však chyběla patina kolejí.

No nic naplat, budeme muset vyrazit do Rokytnice v Orlických Horách, o čemž bude druhý díl pojednání.

Je-li pravda to, co nám členové řekli, bude Rokytnice super… A uvidíme co bude pak…