Úprava rychlíkových vozů BTTB na vozy ČD B

Jestli něco Tčkařům opravdu vadí, tak jsou to zřejmě rychlíkové vozy staré konstrukce, které brázdí naše kolejiště už několik desítek let v téměř nezměněné podobě. Ono co si budeme povídat, na kolejišti to tak znát není, ale při bližším pohledu vstávají nejednomu modeláři vlasy hrůzou. Proto jsem se rozhodl pro jejich menší úpravu.

Rychlíkové vozy všeobecně se snad dočkaly jen jedné výraznější proměny, a to v době přeměny firmy Zeuke na BTTB. Původní vozy měly čepové uložení dvojkolí do kovových podvozků, které však byly značně neesteticky provedeny a spřáhlo (staré Zeuke) bylo uchyceno napevno na podvozku. Vzdálenost mezi vozy byla dosti katastrofální. Později se BTTB pustilo do menší obměny spodku vozu. Podvozky začaly být celoplastové s hrotovým uložením, spřáhlo výměnné na drátek, i když čelník s nárazníky zůstal stále pevnou součástí podvozku. V této podobě se vozy dochovaly až dodnes, jen se začala používat kovová dvojkolí a nová Tillig spřáhla na pružinku, což je tedy opravdu pokrok…

Pominu-li (alespoň pro mě) drobnosti v nepřesnostech oproti jednotlivým sériím skutečných předloh, na první pohled praští do očí hned několik nepřesností.

a) skutečný vůz 2. třídy (naše B) má 10 velkých oken, ale model jich má jen 9 (9 oken má ve skutečnosti jen A a AB)

b) model je o cca 1 cm kratší, což se sice hodí do ostrých oblouků, ale nedá se zapojit do soupravy s jinými vozy, kde už to je poznat

c) model je o cca 2 mm širší než předloha, což ještě umocňuje “sraženost” modelu na délku

Před nějakou dobou jsem se rozhodl, že se do přestavby pustím. Nadšení opadlo, když mi dorazily domů perfektní Bmto od Kuehn, proti kterým vypadaly rychlíkové vozy jako hračky. Jak šel čas a já si pomalu na Bmto zvykal, vyvstala opět touha mít klasické rychlíkáče.

V úvahu připadalo více variant.

1) úprava BTTB vozů

2) nákup vozů TTmodell – jejich provedení je však místy ne úplně vydařené a navíc za poměrně vysokou cenu

3) tvorba z odlitků (ať už zkrácené verze, nebo nezkrácené Bh od p. Číže, které má sice správnou délku i počet oken, ale je o stejné 2 mm širší) – tam se mi nechtělo dlabat 3 odlitky, když už tu zase mám tovární výlisky

4) počkat na novou stavebnici, kterou připravuje jeden slovenský kolega z polyuretanu a leptů – její uvedení do oběhu je ovšem zatím otázkou mnoha měsíců, i když čekání bude stát zřejmě za to

Spíše než přestavba je to tedy úprava, která má za cíl jednak převedení do podoby odpovídající alespoň rámcově vozům provozovaným u ČD a jednak zlepšení jízdních vlastností. Protože vozy disponují zmíněnými nedostatky, nebudu jim po vzhledové  stránce věnovat tolik péče jako jiným modelům, proto případně omluvte některá zjednodušení při úpravě. Ti, které by přestavba zajímala podrobně, mohou jistě doplnit další množství detailů. Naopak se chci více věnovat pojezdové části, kde kromě výměny dvojkolí za kovová a možná i instalace Peho ložisek (záleží, jak budou podvozky vyjeté) hodlám instalovat kinematiky, které vozy “stáhnou” k sobě. Protože není nic lepšího, než rychlíkové vozy, které se návalkami téměř dotýkají jeden druhého.

Jako první proběhlo rozebrání vozů, což je práce na minutu. Stačí vycvaknout pojezd ze zámků a vše vypadne téměř samo.

Ze skříně je potřeba vyndat návalky a vylámat okna, která jdou občas sama a občas vůbec – chtělo to odlamovací nožík a trochu lepidlo hrubou silou přesvědčit, že má povolit.

Po omytí jarovou vodou následoval přestřik Surfacerem 1000 jako podklad pro barvy a hned na něj zelená Agama (autentický odstín Agama C62P Zeleň střední – RAL 6001).

Vymaskování Tamiya páskou. Na první vůz jsem ze dvou pásů a doplňkových kousků pásky na prostory dveří udělal takový dlouhý pás kolem celého vozu, který jsem po nástřiku prvního vozu jednoduše vcelku sloupnul a hned ho nalepil na druhý vůz (a po nástřiku opět na třetí). Vystačil jsem si tak relativně s malým množstvím pásky a všechny tři vozy budou mít zelené pruhy stejně široké.

Světle šedá už autentická není, je to lihová Agama R3M. Ale správně by tam měla být (snad) RAL 7035.

Sidolux jako lesklý lak a pak už obtisky. Sehnat obtisky je docela problém. U Parostroje jsem si vždy vyslechl klasické “nemám” a tak jsem se musel poohlédnout jinde. Naštěstí černé popisky se tisknou dobře i v domácích podmínkách.

Naskenoval jsem obtisky na trochu jiný vůz (o tom snad příště?), upravil pár nápisů, zaostřil ve Photoshopu a vytiskl zpět na obtiskový papír.

K tomu jsem si ve Wordu napsal pár čísel vozů a to celé mi kolega (raději nebudu jenovat, ještě by se na něj sesypaly prosby o tisk obtisků) vytiskl.

Detailisté (já na to přišel až po vytisknutí) prominou míchání “RICových” popisků s “neRICovými”.

Loga ČD jsou taktéž vlastní výroby a bílé označení třídy mezi okna je z burzy (to už by se tisklo hůře).

Natřené detaily a nacvaknuté návalky zpátky – ve světlech Tmavě červená.

Patina je opět hotová za tři minuty pistolí a Rzí. Šlo by použít olejovky, ale dlouho by se to dělalo, dlouho by to schlo, bylo by z toho hodně špíny a dlouho by to smrdělo. Takto je to hned suché, hned hotové a v čistotě.

Rzí jsou na střeše vytvořené “proužky” a místy kolem oken jsou stékance špíny, jak voda stéká ze střechy kolem oken a dále jí vítr při jízdě rozfoukává do ztracena. Opět je prostě v jednoduchosti síla a hlavně to chce sledovat skutečné vozy a přemýšlet, proč je to a to tak špinavé a vědět, co chci znázornit, ještě než se do toho pustím.

Interiér jsem lehce “přešmrdlal” štětcem červenou v prostoru lisovaných imitací sedáků.

Co je celkem dobrá vychytávka (nebo nutnost?), je natření oken barvou skříně. Tillig dělá běžně rámečky stříbrné, ale stačí si všimnout předlohy. Je to sice horší práce, ale výsledek je dobrý.

Těsnění je (stejně jako u motorového vozu 810) zvýrazněné černou fixou na CD.

Okna jsou zpátky vlepená vteřiňákem tak, jak se mi zrovna dostala do ruky a vycházela, takže pootevřená okna jsou nyní na různých místech.

No já myslím, že to nedopadlo vůbec špatně 🙂

Tím je tedy optická část hotová.

Vozy dostaly upravené pojezdy s využitím kinematik Peho 101.

Díky tomu se povedlo srazit vzdálenost mezi vozy na minimum.

Vozy dostaly samozřejmě kovová kola, mezi sebou pevná spřáhla Peho a na krajích třívozové soupravy spřáhla Tillig. Další kombinace vozů se ukáží časem.

Kola i podvozek jsou přestříkané Rzí.

Podvozek každého vozu je zašpiněný trochu jinak, aby odpovídal zašpinění skříně vozu.

Myslel jsem si, že to je všechno.

Ale ještě jsem chtěl natřít hrany nástupních schůdků žlutou.

A teď už jsem spokojený. Jistě by šel vůz doplňovat dalšími detaily a ostatním kolegům se ve vylepšování meze nekladou, ale v počtu vozů a hlavně v tom, že je to pořád jen “příves za lokomotivu”, mi to takto bude vyhovovat.

Přestavba těchto vozů není složitá a pokud hledáte vhodný model na začátek, je to určitě také dobrá volba – naučíte se stříkat větší plochy a hrát si s detaily, protože se nemusíte zaobírat nějakým složitým sestavováním hlavních částí vozu, tmelením, broušením atd atd… To ostatně platí i pro ostatní přestřiky továrních vozů.