TEŽ – osazení detailů do Lomnice

Dneska už to dorazím osazením všech detailů, které se můžou snadno ulomit, protože převyšují úroveň terénu. Jdeme na to, je toho docela dost.

Začal jsem stromy, které jsem se snažil připodobnit uspořádání stromů ve skutečné stanici. Stromy jsou plus mínus dnešní podoby a vzrůstu, i když zbytek stanice představuje spíš dřívější provedení.

Břízy jsou z Peček, to uprostřed je nějaký můj pokus asi o osiku, a vpravo upravený modřín nějakého staršího původu.

Je to pořád relativně upravovaná plocha uprostřed Lomnice, takže žádná úplně divoká tráva není pod stromy potřeba.

To také zdůvodňuje vysazení stromů do řady.

Ten můj pokus jsou jen drátky a trocha Naturexu od Poláka.

Pokusy se stromky kdyžtak zmíním jindy, je to trošku na delší popis a hlavně mám zatím pořád co zkoušet.

Přišlo mi to trošku nudné / prázdné, takže jsem ještě ve stromořadí pokračoval do ztracena na pravou stranu.

Jeden strom je ještě z Peček (měl jsem je už nakoupené) a ten malý chudáčik je zase můj. Je to takový přerostlý keř.

Hlavně pohlídat, aby stromy nepřesahovaly okraj modulu, abych si je neolámal při skladování.

V Pečkách jsem koupil ještě molitanové posypy na květy – za 90 Kč tři odstíny velmi jemného molitanu. Využiju hlavně ty žluté a fialové – na podhorskou travinu podle vlastního okoukání ideální odstíny.

Nejlepší jsou kupodivu ty fialové, které jsem vyloženě chtěl.

Trošku jsem vršky trávy potřel disperzí, a pocukroval posypem. Co se chytlo, to zůstane.

Vypadá to dost dobře, ale je to vidět jen hodně zblízka.

Ale pomohlo to sjednotit odlišný odstín foliáže a statiky.

Přišlo mi to u stromů i tak trošku strohé, tak jsem z kousku Naturexu umotal malé přízemní keře – asi nějaké maliníky nebo nízké tůje.

Nádraží normálněrozchodné a úzkorozchodné části bývalo oddělené plotem. Nejprve bílým vyřezávaným z dob monarchie, později “obyčejnějším” plaňkovým. Plaňky jsem vyřezal na laseru ze dvou vrstev tenkého kartonu.

Slepil jsem vždy větší kus, a natřel kaštanovým balakrylem.

Balakryl má nevýhodu, že se karton trochu zkroutil, což by pro nový plot vadilo, ale pro starý to nevadí.

Na místech sloupků jsem odvrtal díry, projel celou “lajnu” lepidlem, a plot do ní posadil.

Některé spoje, které se nepovedly, jsem zamaskoval malými kousky Purexu.

Pamatujete ještě tu plechovou boudu na nářadí od Pojezdy.eu? Tak konečně našla své místo 🙂

Sice mi z ní odpadly vrata, ale jako základ to zatím stačí, časem jí něčím naplním a vrata dolepím zpět.

Zde vedla dřív výtažná normálněrozchodná kolej do remízy. Zřejmě zde byla až do doby zrušení plotu, ale protože jsem tady už nechtěl modelovat normálněrozchodnou kolej, tak jsem naznačil jen plot (bez vrat, které v něm byly).

A z druhé strany.

Přechod modulů a nezáměrně vtipně pojatý přechod s chybějícími plaňkami. Po zaschnutí je díky nasátí balakrylu celý plot docela solidně pevný.

I když se trochu vlní 🙂

V místě boudy byla dříve nějaká větší bouda – asi také sklad nářadí.

Na boudě už jsem měl i lehkou patinu, která sem přesně zapadla.

Takto vypadá zatím osazený první kus nádraží.

Je tu dobře vidět kombinace odstínů barev, která ale i tak podle mě nepůsobí špatně.

S plotem jsem pokračoval i za přechod.

Plot bude pokračovat až na konec tratě.

Pro osvětlení příslušenství jsem ještě doplnil na bok modulu vypínač, kterým se budou rozsvěcet lampy.

Pak už jsme se mohl pustit do rozmístění lamp a stožárů. Podle map, fotek a plánku jsem si udělal rozpis umístění jednotlivých sloupů. Podle nich jsem mohl přibližně postupovat.

Připravil jsem si na míru vyrobené jednotlivé stožáry trakčního vedení.

Na některých jsem provedl drobné úpravy v úhlu držáků, kombinace lanových a drátových. Prostě ani v reálu nejsou všechny stejné.

I troška improvizace v podání čistě lanového stožáru – jen dvě lana napínající samotný trolejový drát a nosné lano.

Napájené patky do správné výšky, aby stačilo stožáry zapíchnout do terénu a nemusel jsem řešit výškové usazení.

Připraveno na nástřik.

Nástřik proběhl jen sprejem světle šedou základovkou. Skutečné stožáry jsou natírané nějakou metalickou barvou, ale to v modelu vypadalo divně, takže jsem nechal takto.

Chvíli jsem laboroval s odstínem držáků, aby to nevypadalo moc uměle ale zároveň decentně. Lana natírám tmavší šedou, izolátory hnědou. Díky tomu vypadá držák “modelověji” a přitom nepůsobí rušivě. Tmavě šedá lana trošku lépe splynou s terénem a působí tenčí. Vynikne tak hlavně silnější trubka.

Pak už jsem si “jen” musel nakreslit obtisky šrafování. Existuje na to norma, ale na TEŽ platí asi víc než jinde, že normy jsou doporučení a ne úzus. Například co se týče směru vzestupu šraování, úhlu vzestupu atd.

Začal jsem konečně i s instalací lamp JM detail. Volba byla snadná, jejich provedení mi přišlo perfektní s ohledem na cenu, a přesně odpovídají typu, který jsem tam chtěl mít.

Pro otvor stačí vrták 3 mm a protáhnout celý kus zpevněné bužírky s kusy vodičů skrz.

Usazoval jsem lampy do kapky lepidla pod patku, aby nevypadávaly.

Protože lampy trošku moc “svítily” novotou, tak jsem je lehce pošmrdlal patinátorem nasucho.

Stačí.

Elektrické zapojení jsem nefotil. Vždy jsem zapojil 3 lampy do série s větším odporem (1 původní přibalený odpor na 3 lampy), tím se trošku utlumil svit (ne moc) ale přijde mi, že to nesvítí jak reflektory do prostoru, ale dělá to takový pěkný kužel jen pod lampou.

Kde se mi nezdál vzhled patky, tam jsem patku obsypal trošku Purexu. Opět platí, že Purex poslouží vždy a všude.

Trošku zalito lepidlem.

Nesmí se to zase přehnat, jinak to chytne od lepidla nepěkný bílý nádech.

Úsek s opravou trati přeštěrkováním jsem taky trošku přešmrdlal patinátorem, trošku to tomu světlému štěrku pomohlo v utlumení svítivosti.

Ještě jsem dolepil Purex i na pár míst k chodníku, kde se mi nezdálo uspořádání nebo byly vidět moc přechody.

Usazení stožárů v “betonové” patce vypadá i v trávě dobře.

Tady jsem trošku “projel” i s patkou až do styroduru, takže jsem větší otvor opravil zase trošku prachem.

Vypadá to pěkně, patka není vidět, takže zase troška odlišnosti – není na škodu a rozbíjí takovou tu “standardizovanou uniformitu”.

Do asfaltu patka zapadla odstínem dobře, takže taky bez problému. I teď v průběhu jsem ještě prováděl i v nátěru chodníku opravy, ale vůbec to ničemu esteticky nevadilo.

Přišla chvíle pro usazení návěstidla – jediného na tomto nádraží (vjezdové bude zatím mimo modelovanou část).

Jeho stavbu chci zmínit někdy minule. Toto byla moje první stavba návěstidla (AŽD 65 ze stavebnice KMŽ Brno), nakonec se mi docela povedlo – chce to hodně pečlivě, nespěchat, je to hodně jemná stavebnice, ale o to “vymakanější”.

Pro návěstidlo jsem si vrtákem “vyfrézoval” prostor až na překližku, návěstidlo jsem totiž osazoval včetně odlité patky, takže potřebuje trochu utopit pod terén.

Návěstidlo bude (samozřejmě) funkční, jen LEDky jsem si nechal radši připravit od kamaráda.

Pro mě obrovský pokrok i tak – 10 let jsem na elektriku nesáhl, a teď mi bude svítit něco, co vypadá, že se tam ani světlo nemůže vejít…

Okolí návěstidla jsem zase zasypal prachem do původní úrovně. Poté jsem osadil maketu výměnového návěstidla.

Stavbu návěstidel z leptu Hekttor jsem popisoval už minule.

Nakonec jsem ještě doplnil imitaci prodlouženého pražce vedoucího až pod návěstidlo.

Druhé návěstidlo jsem osadil i na druhou stranu nádraží. Tady je víc v trávě, takže jsem neřešil podkladový pražec.

Další věc, kterou bylo potřeba dořešit, byly nějaké rychlostníky a označníky. Zase pomohl přítel laser – posun zakázán, pomalá jízda/místo zastavení a rychlostníky.

Natřít hnědě, a obtisknout.

Ze zbytků nožiček od diod jsem si udělal (i když hodně zjednodušené) upínání pražců na konec tratě.

V originálu jsou to často kolejové spojky prošroubované přes závitové tyče. Ale v TT… 🙂

Pak už jsem mohl oba detaily osadit na konce tratě.

Taky jsem využil nějaké z první smrčků od RA-loko, které jsem měl kdysi focené v článku.

Koryto potoka jsem vysypal hlínou, zapíchnul do ní nějaké větší kusy hlíny (vypadá to jako kameny), a celé jsem to – chvíle napětí – vylil barvou na sklo Amos (tedy tou, kterou běžně zasklívám). Schnulo to asi 2 týdny, ale výsledkem je dost příjemně čirý povrch.

Zároveň je dostatečně zvlněný, a to docela sám od sebe (nijak jsem ho nečechral).

Rozhodně jsem nechtěl kupovat nějaké speciální přípravky kvůli 15 cm potoka, takže jsem to risknul a ono to vyšlo.

Na konec tratě jsem do hlíny zasypal příhradový stožár i s patkou.

Zkušební várka kartonových “betonových” závaží.

Až pak jsem zjistil, že jsem je navěsil špatně, ale zrovna téhle improvizované kombinaci zavěšení to moc nevadí.

Celkový pohled na zakočení celého moduliště z jedné strany. Původně existovaly plány na protažení úzkorozchodné tratě dál z Lomnice, ale k prodloužení už nikdy nedošlo.

Osadil jsem zábradlí (opět řezáno na laseru z kartonu), natřené opět kaštanovým balakrylem.

Člověk by na začátku nevěřil, jak je to univerzální odstín barvy na spoustu využití. 1 plechovka se na kolejišti určitě využije, narozdíl od nějakých zelených nebo třeba černých, které mají využití o dost užší 🙂

Pak už jen dopíchnout další dva stromy, tyto jsou větší (opět z Peček). Měl jsem jich pár nakoupených v jedné várce a všechny jsem je využil, příště si už zkusím umotat svoje, je to docela zábava a radost z toho je větší, i když to trvá víc času 🙂

Tím je kromě budovy celý zadní segment hotový.

Stromy jsou nějakých cca 15 metrů v reálu.

Celý kousek je krásně zelený, výborně je vidět rozdíl odstínů trávy, vypadá to dobře.

Postupně už jsem v této fázi začal natírat boky rámů černou emailovou barvou. Dost to smrdí. Barva vytáhne z překližky léta, ale i tak to vypadá v reálu dobře a hlavně to sjednotí třeba přetmelené hrany, kde se na bočnici sbíhají materiály jako styrodur a dřevo.

Pak jsem pokračoval opět vpředu – vytisknul jsem si na kousek obtiskového papíru rychlostníky. Rychlosti v tomto úseku jsou věru závratné.

Naneseno na tabulku, ta nalepená na zbytek nožičky diody, zapíchnuté do terénu.

Efekt super. Z druhé strany včetně pískáčku. Kdo by chtěl, dal jsem tuto malou sadu včetně obtisků do e-shopu.

Tentokrát jsem zadní část natřel nějakou rzí nebo červenohnědou, je to celkem jedno dokud to působí dostatečně zašle.

A pohled zepředu. Na běžném kolejišti by to působilo přeplácaně, ale takto to tam v reálu skutečně namačkané bylo. Co na tom, že pak dalších 20 cm “nic” není. Na kolejištích je občas tendence nějak “rozložit” detaily na celou plochu, aby vše bylo zaplněné, ale tohle je ukázka, že ne vždy to odpovídá skutečnosti.

Tuhle mapu (taky) od Pojezdy.eu si pamatujete? Pro tu jsem taky doteď neměl pořádné uplatnění. Navrtal jsem si pro ní na okraji díry.

A mapu vlepil. I když je na ní motiv snad Posázaví, do Lomnice nevadí 🙂

Ještě k tomu dodělám časem nějaký rozcestník, ať využiju vše z dané sady.

Koupil jsem v Pečkách další milé detaily – odpadkové koše. Tady jsem volil, než se s tím patlat, těch asi 50 korun utratit.

Opět kombinace obtisku a kartonu prolitého vteřiňákem na nožičkách ze zbytků – směrové cedule.

A opět odpovídají skutečným předlohám. Nejvíc se mi líbí na ceduli vpravo (moc to nejde stejně přečíst) nápisy slovensky, německy a ještě maďarsky – prostě hotové Rakousko-Uhersko a Tatrafured 🙂

Jedna cedule “za plot”.

Druhá k příchodu na nástupiště – smer Starý Smokovec.

Pro budoucí dodělávky mám pár věcí, které ještě na modul přijdou – lavičky, zmínený rozcestník, poštovní schránka na staniční budovu (a samozřejmě staniční budova), dodělat budovu za potokem, osadit bednu kolejového obvodu… No něco by se našlo.

Budovu za potokem mám zatím ve velmi hrubém stavu jen zkušebně usazenou na místo.

Následuje pár fotek vyloženě detailů se záměrně (!) nízkou hloubkou ostrosti za denního světla. Neboť i siluety a náznaky mají své kouzlo a umožňují trošku pracovat fantazii.

Nic zajímavého už tu k vidění není, jen jsem je nafotil a přišly mi zajímavé, tak je dávám na závěr jako perličku.

Příště bude článek s ukázkou “pořádných” fotek s nasvětlením, stativem a vším dalším potřebným.

Zatím ale můžu prohlásit nádraží za skoro hotové – alespoň do stavu, abych ho mohl zatím zabalit a jít se věnovat Štrbskému Plesu a rozšířit tak úsek “skorohotových modulů”.

Asi mi zkušenější řeknete, že stejně už bude vždycky co dodělávat, proto už na to teď nebud nijak tlačit a až bude nálada, tak to prostě vybalím a udělám třeba ty lavičky.

Teď je spíš potřeba se zaměřit na vozidla, protože už je kde, ale není čím… Což je kupodivu opačně, než jsem to původně předpokládal.