ČD 750 121 – Brejlovec s mosazným pojezdem

Jsem si vědom, že mám ve slibech stále nějaké ty resty. Jedním z těch, které jsem chtěl zvládnout, je stavba Brejlovce z odlitku, přesněji lokomotivy 750 121 na pojezdu p. Vilingera. Konečně se mi vše potřebné sešlo, takže hurá do toho.

Padl dotaz, proč vlastně zrovna 121, která není nijak extra výrazná. Výběru předlohy většinou předchází dlouhé rozmýšlení, přeci jen model je jednak investicí finanční i časovou, takže jen tak plácat modely jeden za druhým bez rozmyslu nejde. 121 mi přišla jako vcelku univerzální stroj – má klasický lak šedo zelený, má ještě závěsky, naopak už má elektrické vytápění souprav (pro provoz osobních vlaků). Přesto mám fotky i z nákladních vlaků (Pn i Mn), na osobní dopravě nasazována lokomotiva na Os i R. Pro provoz na kolejišti je to tak ideální stroj pro veškerou práci. Vzhledové drobnosti, kterými se lokomotiva odlišuje, jsou například tabulky s bílým podkladem, nebo jeden vzduchojem natřený na červeno. Laik pozná typického Brejlovce, odborník pozná i ty drobné odchylky od běžného stavu. Na své si tak přijdou vpodstatě všichni.

Odlitek jsem si vzal od p. Číže, který je přeci jen v některých věcech o chlup lepší, i když p. Molata ho kvalitou (a úrovní detailů) v poslední době zdatně dohání.

Mosazný pojezd p. Vilingera. Všimněte si úzkého hlavního rámu. Nojo, krize kam se podíváte, cena mosazi roste…

Masky jsou jako vždy stejné, výroba p. Číž.

Nádrž jsem však zvolil od p. Molaty z důvodu, že stále čekám na malé vzduchojemy jako samostatné odlitky. Takže abych nemusel složitě vymýšlet, kde vzduchojemy sehnat, bude to jednodušší. Jak už jsem dříve zmiňoval, každá nádrž má své pro a proti.

Začátek stavby samozřejmě vybroušením odlitku.

Nahrubo vybroušený odlitek, čelní okna jehlovým pilníkem, jinak se dají boční okna podbrousit tolik, až vypadnou.

Při broušení mi ulétla jen jedna závěska, naopak schůdkům se tentokrát moc nedařilo a tak šly pryč.

Kolem oken je vidět, jak už materiál prosvítá skrz.

Takto nevzhledně to vypadá uvnitř.

Ani zvenku to zatím kvůli otřepům není úplně ono, ale to je běžný jev a postupně to zmizí. Odlitky p. Číže (resp. materiál, ze kterého jsou odlity) mi přijde, že dělá trochu “chlupy”.

Odlitek má na čele zásuvku dálkového řízení (ta přijde odstranit za chvíli) a parní potrubí pro vytápění souprav, to jsem odřezal už teď. Ideální je opravdu u každého stroje sledovat během stavby fotodokumentaci.

Po první vrstvě základovky.

Propojovací trubky do chladiče jsou opět z tyčky Evergreen 1 mm. Následující úpravy a celkově celá stavba se podobá již zveřejněné stavbě Brejlovce, proto případně pročtěte i starší článek. Trubky jsou sice trochu naddimenzované, ale vypadají dobře. Příště už zkusím tyčku 0.5 mm. Výhodou Evergreenu je, že se dá dobře ohnout do potřebného zakroucení.

Světla jsou tentokrát jen provrtaná vrtákem 1 mm, kdy ještě spolehlivě drží rámky světel. Osazena jsou madla na rámu nad světly a v pluhu už je připravena díra pro šachtu Peho. Zde už uřezána i zásuvka dálkového řízení nad rámem.

Tentorkát už jsem si troufl i na madlo pod “brejlemi”. Je to jeden dlouhý drát 0.3 mm uprostřed lehce ohnutý, aby kopíroval vypouklý tvar kabiny. Ve středu je jen krátký kousek drátu samostatně vlepený a až pak přilepený k hlavní části madla.

Madla do kabiny zatím jen na rámu.

Madla na střeše.

Žebřík na střechu naznačen jen kousky drátu nalepeného přímo na skříň, ač jsem i otvory předvrtával.

Další fotka, kde je dobře vidět způsob podbrušování oken. Stejným způsobem zanechávám i závěsky nebo schůdky, konekonců i rám se tak dá vybrousit. Pří tomto způsobu totiž vůbec nedochází k zásahu do vnějších hran jednotlivých částí, takže okna zůstávají kulatá / hranatá a rám rovný. Zároveň jsou vidět lepené výstupky pro usazení pojezdu, i když stále je to způsob značně primitivní.

Vždy vítám, když na odlitku není třeba nic akutně předělávat, což mi v posledních pár případech odlitky od p. Číže celkem splňují.

Nárazníky na svém místě.

Dosazené leptané tabulky s logem na bok.

Vybraná předloha má vysoké výfuky, proto jsem je musel z něčeho dodělat. Pod ruku mi přišly profily Evergreen “U”, slepené dva proti sobě.

Potom stačilo přejet párkrát jehlovým pilníkem pro zarovnání horní hrany.

Kabel el. vytápění opět z drátku s kouskem bužírky.

Lehké přebroušení okrajů “brejlí” a dolepení houkaček na střechu.

V pluhu opět vyříznutý otvor pro šachtu Peho.

Schůdky do kabiny z žebříku H0 od DK-modelu.

Nástřik ještě jednou Surfacerem 1000, poté světle šedou skříň, tmavě šedou rám a vagónovou zelenou horní část skříně.

V prostoru čela budou potřeba drobné retuše.

Nádrž je v u předlohy trochu světlejšího odstínu.

Masky podvozků také tmavě šedou.

Vedle právě dokončované 751 004 vypadá lehce zoufale, ale snad se to ještě zlepší 🙂

Nárazníky jsou bíle olemované a rovnou je přes ně máznutá ledabyle černá jako imitace mazání.

Brejle štětcem natřené bílou.

Ten lesk je pekelná věc, až vše přijde napatinovat a do matu, tak se to určitě o 100 % zlepší.

Kousky závěsek bíle jako ve skutečnosti.

Zatím takto vykonal Brejlovec první zkušební jízdy. Po zadrhávání kardanu při vjedzu do oblouku a následné nápravě hrubou silou už jezdí pojezd bez problémů.

Jeden vzduchojem dostala skutečná lokomotiva zřejmě z jiného stroje, proto je červený. Jak už jsem říkal, na první pohled běžný Brejlovec, na druhý pohled raritka, kam se podíváte.

Osvědčené samolepky vzorků na pluhy od p. Banka. Rozstříhnuté napůl – uprostřed je vidět mezera.

Na maskách jsou světle šedou (v originále to bude špinává bílá) zvýrazněné detaily.

Teď už můžou přijít na řadu obtisky.

Jsou opět z univerzální sady p. Jirana. Leptaná loga ČKD mi došla, tak jsem konečně využil ta obtisková – pokud jsem totiž dobře vypozoroval, lokomotiva je má s černým podkladem.

Světle šedou (opět náhrada bílé) jsem přetřel schůdky a zvýraznil část závěsek.

Velká loga jsem opět použil “vlastnoruční”, je to trochu vidět na jejich zubatosti, ale na jeden obtiskový papír se jich vejdou tisíce… Dlouho jsem přemýšlel, jak zvýraznit světla, protože Brejlovci mají výrazně viditelné barvy jednotlivých čoček. Nakonec jsem do světla nakápnul krémovou a červenohnědou tak, aby ideálně zůstala světle šedá obroučka.

Potom už jen zvýraznit kabel el. vytápění.

Další lahůdkou jsou tabulky, které jsem si nechal udělat od p. Banka. Na čelech jsou na bílém podkladů černé číslice a celá tabulka je červeně orámovaná. Nejdříve jsem natřel tabulku bíle, pak pár přejetí popisovačem na cédéčka, aby se zvýraznily číslice, a konečně pomalu štětcem natřít červenou hrany tabulky.

Na boku jsou tabulky “inverzní” – tedy bílé písmo na černém podkladu, celá tabulka červeně orámovaná. Takže natřít černě celou tablku, na šmirglu “vybrousit” čísla a okraj opět štětcem červenou.

Opět přestřik lesklým lakem.

Masky patinované přestřikem Rzí, nádrž přestřikem a štětcem namočeným v patinátoru Hlína.

Sesazené už to konečně trochu vypadá.

Zatím chybí madla.

Patina opět tak “středně” intenzivně. Žaluzie, schůdky, okolí závěsek a některé části rámu napuštěné řídkou Umbrou.

Kolem výdechů na boku také Umbrou. Okolí závěsek je zaprášeno hodně naředěným odstínem Rez.

Stékance ze střechy patinátorem Hlína aplikovaným vlhkým štětcem. Stékance na rámu jsou stejným způsobem.

Okénka na boku (včetně oken dveří kabiny) jsou zasklená Clearfixem.

Patina je hodně podobná Zamračené 751 004, u které se tento způsob celkem osvědčil. Věřím, že při konfrontaci s patinovanými modely ostatních kolegů na jednom místě by byly moje modely snadno rozeznatelné, ale tak by to asi mělo být. Aby každý modelář měl svůj osobitý styl, na který si přijde.

Zákoutí střechy jsou napuštěná Umbrou a poté je celá střecha přestříknuta mixem Rzi a Černé.

Kolem komínů nastříkaná do ztracena samotná Černá.

Celý model je přelakovaný matným lakem namíchaným ze Sidoluxu a Tamiya Flat Base. Tato kombinace (dle použitého poměru) vytvoří lehce světlý film, který celý model sjednotí a dodá mu punc zaprášení a vyblednutí, což se někomu může líbit, někomu ne, protože to utlumí barvy. Mně se to líbí, protože mi to připadá podobné jako ve skutečnosti.

Zasklená Clearfixem jsou i světla a reflektor. Papírové pluhy po přestřiku Rzí spíše zčervenaly, ale alespoň tolik nesvítí.

Čelní “bílé” tabulky přilepené.

Boční okna do kabiny jsem zasklil fólií a štětcem naznačil zelenou barvou rámeček.

Madla jsou dodělaná z kytarové struny 0.3 mm a natřená stejným světle šedým odstínem, jako skříň. U madel je potřeba se opět věnovat studiu skutečné předlohy, protože právě madla bývají občas v různých barevných variacích.

Čelní zasklení opět fólií. Všechna okna lepená Sidoluxem. Stěrače jsou z leptů Detail.

Výkyvná šachta Peho s plastovým pružením se mnou sváděla souboj, ale snad jsem vyhrál…

Vzdálenost nárazníků bude opět o něco větší, což zaručí možnost spojování se všemi vozy.

Za prostor kabiny jsem opět nalepil kousek (cca 1 cm vysoký, naražený ke střeše) zeleného papíru jako přepážku mezi stanovištěm a strojovnou. Převody pojezdu zasahují poměrně dost do prostoru kabiny, proto jsem usoudil, že s nějakým stanovištěm bude lepší se vůbec netrápit.

A teď už jen…

…pár pohledů…

…na hotovou lokomotivu.

Lokomotiva snad poslouží ostatním jako inspirace, že i bez velkých úprav se dá z odlitku udělat slušný model.

Brejlovec totiž patří zřejmě k tomu nejlepšímu, co lze na trhu odlitků sehnat.

Díky již zmiňované univerzálnosti najde lokomotiva jistě široké provozní využití, i když nejvíce jí to bude zřejmě slušet v čele patrové jednotky Bpjo.

Vzhledem k častým dotazům to můžu zopakovat i zde – Brejlovec není tak špatnou volbou, i pokud je to váš první model. Broušení odlitku není tak náročné a dobrý vzhled je zaručen kvalitním odlitkem. Zbytek už záleží jen na vás a na zvolené barevné kombinaci, ale určitě se toho nebojte 🙂