Chladící vůz ČSD řady L ze stavebnice DK-model

Na uklidnění od náročnějších modelů jsem se pustil do stavby chladícího vozu řady L od DK-modelu. Stavebnice sestává z polyuretanových odlitků a leptaných doplňků. Ode mě dostává stavebnice palec nahoru za velmi snadnou stavbu, pokud tedy začínáte, určitě o ní zauvažujte!

Zájemce o trochu historie lze odkázat na odstavec v článku o vývoji chladících vozů na Parostroji, kde je fotografie a náčrt vozu umístěn cca ve dvou třetinách stránky. DK-model nabízí vozy jednak ve verzi “obyčejné ČSD” a dále ve verzích pivovarských. Dle Parostroje byly tyto konkrétní vozy určeny především pro přepravu masa (přiděleny byly masným závodům). Vozy určené pro přepravu piva byly trochu odlišné. Ani označení Ibops (Lp), které je na obtiscích, by teoreticky pasovalo na trochu jiný (právě ten pivní) vůz?! Pokud někdo ví, můžete využít komentářů pod článkem a podělit se s ostatními o znalosti, samotného by mě to zajímalo.

Původně jsem vůz plánoval pro epochu V, tedy jako ČD. Spletl jsem si ho totiž s vozy Ibbhps modernější konstrukce. Tyto vozy (původně řady L) však, jak mi jeden ze znalců historie železniční dopravy osvětlil, už v té době v provozu nebyly. Proto bude vůz označen správou ČSD a bude zařazen do soupravy složené z těch pár vozů ČSD, které mám.

Podobné vozy produkuje i Tillig (dříve jako BTTB). Vzhledem k tomu, že předloha byla vyráběna v bývalé NDR, je vysoce pravděpodobné, že se jedná o stejné modely jako v tomto případě. Tillig však kvalitou provedení, co se týče věrnosti a detailnosti, silně pokulhává.

Stavebnička je uložena v malé krabičce.

Návod obsahuje vpodst. jen seznam dílů a náčrtek umístění leptů na čelo vozu, budete si muset z větší části poradit sami. Tento způsob sice není tak uživatelsky přívětivý, alespoň však donutí člověka něco si třeba o vozu zjistit, najít fotky, typák a vyvinout trochu vlastní iniciativy 🙂

V krabičce jsou dva odlitky z polyuretanu – skřín…

…a podvozek.

Dále jsou zde obtisky Ibops (Lp) ČSD, tedy IV. epocha, lepty, nárazníky a odlitky větráků na střechu. Pro zprovoznění chybí dvojkolí a kinematiky (o obojím se zmíním později).

Oba díly do sebe přesně zapadají.

Při porovnání s kouskem V100 je vidět, jaký je to “malý bobek”.

Nejprve jsem začistil spodní hranu odlitku skříně. Nálitek byl naprosto minimální a stačilo přejet třikrát šmirglem tam a zpátky.

Přišlo mi logické začít s osazováním leptů, a tak jsem všechny předznačené otvory předvrtal vrtákem 0.4 mm. Skříň jsem rovněž v tuto chvíli odmastil v jarové vodě.

Jako první naohýbat a nasadit lávky na čela.

Současně s lávkami připravit výztuhy pod lávky – nejprve vlepit.

A poté přihnout do stran. Všechny leptíky jsou vyleptány z 0.3 mm plechu a jsou tedy dostatečně pevné. Zároveň jsou díly poměrně velké, takže nehrozí žádné poztrácení. Opravdu ideální na začátek.

Madla jsou také vyleptána, takže stačí vlepit do předpřipravených otvorů.

Na jednu stranu se musí naohýbat ruční brzda.

Na obě strany vozu přijdou dvě stupačky – to je poslední lept dosazovaný na čela.

Na střechu se do připravených otvorů přilepí čtyři odlitky větráků.

V sadě leptů je připravená schránka na dokumenty. Ta už je však i odlitá přímo na skříňi, takže nechám tu původní.

V podvozku jsou připravené otvory pro leptané vnitřní kinematiky DK-model. Ty se však k modelu nedodávají a je potřeba si je koupit zvlášť.

Rozsochy jsou poměrně tenké a o nějakém dosazování Peho ložisek zde tedy nemůže být řeč.

Do podvozků jsem tedy dosadil kovová dvojkolí 8.3 mm a dolepil leptané přestavovače. Pro přestavovače je připravený přesný prostor pro usazení – takové malé výstupky, do kterých lept přesně zapadne.

Pod dveře ještě přijdou ohnout leptané schůdky. S jejich ohýbáním jsem si trochu lámal hlavu.

Vůz už je osazený všemi doplňky.

Protože leptané kinematiky jsem doma zrovna neměl a navíc se mi ja ani moc osazovat nechtělo (to pájení drobných dílů mi pořád moc nejde), vybrousil jsem v podvozku prostor pro kinematiky Peho 101.

Skříň jsem nastříkal nejprve slabou vrstvou Surfaceru 1000. Výhoda je, že se zde nemusí nic tmelit ani vyhlazovat. Hned poté jsem skříň nastříkal Bílou lihovou Agamou s trochou kápnuté Rzi. Jen tak aby bílá nebyla úplně zářivě bílá.

Na podvozku jsem vymaskoval budoucí prostor kinematik (lepidlo bude lépe držet na polyuretanu než na barvě) a stříkl Černou. Hned jsem ho ještě přestříkl Rzí a patina podvozku je hotová.

Po sesazení obou dílů jsem byl příjemně překvapen, jak dobře to vypadá.

Pohled z druhé strany.

V tuhle chvíli mi došlo, že jsem zřejmě nějaký krok přeskočil. Při stavbě jsem myslel na to, že je lepty třeba osadit před nástřikem, abych je přestříkal Surfacerem. Už mi ale nedošlo, že kdybych je stříkal zvlášť (alespoň lávky), mohl jsem je rovnou nastříkat černou. Takto jsem vzal štětec velikosti 00 a pomalu vše natřel. Natřel jsem i čelníky se stupačkami.

A zároveň také ovládací mechanismy dveří a schody do nákladového prostoru.

Do otvorů vlepené nárazníky.

Stříknuto akrylovým lesklým lakem.

Obtisky se musí z aršíku vystříhnout. Trochu jsem se popral s umísťováním.

Jak byl obtisk velký, tak se pořád někde lepil a hnout s ním o půl milimetru bylo celkem umění.

Další přestřik akrylovým leskem a na řadě je patina. Chtěl jsem znázornit starší vůz. U těchto vozů je rez trochu specifická. Na bílém podkladu působí světlejší. Pro tento účel poslouží ideálně olejová Siena přírodní namazaná na celý vůz (hodně naředěná).

První setření.

Další stírání a zároveň “tvarování” nějakých těch stékanců.

Na čelo kolem leptů se dá dostat poměrně špatně. Hodně rzi jsem naznačil od prostoru, kterým se do střechy pěchoval suchý led.

Stačí tedy na čele dodržet alespoň směr stékání…

Dá se předpokládat, že špatně těsnící dveře a častá vykládka způsobí stékání vody z nákladového prostoru a následnou tvorbu rzi 🙂

Na střeše u větráků stéká kondenzující voda…

Drobné stékance jsou dělané “suchým štětcem”.

Obtisky se mi podařilo při stírání olejovky trochu odřít na prolisech, což vůbec nevadí, ba naopak.

Přestavovače jsem nenatíral. Nechal jsem je v černé – jsou zašpiněné provozem.

Vůz dostane na jedné straně zacvakávací Peho spřáhlo a bude pevně spojen s vozem Gbgs, který je také ve verzi ČSD.

Spojení je dostatečně na krátko.

Zbývá už tedy jen celek přestříkat matným lakem a je hotovo.

Délka vozu přes nárazníky je 98 mm, hmotnost by tedy měla být dle normy NEM cca 25 gramů. Skutečná hmotnost mého skompletovaného vozu je 33 gramů (bez jakéhokoliv přídavného závaží).

Celou stavbu jsem zvládl za 24 hodin (nepočítám finální proschnutí, vůz je potřeba ještě pár dní nechat odpočívat).

Čistého času to odhaduji na cca 4 hodiny, což je v porovnání s některými modely opravdu rychlovka.

V tomto případě je mi opravdu líto, že “nelze” vozy provozovat v páté epoše. Kratší souprava někam do masokombinátu (nebo do pivovaru) by byla velmi atraktivním počinem.

Cena stavebničky je 300 Kč, což není zrovna úplně málo s přihlédnutím k tomu, že je ještě potřeba dokoupit kovová kola a kinematiky. Vůz je však velmi pěkný, detailně provedený, velmi snadno sestavitelný a výborně vypadající.