Ba ČSD: další rychlíkáč z Peček

Na TTvíkendu v Pečkách už tradičně výrobci modelové železnice představují řadu novinek a také poodhalují své plány do budoucna. Tenhle článek je vlastně takovým prvním dílem letního miniseriálu o letošních novinkách. A jako hlavního aktéra pilotní epizody vezmeme stavebnici vozu Ba od pořadatelské firmy TTvíkendu ES Pečky.

Tenhle článek se nebude opakovat. Sice si asi říkáte, že jedno Ba od ESP tu už bylo loni a vzhledově to dokonce i podobně vypadá, ovšem to je omyl. Krom toho, že tohle je taky dlouhý zelený rychlíkáč tatrovácké konstrukce pro ČSD je všechno nové. Ten minule recenzovaný vagonek je totiž Bai (velkoprostor s uličkou uprostřed), kdežto tohle je výrobně o něco starší verze s oddělenými kupé v interiéru. Výrobce uvedl současně na trh dva modely stejného typu vozu. Ve skutečnosti se jednalo vlastně o dvě vývojové generace stejného vozu. Starší provedení se liší vzhledem karoserie, která se odlišuje hlavně ve spodní polovině (čela, podvěsy pod rámem). My se dnes podíváne na zoubek tomu novějšímu provedení ze jmenované dvojice.

Kdo by si myslel, že je to vlatně jenom upravená loňská novinka, ten by se přepočítal. Výrobce to totiž vzal od podlahy a tak je tu vpodstatě kompletně nově vyvinutý model. Ačkoliv jsou si totiž vozy na první pohled podobné, liší se nakonec prakticky ve všem. To uvidíte během následující stavby. Takže hurá do toho.

Klasická krabička ESP s lehce pozměněným designem etiketky. Uvnitř je návod, sáčky s díly a obtisk. Návod je klasicky tvořen fotografiemi. Stavbu popisuje vcelku výstižně a logicky, ovšem na pár místech jsou v něm chybky, takže zejména při montáži interiéru spíš vycházejte z dílků co máte před sebou než z číslování v návodu.

Všechny vysypané dílky stavebnice vypadají takhle. Je jich trochu víc než u minulé Bai a tomu taky odpovídá trochu vyšší cena stavebnice. Tohle jsou všechny rezinové odlitky, na fotce jsou už začištěné. Začištění samotné nebyl takový problém, stačil odlamovací nožík a žiletková pilka, nálitků není nikde zbytečně moc, prostě standart ESP.

A tohle jsou ostatní dílky. Je tu zasklení (výlisky bývalého Plastikomu), leptaný aršík s madly a stupačkami, kinematiky SDV, spřáhla Kuehn, odlévané nárazníky a podvozky. Ty jsou nově z plastikových výlisků, protože ty původní odlévané co byly u Bai prostě váhu vozu neunesou a prohýbaly se.

Poslední na zkouknutí je tu obtiskový aršík. Odpovídá vozu v provozu od 50. let, tedy III. epocha. Obsahuje několik čísel na výběr a docela dost nápisů, tady ale bohužel chvála končí. Obtisk je totiž celkem nevhodně navržený a jednotlivé obtisky jsou neuvěřitelně blízko sebe, takže se jejich lak slil a spojil. Musíte tedy jednotlivé dost mrňavé motivy zvlášť obstřihnout. Aby toho nebylo málo, je aršík dost rozpitý (není čitelné ani číslo vozu, takže je vlastně fuk, že jsou 3 na výběr) a žlutá barva moc nekryje. Nicméně použitelný je, to uvidíte dále.

Vrhněmež se na vlastní stavbu. Na začátku snad jenom technická poznámka: fotky tentokrát nejsou nic moc, protože po havárii lampičky jsem instaloval provizorní žárovku, která není schopna rozptylovat dobře světlo, takže fotky jsou buď přesvícené u jednoho kraje, nebo mají rovnou veprostřed žhnoucí kruh. Za to se omlouvám a vy se neděste, chyba není na vašem přijímači 🙂

Stavbu jsem zahájil sestavením karoserie vozu, jak jinak. Ovšem tady jsem narazil na další zádrhel. Ve stavebnici jsem měl totiž omylem nabalené jedno čelo správné a druhé ze staršího provedení vozu s podvěsy.

Rozdíl mezi čely je patrný více na téhle fotce. Naštěstí je to nesprávné čelo jenom větší ve spodní části, takže jsem ho nožem ořezal do správné velikosti podle druhého čela a z přebytku materiálu vysochal kabel vytápění.

A najednou je karoserie slepená. U tohohle modelu je to trošku náročnější, protože tu není stropní deska, ale boky se rovnou lepí na střechu.

Doporučuju díly k sobě jenom tak přibodovat vteřiňákem a teprve když už všechno dobře sedí, spáry prolít lepidlem. Střechu jsem musel na koncích trochu sbrousit (stejně jako u Bai je cca o 1 mm delší, výrobce se tak snaží vyvarovat případné spáře pokud by byla střecha náhodou kratší) aby krásně zapadla do celkového tvaru. Každopádně odlitky jsou kvalitní, takže práce jde rychle od ruky. I tak se ale u tohohle modelu nevyhneme tmelení, oblast čela je totiž ve skutečnosti hladká ve všech přechodech, hladké plochy narušuje jenom podokenní lišta.

Tady už je přetmeleno a přebroušeno.

Nedalo to moc práce, jenom to chce trpělivost a opatrnost, aby jste náhodou neodbrousili i některou z lišt poblíž, co tam mají zůstat.

Osadil jsem rovnou i přiložené leptíky. Do předvrtaných 0,5 mm dírek vždy dvojice madel na čela a po jednom madle ke dveřím, na spodní hranu skříně rošt stupačky. Na čelníky jsem taky dosadil nárazníky. Odlité ze stavebnice se mi nechtělo začišťovat, tak jsem místo nich dal plastikové nárazníky pro lokomotivy od SDV. Napřed jsem je ale nožem sešikmil.

Karoserii mám hotovou, jdeme na interiér. Tohle jsou základní díly. Rám vozu, základ sedaček, několik druhů přepážek mezi kupé (pozor, nepoplést, v tomhle je zavádějící i návod) a bedny pod vůz.

A už sestaveno. Při usazování přepážek se řiďte hlavně vlastním rozumem. Pokud vám z vozu nikde nic netrčí a nikde nic nechybí, máte vyhráno. Já napřed osadil boční stěnu kupé s dveřmi ke středové přepážce. Potom jsem sestavil přepážky WC a komory vedle, dveře do chodbičky. Rozmístění zástěn mezi jednotlivá kupé už pak bylo hračka.

Takhle to má potom vypadat. Jedna přepážka mi sice zbyla, ale evidentně byla ve stavebnici navíc.

Ke slovu se dostávají podvozky. Ty jsou nově z plastikového výlisku. Sice se taky musí trochu začiśťovat, ovšem jejich vzhled je mnohem lepší, nemluvě o mechanických vlastnostech. Navíc je součástí i dynamo, které u odlévané verze chybělo.

Podvozek drží v rámu pomocí šroubku, který je také součástí balení. Otvor pro šroubek je potřeba vyvrtat v naznačeném místě, já radši protáhl i otvor v podvozku, aby se hladce natáčel.

Tady vidíte celou tu krásu pořádně. Podvozek se oprvdu povedl do všech detailů. Osadil jsem kovová dvojkolí 7,7 mm, která by tam podle přepočtu správně měla být. Trochu ale drhnou o rám podvozku, takže provozně ideální jsou ještě o něco menší kola. Já to vyřešil lehkým vyhnutím drhnoucích částí. Je to způsobeno tím, že podvozek je prostě vyroben moc přesně a nepočítá příliš s nějakými vůlemi. Je proto potřeba všechno pečlivě začistit a následně dohlédnout, aby byl podvozek slepen přesně kolmo jak to má být.

Každopádně dvojkolí nedrhnou o podlahu a po zkušebním sestavení sedí i výška nárazníků s ostatními modely, takže tentokrát nic snižovat ani frézovat nebudu. Mimo jiné je tady vidět i to, že na hajzlíku je instalován onen hajzlík 🙂

Zkušební sesazení vagonku si samozřejmě zasloužilo i vyfocení.

A pomalu tu máme poslední rezinové dílky. Jsou to návalky, každý ze 3 dílů. Samozřejmě by to šlo odlít z jednoho kusu, ale u ESP už jsou tím tak trochu pověstní 🙂  Spíš ale vyvstává jinačí otázka. Totiž nakolik je na voze ve stavu po vyrobení a s obtiskem ze III. epochy možný výskyt návalků. Vozy totiž z výroby měly shrnovací měchy a jejich náhrada za návalky se pokud vím prováděla až někdy v 70. letech, kdy už byly i kompletně přepracované popisy…  No co, teď to řešit nebudu, vůz u mě bude spíš ve stáji muzejních exemplářů a ty to tak dnes mají, přestože je to nesmysl (viz fotka na krabičce stavebnice). Návalky jdou kdyžtak snadno odloupnout a místo nich můžu osadit správné měchy (ESP je nabízí jako doplněk k dokoupení).

Takhle už je to skutečně kompletní. Návalky jsem zatím ke karoserii nelepil, to až po nabarvení. Na to, jaká je to halda při vysypání z krabice dílky poměrně rychle mizí a najednou na stole nemáte nic kromě vagonku 🙂

Nebylo na co čekat, takže jdeme na barvení.

Celá skříń napřed vagónovou zelenou od Agamy a potom střecha střední šedou.

Na čele je šedá zakončená zhruba uprostřed rádiusu přechodu střecha-čelo.

Pojezd jsem nastříkal černě a interiér šedohnědou. Ta mi přišla jako optimální odstín který vytvoří dojem “něco tam vevnitř je”, přestože do interiéru moc vidět nebude.

Na spodku není co řešit.

Můžeme jenom obdivovat jeho detailnost. Ostatně naprosto odpovídající provedení všech detailů na spodku vozů chválím u všech stavebnic ESP. Můžete si všimnout, že jsem trochu ofrézoval připravený dolík pro osazení kinematiky, abych jí mohl zasunout hlouběji do vozu a mezera mezi spřaženými vagony tak byla minimální.

 

Načernit přišly samozřejmě i podvozky. Nutně se sice barvit nemusí, ale já moc nemám rád základní lesk plastu.

Zdaleka nejnudnější částí stavby bylo natření okenních rámečků na stříbrno. Je to práce náročná na přesnost a také zdlouhavá, vzhledem k počtu oken na vagonku. Za chvíli ještě budeme se slzou v oku vzpomínat na přestříkávání devítiokenných rychlíkáčů BTTB 🙂 Práci pomůže, když budete rámečky natírat dokud okna drží na vtoku pohromadě, líp se to pak drží.

Na pojezdech jsem zelenou barvou máznul i vyklenutí nástupních schůdků, aby nátěr ladil s vnější skříní.

Přišel čas na dokompletování karoserie. Vymaskoval a nastříkal jsem hliníkový ozdobný pruh kolem skříně a po povinné vrstvě lesklého laku jsem postupně nasázel na sestavu obtisky.

Na čele je tabulka laků…

…na bocích zbytek motivů. Vzhledem k nečitelnosti a nevýraznosti obtisků jsem víceméně jenom odhadoval co kam dávám a hlavní bylo, aby to tak nějak odpovídalo na oko předloze a víc jsem neřešil.

Hlavní je, že uprostřed mám nápis ČSD a tím považuju výsledek za uspokojivý 🙂

Tady je poslední část bočnice. Rozfotil jsem jí takhle celou, třeba vám to při stavbě trochu pomůže. Obě bočnice jsou obtisknuté stejně.

Po dalším zalakováním už následovala patina.

Tentokrát je výrazněji patinovaná jenom střecha.

Samozřejmě ani tenhle vagonek neuniknul napuštění olejovými barvami, což vytvoří takovou tu všeobecnou zašlost a zamaštěnost.

Potom jsem to doladil různým stíráním a nakonec plošným přestříkáním střechy rzí v několika odstínech. Z dobových fotek je totiž jasné, že v dobách pravidelného parního provozu měly většinou vozy střechy souvisle špinavé, žádné stékance se nikde moc nekonaly. Oproti tomu spodní části střechy jsou poměrně čisté.

Všimnout si můžete také dobarvení jednotlivých detailů, které se samozřejmě uskutečnilo už při obtiskování modelu. Jde hlavně o zvýraznění madel, schůdků, držáků koncovek a klik u dveří.

Nakonec pár obrázků pro porovnání s kolegou Bai, který je výrobně sice mladší, očividně toho ale od posledních dílen najezdil mnohem víc.

Zřejmá je na něm náhrada původních podvozků novými plastovými. Jsou totiž u ESP také samostatně k zakoupení.

No a po záverečném zalakování matným lakem už nezbývalo než dosadit do karoserie okna, ty u WC zatřít navíc bíle…

…podvozek osadit kinematikami a oba celky secvaknout dohromady. Jenomže tady jsem narazil. Jak už bylo napsáno, konstrukce modelu je místy až moc přesná, autor projektu je totiž perfekcionalista. Jenomže okýnka od Plastikomu jsou navzdory technologii výroby lisováním co kus to originál a tak přes ně prostě interiér nejde do karoserie narvat.

Proto následovalo ještě jednou vyjmutí spodku a jeho ofrézování. Na fotce jsou viditelná světlá místa, to jsou ta, kde jsem ubíral materiál.

Jde jenom o to rozšířit žlábek, který už po stranách interiéru stejně je. Musíme ho ale zvětšit, aby se do něj pohodlně vešla okna. Ze strany uličky zmizí jenom kousek podlahy, ze strany kupé odebereme i kousky sedadel. Ovšem není to po sestavení vozu nijak patrné, já opracovaná místa ani znova nebarvil a postřehnutelné to není. Každopádně předejít se tomu dá, když tuhle operaci provedete už při sestavování interiéru, což vřele doporučuju.

A to už je skutečně všechno. Teď už nic nebrání sesazení karoserie a pojezdu (drží to samo, takže jsem nic nelepil). Co o stavebnici říct závěrem? Model se drží zaběhnutého vysokého standartu kvality stavebnic ESP. Sice to pořád ještě není o tom “vysypu z krabice a složím”, trocha těch úprav potřeba je, nicméně se jedná o dobře vymyšlený model, který lze každému doporučit, pokud není zrovna absolutní začátečník. Navíc se jedná o další z řady modelů, které prostě na trhu chyběly. Vyznavači III. epochy tak mají možnost pořídit do sbírky typický osobní vagon, na který určitě dlouho čekali.