Kontejnerák BTTB jako vůz Klmps s ložisky Peho

Kdysi se mě kolega Tomáš ptal, jestli se k něčemu dají využít staré dvouosé vozy na přepravu kontejnerů z produkce BTTB. Říkal jsem mu, že asi těžko. I mě však potěšilo, když jsem na internetu našel fotku velmi podobného vozu, který je k vidění i na našich tratích. Takže nápad byl jasný, zkusit se na něj podívat podrobněji.

Fotku jsem objevil hned dvakrát, a to v diskuzi o nákladních vozech na k-reportu (příspěvek č. 1 a kousek pod ním příspěvek č. 2). Zaujalo mě i ložení vzhledově atraktivním tankkontejnerem. V diskuzi se dá snadno vyčíst, že vůz je v pronájmu společnosti Diamo, původem je vůz švédského Netrailu.

Říkal jsem si, že zkusím nějaký sehnat přes Aukro nebo Modelbazar. Ale ceny takových vozů se pohybují kolem 150 Kč což mi přišlo docela dost. Při brouzdání po burze (ač to normálně nedělám a vzpomněl jsem si na to úplnou náhodou až na místě) jsem při cestě kolem několika stolů plných starých BTTB “šrotů” zabrousil do takových těch krabic, kde už je jen to, co nikdo nechce. Chvíli jsem hrabal a objevil, co jsem hledal. Nějak moc jsem vůz nezkoumal, říkal jsem, si že pro přestavbu je důležitý hlavně ten základ. Při sledování okolních cen jsem se trochu s nedůverou zeptal: “Kolik za něj chcete?” Paní odvětila: “Deset korun.” Dal jsem jí tedy 10 Kč a spokojeně odkráčel. Až cestou domů jsem ho vyndal a prozkoumal podrobněji. Chyběly dva čudlíky pro usazení kontejnerů, což určitě nevadí.

Dále byly prasklé výztuhy a zřejmě následně slepované.

Byl naštípnutý nárazník, ale naštěstí tak, že se rozpadl až mně v ruce. Takže bude stačit upadlý díl zase dolepit.

Tím ovšem výčet chyb končí. Jinak byl vůz jako nový a jediné co mu chybělo, byla spřáhla a dvojkolí.

Šachtička pro spřáhlo je řešená plíškem.

Klasická pružinka, nutno ovšem podotknout že pruží naprosto spolehlivě. Nechyběly ani obě stupačky na čelech.

Jako závaží slouží tato destička.

Vůz měl i domky pro dvojkolí jako nové.

Přesto jsem se rozhodl pro tuning pomocí ložisek Peho. Jak s ložisky pracovat už na internetu je, ovšem “stále jsou mezi námi tací, kteří nám v tomhle pane kolego ještě tápou”. Občas nějaký ten mail na toto téma přece jen dorazí… Proto se snad ti sečtělí neurazí, když se zde pokusím produktům Peho udělat další reklamu 🙂

Pokud hodláte s ložisky pracovat dlouhodobě, určitě doporučuji koupit speciální vrtáky přímo od Peho. Jsou ve verzi do vrtačky a ve verzi s držákem. Dnes už bych si koupil ty s držákem, dále vysvětlím proč.

První vrták slouží pro odvrtání původního “vyjetého” domku. Bužírka slouží k ochraně protejší rozsochy při vrtání (je vidět, kde je poškrábaná).

Zarážka na čele je schválně, nedovolí vám projet při vrtání skrz rozsochu a vrták vyhloubí otvor přesně hluboký pro vsazení ložiska.

Konec vrtáku je klasika pro upnutí do vrtačky.

Druhý vrták slouží pro přpadně zvětšení otvoru v již vlepeném ložisku, pokud se kola dostatečně netočí. Dostanete ho v sadě s předchozím vrtákem rovnou, prodává se to jako sada dvou kusů. Vrtáky stály snad něco kolem 100 Kč dohromady?

A k tomu koupit mosazná ložiska Peho. Balení 50 Ks vyjde asi na 250 Kč, tedy 5 Kč za kus. Při dvouosém vozu to vychází na 20 Kč, což je investice, která se jistě vyplatí nejen vyšší trvanlivostí oproti plastu, ale také výrazně lehčím chodem dvojkolí a lepšími jízdními vlastnostmi (nejen) delších souprav.

Instalace je operace na pět minut. Nejprve vzít vrták pro vytvoření díry pro ložiska a vrtat a vrtat. Ručně to jde bez držáku docela špatně, při vsazení do vrtačky má však umělá hmota tendenci i na nejnižší otáčky se hřát a “téct”, proto jsem od strojního vrtání rychle upustil. Těch pár otoček ručně zase není taková námaha, proto doporučuji vrtáčky s držáky. Jen to chce hlídat, aby se vrták nedostal úplně skrz rozsochu, některé jsou poměrně tenké.

Potom otvor trochu máznu gelovým vteřiňákem a vtlačím ložisko. Případně hned stříknu aktivátorem.

Další možností je ještě před zaschnutím lepidla vsadit dvojkolí, které svým tlakem ložiska zamáčkne dostatečně hluboko.

Minimálně musí být ložisko pro dobrou funkci zatlačené souběžně s rozsochou.

Pro vyzkoušení se nyní vsadí dvojkolí a vyzkouší se jeho chod. Pokud se mu moc nechce (jako se mi stalo tady), použije se druhý vrták a otvor v ložisku se jím zvětší.

Když už je vše v pořádku, stačí vsadit dvojkolí. Já použil průměr 8.0 mm, ale spíše než kalkulačkou to chce se řídit rozumem. Při 8.3 mm byly nárazníky proti ostatním vozům vysoko, při 7.7 mm nízko, takže 8.0 mm je jasný výsledek. Jak poradili kolegové na fóru, uložení není třeba nijak mazat, mosaz je prý “samomazací”. Pokud nevíte, kde výrobky Peho sehnat, nejlepší jsou asi Malosériovky (ikonu si najděte v pravém sloupci).

Spřáhlo jsem zatím dosadil na strunku, nijak neplandá a vychyluje se volně. Pokud by bylo spřáhlo samo o sobě kratší (zkracovat se mi ho zatím nechtělo), klidně bych se nebránil ho tam nechat a kinematiky tentokrát vynechat, ale to se uvidí až příště.

Váha ukázala problém, a tím je hmotnost. Při délce cca 12 cm by měl vůz vážit něco kolem 30 gramů, má však pouze 14. Po jízdních testech bude případně doplněno závaží.

Vůz jsem tedy uvedl do stavu po “menší rekonstrukci” a připravil ho provizorně na provoz. I když by ta mosazná ložiska v tuto chvíli ani nepotřeboval, beru to právě jako tu investici do budoucna k zajištění dlouhobodbě lepších jízdních vlastností.  Za 10 Kč takový pěkný vagón, který se dá vpodst. spatřit i na českých tratích, to se vyplatí 🙂 Takto celý jak tu teď stojí vyšel s komplet materiálem na 100 Kč, což není ani cena zničeného vozu se starými spřáhly a plastovými vyjetými koly na Aukru. A i když se rozdíly proti originálu vozu Klmps najdou, až příště vyrazím na burzu, chci koupit tankkontejner a dočasně ho na vůz dosadit. Určitě do soupravy ostatních vozů lehce zapadne i bez úprav. A na přestavbu se vrhnu někdy v budoucnu.

Jen tak mimochodem, skutečný vůz má rozvor 8 000 mm, tedy stejně, jako velká část “našich” dvouosých nákladních vozů, podvozek by se tak dal použít i pro stavbu něčeho dle vlastního uvážení. Snad jsem prozatím alespoň inspiroval ty, kteří rádi upravují staré vozy nebo hledají českým předlohám co nejpodobnější modely. Zkuste do těch krabic také někdy nahlédnout, třeba tam najdete poklad!