Úprava pojezdu T334.0 (710) od Tilligu

Když jsem začínal s články tady na MojeTT.cz, říkal jsem si, že recenze a návody ke stavebnicím u mě budou spíš výjimkou, že bych se rád spíš zaměřil na různé úpravy, tipy a triky k různým, ať už továrním, nebo jiným modelům, a to především po stránce elektriky a mechaniky. Zatím tady ale mám 3 (slovy tři) návody/recenze na stavebnice nákladních vozů. Prostě chybka, tak se jí pokusím aspoň trochu napravit. Tenhle článek jsem sliboval hodně dlouho (měl být hotový již v lednu), ale nevyšlo to, a tak je zde až teď a ne v úplně kompletní verzi.

No ale k věci. Mnozí z vás jsou majiteli “rosničky” z Tilligovy dílny. Pro ty z vás, kteří v ní ještě mají jako motor starou “kostku” mám návod na pár úprav, které vcelku viditelně zlepší jízdní vlastnosti, které jak všichni víme, nejsou zrovna nejlepší. Shrnu-li to do jednoho souvětí, jde o úpravu uložení motoru a náprav, výměnu náprav za celokovové, vyřešení nespolehlivého sběru proudu a dosazení dekodéru. Mám-li i odůvodnit jednotlivé kroky, pak úpravu uložení motoru si vyžádala ne úplně vhodná konstrukce pojezdu, kdy oska motorku na jedné straně je krátká, a po delší době v provozu vymílá plastové uložení, a motůrek má tendenci poskakovat. Změna uložení náprav souvisí s výměnou náprav samotných, no a sběr proudu si jednoznačně říká o změnu, to ví každý “hrdý” majitel modelu.

Takhle zná pojezd z rosničky asi každý. Jeho jízdní vlastnosti jsou díky konstrukci nic moc, digitalizace je otřesná a díky “Tilligově kostce” téměr nemožná na výběr vhodného dekodéru, o absenci osvětlení ani nemluvě.

Takhle už ten pojezd přecejen tolik lidí nezná. A ti, kteří jej znají i takhle určitě neuniklo, že tak jak je nafocený není kompletní. Na fotce chybí tlumivky, je to proto, že pojezd jsem již digitalizovaný měl, ale prostě jsem nebyl s jeho vlastnostmi spokojený.

Začal jsem s nápravami. Skutečný stroj má průměr kol 1000mm, což v TT odpovídá asi 8,3mm kolečkům. Ty je třeba zbavit hrotů, a u dvou slisovat disk kola z osičky a osadit ozubené kolečko. Jedná se o vcelku dobře dostupný modul 0,4 a kolečko má 13 zubů. Kolečka jsem měnil hlavně kvůli prostřední nápravě (přecejen to celokovové lépe vede a je o nějaký ten gram těžší). Každopádně kdo si chce ušetřit práci, může nechat původní nápravy.

U sběračů proudu jsem dlouho přemýšlel jak na ně. Původní systém sběru ze zadní strany disků kol jsem zavrhnul, ale původně jsem chtěl využít alespoň sběrače jako takové. To jsem však zavrhnul poté, co jsem se rozhodl využít pro sběr proudu okolky, jednak kvůli menšímu tření, ale také kvůli menší náchylnosti na znečištění. Na sběr z okolků bylo třeba najít širší plíšky, ale zároveň musely být dostatečně tenké a pružné. Řešení se nabídlo samo při vrakování výhybek BTTB.

Samotnou úpravu pojezdu jako takového jsem začal u uložení motoru. Jedná se o plastové díly, do kterých zapadá hřídelka motoru. Bohužel, plast je celkem měkký a rychle se vymílá, rozhodnul jsem se vytvořit uložení pomocí mosazných kluzných ložisek. Jedná se o ložiska pro hřídel průměru 2mm s osazením, opět se nejedná o žádný extra díl, je vcelku dobře dostupný podobně, a na stejných místech, jako ozubená kolečka.

Zde už je potřeba trocha přesnosti. Původní 2mm otvor v uložení je potřeba odvrtat na vnější průměr ložiska. Dál je třeba z čelní strany (k motoru) otvor ještě trochu zvětšit přibližně na průměr osazení ložiska, není třeba zapouštět osazení úplně, ale když bude zároveň se stěnou uložení, je to výhra.

Takhle to ve výsledku vypadá daleko lépe než pouhý plast, navíc s vymletou oválnou dírou. Ložisko je dobré na místo zalepit vteřiňákem nebo jiným vhodným lepidlem.

Po úpravě obou uložení je vhodné si vyzkoušet zda jsou přesně usazené, případně je trošku polechtat kuželovým výstružníkem. Motůrek by měl jít hladce a takřka bez odporu, ideální je si i proměřit kolik motůrek bere úplně bez zátěže (můj bral při 12V kolem 80mA), a pak jej nechat proběhnout a proměřit kolik si bere “zavázaný”. Hodnota proudu by neměla být o moc větší, v ideálním případě by měla být stejná, ale co je na tomhle světě dokonalé?

Také je vhodné když mezi šnekem a ložiskem zůstane lehká vůle pro pohyb osičky při záběru.

Dál jsem se vrhnul na rám.

Pokud máte v plánu digitalizaci podobně jako já, je vhodné odfrézovat “kastlík” po tlumivkách. Zůstane tak volná kabina pro případnou instalaci kondensátorů.

Na místo se krásně vejde drátový Kuehn N45. Jiné dekodéry jsem nezkoušel, ale vzhledem k tomu, že se jedná o nejmenší u nás normálně sehnatelný dekodér, tak asi moc na výběr při digitalizaci nemáme.

V rámu jsem si proměřil rozměry uložení původních náprav a začal počítat. Nakonec jsem došel k závěru, že když vezmu zbytky z 0,3mm leptu a udělám z nich podkovičky pro uložení nových náprav, vyjde to nejlépe. Abych podkovičky trefil jak průměrem, tak tvarově, ohýbal jsem mosazné pásky podle osičky.

A poté jednoduše vložil do rámu a zakápnul vteřiňákem.

Po důkladném zaschnutí jsem zastřihnul a zabrousil přečnívající konce. Vzhledem k tomu, že jsem zakapával řídkým vteřiňákem, bylo třeba jemným smirkem (asi 600 nebo 800) zahladit i vnitřek uložení aby se kolečka volně točila. Na fotce je také vidět, že za své vzala myšlenka ponechat původní uložení střední nápravy.

Plast to prostě nevydržel a ulomil se. Chopil jsem se tedy znovu frézky a odfrézoval vše co zbylo po původním uložení. Také jsem odfrézoval výčnělky které původně určovaly výšku sběračů mezi nápravami blíž k sobě. Důvod proč jsem to takto udělal bude vidět později.

Jako nové uložení střední nápravy mi opět posloužily zbytky leptů a jako tyčky lze použít jakýkoliv pevný drát nebo strunu. Mě vcelku dobře posloužily nožičky od odporů.

Jelikož jsem zapoměl vyfotit uložení střední nápravy po jeho usazení, tak tahle fotka trošku předbíhá. Ale myslím že to ničemu nevadí. Opět je uložení na své místo vlepeno vteřiňákem, a to množstvím větším než velkým. Přecejen tyhle spoje mají něco vydržet, tak proč šetřit. Po zaschnutí proběhla i procedura očištění vnitřku podkoviček smirkem, podobně jako u hnacích náprav.

Poté už mi nic nebránilo v tom pustit se do sběračů. Z plíšků od výhybek jsem nastříhal dva pásky o délce 22mm a dva o délce 15mm. Dál jsem si z kuprextitu tloušťky 1,5mm vyřízl dvě destičky o šířce odpovídající přibližně šířce pásků a délce zhruba dvojnásobné vůči šířce.

Kousky destiček jsem osadil přibližně do místa původních výškových podpěr. Z toho důvodu také musely pryč, jedna zasahovaly moc vysoko a také byly moc úzké na to aby se daly využít jako podložka pro nové sběrače.

Osazení sběračů už byla brnkačka. Na stranu vzdálenější nápravy přijdou kratší sběrače. Pro ty lze využít zahlazenou plochu na které bylo původně vylisováno číslo dílu. Delší přijdou připájet (nebo přilepit, doporučuji však pájet cokoliv co jde) svým středem na destičky z kuprextitu.

Sběrače je potřeba ještě propojit. Sice by to asi šlo i spodem, ale bylo by třeba zase frézovat do rámu, a dalo by hodně práce poskládat vodiče tak aby nepřekážely nápravám. Proto je lepší vodiče táhnout vrchem. Dají se tak i krásně využít původní otvory pro sběrače. Jen je třeba pro vodiče alespoň pod motorem vytvořit drážky.

Tím je vpodstatě hotovo. Poslední akcí je digitalizace. Pro protažení vodičů od dekodéru k motoru a případně ke světlům (měl by tam samozřemě být vedený ještě alespoň modrý vodič poté, ideálně i dva vodiče pro kondensátory na Power Pack) se dají využít díry po tlumivkách. Pokud by dráty nechtěly prolézt, lze díry zvětšit nebo případně propojit, ničemu to vadit nebude.

Pro jistotu jsem stranu dekodéru dosedající na nožičky od uložení prostřední nápravy natřel barvou, a nožičky taktéž. Přecejen je dekodér hodně natěsno.

No a po sestavení a připájení vodičů k motoru už je vpodstatě celá úprava pojezdu hotová. Na první pohled se vlastně nic nezměnilo, ale při ježdění je to sakra poznat.

Článek v tomhle stádiu končí pouze prozatím. Pojezd čeká ještě mnoho změn, neboť takto upravený pojezd sice výborně sbírá proud, a nedělá mu v nízkých rychlostech problém přejetí ani angličana, ale tažná síla je stále stejná, možná díky jiném profilu celokovových koleček dokonce nižší. Také se mi z prozatím neznámeho důvodu přehřívá motůrek, a než jsem stihl vyzkoušet různá nastavení pro lepší chod motoru, tak se mi spálil dekodér. Kde je chyba asi tuším, doporučuji všem, kteří vyzkouší podobnou rekonstrukci, aby si dekodér pro jistotu obalili elektrikářskou páskou, nebo jej zatavili do smršťovací bužírky.

Celkově však lze prohlásit úpravu za velice úspěšnou. V digitálu to ujde, určitě by se pro digitál hodil nějaký ten kondensátor aby to bylo 100%. Stejně tak hodně záleží na sladění dekodéru s motůrkem. V analogu je však změna naprosto neskutečná. Nezbývá tedy nic jiného, než koupit nový dekodér, poučit se z chyb, osadit kondensátory a zkoušet dál. Také bych rád dosadil osvětlení a nahradil původní závažíčka upravnými olověnými (pokud byste někdo měl tip na to jak co nejlépe odlívat olovo, případně pokud to někdo umí, budu rád když se ozvete v komentářích). Rozhodně se tedy můžete těšit na další pokračování tohoto článku.