Stavba vozu Falls Viamont ze stavebnice Detail

Další ze stavebnic od Detailu – Falls, tedy známá “Wapka”. Oproti TIllig Wapkám založeným na německých vzorech by tato měla plně odpovídat české verzi, a tak nesmí rozhodně v žádném pořádném vozovém parku chybět. A aby nebyla “nudně červenohnědá”, připravil jsem na ní rovnou i obtisky pro verzi Viamont.

Předlohou jsou vozy Falls ve vlastnictví společnosti Viamont.

Klasická krabička. Falls má oranžovou přelepku, podle čehož se dá v hromadě detailovských krabiček celkem dobře identifikovat.

Seznam dílů si můžete prohlédnout bez komentáře 🙂

Jak už bývá u Detailu zvykem, stavebnice se skládá ze dvou hlavních dílů s dost mohutnými nálitky. Jejich kvalitní odstranění je poměrně náročné na přesnost.

Vrchní část má plné dno, kterého bude potřeba se zbavit.

Spodní část má takový “menší”nálitek. Tady šmirgl stačit nebude…

Naštěstí na to u Detailu mysleli a na obou dílech je k nalezení tenká linka, která značí, kam říznout.

Hladké dno, ještě se bude domodelovávat aby bylo možné vůz provozovat i prázdný.

Jako vždy kompletní doplňky – obtisky, strunka na madla, lepty, kovová kola.

Obtisky vlastní výroby – vytisknuté na čirý obtiskový papír, tudíž počítají se světlým podkladem (ideálně bílá, ale světle šedá by měla být také v pohodě). Pro zjednodušení obsahují kompletní černý povrch výsypných klapek, takže stačí celý vůz nastříkat šedě, nanést čtyři velké kusy obtisku a je hotovo. Zde ve zkušební verzi tisknuté na běžný kancelářský papír. Myslím, že to bude vypadat na voze velmi dobře.

Zde obtisky v “ostré” verzi na obtiskovém papíru připravené na pozdější aplikaci. Milovníci norem a počítači nýtů by jistě našli chyby, ale pro běžné použití jsem s nimi spokojený.

Jako první se zařízla žiletková pilka do připravených drážek. Chce to jen nespěchat a držet “lajnu”.

Můj strach z řezání se rychle vytratil, za deset minut bylo hotovo. Případné zbytky jsem zabrousil do roviny brusným papírem.

Protože mi bylo jasné, že se zprovozněním to tu v mém případě nebude tak snadné, ignoroval jsem návod a pustil jsem se nejdříve do podvozků. Klasické 26-2.8 ořezané jako vždy na jedné straně pro pohyb mezi kinematikami.

Dle návodu se mají vrchní části boků podvozků zaříznout do roviny, aby se podvozky volně natáčely v nízko posazené skříni vozu. Dle zkoušek to snad ani potřeba nebylo, ale pro jistotu…

Začalo laborování s kinematikami. Na stranu bez plošiny se sice Peho 101 vměstná, ale už nejdou nasadit podvozky.

Takže by se mohla vejít na stranu s plošinou. Jenže tam je problém, že plošina je sama o sobě dost silná.

Oboustrannou páskou se to může zkusit přilepit.

Šachta naražená na trnu co nejvýše to šlo.

Toho jsem se bál, stejně to nestačí.

Pokud jsem chtěl kinematiku zachovat, jediná možnost byla jí posadit výše. V době nočního klidu jsem frézu vytahovat neplánoval, takže jsem řezbářským způsobem skalpelem s rovnou čepelí prostor pro kinematiku vyřezal.

Po opětovném nalepení už je to akorát.

Na druhou stranu tedy není jiná možnost než použít kinematiku Peho 100.

Po vyzkoušení je ovšem i zde nutné se trochu “podřezat”.

Výškově už je to ok, ale podvozky se nenatáčí.

Takže ještě seříznout kinematiku co nejvíc to jde.

Je to hra o setiny milimetru, takže nakonec nezbylo nic než ještě seříznout podvozky.

Toto stádium jsem si pracovně nazval “škopek na kolech”, ale tento škopek už je plně provozní, za což jsem rád že se povedlo. Celé ladění mi zabralo asi dvě hodiny.

Po nasazení nástavby už to ovšem vypadá jako výborná “Wapka”. Zatím však nástavbu určitě nelepit!

Pro nárazníky jsem vyvrtal do hloubky cca 1 mm otvory.

A nárazníky vlepil vteřinovým lepidlem.

Teď už tedy 100% provozní stav (krom závaží). Kinematiky drží model pěkně nablízko okolních vozů. Při blízkém pohledu (lépe je to vidět od čel vozů) je vidět, že ač uprostřed sedí obě části na sobě, na krajích tomu tak není. Je to tím, že obě části jsou velmi lehce zkroucené na opačnou stranu. Přilepení by mělo tento nešvar odstranit.

Falls má poměrně zajímavě řešený “interiér” se sedlovou střechou, která zaručuje samovolné vysypání nákladu po otevření bočních klapek. Proto jsem se rozhodl, že když už tu ta možnost je (stavebnice s tím počítá), že zkusím vymodelovat interiér v rámci možností a vůz provozovat bez nákladu, protože i v reálu samozřejmě nejezdí vozy vždy plné, že 🙂 Středová přepážka v surovém stavu.

A ve stavu opižlaném.

A ve stavu zalepeném.

Obsahem stavebnice byla i plastová tabulka na vytvoření sedlové podlahy uvnitř vozu. Tabulka se mi však někam schovala a tak jsem sáhl po čiré tabulce Evergreen. Má to své výhody a nevýhody. Je tenčí takže se s ní lépe pracuje – to je výhoda. Je čirá – to je nevýhoda. Ale kdyby byla bílá, stejně by se v bílém stavu nechat nemohla takže je to vlastně jedno. Ohnul jsem jí dle návodu do úhlu 90 stupňů.

Na krajích jsem odstříhl kousek hrany tam, kde bude podlaha dosedat na příčku umístěnou ve vrchní části nákladového prostoru.

Celý kus jsem rozstříhl napůl a zkusil, zda budou kusy pasovat.

Celou původní podlahu jsem natřel černě. Po nalepení sedlových podlah se pod ně už skoro dostat barvou nedá, tak aby vnitřek tolik nesvítil.

Podlaha nalepená (použil jsem Herkules). Černě je sedlová podlaha natřená jen zespodu, vypadá černá tím, že je kupodivu čirá 🙂

A teď už se může přistoupit k přilepení horní části. Vteřiňák s aktivátorem to jistí, chce to vytvořit pořádný spoj, aby se napružené díly zase nerozlepily. Kinematiky a podvozky jsem opět odendal, dál se bude pokračovat bez nich až do kompletace hotového modelu.

Snažil jsem se už při broušení vše srovnat aby nikde nevznikly mezery. Ty vznikly nakonec asi dvě právě kvůli propružení dílů, ale byly tak malé, že jsem je zkusil zalít Herkulesem místo tmelu.

Pohled na hotový vnitřek. Výsledek se ukáže po nástřiku základem.

Čas vážení, nic jiného už se snad na model ani přidávat nebude. Délka vozu přes nárazníky je 115 mm. Hmotnost by tedy měla být 28,75 gramů. Hmotnost vozu včetně celého aršíku leptů je lehce pod 29 gramy, což je naprosto ideální i při prázdném vozu. Takže není třeba nijak dovažovat, případná korekce už se bude dát doladit i při provozu nalepením malého kousku olova třeba pod rám vozu.

Pustil jsem se do vyvrtání otvorů pro madla – čtyři předpřipravené otvory pro malá madla mezi výsypnými klapkami vrtákem 0.3 mm.

Sice toho asi moc neuvidíte, ale otvory jsem vyvrtal i na čelech. Jedno madlo přijde nad ovládání klapek, jedno madlo na každou stranu skříně. Zde žádné otvory předpřipravené nejsou a podle návodu by se madla měla lepit tak, že se vždy kousek madla ohne a připlácne, což se mi moc nelíbilo.

První leptíky naohýbané.

A vlepené do prostoru pod sedlovou podlahu. Trochu zastrčit dovnitř aby nebyly souběžně s čelem. Byl to boj, vteřiňák mezi tím vyschnul, takže jsem k nalepení použil kamaráda Herkulesa.

Stejně tak na druhé straně. Jen to chce nechat chvíli v klidu aby se to zase neodlepilo.

V tuhle chvíli (když ještě nehrozí olámání leptů) jsem vykoupal model v jarové vodě. Stále probíhají diskuze, co je vlastně na odmašťování nejlepší. Já s jarovou vodou problém nemám, Detail doporučuje technický beznín (v tom bych zase neodmašťoval já). Jiní propagují líh (technický líh je dle mě stejně tak k ničemu jako benznín) a někteří isopropylalkohol, ale to už je docela vychytávka nad rámec domácích zásob. Po uschnutí jsem model stříkl lehce základem na auta ve spreji.

Prozatím jsem se zaměřil na vnitřek nákladového prostoru, protože jsem byl sám zvědavý, jak to bude vypadat.

Z dalších leptů jsem na boky nalepil madla a výrobní štítky (Herkulesem).

Na čelo větší madlo (také Herkulesem – nehrozí opatlání celého modelu vteřiňákem). Naohýbaná podlaha přilepená jak jinak než… 🙂 Sama podlaha je taková celkem “fajnová” a jsem zvědavý, kolik toho z ní zbyde než posadím model poprvé kompletní na koleje. Od téhle chvíle pokládat model jedině dnem vzhůru, jinak se některý ze schůdků okamžitě ohne a ulomí.

Naohýbaný žebřík

A přilepené. Hádejte čím.

Tvarování zábradlí ze struny dle připravené šablony mi přišlo jako vysoká ohýbačská, takže jsem vyhrabal ze zbytků tohle plastové zábradlí. Přílepil jsem ho kupodivu vteřiňákem (potřeboval jsem, aby drželo hned). Krom přilepení na podlahu jsem ho zalepil i na dotyku s žebříkem.

Dolepená madla na bok a leptaná ruční brzda k zábradlí v pozadí.

Přestavovače patří na střed vozu. Na jedné straně pro ně ovšem není místo, takže jsem si ho tam udělal žiletkovou pilkou.

Oba lepty na svých místech. Chtěl jsem pokračovat v lepení kotviček, dle fotek jsem objevil že nejsou 4, ale jen 2. Takže jsem přilepil první pod vnitřní převis boku vozu s pocitem, že tady je něco špatně. Zkusil jsem tedy nasadit podvozek. Ten už nešel sám o sobě přes kotvičku ani nacvaknout, takže jsem kotvičku zase vytrhl a vůz bude bez kotviček.

Poslední tedy přijdou na řadu madla pod nárazníky (další z řady vyloženě pevných leptů).

Vůz osazený detaily čekající na nástřik. Prostě krasavec 🙂

Rychlým skokem se dostáváme k aplikaci obtisků. Předtím se konaly obvyklé procedury – lehké stříknutí do základu (zde nebylo třeba základem nic “retušovat”), potom lihovou Agamou R3M a lesklým akrylovým lakem. Prorokoval jsem, že schůdky nevydrží a nevydržely. Už jsou lepené… Přimlouval bych se za pevnější konstrukci, i když je mi jasné, že vyslyšeno to nebude. Přeci jen to není model do vitríny ale do provozu, kde je pro schůdky jakékoliv jedno převržení smrtelné. Obtisky byly nanesené za tři minuty – pořádně potřít povrch Adhesolem, obtisk nanést (šlo to opravdu snadno, obtisk se netrhá) a po chvíli zatřít Tensolem.

Černou akrylovkou jsem natřel štětcem plošinu a okolí.

Na druhé straně to samé, natřít přijdou i ovladače klapek.

Pří výrobě obtisků jsem trochu pozapomněl na návody nad plošinou, takže jsem použil ty ze sady Faccs Viamont.

Červeně natřené koncovky a ruční brzda.

A modře ovládací páky.

Nástřik lesklým akrylovým lakem aby se “srovnaly” obtisky s okolím a přede mnou stála patina. Díky kolegům na k-reportu, kteří poslali pár fotek vnitřknu vozu, jsem přemýšlel jak na to. Nakonec jsem naředil černou lihovku a šel stříknout “základ” patiny. Pracoval jsem pomalu a vytvářel stékající čáry uvnitř a trochu i vně. Povrch uvnitř je dle fotek jednak špinavý od uhlí ale zároveň odřený.

Vnitřek jsem vzal poměrně inteznivně.

Venku trochu méně. Inspiraci jsem bral na další propagační fotce Viamontu.

Dvojkolí černou.

Podvozky taktéž. Pro jistotu ještě trochu více rzi.

Usoudil jsem, že v jednoduchosti je síla. Takže jsem se rozhodl už patinu nijak nedolaďovat a nechat jí v tomto (myslím že velmi povedeném) stavu. Přeci jen se poslední dobou přikláním více k patině pouze pistolí hned z několika důvodů. Vůz jsem tedy sesadil. Kinematiky jsem přilepil jen na oboustrannou pásku dodávanou s kinematikami – drží jako ďas a přilepit se to lepidlem může vždycky. Bude navíc ještě možno vůz ověřit v provozu.

Takže matný lak a vůz je hotový.

Jsem z výsledku nadšený, Falls s prázdným nákladovým prostorem vypadá výborně, obtisky vypadají skoro jako tamponprint (nikde žádné hrany obtisků), s patinou (ač to byla rychlovka) jsem spokojený a k vozu perfektně sedí. Takže další model do sbírky a druhý Viamont do soupravy. Příště mám vyhlédnutou “Rajku” Viamont. Ale to je zatím jen sen…