Dvě kůlny a záchodky Dačice od Šikulů

Plánování kolejiště pokročilo z fáze „hrubé plánování“ do fáze „přípravy realizace“ a tak jsem pořídil sadu staveb od firmy Šikulové s.r.o., které odpovídají mým záměrům. Jako start a malou rozcvičku jsem se rozhodl postavit kůlnu.

Drobná stavbička je kvalitně vylaserována z tenké překližky a z lepenky a má jen minimum stavebních dílů – základovou desku ze silnější lepenky, překližkové stěny a střešní trámy, plastové zasklení okna a díly střechy z tenké lepenky. V sestavě je ještě jednoduchá lavička, ale tu jsem zatím nelepil a odložil ji bokem.

Stěny jsou jemně vygravírovány, takže jejich povrch odpovídá běžnému provedení dřevěných drážních objektů – svisle kladená prkna mají spáry kryté lištami. Díly stěn i stropní trámy mají „zámky“, usnadňující montáž. Dveře jsou jemně obříznuté, takže je lze v případě potřeby bez větších problémů udělat otevřené, jen bude nutné naznačit jejich vnitřní strukturu. Základová deska má uprostřed malý otvor – patrně na protažení kabelů osvětlení, pokud se rozhodneme stavbu „rozsvítit“.

Střecha je dvouvrstvá – hnědá lepenka s naznačenými prkny tvoří podbití, černá pak povrch. Zde je potřeba se rozhodnout, zda má představovat dehtovou lepenku (což naznačuje návod), nebo plech. Vypálená struktura se hodí pro obojí. Bočnice střech mají barvu, vzdáleně připomínající pozinkovaný plech.

Vlastní stavba bez barvení je otázkou cca 30 minut čistého času, pokud budeme lepit disperzním lepidlem, vteřiňák ji zkrátí na polovinu. Díly postupně oddělíme žiletkovou pilkou či žiletkou od rámečků (silnější čepel se do spár v silné lepence a v překližkových dílech nevejde) a postupně je zkompletujeme.

Nejprve slepíme vrstvy střechy a necháme je pod zátěží proschnout.

Pak vlepíme do okna zasklení a na lepenkové základní desce postupně sestavíme obvodové stěny kůlny. Je třeba postupovat opatrně – jak je uvedeno výše, stěny mají četné zámky, kterými zapadají nejen do základní desky, ale i do sebe navzájem.

Pak do výřezů v horních hranách zalepíme střešní trámy a na ně proschlou střechu. Tu obroubíme na bocích čely v barvě zašedlého pozinkovaného plechu a vlastní stavba je hotová.

Samozřejmě je tu možnost dalšího zpracování a barevných úprav – kůlnu lze nabarvit či namořit, základovou desku obarvit, případně polepit rostlinstvem či štěrkem, ale prozatím jsem se spokojil jen s natřením části základové desky na hnědo a další úpravy budou následovat podle toho, jakým způsobem ji zapracuji do terénu. Stavbu lze samozřejmě dopracovat a použít i k jinému účelu – doplněním komína, případně verandy a dalších detailů lze původní kůlnu modifikovat na trampskou boudu (o tom dále), zahradní domek, nebo na rekreační chatu.

Pro srovnání jsem nakonec novou kůlnu vyfotil se starší celolepenkovou, ale též laserovanou  stavbou dnes již neidentifikovatelného výrobce, pořízenou před dvěma lety na pražské burze. Je to zajímavý doklad rozdílného pojetí konstrukce staveb a zpracování materiálu a z mého osobního hlediska ukazuje přednosti dřeva proti papíru…

Když už jsem měl v ruce kůlnu od Šikulů, neodolal jsem a rozdělal ještě jednu. K ní přidal kus plotu od Model Scene, pár zbytků odjinud a pustil se do úpravy na trampskou boudu. Základ stavby je stejný, jen díly a materiál nabarvíme předem. Pokud bychom v boudě chtěli mít více skutečných oken, vyřežeme je do stěn v této fázi přípravy. Podle návodu poskládáme a slepíme základ kůlny až po nosné trámy střechy. Vedle okna doplníme okenici z vhodného zbytku materiálu, případně doplníme na druhou stranu dveří ještě jednu, markýrující zavřené okno. Z části plotu dílem vyrobíme nové podbití střechy, dílem podlahu verandy – zde využijeme pásek odpadu (rámečku) z kůlny, kterým „podlahu“ před přilepením k boudě zespodu zpevníme. Šířku verandy určíme odhadem a pak ji upravíme ze zpevněného polotovaru nůžkami.

Z podélných nosníků plotu zhotovíme úchyt střechy verandy na stěně kůlny, sloupky a zábradlí verandy a jedním dílem zpevníme podbití střechy verandy. To můžeme stejně jako podbití na boudě zhotovit z planěk plotu, já jsem využil přiměřeně olezlou odpadní dýhu z „rámečku“ plotu. Když máme díly připravené, zkompletujeme verandu. Nyní nastane čas na pokrývačské práce. Ze smirkového papíru s jemným zrnem nastříháme pásky „dehtové lepenky“ a podle svého vkusu a zkušeností jimi potáhneme jak střechu boudy, tak verandy. Potah střechy rozhodně nemusí být pravidelný a na okrajích může i lehce přesahovat laťování a viset dolů.

Základ je sice hotov, ale ještě něco chybí – komín se zaplechováním. Tenhle typ staveb mívá z technických důvodů komín z boku – ať již zděný, nebo plechový. Průchodku ve stěně jsem vystříhl ze zbytku lepenky vhodné barvy, plechovou komínovou rouru jsem nad svíčkou naohýbal z trubičky „uchošťouru“, vše náležitě přiřízl a nalepil na stěnu boudy, čímž jsem vlastní stavbu uzavřel.

Nyní jsem poněkud zastřihl základovou desku a stavbu napatinoval. Nejprve jsem načernil komínovou rouru, pak naředěnou černou přetřel střešní krytinu. Po proschnutí následovala úprava podlahy verandy „špinavým lakem“ a vtupování práškových patinátorů za sucha. Komín s průchodkou byl opatřen vrstvami světlé i tmavé rzi a prachu, střecha potřena nejprve prachem a pak jemným popraškem khaki. Jemné vetření khaki proběhlo i podél „podlahových“ partií vnějších stěn boudy.

Zdálo se být hotovo, ale ještě něco to chtělo….  Dříví! Po zastřižení podlahy verandy zbyly malé kousky planěk a i jinde se válely různé zbytky dýhy, takže jsem z nich vytvořil neuspořádanou hraničku paliva u stěny vedle vstupu na verandu. Samotnou verandu jsem na závěr „obohatil“ o poněkud „rozjeté“ lavičky, jejichž díly jsou součástí stavebnic kůlen. A bylo konečně (prozatím) hotovo. Bouda časem přijde někam do terénu, a k ní další náležitosti (ohniště, vlajkový stožár či totem, kadibudka), ale to je hudba vzdálené budoucnosti…

Po rozcvičce s kůlnou přišly na řadu „Záchodky Dačice“, dřevěná stavbička, která vedle záchodků obsahovala ještě skladovací prostory a chlívek pro účely samozásobování staničního personálu. Zde už nešlo o půlhodinovou rozcvičku, ale o regulérní stavbu, kterou jsem si ještě dobrovolně zkomplikoval několika úpravami, aby mi zapadly do plánované konfigurace.

Záchodky jsou baleny v typické krabičce s fotografií sestaveného modelu. Uvnitř se skrývá německé lepidlo UHU Holzleim (patrně disperzí – schne velmi rychle, ale i po zaschnutí zůstává bílé) a pytlík s velmi jemně laserovanými díly a návodem. Stavba je v souladu s předlohou převážně dřevěná, lepenkových částí je minimum – základová deska, podbití střechy, střešní krytina (bobrovky), cedulky muži/ženy a krycí lišty štítu. Z čiré fólie je zasklení okna. Vzhledem k tomu, že hlavní budova nádraží bude od výrobce kryta eternitem, dokoupil jsem jeho zásobu samostatně a nahradil jím přiložené bobrovky. Než jsem se pustil do stavby, ještě jsem musel vyřešit jeden problém – upravit konfiguraci stavby tak, aby ohrada přilehlá k chlívku byla z druhé strany stavby a vchody na záchodky zůstaly na straně k perónu – to jsem nakonec vyřešil obrácením základové desky, přehozením stěn s dveřmi a prodloužením ohrady, aby nevycházela do půlky okna.

Vlastní stavbu jsem zahájil nátěrem dílů hnědou barvou různé hustoty – základová deska dostala nejtmavší odstín, ostatní díly (vyjma cedulek) jsem prakticky jen lehce ztmavil (namořil) naředěnou barvou. Po vyschnutí jsem zahájil stavbu podle návodu – začíná se postavením vnější kostry z rámů a jednoho čela na základové desce, následuje vlepení přepážek a uzavření kostry druhým čelem. Je nutno postupovat opatrně – díly z dýh a mikropřekližky mají téměř neviditelné zámky, které usnadňují stavbu, ale musí přesně zapadnout. Pokud bychom chtěli nechat některé dveře otevřené, je to poslední možnost doplnit interiér. Po zaschnutí kostry nalepíme stěny s dveřmi (nejprve ale zasklíme okno, stěna s oknem je směrem do ohrady) a nalepíme dveře. Do výřezů ve štítech vlepíme hřebenový trám, následuje nalepení obložení štítů a postupné vlepení krokví.

Nechal jsem stavbu proschnout a zpracoval střechu. Na podbití jsem postupně nalepoval pásky „eternitu“ z doplňkové sady – z obou stran až ke hřebeni. Spodní okraje jsem „zahájil“ rovnými pásky „odpadu“, přes ně pak přelepil první pás „šupin“ a pokračoval až ke hřebeni. Poslední pás podél hřebene netvoří „šupiny“, ale rovné desky. Po proschnutí jsem připravený polotovar nalepil na kostru střechy a doplnil ho o hřeben, pomocí kleští naohýbaný z pásku rovných desek. Nepovedlo se to ideálně – na ohnutí úzkého lepenkového pásku by se hodila ohýbačka na lepty. I přes poněkud křivý hřeben ale střecha vypadá velmi dobře, ale spíše než eternitovou krytinu připomíná též hojně používanou břidlici.

Samotná technologie lepení z pásků není ideální a náročná bude hlavně tam, kde ji bude nutno z technologických důvodů tvořit přímo na sestavené stavbě.

Po nalepení střechy jsem dolepil štítové lišty a pokračoval ve stavbě lepením ohrady. Ta byla po úpravě konfigurace krátká, takže jsem přidal ještě jeden sloupek a chybějící část nahradil vrátky, slepenými ze zbytků. Lepení ohrady poněkud komplikovaly výztužné trámy ve tvaru „Z“. U bočních dílů sedly bez problémů, u dlouhé přední části se ale nechtěly vejít mezi sloupky a bylo nutno je lehce přibrousit. Možná by bylo lepší je nejprve nalepit na plot a na sloupky upevnit celek… A bylo prakticky hotovo. Ještě jsem dolepil cedulky muži/ženy a celou stavbu natřel patinovací směsí „špinavý lak“. Časem ještě doplním okapy (ty zatím Šikulové nedělají, takže přijde ke cti sada od Auhagenu) a možná vyměním cedulky za odpovídající díly z leptaného plechu, pokud budou k sehnání. Papírové sice vypadají prostým okem hezky, ale na fotce je vidět, jaká „fošna“ je tvoří.

Celkem vzato, šlo o snadnou stavbu, která by v podobě „z krabičky“ byla na jeden večer a jediné dilema by tvořila volba vhodné povrchové úpravy (mořit nebo barvit, barvit – jakou barvou) a patrně největší práce by byla s barevným doladěním střechy a celkovou patinou. Výsledkem stavby je v každém případě efektní miniatura stavby, bez níž se neobešla většina starých nádraží.