Karosa C734 jako vrak – ráj pro vlastní úpravy

Dělat ze všeho vraky je strašně populární. Všimněte si,  že jak někdo neví co s čímkoliv, napatinuje se to a strčí se to někam do kouta. Ať už jsou to lokomotivy, vagóny, boudy, ale i jakékoliv zbytky čehokoliv. Skladovat v každém rohu něco nepotřebného bude prostě asi naše nátura 🙂

A tak jsem si říkal, že to chce autobusy taky trošku “otevřít” a udělat je trochu variabilní, a proto jsem si upravil obyčejnou C734 na odstavený vrak tak, aby bylo možno se na něm pořádně vyřádit.

Stavebnice nemá už na první pohled skoro žádné dveře a také dost deklů chybí. Všechny díly jsou přiloženy zvlášť a je tak možno je libovolně umisťovat a pohazovat.

Vyřezané bočnice. Chybí toho opravdu dost. Dostal jsem už i tip “měl jsi to udělat všechno na kastli a kdo by chtěl, tak si to ukroutí”, ale to by byla potom na některých místech trochu škvíra. No pořešíme později. Například i masky světel jsou vykanibalizované, prostě odstavený autobus někam do kopřiv, ze kterého se díly rozkradly nebo použily na jiné, ještě funkční, autobusy. Takových autobusů se na různých dvorech ještě dnes povalují spousty, takže je to jednak dobrý námět na doplněk, jednak je to autobus trochu jinak, jednak je to výborný prostor pro to vyřádit se a jednak je to výborné procvičení patiny. Všechny díly jsou zaměnitelné s ostatními stavebnicemi, pokud například někdo bude chtít použít otevřený zadní dekl u jinak kompletního autobusu. Úplně vidím Jirku, jak postaví obyčejný funkční autobus, otevře motorový prostor, dovnitř vymodeluje motor a k němu postaví dva soudruhy v plné práci na údržbě. A naopak u vraku se pak použije plný díl a motor prostě zůstane zavřený.

Dveře zvlášť, dekly zvlášť. Kol je tentokrát méně než obvykle, aby se všechno vešlo, ale že u vraku chybí jedno kolo snad nikoho nepřekvapí.

Na rámu jsou drážky, které naznačují, kudy se rám může v případě potřeby nastříhnout.

To je dobré pro situaci, že potřebujete otevřít dekl, ale v půlce díry je to rozseknuté právě rámem. Tak se z toho místa rám prostě odstraní.

Spájení je jednoduché – nic extra není třeba.

Novinkou všech stavebnic je možnost nechat zadní střešní dekl otevřený, já ho nechám rovnou bez krytu.

Stavebnice by šla určitě využít i pro situaci například nakládání batohů na nádraží, dveře otevřené, lidé připraveni k nástupu.

Jedno čelní světlo je ukradené, ale pokud se vymění masky nebo se díra vycpe, není žádný problém mít světlo zase funkční.

Zadní čelo nejen že nemá dekl, ale nemá ani víčko chladící kapaliny.

Z druhé strany také nějaké deklíky chybí.

Díly jsou řešeny pro starší atmosférák, tedy jiné rozměry zasklení předních dveří a jiná výška skla vedle řidiče. Pokud si postesknete, že je škoda, že je atmosférák jen takto vrakoidní, tak nebojte, provozní atmosféráky jsou také v přípravě.

Boční zámky pro usazení rámu jsou dva a jsou umístěny poblíž obou podběhů. To je z důvodu, že uprostřed na ně kvůli chybějícím deklům není místo, ani by to nebylo moc estetické. Takto může rám držet spolehlivě i pokud bude rozstřižen úplně na dvě části.

Dekly zvlášť jsem volil z důvodu, že jsou o trochu větší a tak přesně vyplní místo pro ně připravené. Kdyby byly součástí bočnic, byla by tam škvírka, a tak by dekl vypadal menší, než ve skutečnosti je.

Zde je už usazený celý rám ještě v kuse. Je vidět, jak půlí kufry vejpůl, což není dobře.

Naopak zadní dekl před motorem poměrně slušně vyšel tak, že rám tvoří jeho podlahu.

Zde je už vidět, že naznačené dráhy řezu na rámu přesně kopírují chybějící dekly.

A může se jít na osazení deklů. Nejlepší je pájení, lepidlo by první větší sílu působící na dekly nevydrželo.

Druhé křídlo předních dveří jsem schválně napájel křivě jako že je vylomené. Přední plech před dveřmi jsem napatlal trochu cínem, aby byl zvlněný. Poté natřu plech metalickou barvou, což bude značit provizorní opravu po nějakém menším provozním ťukanci nebo kvůli proreznutí dílu. Takové opravy opravdu k vidění bývaly i na funkčních vozech.

Některé dekly pootevřené, některé dokořán. Dekl pod řidičem je jen napájen křivě, ale je tam.

Zadní dekl jen pootevřený, motor se mi tentokrát modelovat nechtělo.

Hlavně pořádně propájet, ať to vydrží.

Rozříznutý rám v prostoru dokořán otevřených míst, tedy u zadních dveří a jednoho deklu.

Takto vypadá zespodu. Druhou stranu jsem řezat nechtěl, ať mi to drží ještě rozumně pohromadě.

A už vsazený rám – je vidět, že nic vidět není.

Náhradní podlahu dolepím až jako poslední kus do hotové stavebnice.

V tomto stavu se bude dát vyřádit i na chybějícím zasklení i na interiéru, kde budou určitě chybět nějaké sedačky a vše bude krásně vidět.

Ne vždy se zadaří s tiskem obtisků, a tak vznikly takovéto oloupané pruhy. Ty jsou ve výsledku na vrak naprosto ideální.

Dá se to vyřešit i poškrábáním obtisků, kdy sleze barva z laku. Hlavně neroztrhat lak, lepší je toto provádět až na obtisknutém modelu.

Přední nárazník dostal autobus z městské verze, takže je červený. A plech na boku už je natřený barvou hliníku.

Až se doplní nějaké známky rzi, nebude mít ta oloupaná modrá chybu. Ve výsledku to bude chtít určitě trochu zesvětlit přestřikem nějakou bílou, aby se pruhy trochu vyšisovaly.

Dekl pod řidičem je vzatý z nějakého jiného autobusu, nebo možná je to překližka, těžko říct.

Tady je za zadní nápravou vidět výrazné poškrábání, čehož jsem nechtěně docílil při osazování obtisku. Ale vypadá to dobře.

Obtisk je třeba si samozřejmě podle potřeby rozstříhat a zbylé části dotřít štětcem modře.

A už jsem začal s patinou. Barvou rzí jsem štětečkem trochu potupoval spodní hrany.

Také kolem blatníků to často rezne, a nějaké vyměněné díly tady taky trochu orezly.

Na střeše jsem to samé udělal ve svárech. Naznačil jsem i sváry, které jsou běžně na čelech na ohybech střechy.

Zadek stejně tak.

A už připravený pojezd na základovku. Jak už jsem říkal, jedno kolo chybí. Náprava však musí zůstat původní.

Ty stěrače samozřejmě nejsou součástí, to si jen lepím před přestřikem základovkou k něčemu většímu, abych to vzal při jednom.

Trochu jsem vybrakoval interiér o nějaké opěrky nebo celé sedačky, další jsem tak různě zohýbal.

Zadní náprava je starší Rába, tedy ta větší a vystouplejší.

Zde je dobře vidět, jak je náprava souběžně s kolem.

Čelní pohled na nápravu.

A už přilepeno k sobě. Protože zadní dveře budou otevřené, tak je potřeba si vyříznout prostor pro schody.

Zbytek interiéru v prostoru schůdků jsem zahnul dolů a přilepil k rámu.

A z žlutého post-itu jsem natvaroval nové schody. Jsou sice vyšší, kvůli tomu jak je celý interiér posazený výš, ale to tolik nevadí. Natřel jsem schůdky tmavě jako jiná barva povrchu, a naznačil jsem světla ve schodech.

V kastli jsem začal se zasklíváním.

Toto sklo jsem zkoušel ohýbat, jako že je popraskané. Příště asi bude lepší poškrábat nožíkem. Zde si můžete všimnout i otevřeného víčka za zadním blatníkem. To je také možné v základu stavebnice prostým vyhnutím víčka.

Celá kastle je už přestříkaná rzí.

A naznačil jsem místy nějaké drobné stékance.

Tím je patina hotová. Rezavé sváry se přestřikem rzí pěkně zjemnily, vypadá to moc pěkně.

Stěrače už někdo ulámal, zůstal jediný.

Některá okna budou nezasklená.

Čelní okna jsem zasklil obě.

Začal jsem připravovat spodní kryt rámu, aby pod kufry neprosvítalo. Obyčejná A4 obstřižená na přesný rozměr.

Z dráhé strany jsem podlepil samolepící černou fólií.

A už sestaveno. Zadní okno je takový trik, je to velmi jemné opravdové sklíčko, jen trochu ulomené. Asi to takhle šikovně nikdo v reálu nevysklí, ale mně se to líbilo. Boční okna jsem přestříkal spolu se zbytkem modelu matným lakem, jako že jsou hodně špinavá.

Zadní dveře jsem si dodatečně fouknul bílou.

A doobtisknul. V pozadí si všimněte schůdků, vypadají povedeně.

Zde už je vidět vlepená podložka pod rám, kufr má černou podlahu a nikde nic neprosvítá.

Zadní dveře vandalové vysklili, vylámali a volně poházeli. Obojí jsem zafixoval ke kastli vteřiňákem, abych je nikde neztratil.

I přední dveře jsou zasklené jen někde. Je tak dovnitř výborně vidět.

Pohled na stékance. Troška patinátoru a je to hned.

Autobus už je finálně sestavený, víc toho zasklívat nebudu.

Iluze vraku zdá se býti povedená.

Přední dveře jsou zaskleny nedávno zmíněnou barvou na sklo.

Zadné náprava bez vnějšího kola.

Ještě by byla možnost vyšetřit jedno další kolo (například postavit nápravu na špalky) a jedno kolo někde opřít stejně jako dveře.

Z druhé strany také chybí nějaká skla. Podlahu pro zadní otevřený dekl tvoří spodní rám, tam není třeba nic podlepovat.

Vevnitř jsou pěkně vidět poškozené sedačky.

Dekl ze spodní strany a pohled na nápravy.

Natírám pneumatiky jakousi tmavě hnědo-šedou, kterou jsem koupil někde ve výprodeji za neodolatelnou cenu. Ač se zdá takto moc světlá, ve výsledku působí na modelu dobře.

Takto vyřádit se dá samozřejmě využít u jakéhokoliv silničního nebo železničního vozidla – hlavně u čehokoliv s okny a dostatkem otevíratelného příslušenství.

Tady je ovšem výhoda, že se nemusí nic řezat ani brousit, naopak se vše sestaví libovolně “už z pytlíku”.

Takže já jsem s výsledkem nadmíru spokojený a příště se vrzhnu zase na něco jiného.

Stavebnici otevřené verze C734 můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>