Stavební jeřáb MB-40 – to je ale vejška

Tento projekt je tak nějak “úplně mimo”. Není to ani vlak, ani autobus, ani nějaká kůlna do rohu. Je to 30 cm vysoký (v TT!) stavební věžový jeřáb československé výroby, označovaný jako MB-40.

Jeřábů bylo v posledních, řekněme, 50ti letech, u nás vyráběno celkem dost typů. Od malých MB10 až po velké MBbůhvíco. Já jsem zvolil jako předlohu typ MB40, protože podle přepočtu to byla ještě velikost, která se vejde na lepatný plech, aniž by byl plech nějak abnormálně velký. MB-40 je jeřáb ještě ze staré školy, kdy protizávaží bylo tvořeno štěrkem nasypaným v bedně. Novější jeřáby mají už protizávaží tvořené betonovými panely.

Dnes budu využívat hodně neodborných názvů, přeci jen jeřábnické názvosloví nemám rozhodně v malíčku. Není to vyloženě fotonávod, protože stavba mi šla tak rychle od ruky, že jsem v jejím zápalu nějak zapomněl začít fotit. Ale je na fotkách vidět vše podstatné, co je ke stavbě nutné vědět. Stavebnice není nijak složitá, obsahuje především základní nejdůležitější motivy jeřábu. Není to 100% detailní stavebnice, slouží spíše k ohromení publika než k ohromení počítačů nýtů. A můžu říct, že za posledních pár týdnů, co stál jeřáb v obýváku (do vitríny se mi nevešel), tak upoutal pozornost naprosto všech, co přišli na návštěvu – a to byli všichni “totální nemodeláři”.

Plech s díly. Mimo to jsou ve stavebnici ještě malé obtisky a karton řezaný laserem jako imitace pražců.

Díly příhradové konstrukce.

První budou kabiny. Ty jsou provedeny také velmi jednoduše.

Stačí naohýbat a propájet.

Zúžená patří dolů mezi jeřábovou konstrukci, rovná patří na vrchní plošinu.

Plošiny – vlevo je horní plošina (s otvorem pro výlez ze žebříku) a vpravo je spodní plná.

Bedny elektroinstalace.

Opět jen ohnout – motivem výjimečně ven.

Rám pojezdu. Střední díl a 4 nohy.

Lze připájet nohy dle pozice jeřábu, byl-li by modelován v oblouku.

Nad rám pojezdu může přijít podložka, a spoj s jeřábem provést jako otočný.

Takto to bude vypadat kompletní pro jízdu jeřábu po rovině.

Díly horní části rámu. Díly jsou zrcadlově shodné a je potřeba je propájet po celé ploše šířky cca 2 mm pro dobrou pevnost – je třeba se orientovat dle otvoru pro usazení pojezdu. Kde zbylo místo jsou kola lanového mechanismu, vždy 2 vnější kola a jedno menší mezikolo – tím vznikne věrné kolo s drážkou uvnitř a navíc je možné drážku využít pro upevnění modelových lan.

Začátek pájení kostry.

Přípájel jsem napevno k pojezdu.

Tyto díly jsou různé plastické “ozdoby” na konstrukci rámu, aby nebyla tak plochá a prázdná.

Další zbývající díly – vlevo nahoře dvě plastické ozdoby na spodní část rámu. Pod nimi v rámečku ozdoby horního navijákového systému. Ve velkém rámečku je rámeček pro vpájení do horní části stožáru, do něj přijdou dva držáky dvojkolí a do nich případně malá kola. Vpravo od nich ještě držák zadních kol v horní části – uvidíte dále. Úplně vpravo 4 spojnice dvou lanových kol, která patří cca do poloviny výšky nad navijáky.

Krátký žebřík na spodní plošinu zvenku, dlouhý žebřík ze spodní plošiny na horní (zevnitř příhradové konstrukce).

Připravil jsem si všech 8 dílů příhradové konstrukce.

Díl nahoře (bez destičky) patří dozadu konstrukce, s destičkou dopředu – na ní přijde obtisk.

Boční díly jsou shodné. Na desky opět přijdou popisky o nosnosti atd.

4 díly ramene. Před pájením je dobré zkontrolovat boční díly, aby byly na obou stranách stejně dlouhé (na konec ramene s kolem patří ten delší konec dílu).

Naohýbání je lepší dělat pomalu – dle úhlů ostatních dílů.

To samé platí u stožáru – lepší pomalu a s rozmyslem 🙂

Bedna pro protizávaží.

Bedna pro závaží naohýbaná – je potřeba jí upravit do takového tvaru a případné mezery zatmelitv nejlépe cínem.

Bedna bohužel vyšla trošku rozměrově špatně 🙁

6 vrstev na 1 podvozek – vnější díly s motivem a uprostřed naopak 2 díly naznačující kola podvozku.

Příhradová konstrukce nosné části i výložníku je tvořena ze 4 dílů, které se k sobě pájí vždy kolmo na zámky. Je to velmi snadné, každý, kdo udrží pájku, to zvládne.

Výložník se může spájet rovnou celý, ale nosná konstrukce ne. Do ní totiž přijde připájet několik detailů. Hlavně to bude horní kabina na podlážce.

Nad horní kabinou ještě bude malý čtverec, na který se nasadí kola lanového mechanismu. U kabiny je potřeba řešit zásadní dilema. Buďto se může vpájet hned, ale pak se bude hodně špatně zasklívat. Nebo se může vsadit až na konci, ale pak je potřeba nechat zadní díl kompletně neosazaný až do konci.

Ve výložníku jsou v místě uchycení s hlavní konstrukcí otvory, je tedy možno si postavit jeřáb funkční s pohyblivým výložníkem. Já jsem ho zapájel do pevné polohy.

Zde je v horní části vidět malý prstenec, který bude tvořit výztuhu právě pro jedny z kol pro vedení lana.

Horní část konstrukce je potřeba naohýbat tak, aby na špičce vznikl ideální prostor cca 1 mm pro další kolo pro vedení lana.

Celý výložník. Na špičce opět musí zůstat místo pro vodící kolo.

Ve spodní části je také podlážka, z ní vede po vnitřní straně konstrukce žebřík do horního patra. Pro účely focení jsem musel umístit dostatečné závaží do zadní bedny, zrovna byly při ruce nástroje do vrtačky.

Kabina je lehce předsunutá, tady je předsunutá trochu moc, protože jsme si v plechu zapomněl udělat dostatek prostoru. To je již v aktuální verzi stavebnice opraveno.

Uchycení konstrukce na pojezd je možné také vytvořit jako pohyblivé, je tedy možné jeřáb sklopit do transportní polohy. Ostatně, převozy jeřábu byly logicky běžné, tahačem jeřábu byly upravené Tatry 141 nebo Tatry 138. Jeřáb se osadil podvozkem s jednou nápravou a za horní špičku konstrukce se uchytil na speciální držák na zadní části Tatrovky. Jeřáb MB-40 se převážel nerozmontovaný, jen složený do přepravní polohy. Pokud byste někdo měli fotodokumentaci přepravy, velmi bych jí uvítal. Jedná se především o detaily uchycení na automobil a detaily jeřábového podvozku.

Za spodní kabinou jsou na rámu osazené bedny zřejmě s elektroinstalací, a za tím je bedna na štěrk.

Do prostoru mezi obě poloviny ještě přijdou osadit navijáky (jsou řezané z kartonu).

Pod rám se osadi pojezdový “ježek” jak já tomu říkám, protože mi to trochu připomíná ježka v kleci. Opět jsou připraveny otvory v rámu, tedy je možno jeřáb stvořit otočný na pojezdu.

Pojezd se skládá z hlavního rámu, a na něj se pájí čtyři naohýbané “nožky” pojezdu. Ty je možno také vytočit (jen jednorázově – spájet vytočené), pokud by někdo chtěl modelovat jeřáb postavený v oblouku. A na konce nožek se pak připájí 6 vrstev samotného pojezdu s koly. Kola se netočí, je to jen prosté vrstvení 6 pevných dílů. Na nožky se musí napájet natupo, ale to už snad nebude problém. Všeobecně u spodních částí nejsou moc nějaké zámky (není moc jak) takže je potřeba pájet občas i díly vůči sobě posazené natupo. Určitě je nutné jeřáb pájet, nedokážu si představit, že by hlavně spodní část držela slepená, je na ní vyvinut kvůli hmotnosti jeřábu poměrně velký tlak.

Bedna na štěrk bude potřebovat opravdu zaplnit nějakým protizávažím, protože jinak jeřáb samozřejmě přepadá na výložník.

Postačí nějaké matičky, šroubky, zbytky olova a tak podobně.

Celá hlavní konstrukce. Mám problém tak velký kus rozumně fotit, aby se tak nějak vešel ještě do “hezkého” pozadí.

A zde je celý jeřáb téměř skompletovaný.

Výška je opravdu cca úctyhodných 30 cm, délka výložníku je cca 20 cm. Jeřáb je určen především pro stavbu větších celků, rodinný dům si s tím asi stavěl málokdo, pokud zrovna nebyl ředitel metrostavu. Prostě je nutné při použití jeřábu do kolejiště přemýšlet, že takový jeřáb měl smysl jen tam, kde už nestačil mnohem pohotovější autojeřáb – např. větší budouvy (vysoké bytovky, paneláky), nebo průmyslové objekty, kde bylo například potřeba přesouvat těžší celky, na které už autojeřáb nestačil do výšky nebo únosnosti.

Zde je porovnání s Tatrou 8155 PPLA (samozřejmě v TT), která jeřábu nesahá ani po první podlahu.

A zde výškové porovnání.

Již dokompletovaný spodek. Z vrstev kartonu jsou slepené navijáky.

Celé jsem to prolil vteřiňákem, tak to nevypadá vábně, ale po namotání lana a povrchové úpravě to bude dobré.

Zbytek detailů si každý doplní dle svého uvážení, jak moc detailní provedení bude chtít. Nějaká drobotina by se tam ještě dosadit dala, hodně však udělá hlavně náklad štěrku jako závaží.

Na spodní plošinu už vede i žebřík.

Už doplněný vršek jeřábu o kola pro vedení lan – vně i uvnitř konstrukce.

Každé kolo je slepené ze tří vrstev – vrchní vrstvy jsou s motivem, a vnitřní vrstva je menší.

Tím vznikne poměrně hluboká drážka pro namotání budoucího lana, aby v jeřábu drželo.

Víc toho potřeba opravdu není, po spájení konstrukce už je to jen pár detailů a může se jít na povrchovou úpravu.

A už hotový jeřáb vcelku.

A na úplný závěr ještě pohled, jak si s jeřábem ve “stojací” i přepravní poloze výborně poradil kolega Zejmi. Více můžete vidět u něj na webu v jeho článku.

Součástí stavebnice je i kartonem řezané pražcové podloží, pruty kolejnic si na něj každý osadí z vlastních zásob přilepením, a jeřáb pak na koleje osadí ideálně připájením nebo jinou fixací. Jeřáb se kvůli své výšce má tendenci trochu “blembat” ve větru, například když kolem něj někdo projde (a dupe). Prostě je to už poměrně velká a přitom jemná konstrukce, která pruží jak ve skutečnosti, tak i v měřítku 1:120. Součástí je také maličký aršík obtisků na cedule umístěné pod dolní podlahou (informace o max. nosnosti atd.).

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>