Karosa LC736.1022 – Lepeňák

Čtvrtý krasavec ze “speciální” řady. Tohle je sice běžná Karosa, ale oproti klasikám je to přeci jen trochu méně rozšířený kus, takže jsem to pojal jako “limitku” pro ozvláštnění sbírky. Takže dnes jedna z nejmodernějších sedmistovek s lepenými skly, tzv. Lepeňák LC736.1022.

Popravdě jsem tenhle autobus neplánoval, ale co jsem v Pečkách na výstavě shlédl úpravu běžné LC735 od kolegy Maditele, tak moc se mi zalíbila, že jsem si řekl, že si to zaslouží udělat speciální verzi tak, jak má být. Opět klasický rozměr stavebnice, jen rozložení se změnilo. Méně kol je způsobeno tím, že obě kola by měla být kryta poklicemi a tak se ušetří trochu místa za duté vnější zadní pneumatiky. Naopak musela přibýt klimatizace na střechu. Ještě je zde zakomponován leptík na hasičsckou C734, který není součástí, ale pro úsporu místa se sem vešel, tak se na fotku přichomýtl.

Bočnice – rámy oken jsou jen z vnitřní vrstvy do půlky síly a předpokládají, že se zvenku přelepí jedním kusem fólie v celé délce oken. Pro zasklení je vhodná například fólie (tabulka) Evergreen čirá síly 0.13 mm v kombinaci s nějakým “tónovadlem”. Já budu testovat autofólii na skla, uvídíme s jakým výsledkem.

Na střeše chybí klasické nádechy nuceného větrání, naopak jsou přítomny pozice pro usazení odpovídajících střešních detailů.

Zde je vytečkován prostor pro usazení klimatizace. V případě nutnosti jde stále snadno zatmelit. Vpravo pak umíštění předního deklu.

Nová maska s více mřížkami.

Klimatizace v nesloženém stavu.

Takto vypadá složená a posazená na střeše (ještě mimo připravený prostor, což naznačují tečky před klimatizací).

Zde už na místě.

Takto vypadá klimatizace v kontextu celého autobusu.

Místo pro dekl znovu.

Dekl ze dvou vrstev na svém místě.

A hotová střecha na spájeném autubusu. Opět žádné záludnosti nečekejte.

A v bílé.

Vícepruhová maska.

Zadní nouzové dveře, pod nimi bedna a horizontální žaluzie do motoru.

Pohled na klimatizaci. Klimatizací bylo víc druhů a lišilo se to skoro kus od kusu včetně jejího umístění (uprostřed nebo více vzadu). Tohle je prostě jedna možnost. Přední dekl na střeše je ze dvou vrstev a na vrchní vrstvě plastický.

Přední boční okno řidiče je také zkosené.

Vypadá to dobře, lepeňák jak má být 🙂

Čas začít s obtiskováním. Zde je třeba trochu jiná “univerzální” sada.

Po aplikaci pár obtisků je hotovo. Tyhle autobusy většinou přežily v bílé, případně doplněné nějakými popisky na bílý podklad. Celobarevné nebo vícebarevné verze jsou rozhodně vzácnější.

Je třeba nějak vyřešit přední dekl – ten má být zhruba tmavě šedý.

V obtisku jsem si vyřešil i klimatizaci – respektive její průduchy. Nakonec to sice dopadlo jako černá, ale nevadí.

Zadek opět stroze jednoduchý.

Štětcem jsem začal natírat černě sloupky.

Sloupky, jak už jsem říkal, plánuji mít pod zasklením, takže nebudou tak vidět.

Ještě zbývají dotřit přední sloupky čelního skla a bude to vše.

Rychlým skokem kupředu – zkušební sesazení s podvozkem a interiérem. Interiér nechám v barvě kartonu, nebude totiž vůbec vidět.

Ta bílá mi přišla moc fádní a tak jsem z domácích zbytků obtisků “zalištoval” celý autobus. Vypadá to moc dobře a postupně jsem se rozhodl lišty začlenit do všech obtiskových sad.

A už i zaskleno. Není tu moc co extra jiného vypíchnout. Čelní sklo je čiré.

A boční už jsou zatónovaná. Přiznám se bez mučení, že celá původní idea o zasklení vzala rychle za své.

Dostal jsem totiž na vyzkoušení kus samolepící tónovací fólie a tak bylo jasno.

Po prvním pokusu s lepením fólie na běžnou silnější čirou fólii, obstřihávání a následné vlepení do autobusu za pomoci Sidoluxu, jsem zkusil vystříhnout celý pásek fólie a podlepit zevnitř. A světe div se, vypadá to slušně! Fólie se sice trochu vlní, ale to se dá zaonačit na lom světla 🙂

Aby fólie nelepila a nechytala tak na sebe dále zvenku prach, přetřel jsem všechna okna zvenku Sidoluxem, čímž jsem jednak zneplatnil samolepící vrstvu a jednak jsem fólii ještě “pojistně” přilepil ke skříni.

Zadní čelo je onou zmiňovanou “trapnou” metodou lepení tónovací fólie na čirou.

No a že se mi nepovedlo dodržet plán lepit fólii zvenku?

To byla jen lenost, zevnitř to člověk nemusí vystřihovat tak přesně, a ten vzhledový rozdíl je minimální.

Černé rámy krásně splynuly s fólií pod nimi a díky tomu, že jsou jen o síle 0.15 mm, tak vůbec nevypadají nijak rušivě silně.

Ani by člověk neřekl, že je to “jen” Karosa, ten vzhled sněhobílého autobusu s černým zasklením ve stylu autobusu mafie mu opravdu sluší.

Lepeňák vypadá opravdu perfektně a není to jen další kus do sbírky, ale tentokrát také průkopník nových technologií, které pomohly nebo ještě pomohou vylepšit i ostatní autobusové stavebnice nebo vzhled finálních modelů.

Nakonec se mi tedy podařilo “obalamutit” obávané zasklívání, čímž jsem práci výrazně zrychlil a usnadnil.

Inu, nejen chybami, ale i prostou praxí se člověk učí za pochodu, a to je dobře 🙂