Stavba Kocoura z odlitku (ČD 742)

První lokomotivou, kterou jsem se rozhodl vysochat z odlitku, bude řada 742. Odlitek jsem sehnal částečně vybroušený, ale práce na něm bylo ještě dost. Odlitek je od p. Molaty, který má na čelech většinou odlitky jakoby “slepované” z částí.

V tomto případě to byl dost problém, protože schody byly dost vidět a byly na dost nepřístupných místech. Snažil jsem se tyto přechody co nejlépe přetmelit (vteřiňákem) a brousit, ale zbavit se mi toho asi nepovede. Nebudu to dělat úplně dopodrobna, nemá to totiž cenu. Samotný odlitek je křivý asi ve třech směrech, detaily jsou slité a křivé (samozřejmě se musí brát v potaz, že je to odlitek a tak to nebude nikdy ono, mě osobně to nevadí, to jen aby počítači nýtů nehledali mouchy). Takže to bude taková zkouška, jak to vlastně dopadne.

Jelikož jsem měl doma jednoho Hektora výborně pojízdného, ale se špatnou kastlí, zkusil jsem ho vzít a zaměřit. Pojezd pasoval dokonale, a tak jsem ho rozebral a začal brousit, až zbyl jen základní rám, který se dal do odlitku usadit. Rohy jsem musel vzít trochu dokulata. Čela podvozků je nutné odříznout.

Asi po hodině zkoušení usazení mi došlo, že přední a zadní část odlitku je do vrtule a kabina je někde uprostřed (ale ne kolmo na podlahu). Takže jsem k vypodložení odlitku použil oboustrannou pásku v několika vrstvách, dokud to nesedělo celkově tak nějak rovně (aby všechny křivé části byly na svoje strany křivé tak nějak stejně 🙂 Původně jsem do odlitku rval původní BTTB motor, ale byl tam tak napasovaný (a stěny už prosvítaly), že jsem se bál, aby jednou odlitek neprsakl. Rozhodl jsem se tedy při kompletaci pojezdu osadit nový motor Mig od Megamatoru. Ten se dá umístit i do strojovny, takže průhled kabinou zůstane volný.

Budiž to alespoň dobrou inspirací pro snadnou motorizaci Kocoura v TT za co nejmenší peníze. Tím jsem odlitek s rámem odložil na pár měsíců do krabice…

Po pár měsících jsem usoudil, že by bylo vhodné dodělat konečně všechny rozdělané projekty, a tak jsem ho z krabice opět vytáhl. Začal jsem s dobrušováním odlitku, hlavně oken. V mezidobí jsem sehnal nějaké pojezdy od p. Vilingera, konkrétně jeden na T444.0 na lept od DK-modelu. Jaké bylo moje překvapení, že pojezd rozměrově naprosto odpovídal pojezdu z Hektora, co se týče rozvoru podvozků. Pojezd už jsem měl vystavený na Modelbazaru na prodej kvůli tomu, že Karkulka se mi nakonec do páté epochy moc hodit nebude. Na poslední chvíli jsem inzerát stáhl a rozhodl se pojezd využít trochu jinak, než byl jeho původní účel. Pojezd byl už osazený pětipólovou Mashimou, což se hodí 🙂 Pojezd už zřejmě nějakou tu zimu pamatuje a kromě zvýšené hlučnosti (zkusím pojezd promazat) už není dokonale stabilní ani uložení převodů, které už jsou trochu uvolněné. Ale pro základní motorizaci to stačí.

Odlitek pasoval na pojezd parádně, bohužel byl zespodu tak křivý, že již tak křivý odlitek seděl ještě křivěji. Rozhodl jsem se tedy pro stavbu nového rámu, který by odlitek částečně usadil do vodorovné polohy. Ubrousil jsem tedy za pomoci frézky a pilníků celý rám, ochoz a schůdky. Finální doboroušení provedu při usazování na nový rám.

V rámci opracovávní odlitku jsem vyvrtal otvory do světel cca do hloubky 2 mm, skrz bych se asi neprovratal, světla jsou dost blízko okraji. Vzniklé otvory na konci zaliju Clearfixem jako u Hektora. Dokonce ani rámy světel se skoro nepropadly, o práci míň.

Nový rám jsem začal tvořit z plastových destiček. Narozdíl od mnou běžně využívané metody “říznout a zkusit” jsem tentokrát využil metodu “dvakrát měř, jednou řež”, která se ukázala jako vhodnější 🙂 Oměřil jsem tedy rozměry odlitku a sestavil rám, který tvoří dva ochozy spojené na každém konci destičkami “pod ochozem”, poté jsem přilepil boky rámů (s mírným přesahem ochozů jako ve skutečnosti) a nakonec čela rámu, které budou tvořit část schůdků. Nafocené to moc nemám, jen v kompletním stavu. Hrubá stavba trvala cca hodinu a půl, vše jsem lepil lepidlem na plastikové modely.

Zespodu jsem nalepil všemožné výstuhy, které zaručují, že pojezd drží v rámu pevně a nemá vůli na žádnou stranu. Zároveň lze ale obě části zatím snadno oddělovat, což bude v průběhu stavby ještě potřeba. Ty hranolky z balzy určují správnou výšku rámu na pojezdu, na nich vlastně bude celý rám s kastlí sedět.

Zkušební usazení. Vše sedí, jak má. Jsem rád, že se to povedlo hned napoprvé…

Na bok rámu jsem nastříhal proužky papíru (nejsou všechny stejně dlouhé, ale víc to řešit nehodlám) a přilepil Herkulesem. Mezi ně jsem z jakési gumové bužírky nařezal kolečka a přilepil vteřiňákem. Ještě musím vymyslet, čím je zakryju. Jsou o dost větší, než by být měly, ale příště se polepším.

Průběžně mezi schnutím jsem zbavil masky podvozků nálitků skalpelem, zadní ostré hrany jsem seříznul trochu do šikma. Skoro jsem ani nepotřeboval pilník. U tohoto modelu mi poprvé skalpely tzv. “zarchránily život”, bez nich bych se tu asi neobešel. Masky jsem radši nalepil na pásku, abych je nepoztrácel 🙂

Mezi tím jsem nádrž zbavil nálitku a vycpal olovem. To celé prolíté herkulesem.

Už to celé začíná mít trochu zase tvar lokomotivy 🙂 Odlitek má spoustu neduhů, které jsou vidět na první pohled – například příliš plastické boky a naopak naprosto zalité žaluzie.

Na odlitku jsem dobrousil spodní část skříně cca do roviny a slepil s rámem vteřiňákem. Tmelem Agama jsem zatmelil díru mezi rámem a kapotou plus další věci co potřebovaly. Do bužírek na boku rámu jsem vpravil taky tmel a po zaschnutí přebrousil, ještě později zarovnám Surfacerem 500 přímo štětcem. Tmel už mám asi vyschlý, dost se po zaschnutí drolí, budu muset skočit pro nový… Abych měl trochu přehled, co potřebuje opravit, stříkl jsem celou kastli základem na auta ve spreji (nechtělo se mi vytahovat kompresor a ředit Surfacer). No nic moc to není… ještě to chce místy zabrousit. Alespoň teď vidím kde.

Přebroušeno a vzato další vrstvou základu. Jelikož jsem původní schůdky odbrousil s vizí toho, že udělám lepší, nakonec jsem je v podobné nevalné kvalitě udělal znovu z plastových destiček.

Výstupky na rámu už jsou zabroušené.

A pak nástřik Surfacerem (smíchaná 500 a 1000). Šedohnědou jsem vzal rám a střechu. Míchal jsem si jí sám a po zaschnutí jsem viděl, že se mi nepovedlo trefit odstín, resp. ta hnědá z toho nějak během schnutí vymizela… možná to pak ještě vezmu ještě jednou…

Na čelech jsem vymskoval krémové pruhy – na hrany používám Tamiya pásku, na větší plochy papírovou malířskou pásku…

… a stříknuté (barva akrylová Agama, odstín Krémová, opět to není přesně dle normy, ale dle fotek se odstíny na jednotlivých reálných lokomotivách dost liší). Masky a nádrž zatím jen zkušebně přilepené oboustrannou páskou, přeci jen se během stavby rád pokochám 🙂 Ten nový rám celý odlitek dost opticky zarovnal.

Před finálním stříkáním ještě přišlo na řadu osazení nárazníků a usažení šachty. Nejdříve jsem vrtákem ručně předvrtal do hloubky cca 2 mm díru v prostoru umístění nárazníků.

Do pluhu jsem prostě vyřízl žiletkovou pilkou dva zářezy a vylomil kleštěmi. Následně jsem vše dobrousil jehlovými pilníky tak, aby se do díry dala dobře vsadit pohyblivá šachta Peho a aby se šachta mohla volně pohybovat do stran.

Nárazníky jsem vlepil do předvrtaných otvorů. Kupoval jsem je na burze na doporučení (aby pasovaly na Brejlovce, ale doufal jsem, že budou stejné i tady), ale po dosazení mi přijdou proti skutečnosti trochu malé… No nevadí, příště budeme chytřejší 🙂 Ony se popravdě ty s velkými hranatými talíři skoro nikde sehnat nedají.

Na téhle fotce je dobře vidět, jak je odlitek křivý, i když je usazený co nejvíc do vertikální roviny. Celá kapota i čelní rám jdou šejdrem. Přitom nově udělaný rám sedí rovně. Na druhé straně je něco podobného, jen na druhou stranu.

Do otvoru v pluhu jsem zalepil šachtu Peho s plastovým pružením. Příště zřejmě použiji šachtu s magnetem, plastové pružení je dost náchylné na vylomení nebo vyhnutí pružících plastů při špatné manipulaci – jeden se mi povedlo trochu vyhnout a šachta ztratila svojí původní pružnost.

Zda to působí rušivě či ne, posuďte sami. Dostal jsem radu, že jsem mohl vyříznout v pluhu jen díru a část pod šachtou nechat. Pro tentorkát jsem si na to netroufl, chtěl jsem to jen vyzkoušet, ale příště už to tak udělám, stačilo by pod šachtu opět nalepit jen kus destičky a zabrousit do požadovaného tvaru.

Pohled na spojení s továrním vozem Tillig s kinematikou. Ještě pořád si myslíte, že nejlepší řešení je provléknout drátek pod pluhem? 🙂 Průjezd R310 nárazník na nárazník. Jen jediná věc, kterou jsem vypozoroval při testování: Za takto posazenou šachtu se spřáhlem je vhodné řadit vozy s kinematikou. Při zapojení rychlíkáčů s novým spřáhlem na pružinku docházelo v oblouku k rozpřahování kvůli malému rejdu spřáhel. S vozem vybaveným kinematikou bylo všechno OK.

Když v průběhu stavby sleduji práce ostatních (z leptů), “trochu” se za tenhle výtvor stydím, ale jak už jsem říkal, s pájkou se zatím moc nekamarádím a vyhodit lept za 800 Kč kvůli mojí nešikovnosti se mi nechce. Takže je to opravdu jen takový pokus, příští odlitky už budou snad lepší, tohle je opravdu dost špatně opracovatelný a členitý kus lokomotivy… Budu rád, když to bude jezdit a bude to alespoň vzdáleně vypadat jako řada 742, víc ke štěstí nepotřebuji 🙂 Do téhle stavby jsem šel hlavně s tím, že mi dá kromě výsledné lokomotivy hlavně hromadu zkušeností a budu mít prostor na vyzkoušení dalších triků a postupů, což se zatím opravdu plní. A nutno podotknout, že úspěšně.

Odlitek je tedy plně pojízdný a připravený na finální nástřiky a dokončovací práce obsahující výrobu zábradlí a zasklení kabiny. Černou barvou jsem zatřel okolí vlepených šachet.

Ještě je potřeba vyřešit závaží. Mám doma olověný plech, a tak se mi jako nejjednodušší jevilo vystříhnutí a naohýbání s následným zalepením do odlitku. Má to trochu chybu, že není vyplněn úplně celý prostor odlitku. Další závaží bude v nádrži a sám pojezd také něco málo váží. Po zkouškách jsem tedy usoudil, že tažná síla je dostatečná (4 neupravené Zeuke vozy Y a jeden Es Tillig, víc jak 4 Y vozy v provozu neplánuji).

Odlévání přesných kusů by bylo přeci jen trochu náročnější a moc se mi do toho nechtělo. Snažil jsem se místo toho vyplnit opravdu každý volný prostor, vše lepeno vteřiňákem a zastříknuto aktivátorem pro vteřinová lepidla, aby šla práce rychleji od ruky. Jelikož odlitek bude na pojezdu jen nasazený, případná korekce a přivážení bude v budoucnu snadno možné.

No a jelikož už mě opravdu nic nenapadlo, po vymaskování páskou Tamiya jsem smíchal vlastní odstín barvy – mix Červené a Tmavě červené lihovky Agama – a nastříkal pečlivě všechna zákoutí.

Následovalo drobné zaretušování několika hran štětcem. Pokud se mi na hranách přechodů barev udělají schody od zasychání barvy na hraně pásky (viz foto), stačí přejet přechod jemným brusným papírem, schod sám odpadne. Světla jsem vzal metalickou barvou v odstínu Hliník vč. světlometu. Do bílých světel jsem barvu nakápnul, červená jsem nechal uvnitř v barvě skříně.

Co by to bylo za lokomotivu bez šroubovky 🙂 Je to plastový výlisek, na burze prodává p. Čambalík. Kvůli spřáhlu jsem musel spodek trochu uříznout. Přilepeno vteřiňákem na své místo.

Žlutou jsem natřel hrany schůdků a spodek pluhu. Je opravdu znát, co udělají s modelem detaily. Ač se to nezdá, detaily opravdu rozbíjí jednolité plochy a dokážou odvést pozornost od drobných nedostatků odlitku či nátěru. Proto se s nimi vždy snažím v rámci možností vyhrát, opravdu se to odrazí na konečném vzhledu.

No a pak už je to vždycky stejné… nástřik lesklým akrylovým lakem… aplikace obtisků – vystačil jsem si s jedním aršíkem univerzálních obtisků pro motorové lokomotivy od p. Jirana plus čtyři malá bílá loga ČD ze sady 810 od Detailu. Obtisky měly tendenci se trhat, tak jsem je stříkl dvěma vrstvami Sidoluxu, pak byly vystřižené kousky krásně pevné a výborně se s nimi pracovalo. Vše samozřejmě s použitím vodiček Agama (bez nich už by to nešlo). K tomu jsem dodal dvě leptané tabulky ČKD a dva leptané výrobní štítky od Detailu ze sady pro T466.2. Jako poslední ještě přijdou osadit z aršíku stěrače po zasklení. Zatím nemám tabulky na 742, takže ty doplním až dodatečně. Rozmístění obtisků jsem bral podle fotek. Avšak každá lokomotiva měla různé popisky umístěné na různých místech, toto je tedy takový kompromis.

Patinu jsem udělal nejdříve hodně naředěnou Umbrou pálenou aplikovanou štětcem a stíranou, na střeše pak rozdrcenou černou křídou jako imitaci usazenin ze splodin od výfuku. Jelikož se mi ta křída moc nezdála, pokusil jsem se jí odstranit (jde to velmi, velmi špatně) a střechu jsem stříkl barvou, mix černé a rzi hodně ředěné (asi 10:1 ve prospěch ředidla – je to spíš je takové obarvené ředidlo). Barva má pák krásně jemné přechody. Boky skříně jsem si vymaskoval páskou, abych si nenastříkal barvu tam, kam jsem nechtěl. No a to celé potom závěrečným matným lakem.

Nakonec se to docela dá, jen se střešními partiemi jsem se během patiny trochu popral a výsledek není úplně podle mých představ.

Chtěl jsem patinu velmi decentní, jenže když už se do toho člověk pustí, většinou z toho vyleze echt špinavý exemplář i když nechce (buď je patiny tak málo, že není vidět, nebo tak moc, že je vidět až až). Příště budu zase chytřejší 🙂

K zasklívání jsem otevřel balení čirých desek Evergreen tloušťky 0.13 mm. Materiál je dostatečně pružný, dobře se řeže skalpelem a je dostatečně tenký, aby výsledný efekt vypadal dobře. Okénka jsem vyřezával do velikosti oken a “lepil” do nich Clearfixem.

Zblízka to nevypadá moc vábně, ale chtěl jsem to mít hlavně za sebou… Holt každý pes jiná ves.

Okna na čelech kabiny jsem zasklil rovnou Clearfixem, takto malé otvory to zasklí docela dobře, pokud se v nich neusadí vzduchové bubliny. Tyto okna ve skutečnosti nejsou vůbec vidět, takže je zasklení dostatečné 🙂

A teď může přijít na řadu poslední věc – zábradlí. Model jsem oměřil a na kus papíru si nakreslil přesné šablony, podle kterých potom ohýbám. Beze strachu jsem si připravil tenkou kytarovou strunu (0.2 mm) a naporcoval zkušební díl. Naohýbal a zkusil slepit s jinou částí. Jaké bylo mé překvapení, že to vůbec nešlo. Po chvíli zkoušení jsem to vzdal a vyhrabal jiný drát, silnější (cca 0.4 mm?). Je to sice po přepočtu trochu moc, ale práce s tím bude lepší. Původně jsem chtěl všechno spájet nebo slepit vteřiňákem mimo model a pak jen v kuse nalepit, ale to jsem zavrhl po neúspěšných zkouškách hned na začátku. Zvolil jsem tedy cestu základních konstrukcí zábradlí přilepených na model a následné dosazování příček.

Drát jsem uzmul ze stavebnic koupených u Deltaxu, který tyto dráty přidával jako pružinku pro spřáhlo. Tím, že je drát silnější, drží dobře tvar, na druhou stranu se jen těžko ohýbá. To je na jednu stranu výhoda a na druhou nevýhoda. Nakonec se to ohýbat docela dařilo… Jako pružinka spřáhla to bylo naopak naprosto nevhodné a nepružné.

Vteřiňák mi nepřišel jako nejlepší lepidlo, navíc jsem se bál, že si půlku modelu upatlám. Houmr používá na lepení Maskol od Humbrolu, já mám však jen od Agamy a ten je krásně zelený. Nakonec jsem tedy zvolil čirý Clearfix od Humbrolu. Po zaschnutí se dá sloupnout z místa, kde být nemá, při lepení je vláčný, takže dokáže překlenout i malé mezírky, zároveň pružný (dá se s drátkem ze začátku pohybovat).

Takto například vypadají čelní zábradlí, ač se to nezdá, na každém je osm ohybů, které je potřeba udělat ideálně na všech čtyřech kusech stejné. Chvíli jsem myslel, že skončím u Chocholouška :)))

Ale nakonec se celkem zadařilo a začíná to vypadat obstojně.

Už jen dodělat nějaké to “žbrblení”, to nejhorší mám doufám za sebou, základní tvary celkem ujdou. Ale příště se tomu s radostí vyhnu. V tomhle ohledu zlaté lepty, tam už je zábradlí připravené 🙂

Jen tahle část zábradlí mi zabrala několik hodin práce. Hotové části jsem natřel stejnou barvou, kterou jsem stříkal rám. Odstín je trochu jíný kvůli patině rámu, ale buď se to ještě ve finále doladí, nebo se to takto nechá.

Pokračování zábradlí – tentokrát už jsem na to neměl nervy a lepil vteřiňákem, bohužel se to na výsledku odrazilo. Je pravda, že rovné to opravdu moc není 🙂

Doplnil jsem ještě žbrblení na čela.

A z plastové destičky jsem vyřízl přechodovou lávku.

Ale jo, celkem se povedlo 🙂 Všechny nové části jsem natřel opět šedou.

Z naohýbaných drátků natřených černou jsem naznačil hadice.

A už zbývají jen tabulky. Jsou vyrobené na zakázku od p. Banka. Číslo jsem zvolil sice reálné, ale bez nějakého záměru. Prostě jsem našel stroj, který je ve stejném barevném schématu a podobně zašpiněný. Tabulky vypadají už na první pohled výborně.

Protože zvolený stroj měl zrovna tabulky bílé s červeným písmem (beru to jako dobré ozvláštnění), namočil jsem velký štětec v červené a několikrát přejel lehce po povrchu, aby barva nezatekla. Nejprve jsem zkoušel celou tabulku udělat bílou a pak červeně zvýraznit, ale to se mi moc nedařilo, proto jsem se rozhodl si to trochu usnadnit a nechal jsem podklad v barvě plechu.

A stačí nalepit na model – měl jsem asi použít tmavší odstín červené, dost to kontrastuje. Lepeno Herkulesem, naučil jsem se ho docela na tyhle věci používat, po vyschnutí není vidět. Nárazníky jsem zkusil přetřít fixou na CD jako stopy po mazivech.

Na bok to samé… Na základě fotky jsem tabulku ještě srovnal.

No a tím je Kocour prozatím hotový, i když nevylučuji, že ho časem nepotká nějaká rekonstrukce. Jako první pokus z odlitku to nakonec dopadlo výborně, i když samozřejmě hodně věcí není úplně ideálních. Na kolejích však vypadá velmi dobře, táhne dostatečně a že je hlučnější, to zase tak nevadí.

Není všem dnům konec. Protože řada 742 bude na budoucím kolejišti zřejmě jednou ze stěžejních (může táhnout cokoliv od manipuláky o jednom vagónu až po rychlík o čtyřech vozech Y), není vyloučeno, že tomuto stroji časem přibyde kolegyně, nebo přímo náhrada (s využitím dílů z V100).

A jak čas plynul, rozhodl jsem se o malou kosmetickou úpravu. Rosťopiš totiž stvořil leptané zábradlí na Kocoury (pasuje na odlitky starší i novější) a jedno mi věnoval.

Nejprve jsem musel urvat původní zábradlí. Bylo mi ho sice trochu líto, ale touha po lepším zvítězila. Nechal jsem na památku alespoň čelní zábradlí, ta vypadají celkem obstojně 🙂

A už je nastříkáno a už se lepí.

Lepil jsem na tupo což možná moc držet nebude, ale zatím to drží.

A vypadá to lépe? Já myslím že jooooo!

Samozřejmě sada obsahuje i ostatní zábradlí na ochoz. Ty bude někdo určitě osazovat někdy příště 🙂

Když už byla lokomotiva venku z vitríny, osadil jsem i nárazníky SDV.

Ty původní od p. Čambalíka byly samozřejmě úplně mimo, ale v době stavby jiné k sehnání skoro nebyly.

Až tady si člověk uvědomí, jak dneska samozřejmé věci dříve (a není to vůbec dávno) neexistovaly 🙂

Tím jsem pro tentokrát skončil, příště už tomu pomůže leda Kovošrot 🙂

Zábradlí je určitě super, možná jediná výtka co bych měl, že by mělo mít delší žbrlení, aby se dalo vlepit do předvratných otvorů v odlitku pro větší trvanlivost.

No a nárazníky tomu určitě pomohly. A hurá zpátky do vitríny odpočívat 🙂