Stavba vozu Eas ze stavebnice Detail

Detail zásobuje TTčkaře velkou spoustou materiálu, za což mu patří dík. Spolu s vozy bývalé LPH tvoří nabídka stavebnic nákladních vozů rozmanitý vozový park. Už mám za sebou jednu “Wapku”, která mi dala docela zabrat, a tak jsem doufal, že můj další pokus bude jednodušší. Pro tento účel jsem zvolil Eas-u.

Za pěknou cenu 230 Kč dostanete úhlednou krabičku, ve které je odlitek skříně, pár podvozků Y25, kvalitní kovová kola Tillig, obtisky, lepty, struna, starší D-spřáhla vč. úchytů na podvozek. Vůz je označen jako Vsa / Eas-u. Pod označením Vsa jsem našel v katalogu nákladních vozů trochu jiný vůz (předchůdce Eas), pokud někdo máte víc info, dejte vědět. Docela by mě zajímalo, jak to doopravdy je.

Skříň je v jednom kuse, takže stačí obrousit pouze drobné nálitky na vrchní straně. Vpodst. pokud nemáte rádi lepty, stačí vzít skříň, obrousit, nastříkat, přidělat podvozky a může se jezdit (taková Start verze :)))

Já brousím tak, že jsem si na prkénko nalepil oboustrannou páskou kus šmirglu o hrubosti asi 150, namočím ho vodou a brousím. Z polyuretanu se dost práší, smrdí to a není moc dobré to vdechovat. Četl jsem, že někde v Belgii musel být nějaký modelář týden hospitalizován, protože se nadýchal polyuretanového prachu, takže tuhle fázi rozhodně nepodceňujte! Takže voda to jistí.

Po začištění se na vrchní straně ukázalo pár bublinek, snažil jsem se je zatmelit vteřiňákem, asi dvě nakonec zůstaly. Jinak je ale skříň pěkně provedená.

První činností je vyvrtání otvorů pro madla. Tady jsem se trochu seknul, protože nikde se nepíše, že se provrtám až do boku skříně. Chce to jen díru naznačit a nepřehnat to. No každopádně jsem naohýbal drátky a vlepil je do otvorů. Na každé straně vozu je vždy jedno madlo (úhlopříčně proti sobě, pokud byste hledali otvorů na vyvrtání víc).

Další část je lepení leptů. V tomto ohledu se na návod moc spolehnout nedá, lepty jsou zakresleny jen přibližně. Ideálně mít po ruce několik fotek. Nějaké se dají najít na Parostroji v katalogu nákladních vozů, pro základní představu mi stačily. Po nalepení je už potřeba se skříní manipulovat opatrně, mohly by se ulomit díly přesahující pod spodní hranu skříně. Pochopil jsem, že na jedné straně jsou skoro všechny lepty, kdežto druhá je skoro prázdná. Tak snad je to dobře.

Dle návodu na bok sříně v tuhle chvíli přijdou jen kotvičky a přestavovače, zbytek (schránka na dokumenty a kolo ruční brzdy) až po nástřiku. A tak jsem tak udělal. Kotvičky se lepí na předem připravené výstupky, takže se neztratíte 🙂 Celkem je potřeba na skříň tedy dolepit: 2x madla, dvě stupačky vedle nárazníků, troje stupačky na jedno čelo, čtyři kotvičky, přestavovače a jedny schůdky, toť vše, práce na chvíli.

Tady si trochu zanadávám na návod, už při stavbě Wapky jsem si lámal hlavu, co to znamená “přilepíme nárazníky”. Nárazníky jsou na jednom kusu odlitku a je potřeba je jednak odříznout ve správném místě a jednak správnou technikou nainstalovat. Nejpve jsem jeden uřízl moc, takže jsem ho musel zpětně nastavovat. Zkusil jsem ho tedy zalít vteřiňákem na místo, kde má být. Drží dobře. Druhý jsem zkusil jinak, a to tak, že jsem provrtal díru skrz čelo vozu vrtákem vhodného průměru a nárazník do té díry napasoval násilím. Hrozilo při tom, že si urvu všechny lepty. Takže je to na vás, lepší je zřejmě to provrtání. Já tu budu mít dva lepené a dva vrtané, příště budu asi vrtat 🙂 Dodatek: Prohlížel jsem si návod na Gags, a tam už je přímo napsáno, že se otvory pro nárazníky mají vrat, stejně tak tam je přesně nakresleno, kam se umisťují lepty, takže je to zřejmě jen u Eas, který byl “první”.

Až sem mi zabrala “stavba” tak hodinu čistého času, prostě parádička. Jednoduchá práce, ideální pro začátečníky. Oproti LPH stavebnicím balzám na duši, nic se nemusí složítě slepovat a tmelit. Navíc zde máte i možnost vyzkoušet práci s lepty (i když jen trochu).

V návodu se píše, že se maji nárazníky přilepit až po barvení. Já našel na fotkách buďto nárazníky v barvě vozu, nebo nárazníky i čelníky černé, takže je potřeba se před barvením rozhodnout pro barevnou variantu. Pro stříkání je samozřejmě lehčí stříknout všechno jednou barvou.

Už při nákupu jsem koketoval s myšlenkou instalace podvozků 26-2.8. Ve stavebnici jsou podvozky Y25. Původně se dělaly Easy s unifikovanými podvozky 26-2.8, později při rekonstrukcích byly dosazovány Y25.

Pro ilustraci:
Vlevo je 26-2.8, používal se jako unifikovaný snad od 60. let na většinu nákl. vozů (v TT k nalezení na Rajkách, Faccsech, Uachs/Ra, Wap atd.). Zde už v předfinální povrchové úpravě – stříknutý černou, potisknutý a v lesku čekající na svůj vagón, podle toho dodělám patinu a nástřik matem. Už jsem ho koupil se zabudovanou šachtou, je to super nápad, dá se do něj dát nové i starší spřáhlo a dva takovéto podvozky proti sobě ještě projedou R310 s novým Tillig spřáhlem bez větších problémů. Samozřejmě že kinematika to není, ale účel to splní.

Vpravo je Y25, modernější konstrukce, nejsem na to moc expert, víc k dočtení je na Parostroji. U Y25 je už součástí držák pro uchycení D-spřáhla od Detailu.

Slepení obou druhů podvozků je jednoduché a u obou stejné, prostě se ke střední části z boku připlácnou boční části, jde to vždy jen jedním způsobem. Už na fotce podvozků je ale vidět trochu jiné usazení otvorů pro čep, a tak jsem začal zkoušet. Jako ideální (alespoň do funkce) se mi ukázalo vypodložení podvozků 26-2.8 dvěma silikonovými podložkami. Čep bude v tomto případě nalepen do otvoru ve skříni jen na malé ploše, bude proto potřeba dobře ho zalepit aby nevypadl. Čepy jsem použil také od podvozků 26-2.8. Je to zatím jen na zkoušku na sucho.

Ale podvozky nikde nedrhnou a otáčí se volně. Mohlo by to být tedy řešení. Až bude vůz připraven na osazení, definitivně se rozhodnu.

Skříň jsem tedy odmastil a šel stříknout rovnou červenohnědou. A další problém byl na světě. Červenohnědá akrylovka (kupovaná v jednom nejmenovaném kamenném obchodě, radši nejmenuju, přeci jen bych tam chtěl ještě někdy vkročit) byla na skladě už asi pekelně dlouho, a tak neměla tu správnou jakost. Ráda se seskupovala v super kapky, která pak ne a ne uschnout. To je jedna z nevýhod akrylovek, musí být čerstvé. Ačkoliv je barva označená jako lesklá, místy je povrch až do matu. Barva zhrudkovatěla v rozích, jinak se naštěstí nakonec docela umoudřila. Proti světlu jsou ale vidět rozdíly v sytosti pigmentu, kdy někde prosvítá skříň skrz. Alespoň, že byla ta barva lesklá. Povrch, kam přijdou obtisky, už nebudu muset stříkat další vrstvou lesklého laku.

Až sem to byla příjemná práce na necelé dvě hodinky i se zkoušením podvozků. Nastříkáno je, a tak nebrání nic tomu, pustit se do obtisků. Obtisk jsou v tomto případě trochu prkenné (oproti jiným od Detailu), trvalo jim dost dlouho, než se namočily tak, že s nimi šlo pohybovat. Je to taková zjednodušená verze, Detail většinou využívá značení vozů někdy z doby kolem roku 1980, kdy se přeznačovaly všechny vozy na nový systém, jsou tedy na obtisku obě označení řady vozu (to starší v závorce).

Navíc jsou na aršících jen ty opravdu základní popisy, pro provoz to stačí, ale působí to trochu chudě. Na aršíku by na ně místo určitě bylo. Kdo by chtěl, doplnil by je, kdo by nechtěl, nemusel by. Na Eas-u by měl snad vyrábět obtisky Parostroj, ale cena je trochu jinde než u Detailu. Stejně tak u p. Jirana se dají např. sehnat kvalitní obtisky na Wapku. Takhle je to trochu škoda a je potřeba se podívat po domácích zásobách a případně něco málo doplnit. Např. oproti obtiskům na Faccs, kde je téměř každé písmenko (vč. popisů podvozků) jsou tři obtisky na jednu stranu vozu opravdu málo.

Chtěl jsem si udělat verzi ČD, a tak jsem začal opět kouzlit. Označení vozu jsem odstříhl nad druhým řádkem a místo horní části dosadil kousek ze zbytku vozů Faccs (kde bylo napsáno ČD místo ČSD). Ve druhém poli jsou údaje o vozu, které jsou však asi o milimetr širší, než volné místo, takže popisy mi přesahují až na výztuhy. Divím se, že to zatím nikomu v Detailu nepřišlo divné. Velké logo ČD jsem si vypůjčil z obtisků pro motorák 810, tabulku vedle zase z vozu Gags. Na konci skříně jsem umístil poslední obtisk z aršíku Eas. Popravdě je na všech vozech stejný (byl i na Wapce) a ani na jedné fotce skutečných jsem ho nenašel (zřejmě už se nepoužívá?).

Obtisky jsem radši stříkl rovnou Hypersolem místo Tensolu (to jsou ty fleky kolem obtisků, čerstvě po nástřiku). Přichytily se dobře, nakonec vypadají pěkně. V tomhle ohledu jsem zatím dosáhl nejlepších výsledků s obtisky pro Faccs, ale asi záleží sérii od série. Toho křívého 31 RIV si nevšímejte, ještě jsem ho poté rovnal. Navíc je to hooodně zvětšené, jsme přeci jen pořád v TT a ne v “nulce”.

Kotvičky jsem vzal opět žlutou a dolepil ostatní leptané doplňky (schránka na dokumenty natřená na černo a kola ruční brzdy na červeno). Tady už obtisky “přicucnuté” díky Hypersolu.

Vše jsem stříkl opět lesklým lakem, srovná rozdílně lesklé plochy.

Původně jsem si chtěl po vzoru Zababova vytvořit vyndavací náklad, ale moc se nepovedl, a tak jsem z něj uhlí použil přímo do vozu napevno. Je to jakési proseté hnědé uhlí pro velikost H0 z burzy za 13 Kč malý pytlík. S přimhouřením očí se dá použít i pro TT, kde bude představovat větší kusy uhlí. Kostru jsem nechal původní z kartonu a vsadil dovnitř.

Jelikož Eas nejezdí plný až po okraj, umístil jsem náklad cca do půlky korby a dosypal “hromádky” dalším uhlím. Hromádky by to chtělo výraznější, ale to už by bylo nasypáno moc 🙂 Vše prolito Herkulesem s vodou. Trochu mi dělal problém sypání na hromádky, uhlí se hodně hromadilo u stěn. Pomohl jsem si špejlí a trochu to pěchoval. Zasychající kamínky na bocích držely tak pevně, že když jsem je chtěl odtrhnout, bral jsem s nimi i kusy barvy, takže po zascnhnutí to budu muset štětcem opravit.

Po dalším zkoumání fotek jsem se rozhodl vytrhnout kola ruční brzdy a posadit je trochu níž. Už mě začínají chytat ty detailistické manýry kdy budu potřebovat mít všechno na milimetr, to neni dobrý 😀 No když už jsem to měl rozlepené a znova přilepené, tak jsem si umanul, že kola ruční brzdy budou zrcadlově (stejně jako přestavovače) a tak jsem šel přelepovat podruhé. Snad to tak má být. Musel bych asi jinak běžet někam na nádraží a obíhat dokola vagóny, což se mi nechce 🙂

Přestavovače jsem natřel nejdřív bílou a pak páčky žlutou 🙂 Menší už by to opravdu nešlo… Obtisky už nejsou téměř poznat.

Nádrže na spodku jsem vzal černou, aby při pohledu od země nesvítily. Podvozky nakonec dostaly jen jednu kovovou podložku tloušťky 1 mm, při použití dvou silikonových byl vůz posazený moc vysoko (neseděly nárazníky proti ostatním vozům). Podvozky bylo potřeba na vnitřních rozích trochu zbrousit, aby měly větší rejd.

Nárazníky jsem ťukl štětcem černou a poté vetřel trochu nabroušené hnědé křídy.

Spojení s továrním vozem Tillig vybaveným kinematikou, vzdálenost ujde, výška nárazníků už OK.

A teď pár postřehů z provozu “reálné předlohy”: vůz je čerstvě po laku, a tak ještě zvenku září novotou. Stihl už udělat pár koleček na trase uhelné doly – elektrárna, a tak je už zevnitř řádně špinavý od uhlí. Zde výborně posloužil patinátor pro chudé – nastrouhaná černá křída. Vzal jsem boky vnitřku, hranu nákladového prostoru i samotné uhlí, vypadá trochu víc zaprášené. Boky skříně jsem velmi lehce přejel štětcem se světlou rzí (jen přes hrany, plochy ne). Poté jsem vše vzal matným lihovým lakem (vznikl opět polomat, což v tomto případě bylo cíleně).

A teď pár fotek na závěr…

I přes veškeré moje drobné výtky (týkající se hlavně kvality a provedení obtisků, případně i podrobnosti návodu, pokud by se k němu dostal člověk, který něco takového staví poprvé) se jednalo o pohodovou, jednoduchou a rychlou stavbu. Stavba mi zabrala tři večery poklidné práce, z toho jeden večer stavbu zastavilo schnutí uhlí. Snažil jsem si s tím opravdu vyhrát, Eas s 26-2.8 snad jen tak někdo nemá 🙂

Výsledkem je skvěle vypadající typický vůz našich železnic. Takže doporučuju všem, na začátek opravdu ideální stavebnice. Stejně jako všude platí, že dostanete to, co si zaplatíte (v tomto případě spíš to, co si vyrobíte), takže fantazii se meze nekladou. Nejjednodušší je to prostě stříknout bez leptů a přilepit podvozky, na druhé straně se s tím dá opravdu vyhrát. Jak si kdo troufne…

Dodatek: Na základě podnětu v návštěvní knize jsem ještě trochu zkoumal předlohu a můj model, a dospěl ke dvěma docela podstatným věcem. Za prvé, že boční výztuhy mezi dveřmi mají od sebe větší vzdálenost než ty na krajích, což ve skutečnosti zřejmě tak není (vzdálenosti jsou stejné). Za druhé, že na aršíku je obtisk na jednu stranu ve verzi Eas a na jednu stranu Eas-u, proto pokud chcete dělat jakoukoliv verzi, je ideální vzít ještě jeden aršík navíc a poté použít obě strany shodné. Vůz Eas má (co jsem vypozoroval) plechovou podlahu, kdežto Eas-u má podlahu kombinovanou (ocelový plech a prkna). Odlitek je pro verzi Eas, na podlaze má naznačené pláty plechů. Pro verzi Eas-u (pokud není vůz s nákladem) si můžou detailisti dodělat podlahu třeba z balzy 🙂