Kotle Zaes Roco: The best of TT

Firma Roco sice nechrlí novinky ve velikosti TT jednu za druhou, ovšem když už nějakou vypustí, pak to stojí za to. Posledním modelem výrobce jsou čtyřnápravové cisternové vozy s vytápěným izolovaným kotlem. Poměrně dlouho tu nebyla žádná recenze, tyhle cisterny si jí ale určitě zaslouží.

Jsou modely, které si člověk koupí, líbí se mu, má je, a tak nějak víc není ke štěstí potřeba. Pak jsou ale modely, které jsou určitým způsobem ve své kategorii zlomové a o ty se prostě musíte “podělit”. Mě na začátku roku oslovily první fotky vozů Zaes od firmy Roco. Dlouho jsem měl dilema, jestli si je mám pořizovat. Jejich zpracování si mě ale natolik získalo, že jsem je prostě musel mít.

Abych to uvedl, to dilema bylo způsobené zejména tím, že mám ve sbírce čistě jenom vozidla, která se u nás vyskytovala a vyskytují v běžném provozu. Takže pouze park spadající pod ČSD, ČD a ČDC. Vyráběné cisterny byly ale dodané výhradně do Německa (ač jsou to výrobky francouzské vagonky) a v provozu jsou tam dodnes hlavně u soukromých společností. Mezi první vyráběné mutace patřil set tří stříbrných vozů DR, další set současných vagonů KVG a sólo cisterna majitele NACCO. Vagony se mi už z fotek vzorků líbily, takže jsem se pustil do pátrání po jejich výskytu na našem území, aby byly ve sbírce oprávněně coby tranzitní přeprava ze zahraničí. Naštěstí se zadařilo a modely současných provedení jsem dohledal hned na několika fotkách, dokonce přesně ve vyráběných barevných provedeních. Překvapilo mě, že fotky byly také z lokálkových tratí, takže to nejsou vozy vhodné jen pro koridory a dvoukolejky. Největší “problém” nákupu byl tedy vyřešený a tak ke mě začátkem léta modely dorazily. Po vybalení jsem ale zůstal naprosto oslněn jejich provedením a prakticky hned bylo jasné, že o tomhle určitě musí vzniknout článek. Vlastně je až s podivem, že tyhle vozy se dosud (vyjma článku v ŽM) nedočkaly recenze. Takže to teď napravuji.

Proč jsem si vozy vlastně koupil: už fotky “handmusteru” z veletrhů byly příslibem pěkně zpracovaného modelu se spoustou detailů. Pokud ale už zkušební výlisky vypadaly nádherně, potom nevím, jaká slova bych měl použít pro vyjádření dojmů z finální série. To, co na mě vykouklo po vybalení z krabičky (klasické bytelné balení Roco v přesných plastovývh lůžkách) mě doslova uzemnilo. Prakticky o všem, co na modelu je, nemůžu prohlásit, že se to řadí ke špičce, ono to tu pomyslnou špičku vytváří a posouvá. Ať už se jedná o technologickou kvalitu dílů, nástřik barvou, potisk, jízdní vlastnosti, kvalitu montáže…  Hned mi bylo jasné, že tímhle modelem jsem rozhodně chybu neudělal a ve sbírce určitě ostudu neudělá.

Takže se vrhneme na fotky. Upozorňuju, že nejsem mistr fotograf a ve skutečnosti model působí ještě lépe. Rozebereme si napřed vůz ze setu KVG v šedé barvě. Ten je v onom setu obsažen 2x, každý má ale jiné provozní číslo. To, co vidíte na fotkách, je model vyndaný z krabičky, nic se nemusí dolepovat.

Třetím vozem ze setu je vagon stejného dopravce, avšak v tmavé šedé barvě kotle.

Jeden boční celkový pohled, než se pustíme do rozboru detailů.

První co zaujme je brzdařská plošinka. Je vylisovaná z plastu, to ale není vůbec na škodu. Je tu totiž použit velmi houževnatý plast a tak zábradlí nejde trvale zdeformovat nebo zlomit. Geniální řešení. Navíc čistota a jemnost dílu je fascinující, zábradlí je jemnější než u většiny leptaných modelů.

Do kostry plošinky je vsazen kovový leptaný roštík. Je skrz něj vidět, mřížka je pěkně jemná.

Na čele je už osazen tažný hák. Taky jsou tu hranaté nárazníky. Roh plošinky zdobí páka ruční brzdy se všemi detaily. Výrobce si neodpustil vůbec nic a model odpovídá ve všech podrobnostech.

Lávka na kotli. Paráda, nemám co k tomu dodat. Opět houževnatý plast se vsazenou pochozí mřížkou z kovu. Lávka je jediná věc, kterou jsem na modelech upravoval. Nebyla totiž všude dokonale usazená do kotle, takže jsem jí srovnal mírným zatlačením nožiček do montážních otvorů. Práce na půl minutky a hned je to rovné.

Tady vidíte dokonalou strukturu lávky. Jemnost dílů a kvalita montáže modelu mě nepřestává udivovat. Už nějakou dobu se pohybuju ve výrobě plastikovývh modelů, kdyby za mnou ale někdo přišel s takovýmhle projektem, polovinu detailů bych upravil, protože bych je buď nevyrobil, nebo by byly zbytečnou přítěží pro montáž a tudíž drahé.

Roco na to šlo ale jinak a je to jedině dobře. Takovýhle projekt koupí modelu rád podpořím a spokojenost bude na obou stranách. Všimnout si můžete krásného zpracování izolace kotle. Nikde nejsou znatelné dělící roviny formy, pásky obručí jsou naznačeny citlivě, čela nádrže dokonale lícují. Nenapadá mě, co bych měl požadovat víc.

Další lahůdkou na modelu je systém vytápění kotle. Je ztvárněn naprosto přesně bez zjednodušení. Jedná se o několik separátních dílků sestavených do výsledné soustavy. Opět nezničitelný plast a najdete tu všechno od madel posunovače, napájecího i spojovacího potrubí po držáky koncovek.

Zvlášť dosazené jsou také boční kotvičky s ochrannými trubkami. Většinou jsou díly dosazované bez lepení do přesných otvorů a jdou demontovat. To bude určitě potěšující při patiování.

Vytápění jsem nafotil víckrát, prostě se mi to líbí 🙂

A ještě jednou. Kousek kotle bez izolace, kam vedou i topné hady, je stříkaný černou barvou. Opět dokonale čistě.

A jdeme na pojezd. Vůz sedí na podvozcích rodiny Y25 z vlastní formy Roco. Zpracovní je špičkové, dvojkolí se otáčí v plastu krásně volně. Jediná vzhledová nepřesnost modelu je ta, že dvojkolí jsou usazená lehce pod středem ložisek naznačených z vnější strany podvozku. Je to zřejmě nutný konstrukční kompromis kvůli úzkému rámu vozu usazenému těsně nad podvozkem.. Výška nárazníků ale sedí a je to detail v provozu nepostřehnutelný. Nebo jste si snad něčeho na fotkách všimli? 🙂

Zpracování spodku vozu mě hodně překvapilo. Zde se většina výrobců snaží “ošmelit” co se dá, Roco ale dopodrobna vyvedlo jak mechanismus ruční i provozní brzdy, tak armaturu samospádového vykládání kotle včetně ovládání.

Další pasáž modelu, kde není co vytknout.

Podvozky mají zvlášť dosazovanou brzdovou soustavu. S kinematikou nijak nekolidují, otáčení ve všech osách je hladké.

Tohle vidíte z výstroje spodku vozu při pohledu ze země. Tohle snad žádný jiný model nenabízí.

A hurá na povrchovku. Nástřik sám o sobě je dokonalý. Sametově matné barvy, nezalité detaily, stoprocentní kryvost, nikde žádná zafouknutí.

To celé je korunované mnohobarevným potiskem. Soutisk je opět perfektní, všechny nápisy a loga jsou ostré. Velká loga i malé piktogramy, všechno je maximálně přesné.

Mohlo by se zdát, že na popisových tabulích něco chybí, ale není to tak. Písmenné označení vozů je pro soukromé vzozy v Německu povinné poměrně čerstvě, takže jsou označené jenom číslem.

Opět ilustrace dokonalosti modelu: brzdové přestavovače na rámu. Zatímco u Tilliga jsme rádi, když je vůbec nějak barevně zvýrazní, tady jsou potištěné i po obvodu a dokonce je žlutě potištěná páčka prostředního přestavovače. Tohle všechno jsou prvky, které jsme doposud znali jen u elitních malosériových výrobků ruční produkce s náležitě honosnou cenovkou. Rám je mimo to bohatě a přesně potištěný všemi popisky.

Pro úplnost ještě pár záběrů třetího vozu ze setu. Platí všechno, co bylo zmíněno výše, jediným rozdílem je barva kotle a detaily potisku.

Barva kotle není černá, ale hodně tmavě šedá. I tady má boční logo KVG tmavé orámování, jenom to tolik na tmavém podkladu nevynikne.

A do třetice sólo vůz NACCO. Kotel je taky tmavý, odstín je lehce odlišný od tmavého vozu ze setu.

Logo opět krásně čisté, to samé piktogramy, popisky… Tenhle vůz má už písmenné označení řady. Od setu se také liší nárazníky, ty jsou tady kulaté. Je milé, že výrobce řeší i takové detaily jako malé nepatrné konstrukční odlišnosti (vozy DR mají třeba popisové tabule jiných rozměrů atd…). To Tillig kolikrát sází určité součástky i na modely, které je nikdy ve skutečnosti ani neměly.

Krátký spřahovací testík…

…osadil jsem spřáhla Kuehn. Modely jsou dodávané se standartním “Roco TT” spřáhlem (původně od Fleischmanna), kdo ho nechce, může ho nahradit jiným jednoduchým přecvaknutím ve standardizované šachtě. Kinematika pracuje dobře, nárazníky si nevadí ani při sunutí soupravy a modely projedou i takřka tramvajové oblouky.

To by bylo asi vše. Už dlouho jsem neměl z žádného modelu takovouhle radost. Ani už mi nevadí, že to není podle české předlohy.

Poslední dobou zaznívají názory typu “koupím tenhle model, abych podpořil českého výrobce”. Já razím heslo “koupím kvalitní model pro podporu jakéhokoliv výrobce”. Budu totiž mnohem radši, když se udrží výrobce kvalitní a sem tam se od něj dočkáme i nějakého toho modelu podle české předlohy.

Článek nešetří superlativy a stojím si za tím, že oprávněně. Zkrátka Roco nám zase jednou ukázalo, jak se dělají pořádné modely. Nepřehlédnutelné je také to, že cena vozu je dokonce nižší než u konkurenční čtyřosé cisterny Tillig, která vedle modelu Roco působí spíš jako “start” varianta. Sečteno, podtrženo, tohle je nejlepší model v měřítku TT, co jsem kdy držel v ruce. Na všech částech vagonku je vidět kus pečlivé poctivé práce a to je potřeba ocenit. A z nástrojářského hlediska je to pravý klenot.

Jako taková zajímavost na závěr jeden postřeh: nabízí se myšlenka, že model je tak detailní zkrátka proto, že ho Roco jenom zmenšilo z H0. To je ale velký omyl, napřed vznikla TT verze a větší bráška se nachází teprve v novinkových katalozích…