Karosa LC736 – stavba dálkové verze

Další, dnes už třetí verze stavebnice Karos. Tentokrát stavebnice LC735, upravená jako LC736 Connex. Opět už se zaměřím jen na to, co jsem dělal od hrubé stavby dále a tím pádem jinak.

Tento článek se věnuje prvním verzím stavebnic vyrobeným v roce 2013. Od roku 2014 jsou dostupné pouze upravené stavebnice, takže se nemusí popis v tomto článku vždy shodovat s aktuálním stavem.

Nejprve jsem se pustil do uší na střechu. Ty patří na LC736 a jsou vlastně jedinou vzhledovou odlišností od LC735. Stačí ohnout a přilepit/připájet. Na jejich usazení není žádný zámek, ale pasují celkem přesně nad související prolisy ve střeše.

Já je zkusil připájet a poté škvírky vzniklé ohybem zatmelit cínem. To celé přebrousit. Funguje to skvěle. Dřív bych si na takovéhle pájení as netroufl, autobusy mi dodaly odvahu.

Toto byl pátý, co jsem stavěl, a vidím u sebe za tu chvíli v pájení pokrok. A myslím, že je to i tím, že se stavebnice pájí velmi dobře a snadno. Je všude spousta místa se s pájkou dostat kam potřebuji, žádný spěch nebo strach z přílišného nahřátí a tím rozpadu jiného spoje.

Vpředu jsem umístil druhý dekl. Dle fotek patří zhruba sem. Až po dokončení jsem byl upozorněn na jednu chybu – pokud má vůz náporové větrání zadními nádechy, pak nemá tři středové větráčky. Má tedy jen dekl vpředu a dekl vzadu. Takže pro příště… Existovaly prý sice verze s obojím, ale spíše výjimečně v rámci jednotlivých “domácích” předělávek.

Nepotřebnou zadní bednu před motorem jsem zatmelil. Jak už jsem se zmiňoval, ve stavebnici jsou dvě, ale dost vozů má jen jednu. Tím pádem dle předlohy musí ta přední pryč. Do budoucna už tato bedna nebude součástí leptu, je tam akorát pro zlost a vozů se dvěma bednami je pomálu.

Tím je zájezďák skoro připravený na nástřik.

 Takže opět základovka a bílý podklad.

Moc se mi líbí ta variabilita stavebnic. Je to pořád ten samý základ, ale když uděláte 20 autobusů, žádný nemusí být stejný. V tomhle je u železničních vozidel trochu víc nuda. Respektive taky je hodně vozidel jiných, ale ty rozdíly nejsou často tolik viditelné.

Pohled na přední zadní bednu. Vidíte? Nevidíte? Pak jsem tmelil dobře. Pokud se tmel dostane i do ostatních spár, nevadí. Stačí proškrábnout skalpelem a spára je zpět.

Rozhodl jsem se pro ne úplně klasické barevné provedení. To je právě ta chvíle, kdy začíná ta pravá sranda a kdy lze vytvářet desítky a stovky variant.

Černý pruh kolem oken jsem natřel štětcem. Na čele by bylo lepší to stříknout, ale nechtělo se mi s tím maskovat. Na čelo jsem vytvořil z plastové tabulky kryt nasávání vzduchu. Ten má jen málo autobusů a dosazují si ho řidiči, kteří si svůj autobus hýčkají. Tady jsem obtisk na masku neměl, takže jsem světla natřel. Vypadá to moc obyčejně a nudně v porovnání s obtiskem, takže příště už jen obtiskem.

I když pořád nějaké detaily neodpovídají skutečné reálné předloze, už jí to připomíná poměrně dobře.

Chtěl jsem tady hlavně vyzkoušet nějaké nové postupy a možnosti.

 Zkušební posazení na pojezd.

Tyto verze autobusů se jeden čas objevily i v pražské integrované dopravě jako linky 300, takže využití je opravdu univerzální.

Provedení kol zatím není finální, vzadu dostane vůz speciální poklice, ale zatím se mi nedostávalo dílů, takže budou osazeny později.

Zde je trochu vidět ona krupičkovatost nátěru, ale nevadí. Osazená mřížka z obtisku.

A zadek kompet včetně zadního skla. Povedlo se mi ho trochu upatlat ve spodní části, ale fotka potvora to zvýraznila.

Zasklený už je celý autobus jako vždy – podlepením kusem fólie.

Osazena zrcátka a stěrače.

Zrcátka jsem osazoval před zasklíváním, stěrače naopak až jako poslední díl.

Zadek, tam už se toho víc vymyslet nedá

Stěrače jsou zalité Sidoluxem, takže se kolem nich tvoří taková “bublina”, ale je to jen odraz světla, který to takto na fotkách zvýrazňuje.

Protože natřená světla se mi nelíbila, přelepil jsem je obtiskem. Hned to vypadá o poznání lépe.

Pohled na střechu. Uvnitř vozu je vidět, jak prosvítá okolo kol. To bude pořešeno interiérem.

Nezdály se mi některé hrany toho černého zvýraznění oken, tak jsem vzal bílý obtiskový papír a hrany zarovnal tím, že jsem je přelepil obtiskem. Jednoduché, rychlé, výborně funkční 🙂 Z obtisku je zvýrazněna i středová guma dveří.

Tu samou gumu jsem použil i na zadní dveře, byly moc nevýrazné. Pro tyto verze by se hodila kouřová skla, ale kde takovou fólii dostupně sehnat? Má někdo nějaký tip?

Hotový autobus bez interiéru.

Takže hurá na něj. Interiér LC735.

Tři vrstvy na podlahu.

První dvě jsou opět úzké. Vše prolévám Herkulesem, po vyschnutí zmizí.

Třetí vrstva už jsou sedáky a na ně přijdou opěrky.

Do přední části je zde opět přinesena variabilita. Pro osazení sedačky řidiče jsou třeba dvě podložky, samotná sedačka, a také je nezbytný přístrojový panel. Volitelná je sedačka průvodce. Prostor řidiče bude v další verzi interiéru lehce vylepšen.

U sedačky průvodce jsou připraveny také dvě podložky, jejich použití je na každém. Ale jsou tam.

Sedačku a přístrojovku je před ohnutím dobré naříznout, aby to šlo lépe.

A vlepit na místo. Karton má tendenci se trochu vracet do původního tvaru, takže toto chce pohlídat.

Kompletní LC735 interiér.

Barevně upraveno nalepeno na pojezdu.

Ještě jsem vytvořil správnou zadní nápravu. Tu jsem chtěl mít přikrytou poklicí, ale jinou než “běžnou karosáckou”, takže jsem si vzal z jiné stavebnice přední kola a nalepil je jako poslední vrstvu i dozadu.

Sedačky jsem samozřejmě opět jen odhadl co se týče barevného provedení. Tentokrát jen zelenou.

Pokud by zámky interiéru nechtěly zapadnout do rámu, pomáhá je navlhčit (jsou rozměrově hodně na těsno) – ideální je potřít Herkulesem, díky kterému vklouznou do zámků dobře a navíc se tam rovnou samy zalepí.

A tím je hotovo. Opět nakonec povedený autobus do začínající sbírky 🙂 Sedačky jsou dovnitř parádní.

Na úplný závěr pár novějších fotek dálkových verzí.

A plně naohýbané.

Stavebnici LC735/6 můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>