Karosa C734 – stavba linkové verze
Dokončení stavby první Karosy C734 z úvodního článku o Karosách. Tady bude trochu víc prostoru se případně rozpovídat o podrobnostech.
Tento článek se věnuje prvním verzím stavebnic vyrobeným v roce 2013. Od roku 2014 jsou dostupné pouze upravené stavebnice, takže se nemusí popis v tomto článku vždy shodovat s aktuálním stavem.
Takže minule jsme skončili autobusem připraveným k povrchové úpravě. Zde tedy navazuji aplikací základovky ve spreji. Surfacery už ani nepoužívám, se základovkami ve spreji jsme si na sebe zvykli a výsledky jsou dobré. Navíc takové základovky, často speciálně určené na kovy, drží na plechu mnohem lépe.
Je to nějaká základovka od Barvy Laky Hostivař a je oproti ostatním výrazně tmavší.
To se hodí pro bílý povrch opravdu mnohem lépe, než světlý podklad.
Slyšeli jste už také o tom, že pokud chcete pěkný sytý bílý povrch, vrstva pod tím by měla být černá? Zní to zvláštně, ale opravdu to funguje!
Mezitím, co tu kecám o barvičkách, jste si mohli prohlédnout fotky ze všech stran.
Nyní se koukneme na pojezd. Ten je u všech verzí shodný. Zadní dvojmontáž.
Vnitřní kolo se sestavuje pomocí mezikusů a tmelí. Vnější je v celé šířce z plného plechu. V budoucích verzích dojde k nějakým drobným úpravám především za účelem úspory plochy plechu.
Po nalepení k rámu jsem pojezd přestříkal základovkou, poté v okolí kol černou.
Hliníkovou barvou jsem pak natřel ráfky a náboj.
Dají se zde různě kombinovat drobné detaily, použít poklice – prostě dle chuti každého.
Takže pojezd je hotový za chvíli. Znovu chci připomenout, že je třeba sestříhnout čelní zámky na míru dle konkrétního autobusu, protože zámky jsou v základu většinou trochu delší.
A už bíle nastříkaný autobus. Podruhé v životě jsem koupil barvu ve spreji.
Pod bočním rámem čelního skla pořád straší škvíra – tu je třeba zatmelit. Já tmelil zalitím barvou na štětci.
Bílá ve spreji kryje velmi dobře, byl jsem příjemně překvapený.
Takto jsem to měl bez starostí a rychle. Jen je třeba nezalít detaily.
Jako podklad pro barevné pruhy se mi to jako řešení velmi líbí. Povrch je trochu krupičkovitý, jak by řekli letečtí modeláři, ale to se ztratí. Jediné mínus, že to vyjde určitě dráž než obyčejná modelářská barva. Jednak plechovka stála asi 125 korun a plechovka vystačí asi na 12 modelů.
Rychlým skokem se dostáváme na fotky hotového autobusu, kde popíšu zbytek činností. Tentokrát jsem zvolil velmi jednoduché celobílé provedení soukromého slovenského dopravce. SPZ jsem upravil a vytisknul přímo na míru. Bohužel v našem měřítku toho z ní přečíst moc nejde. Stejně tak masku jsem upravil z černé na bílou a vytiskl jako obtisk.
Zrcátka a stěrače jsem osadil jako poslední. Příště zkusím připájet zrcátka ještě na hrubou stavbu, takto není výsledek lepení zrovna jasný a definitivní, hrozí snadné upadnutí.
Na levé straně opravdu nic není. Jen mřížka nad motorem je z obtisku.
Okna jsou z fólie a jsou podlepená v jednom pruhu zevnitř. Na pár místech to přichytím vteřiňákem a poté napustím Sidoluxem. To by bylo, aby to nedrželo…
Kola jsou klasická, tentokrát s černými kryty matic. Fotku dosvědčující tento fakt jsem neměl, ale je to detail který případně nevadí 🙂
Druhá strana je také bílá. Byla to opravdu snadná práce 🙂
Gumu na úzkých dveřích jsem se nakonec rozhodl vyřešit rovněž obtiskem. Prostě jsem si vytiskl čáru o šířce 0.2 mm (šířka drážky) a nanesl. Vypadá to určitě dobře. Vpravo dole je vidět zámek rámu, jehož čelo jsem jen natřel bíle. Podle mě to zas tak vidět není a když se na to přímo nezaměříte, tak to v celkovém pohledu neruší.
Zadek jsem obtisknul jako vždy, tedy SPZ a rychlostní limit. Světla jsou natřená, stejně tak výfuk. Celý autobus jsem pak přestříkal polomatným lakem.
A tím je dnes stavba autobusu samotného hotová. Zrovna zde by si šlo hodně pohrát s patinou, ale u té platí mnohem větší obezřetnost než u lokomotiv a vozů, protože zašpinění je v porovnání mnohem menší a tak se to velmi snadno přestřelí. Takže já tentokrát patinu vynechal a nevadí mi to, autobus vypadá ve skutečnosti velmi pěkně a jednoduše.
Popis stavby interiéru C734 jsem popisoval už v hlavním článku o Karosách, takže teď udělám trochu odbočku. Jak už jsem avizoval, tohle vlastně není čistokrevná C734, ale C734 upravená na C735 s tím, že kufry nebyly zvýšeny, ale interiér je po změně. Takže jsem si sestavil interiér LC735 pouze s úpravou, že jsem vypustil jednu podložnou vrstvu (sedačky předpokládám sedí na nižších kufrech, takže jsou posazeny o něco níže)…
A vyřížl jednu sedačku v prostoru dveří.
Není to správně, vím to. V tomto případě má pak řada za řidičem 11 sedaček, v kartonu jich je jen 10, ale další verzi interiéru se mi kvůli tomu tvořit nechtělo.
Dá se s tím pohrát a nemusíte nutně otrocky skládat stavebnici tak, jako by to byl sériový kus.
Interiér jsem natřel červenými sedačkami s bílými podhlavníky – skutečná barva sedaček mi není známa, ale do vnitřku autobusu platí, že čím víc kontrastní to bude, tím větší šance je, že to bude okny vidět. Takže bílé podhlavníky jsou dobrý způsob.
Pevné usazení na pojezd, nyní je z toho jeden kompaktní celek.
Takto je to zalepené do děr na koncích a uprostřed je ještě jedna zpevňovací příčka na tupo.
A už autobus osazený interiérem.
Jak vidno, podhlavníky opravdu svítí.
Zadní pětka v tmavě šedém zadním potahu.
Tím mám autobus kompletně hotový a je z něj skutečná předloze téměř odpovídající C735, zvenku se tvářící jako C734.
Pokud jste se v číslech a verzích neztratili, gratuluji.
Pokud ano, v dalších článcích budete mít ještě spoustu příležitostí si vědomosti utřídit, to se tedy rozhodně nebojte 🙂
Pro lepší představu ještě jedna čistokrevná C734 v klasické modro bílé verzi.
Barevné pruhy řešeny obtisky.
Takto čistě to nikdy nikdo snad ani nastříkat nemůže 🙂
A už hotový autobus.
Tento se účastní integrované dopravy, protože je vybaven cedulemi. Jinak je to klasika ČSAD.
Interiér je typický C734 s vyvýšením nad přední nápravou a za zadními dveřmi.
Takže hurá se toulat po vesničkách a sbírat cestující na cestě do města.
