Stavba vozu Faccs ze stavebnice LPH

Stavebnice LPH patří už dlouhou dobu k tomu nejlepšímu oživení vozového parku o typicky česká vozidla. Sestavují se stejně jako plastikové stavebnice, využil jsem na nich tedy své dřívější zkušenosti z klubu plastikových modelářů. Jejich sestavení není nikterak složité a při doplnění drobných doplňků z nich vždy vzniknou výborné vozy.

Popravdě, samovýsypný vůz Faccs je na sestavení zřejmě nejsložitější ze všech. Stavěl jsem ho už v době, kdy jsem ještě natíral štětcem, a tam je nutné jednotlivé části před slepením natřít, což značně komplikuje stavbu. Na stříkání je naopak vůz poměrně snadný. Není třeba pro základní barevnou variantu nic maskovat, prostě se slepený vůz nastříká jedním odstínem a je hotovo.

Abych trochu vyvrátil strach ze stavby takových vozů, tady jsou věci, se kterými se to dá slušně postavit. Pevná podložka na řezání, odlamovací nůž, kolíčky na prádlo, pilník, kus šmirglu a lepidlo na plastikové modely. Případně ještě přijdou vhod gumičky a kleště na ohýbání strun na uchycení spřáhla (pokud využijeme tento způsob uchycení).

No a tady je to, co používám já. Kromě zmiňovaných kleští přijde vhoj ještě pinzeta na drobné díly, Sparlep od Agamy plus štěteček na aplikaci, skalpel na řezání drobných dílů a nůžky (občas díly z nálitků odstřihuji).

Jak je vidět, dílů je docela dost a jsou dost drobné.

Stavbu jsem začal slepením korby. Slepil jsem jí Sparlepem, prostě díly přitisknout k sobě, zagumičkovat, potřit štětečkem a drží.

Zalepil jsem dovnitř závaží.

A přilepil střechu. Stačí jí trošku násilím zapasovat. Zatřel jsem opět Sparlepem.

Protože budu instalovat opět kinematiky, vyfrézoval jsem zespodu rám. Chce to jemně, abych se nepodfrézoval skrz 🙂

A k rámu přilepit boky. Tyhle tenké díly lepím normálním lepidlem, protože při potření Sparlepem mi tyto díly občas praskaly (zřejmě jak se naleptaly).

Chce to dodržet všechny díly vzájemně v rovině, aby z vagónu nebyla vrtule 🙂 Zde horní hrana rámu souběžně s horní hranou boků (bude se to hodit).

A zalepení korby k slepenému rámu. Opět zagumičkuju a přetřu spoje Sparlepem. Chce to trochu zabrat, aby nezůstaly mezi spoji mezery.

I tady je třeba dbát trochu přesnosti, aby korba byla v ose vozu.

To celé nechat chvíli proschnout, aby se to někde náhodou nerozlepilo. Mezi tím vsadím ovládací páky do podlahy (ještě není třeba lepit).

Rám potřu lepidlem (obyčejným), táhla ovládacích pák vsadím do předem připravených otvorů, a pak teprve připlácnu podlahu k rámu. Pokud by se vlepila nejdříve podlaha a až pak do ní páky, nemuselo by to vzdálenostně sedět. Táhla nakápnu lepidlem, aby chytly v otvorech. Podlahu radší z obou stran zakolíčkuju a nechám zaschnout. Pokud je horní hrana čel i boků rámu v rovině, podlaha přisedne v pohodě. V opačném případě by tam vznikla škvíra. Tahle část se lepí na to čelo, kde není v rámu vylisovaná dřážka. Po proshcnutí vyndám páky z podlahy, kápnu lepidlo a znovu nasadím.

Na druhou stranu se přilepí druhá podlaha (na vzdálenosti už tu nezáleží). Opět radši zakolíčkovat.

Na stranu, kde nejsou páky, se do drážky vlepí jeden vzduchojem (či co to je) a cca do středu druhý.

Do spodu se vlepí čtyři výsypné kanály (pokud možno všechny stejně rovně, výlisek trochu svádí, aby kanály dosedly každý na jinou stranu).

A dolepit na obě strany zábradlí a žebříky. V návodu je ruční brzda na straně “pod korbou”, kdežto všechny vozy, co jsem ve skutečnosti viděl, jí mají “nad nárazníky”. Tak si vyberte… Boční zábradlí má sice předpřipravené otvory, do kterých se má v rámu zasunout, nikdy se mi to ale nepovedlo a zábradlí se mi povedlo tak maximálně zlomit. Proto výstupky na zábradlí odštipuji kleštičkami a lepím rovnou na bok rámu lepidlem.

Na rám jsem nalepil plastové tabulky a na ně kotvičky. K tomu vždy (z obou stran z pohledu nalevo) leptanou schránku na dokumenty od Hekttora.

Nalepené kinematiky (vejdou se jen Peho 100 – ty kratší s magnetem místo pružinky).

Kinematiku už jsem si vymaskoval na stříkání (abych jí nezalepil barvami) a na boky jsem ještě naznačil přestavovače pomocí plastové tabulky a zbytků leptů. Jsou sice trochu větší, ale dá se to. Přestavovače přijdou zrcadlově proti sobě na stranu, kde nejsou páky výsypných klapek.

Mezery, které ještě byly trochu vidět, jsem zatřel štětcem Surfacerem 500 a zabrousil po zaschnutí.

Stříknuto Surfacerem 1000.

A lihovou Agamou Červenohnědá 22L. Navrch ještě Sidoluxem pod obtisky.

Žlutě jsem natřel kotvičky i s jejich výstupky a jednu páku přestavovače. Druhou jsem vzal červenou, tou jsem zároveň vzal ruční brzdu na plošině.

Černou potom schránky na dokumenty a moje oblíbené ťuknutí nárazníků.

Rozmístění obtisků není u všech vozů úplně stejné, takže je dobré si nějaký vůz vybrat a podle něj obtisky rozmístit. Já používám schéma, které mělo ve svém návodu Loco. Dříve se vozy se střešními klapkami rozlišovaly (otevřené byly Sas a s klapkami byly Sasz), po přeznačování na začátku osmdesátých let je to “všechno jeden Faccs”. Starší označení Sas jsem z obtisku vyřízl, ve verzi ČD už se určitě nepoužívalo.

Podvozky jako vždy slepené, stříknuté černě.

A obtisknuté, stříknuté Rzí. Dosazena kovová kola D 7.5 mm. Vyříznuté přední části podvozků kvůli kinematikám.

Patinu jsem chtěl tentokrát opět jen pistolí. Tyto kryté výsypáky jsou většinou v provozu celé bílé od přepravovaných nákladů. Pistolí jsem tedy stříkal silně naředěnou bílou lihovku ve všemožných pruzích a flecích.

Jenže trochu jsem to nevychytal. Nevím proč, ale už podruhé mi barva popraskala a vytvořila dost nesouvislý povrch. Možná moc silná vrstva najednou, budu muset příště dát větší pozor. Pří obou zavřených očích se to dá považovat za součást patinace, kdy už je vrstva špíny tak silná, že praská a loupe se… Dost mě to mrzí, ale už s tím nic neudělám, tak uvádím jako špatný příklad 🙁 Ne vždy se holt všechno povede dle plánů…

Spodek a plošiny jsem trochu přejel Rzí. Pak už jen matný lak. Nasadit podvozky a může se jít jezdit.

Jenže ouha… Podvozky se nechtěly vůbec otážet, narážely do kinematik. Možná jsem si měl ještě jednou před stavbou přečíst LokoPin, tam je to napsané že je potřeba kinematiky seříznout co nejvíc to jde… tak jsem tak učinil přímo na modelu, dost jsem se bál abych něco neulomil… Nakonec se to povedlo, R310 v pohodě projede.

Naknoec se mi bohužel při opravě kinematik povedlo sloupnout obtisky z jednoho podvozku. Budu muset ještě opravit.

No s povrchovou úpravou tentokrát opravdu spokojený nejsem, je to škoda, musím do příště objevit pravou příčinu. Ale třeba to nevypadá tak hrozně a jsem jen přehnaně sebekritický 🙂 Možná se ještě ta barva po vyschnutí trochu ustálí, uvidí se tak za týden.

…No a protože minulo týdnů hned několik, přidávám fotku současného stavu. Lihovky mají nevýhodu, že pokud se špatně naředí (což jsem zřejmě udělal já), tak zbělají a trvá velmi dlouho, než dokonale vyschnou.

Po dvou letech jsem se k vozu vrátil, bílou zvýraznil patinu a přestříkal matným lakem.

Úprava to byla jen decentní, protože bíle udělaná patina časem “vymizela”.