Patina vozidel – všeho s mírou

Patinujete vlastní modely? Počet příznivců a odpůrců patiny by se dal rozdělit přibližně 50:50. V některých odvětvích modelářství se patina považuje za samozřejmou součást (třeba u bojové techniky), naopak někde (jako třeba u železničních modelů) se považuje za něco “navíc” co posouvá model o kus dál. Ne vždy tomu však tak je.

I já jsem si prošel obdobím, kdy jsem patinoval “jako ďas” a patlal patinu všude kde to šlo. Ano, přiznávám že patinou se dají schovat drobné chyby a občas mi to i pomohlo. Ale za tu dobu už jsem se naučil, že není umění udělat “patinovaný” vůz, ale naopak vůz čistý, na kterém nebude potřeba nic schovávat! Samozřejmě, že když se patina dělá s rozmyslem, výsledek může být o ten toužený stupínek výš. Jako u všeho záleží na úhlu pohledu. Toto je můj úhel, kterým se na patinu v současnosti dívám a může se to postupem času měnit. Ale jak rád říkám – každý, koho tyto stránky donutí i jen se nad něčím zamyslet a podívat se na to z více stran, to je výhra 🙂

Fáze č. 1 – Trocha teorie

Když jsem na začátku modelaření prolézal internet, nacházel jsem krásně patinované modely a říkal jsem si: “jóóó to je machr, takhle bych to chtěl taky jednou umět”. Když jsem pak začal sám stavět, snažil jsem se postupy okopírovat, napodobit a říkal jsem si, že to přece musí být tak dobře. Ale tohle jsem si myslel jen do doby, kdy jsem se poprvé vydal ven a zahlédl pár železničních vozidel. Ne nadarmo se všude píše: “patinu zásadně s fotkou před očima!” Například jsem získal z internetu osobní pocit, že je “IN” vše co nejvíce zareznout a zašpinit naznačením usazené špíny v koutech. Ale vyražte na první nádraží a chyťte si tam první provozuschopný vagón. Vezměte to pěkně odspodu.

Podvozek – vidíte někde sytě oranžovou rez? Nevidíte? Já taky ne. Původní černá barva nátěru se postupem času stihla “zaprášit” a zajít povětrnostními vlivy. Stala se z ní taková tmavě šedá s lehkým nádechem do hněda.

Skříňe vozů – u osobních vozů je nejvýraznější většinou nějaký ten pramínek stékajícího humusu od oken nebo od střechy.

Případně v okolí oken nános šedé až černé špíny. Postupem času barva bledne, ovšem celkem nerovnoměrně.

Hezkým příkladem je loupající se opravovaný lak, použitelný pro osobní i nákladní vozy.

U nákladních vozů se většinou dle stáří jejich laků projevuje několik fází od lehkých stékanců (jednotlivě umístěných) přes lokální vyblednutí barvy, až po oreznutí a loupání barvy na starší vrstvy.

Samozřejmostí je zašpinění od nákladu v přiměřené míře s ohledem na stáří laku. Zde ovšem je potřeba brát v úvahu druh vozu. Samovýsypný vůz se snadno zapráší při nakládce a vykládce. Ovšem krytý vůz převážející i třeba pytle s moukou bude zvenku ztěží celý bílý, protože mouka bude přepravována v uzavřených obalech… Jedna velmi dokumentační mobilová fotka vozu Tams – bůhví co se v tom vozilo, ale všimněte si rozmístění zašpinění dle směru nakládání (tedy střechou).

Rez je v případě klasických nákladních vozů hodně tmavá, nikoliv světlá! Rovněž nějaké masivní nánosy v rozích a koutech se většinou nekonají.

No a střecha. Tam už je to více variabilní a právě střecha dle mě dává největší prostor k patinaci. Zde neexistuje žádná univerzální rada typu “patláme umbru” a zde je opět velká závislost na konkrétním typu vozu, proto bez reálné předlohy ani ránu. U osobních vozů nebo starších chladících (bílých) je občas barva rzi opravdu světlá, u osobních většinou v prostorech kde se hromadí voda (tzn. třeba mezi výztuhami střechy, kde jsou plechy mírně propadlé).

U ostatních může docházet ke spoustě jevů – některé vozy jsou špinavé od splodin z motoráků, některé jsou “poprskané” od pantografů, někde se barva loupe, někde rezne do světla, někde do tmava, někde to stéká světle, někde tmavě, někde se to hromadí, někde jsou vidět prameny od obtékání různých výduchů… Možností je opravdu nekonečně mnoho.

Zde je například vůz už slušně nahlodaný, ale střecha oproti zbytku docela “drží”.

Fáze č. 2 – Trocha praxe

No a abych jen neplácal do větru, pokusím se na jednom místě vystihnout velmi zjednodušeně pár patinovacích technik, se kterými jsem spokojený… Podrobnější postup je většinou popsaný u konkrétních vozů nebo ve starších článcích (věřím, že si je rádi přečtete znovu 🙂 ).

Varianta č. 1 – Patláme umbru

Technika nazývaná “wash” s použitím většinou olejových barev, v železničním modelářství především oblíbené Umbry pálené. Naředit barvu Sikativem, nanést na celý model a pak stírat či smývat. Případně napouštět jen lokálně vybraná místa.

Nebo barvu neředit a nanést štětcem lokálně, potom rozetřít do požadovaného směru a tvaru. Zde v akci bílá olejovka.

Neředěné barvy se dá nanést i víc, po zaschnutí imituje naschlý vápenec například u vozů Uacs. Opět bílá olejovka.

Varianta č. 2 – Patláme patinátory

Patinátory (u nás nejrozšířenější od Agamy) jsou dobrá věc na doladění detailů, i když se dají použít i na kompletní model. Ale opět i zde platí všeho s mírou! Patinátory se velmi těžko dostávají dolů (narozdíl od olejovek). Pokud je ještě přestříkáte lakem (což já osobně doporučuju, protože při prvním uchopení vám jich nezůstane půlka na prstech), celkem dost se utlumí. Nanášet se dají nasucho štětcem… ovšem pozor – štětcem “rozšmrdlávat” jen v reálných směrech, občas můžou zanechávat šmouhy podobné tahům štětcem a pak to nevypadá dobře.

Celkem dobře se s nimi pracuje i v mokrém stavu – namočím štětec lehce do vody, otřu, “namočím” v patinátoru a dělám čáry. Pigmenty v tomto případě fungují podobně jako barva – odpaří se voda a za chvíli zůstane samotný pigment. Během schnutí se dají celkem slušně roztírat… Pomocí toho se dá docílit podobných výsledků jako s barvou – jemné linky naznačující stékání apod.

Varianta č. 3 – Patláme barvy

Barvy se dají nanést štětcem na místo, kde je potřebujeme, případně i lehce rozmýt ředidlem (pozor, aby při rozmývání nevzala za své i podkladová barva). Nebo barvu natupovat…

Já ale více používám možnost barvu stříkat. Pro patinu je potřeba více laborovat s ředěním, většinou je potřeba barva hodně řídká, aby byly přechody plynulé. Pro tyto účely používám často barvu Rez.

Varianta č. 4 – Patláme páté přes deváté

No a pak je tu samozřejmě možnost uvedené kombinovat. Dá se například udělat základ Umbrou, potom doladit patinátory a na závěr sjednotit nástřikem barvy Rez.

Nebo aplikovat patinátory, potom rozmýt obyčejnou vodou (patinátory se usadí v rozích) a doladit přestřikem barvou.

Střecha Sienou přírodní a potom patinátor Světlá rez Agama.

Prostě univerzální rada na patinaci neexistuje, tím se řiďte pokaždé a především! Samozřejmě že každý modelář si najde techniky, které mu nejvíce vyhovují, nebo které se mu ve výsledku líbí. Ale nikde není psáno, že jsou ideální. A většina z nás se do patiny vrhá, aby přiblížila model realitě. Nerad bych někomu vnucoval své postupy, protože rozhodně je stále co zlepšovat. Podstatou je spíše opět upozornit na používání vlastní fantazie, děláte to přece pro sebe a pro tu radost z tvorby, ne proto abyste něco odněkud jen kopírovali. Stejně jako ve skutečném provozu by měl být každý výsledek práce svým způsobem neopakovatelný unikát.