Brejkules z leptu DH-loko

Dnešní článek je zcela vhodným a nezávadným i pro ty, co neuznávají spisy o leptaných autobusech. Tak lacino vám to ale nedaruju, i tentokrát to bude o leptu 🙂   Do rukou se mi dostala stavebnice lokomotivy 753.6, tedy modernizovaného brejlovce SD-KD.

Mě se do ruky dostalo jasné zadání od kamaráda, který to má k vápenci ještě blíže než já (prakticky “za oknem”). Lokomotivu by rád, ale zcela zbytečně (podle mě) se bojí leptů a na stavbu si netroufne. Takže jsem se do toho pustil já a výsledkem mojí práce bude sestavená karoserie v základové barvě. Barenou úpravu a usazení na pojezd si už kolega dořeší sám a třeba se tu o tom v horizontu příštích deseti let dočtete také.

Jediná možnost, jak tuhle mašinku získat je zatím lept od firmy DH-loko. Já jsem ho ukořistil ještě v době, kdy nebyl běžně v prodeji (teď už by měl být), je to poslední předsériová verze. Proto si můžete všimnout, že v plechu nějaké díly chybí. Ovšem neměla by už mít konstrukční chyby, jen se cosi nepovedlo vyleptat na těch co chybí.

Dostal jsem tedy v sáčku ještě zvlášť díly, co na plechu chybí (jsou to jen tyhle dva) vyloupnuté z jiného vzorku (který by měl být taky ok). S nimi mám podle výrobce v rukou definitivní verzi stavebnice, která bude spočívat jenom v tom, že všechny díly už jsou na jednom plechu bez pytlíkování. Leptání je provedené čistě, všechno je z 0,3 mm mosazného plechu, který je o něco měkční než třeba lepty DK nebo Hekttor. A taky tolik neoxiduje, vyleptané části jsou podobně lesklé jako ty nevyleptané. Bude to nejspíš dáno jiným složením mosazi.

Ke stavebnici je dodávaný návod (je to ale vlastně jenom seznam dílků se schématem střešních větráků)…

…z jehož druhé strany je stručný popis předohy s typákem. Hodilo by se víc pohledů na lokomotivu, nebo aspoň fotky skutečných mašin či sestaveného leptu.

Dál tu najdete vizitku a papír se seznamem výrobků firmy včetně cen.

Ale dost řečí, jdeme stavět. Základních dílů je tu jenom pár, takže ani moc není na výběr čím začít. Vzhledem k tomu, že výrobcem není ani doporučený žádný postup, řekl jsem si, že napřed složím základ kabinek.

Kabinky jsou z jednoho kusu, který jsem vystříhl. Ohyby mají naznačené drážky, zkosení skříně je řešeno pomocí “sítěk”, které jsou hodně poddajné a natvarujete je jak libo. Nad jejich vhodností jsem se ale celou stavbu pozastavoval. Zkosení je totiž rovné, není to oblina, takže místo sítěk by stejně dobře posloužily plné plošky. Takhle je to zbytečné, protože to moc nedrží tvar a navíc je dost míst proleptaných “až až” a tak se síťka skoro rozpadá pouhým pohledem.

Po chvilce ohýbání jsem došel k tomuto. Ohýbání je tady docela věda. Ne že by to nešlo, to jo, všechno jde pomocí drážek, ale všechny ohyby musíte tak nějak odhadnout.

Není totiž dodávaná žádná šablona nebo vodítko v návodu. Takže někde něco ohnete o kousíček jinak (přičemž ale předem nevíte, jak moc to ohnout, aby to bylo správně) a už vám celá kastle vyjde o kousek delší nebo širší. To je docela problém, který vás dost zdrží. Jediná šablona v leptu je na oblouk čela při pohledu z boku, ta mi ale v žádné fázi stavby přesně neseděla a chytit se jí pro začátek při tvarování taky nejde, čelní ohyb se totiž lícuje až podle boků…

Protože jsem si pořád nebyl jistý kabinami, sáhnul jsem po čelnících. Říkal jsem si, že je naohýbám přesně podle nějakého továrního brejlovce co mám doma a tím bude tvar rámu daný. Součástí čelníku už jsou stupačky, výrobce se nejspíš snažil stavebnici seskupit do co nejmíň dílů, což je dobré. Co ale není dobré je to, že rošt stupaček je opět moc jemný a drolí se prakticky hned jak stupačku ohnete. Když se to sečte s měkkostí plechu, je zaděláno na problém.

Jako takovou uklidňovačku, na které není co zkazit jsem si dal střešní tlumič výfuku. Ten dopadl dobře a hned 🙂

Následoval největší mašinotvorný prvek a sice karoserie. Ohýbací drážky jsem napřed projel žiletkovou pilkou, aby se skříň ohýbala snáz, nemám totiž ohýbačku.

Opět tak nějak podle fotek a zjištěné šířky továrního brejlovce jsem odhadl výsledný tvar. Hlavně aby to bylo z obou stran stejné.

A už jsem to nevydržel a zkusil nasucho přikládat ostatní dílky.

Pro začátek jsem připájel čelníky k plášti. Potom jsem půdorys dotvaroval do potřebného tvaru a následovalo doohýbání střechy podle rozteče bočnic. Můžete si všimnou taky toho, že jsem naohýal boční lištičky (od slova lišta, ne liška 🙂 ) po stranách otvoru pro tlumič. Tím jak není k dispozici návod nebo vodítko jsem na nic lepšího nepřišel. Teda naskýtá se otázka jestli vůbec se to má ohýbat, ale při pohledu na skutečnou mašinu tam jakási lišta je. Co se týče tlumiče výfuku, ten tam dokonale nepasoval ani předtím, ani potom 🙂

Do volného prostoru jsem vsunul budky. Připájel jsem jejich vrchní hrany. Tím je daná souosost s karoserií.

Potom jsem připájel i boky kabin. Aby se mi nehnuly, provléknul jsem dírkami pro madla drátek.

A podle tohohle už jsem mohl definitivně naohýbat rohy a čela. Plášť čela mi na obou stranách vyšel kratší, chtělo by to určitě milimetřík přidat. Takhle je to všechno dost natěsno a je to naohýbané aby to nějak sedlo, ne aby to mělo správný tvar.

Tady se naplno ukázala nevhodnost síťky v rozích. Je potřeba je fortelně propájet, aby se to celé zpevnilo. Jenomže to sežralo ukrutné množství cínu, než jsem se vůbec dostal do fáze, kdy už byly všechny dírky ucpané a dalo se to brousit.

Na opatlanost kastle nehleďte, to je drobnost. Celkové tvary to má ale vystižené dobře, to se musí uznat.

Další na řadě byly pluhy. Původně jsem myslel, že je ani nepoužiju, protože lokomotiva bude nejspíš posazena na tovární pojezd brejlovce, který už je obsahuje (pluhy jsou stejné u starého i modernizovaného brejláka). Jenomže když jsem kastli na tovární pojezd narafičil, zjistil jsem, že vychází zhruba o milimetr delší (kdybych jí ale naohýbal aby byla kratší, vyšla by zase naopak širší a to je větší hnus) a pluhy vypadaly dost utopené. Tak jsem tedy osadil leptané.

Ještě před natvarováním do nich ale byly vyříznuty otvory pro pohyb spřáhla s kinematikou. Řezal jsem dělícím kotoučkem a dočišťoval smirkem a nůžkami.

Zhruba naohýbaný pluh…

…a ne zhruba připájený na karoserii. Bohužel ani tady to nebylo bez problémů. Pluhy jsou vyrobené moc široké, do kastle se ani nevešly. Na každém konci jsem je musel přestřihnout a zkrátit o necelý milimetr zhruba, jak to kde vyšlo.

A dopájel jsem i střešní tlumič. Ani tady to ale nebylo v klidu. Tlumič prostě nepasoval na místo, kam měl být připevněný. Když jsem ho naohýbal tak, aby do otvoru zapadl, byl zase nereálně vysoký (tím nemyslím trochu vyšší, ale zruba 2x vyšší, ne-li víc). Takže jsem napřed odstříhnul zámky na jeho čelech a naohýbal tak, aby zaplul do otvoru a byl nějak reálně vysoký. To, že teď na sebe nenavazoval jeho plášť jsem dohnal řádnou dávkou cínu.

Docela patlanec. Tohle není můj první leptaný model, přesto mi dává zatím řádně zabrat. No snad už to bude lepší….

Nevydržel jsem to a nasunul kastličku na pojezd. Použil jsem Kuehnovic 750, ta je nejpřesnější, takže posloužila k tvarové kalibraci. Můžete si všimnout že kastle je nasazená i přes původní pluhy, protože je prostě delší. Vypadá to ale lákavě.

A nezbylo než se pustit do broušení. Bylo ho tady požehnaně, takhle razantně jsem nemusel brousit u žádného leptaného modelu, co jsem kdy stavěl. Broušení obvykle zabere pár minutek, ale tady se jím musí dohnat to, co se nepovedlo natvarovat z plechu.

Chce to opatrnost, ale zároveň se musí místy pořádně přitlačit, jinak byste brousili do soudného dne. Hlavně si nestrhnout hranky v rozích čela, protože ty jsou tu dost vzhledově důležité. Holt moderní design 🙂

Jupí, je vybroušeno. Jednak jsem se radoval, že už mám hotovo a jednak taky proto, že nezbylo čím dál brousit, všechny nástroje jsem zasvinil cínem.

Tvar je ale hezký a odpovídá předloze celkem dobře. Určitě si nastudujte fotky a najděte si i záběry mašiny z nadhledu, jinak nemáte šanci karoserii natvarovat správně. Prorokoval jsem, že stupačky na čelníku nejsou nejlíp vyřešené a taky na ně došlo. Upadly, takže jsem je nahradil stupačkami pro nákladní vozy od Hekttora. Dál na čela přibyly podkladnice nárazníků s dalšími stupačkami a madly. Opět ten samý problém, dílky jsou moc jemné, tady se ale nedá nic nahrazovat, takže jsem je použil a dával na ně pozor. Radši jsem je celé pocínoval, to je zpevnilo.

Na řadu přišla střešní ventilace. Chladící blok se skládá z těchhle dílků.

U tohohle jsem ale musel odřezat ty dva výstupky v otvoru, nemají tam co dělat.

Očištěno, můžeme vrstvit. Napřed jsem spájel dva obdélníčky, mezi které přijdou vložit síta ventilátorů (spodní vrstva se ale musí otočit, sice neodpovídají otvory pro madla, ale jinak by nešly vsadit síta). Na síta jsem zespodu napájel samotné vtule. Na sestaveném modelu je to jeden z nejhezčích detailů.

Na karoserii přišly dosadit vyvazovací oka. Ve stavebnici jsou kolečka, ze ktarých by se měly oka vrstvit a následně přidělat na kastli, na to jsem ale moc líný. Sáhnul jsem tedy po osvědčených špendlících (koupil jsem nějaké s velkou hlavou, která je plochá).

Po připájení do otvorů v rámu jsem je zevnitř uřízl, aby přesahovaly jenom zvenčí.

Další detail jsou tažné háky. Po naohýbání jsem je připájel do otvorů v čele. Ve stavebnici jsou i šroubovky, ty ale neosazujte, pokud chcete model do provozu, překážely by spřáhlu.

Na jeden díl střechy jsem připájel vrstvený větrák EDB. A na opačný konec i hlavní blok chlazení.

Za kabiny a do drážek ve střeše jsem instaloval pásky (nemají ani číslo dílu, ale na plechu jsou hned u hlavního dílu kastle) jako krycí lamely. Vždycky jsem je tak nějak nahrubo natvaroval a ustříhl na potřebnou délku. Potom přišly přilepit vteřiňákem.

Hlavní chlazení. Díly sesaďte tak, aby lícovaly drážky deklíku vedle levého síta.

Usoudil jsem, že je to vše, takže jsem model opatřil prní vrstvou základovky. Až ta totiž ukáže, jestli se povedlo vytvořit plynulé a pravidelné tvary.

Čelo nedopadlo až tak zle, čekal jsem to horší 🙂 Okolo desky vrtulí jsou vidět skulinky, které nevyplnil cín. Ty vykápnu bílou barvou.

A opět usazení na pojezd, tentokrát v reélné výšce.

No, vypadá to dobře. Výrobci se povedlo vystihnout tvar čela, konstrukce je vymyšlená dobře. Horší už to je s tvarovou nedotažeností dílů (zbytečné jemné síťky, krátký plášť čela…). Složit se to ale jak vidíte dá.

Jeden “bokorys”.

Protože jsem dál tmelil a ladil tvary (především kabin), logicky přišly i další vrstvy základovky. Tady ale bacha, ať si nezalijete detaily! Taky jsem vrtáčkem znova udělal dírky pro rohová madla. Není ale lehké se do dírky trefit, protože je v síťce a tudíž je dírka “všude”.

Detail ventilace. Tohle je prostě paráda. No, to slícování drážek mi moc nevyšlo, hlavně že tady rozumuju 😀

Nezbytný pohled zevnitř. Je tu patrné, že jsem hlavní reflektor obalil papírovým proužkem, aby kolem něj nebylo prázdno.

A zase jeden zvenčí. Teď už je karoserie ve fázi, kdy jsem jenom občas něco líznul tmelem nebo šmirglem, v zásadě je ale hotovo.

Opět sesazeno s pojezdem. S ním už to totiž vypadá jako opravdová mašina. U stavebnice jsou ještě nějaké doplňky (stěrače a madla, řadové tabulky, které jsou ale zbytečné, skutečné lokomotivy mají tabulky jako samolepku). Ty jsem ale neosazoval, překážely by kolegovi v lakování, takže si je osadí dodatečně. Řadu doplňků ale stavebnice vůbec neřeší (byť všichni ostatní výrobci vyrábějící podobné lokomotivy je mají zahrnuté), jsou to hlavně masky podvozků, naftová nádrž, různé doplňky skříně (kamerky na bocích, výfuky, výstupek vedle luftu EDB…). Bohužel v návodu není jejich počet a třeba základní rozměry, ale ani přesný seznam. Ostatní věci jako houkačky a nárazníky se dají běžně sehnat.

Na závěr ještě pár fotek s kolegou praotcem (patinovaný Kuehn).

Takže nadchází čas pro závěrečné shrnutí. Abych pravdu řekl, nejsem ze stavebnice úplně nadšený, což lze asi z článku vypozorovat. Troufám si ale říct, že pro to mám objektivní důvody, protože sám také lepty konstruuji. Model totiž zbytečně kazí spousta věcí, které se daly vychytat (vzhledem k tomu, že si výrobce zkoušel předsériové vzorky). Ať už se jedná o rozpadající se síťky, špatné rozměry některých dílků…

…ani absence základního příslušenství tomu nepřidá. Vzhledem k tvarové složitosti předlohy by to také chtělo nějaká žebra, nebo alespoň konkrétní návod, šablony. V době uvedení na trh stál model přes 800 korun, což se mi vzhledem k výše zmíněným věcem nezdá moc šťastné. Teď už je o dvě stovky levnější, ale i tak nabízí konkurenční výrobky za stejnou cenu trochu lepší servis.

Na druhou stranu je ale potřeba přihlédnout k tomu, že je model tvořen pouze pro pár nadšenců a určitě si nenajde tolik kupců jako třeba hektor nebo zamračená. Kdo o model opravdu stojí, téhle stavebnici se nevyhne. A pokud se s ní zkusí aspoň trochu poprat, dostane se mu pěkně zpracovaná lokomotiva, množstvím detailů a tvarovou přesností daleko předčící odlitky leckterých profláklejších strojů.

Stavebnici ale určitě nedoporučuji začátečníkům, nebo doknce jako první lept na vyzkoušení. Na druhou stranu pokud sestavíte tuhle stavebnici, pak už vás nic nepřekvapí a možná si to i zaslouží zmínku v životopisu 🙂 Všem tedy držím palce a přeju veselou budoucnost brejkulesům i firmě DH-loko.