Novinkový Es 11. konstrukční skupiny od SDV

Nedávno se objevil jeden vcelku zajímavý (a konkurenční) vůz jako novinka od SDV. Částečně se dá dokonce říct že se jedná i o prvotinu od SDV, protože je to první lisovaná stavebnice železničního vozidla od SDV vůbec. O vozech Es 11. skupiny už bylo psáno v souvislosti se stavebnicemi od Malé Železnice, nebudu se tedy moc rozepisovat o předloze a tak podobně, kdo chce, dohledá si, kdo ne, jeho boj. Vpodstatě oproti zajímavosti a atraktivitě stavebnice se dá říct že historie skutečných vozů je nezajímavá, a navíc popsaná v návodu.

Takže tím bych zakončil úvod a vrhnul se na stavebnici, přecejen to je to oč tu kráčí. Stavebnice se dodává v několika variantách dle popisu, u mě je to nečekaně ČSD. Krabička je již okoukaná pro TT standardní kartonová od SDV, opatřená slušivou nálepkou a obsahuje návod na sestavení, papírek s náčrtem dílů leptu a jejich očíslováním, samotný aršík leptů, aršík obtisků, a to hlavní ….. výlisky stavebnice samotného vozu, včetně kinematik a závaží.

Celý obsah sáčků je vidět tady. Vlevo jsou díly korby vozu (bočnice a čelnice), pod nimi je výlisek uhlí, dál doprava pokračují díly pojezdu, podlaha, výlisky koleček, kinematiky SDV i se spřahly Tillig a pod nimi závaží. Není toho moc ale ani málo, řekl bych že v téhle podobě se to vyrovná kdejaké stavebnici LPH, spíš ji předčí díky kinematice a závaží.

Ve stavebnici máme to co u jiných stavebnic ani továrních modelů nebývá zvykem, náklad uhlí (štěrku). Komu by se náklad takto nelíbil (i třeba přebarvený na šedo nebo pískovo) tak si na tenhle polotovar samozřejmě může dosypat štěrk, pravé uhlí, nebo třeba písek.

Vzhledem k tomu že není vhodné mít všechny náklady v případné soupravě stejné, jsou nožičky vylisované spolu s uhlím s určitými přednastavenými výškami. Tyto výšky by měli odpovídat různým nákladů, nejvyšší by mělo být pro uhlí, nejnižší pro štěrk. Je to podle hmotnosti, vůz má přípustné jen určité zatížení.

Stavebnici jako takovou máme tedy probranou, a teď ještě lepty. Na aršíku máme krome madel, veškerých mřížek, stupaček, kotviček a přestavovačů jeden velkej zlepšovák. Něco jako ložiska, ale jsou to jen vložky pod rozsochy s dírou přesně na hrot dvojkolí.

Obsah stavebnice je tedy probraný a já se pustil do stavby. Jako obvykle jsem naprosto ignoroval návod a především ze zvědavosti jak na tom budou s jízdními vlastnostmi plastová kolečka, jsem začal stavbou pojezdu. Kolečka a osky jsem vyřízl a začistil. Doporučuji začištovat s citem, jedná se o poměrně měkký materiál a přiznám se že jsem se nechtěně dostal z okolku NEM na něco jako FineScale (alespoň výškou).

Po slepení vypadá dvojkolí asi takto. Je vidět i jak nízký jsem udělal okolek. Kažodpádně tohle byla jedna z mála částí kterou jsem lepil lepidlem na plastikové modely.

Dál jsem samozřejmě pokračoval rámem. Základní díly tvoří bočnice s rozsochami a samotná podlaha imitující příčky skutečného vozu.

Tak tady máme vyřízlé bočnice. Takhle to vypadá že jsou obě stejné ale nejsou. Spodní je už očištěná od otřepů a především od nálitků od vyhazovačů.

A že jsou ty nálitky poměrně velké a na špatně přístupných místech je vidět zde. Chce to trošku trpělivosti a hlavně ostrý malý skalpel. Jejich odstranění je pak záležitostí chviličky, a rozhodně méně namáhavé než kdyby byly po vyhazovačích důlky.

Možná i to je důvod proč jsou stopy po vyhazovačích hlavně na viditelných a dobře dosažitelných místech. Na rámu vozu bylo jejich odstranění doslova hračkou.

Slepení bočnic a samotného rámu doporučuji udělat vzhůru nohama. Dodrží se tak bezproblému kolmost rozsoch a nehrozí že by později pojezd nešel napasovat do kastle. Samozřejmě jsem ihned vyzkoušel jak to jezdí s plastovými kolečky, no není to špatné, myslím že leckomu by to stačilo asi tak jako plastová dvojkolí LPH. Jízdní vlastnosti jsou ale o něco lepší (při správném dovážení) než bývá zvykem u LPH (především stavebnice Be/Bi má díky velkému rozvoru s plastovými kolečky mizerné jízdní vlastnosti).

Mě samozřejmě jízdní vlastnosti moc nevyhovovaly. Částečně to bylo i kvůli mojí chybě při zkracování okolků, ale nejvíc za to může moje nedůvěra v plast na mechanicky namáhaných místech (což dvojkolí rozhodně je). Vyzkoušel jsem tedy klasické soustružené dvojkolí, a měl jsem jasno. Nasucho jsem zkusil i přiložit leptané vložky do rozsoch jestli to něčemu pomůže, musím přiznat že jízdní vlastnosti se nezměnily, pouze je menší vůle v bočním výkyvu dvojkolí a nehrozí vydírání plastu. Rozhodl jsem se tedy je tam tedy z preventivních důvodů nejen nechat, ale hlavně v rozporu s návodem přilepit. Pokud se pro tuhle možnost někdo rozhodnete, pak nejvhodnější postup je nechat dvojkolí v rozsochách tak aby bylo rovně, a něčím (pinzetou) přimáčkout vložku k rozsoše. Potom stačí nanést kapičku lepidla pod ložiskový domek, a chviličku vydržet. Takhle je pak potřeba postupovat u všech čtyř rozsoch. Myslím ale že pro toho kdo si staví vůz do provozu a ne do vytrýny se ta investice do pečlivého lepení a kovokých dvojkolí vyplatí.

Pojezd jsem po přilepení vložek do rozsoch odložil, a vrhnul se na kastli. Ve stavebnici jsou dvě stejná čela (odpovídající 11. konstrukční skupině). Ti kteří znají předlohu si řeknou že přece ale tyhle vozy mají obě čela v detailech jiná. Vtip je v tom, že odlišnosti čel jsou pouze v madlech a stupačkách, a čistý výlisek je pripravený na obě varianty. Je tedy třeba si zvolit které čelo bude které, a podle toho postupovat dál. Ostatně v přiloženém návodu je to celkem dobře popsáno.

Jako první jsem se rozhodl pro lehčí čelo, tj. podle návodu čelo B. Je tam méně vrtání a úprav, líp se tedy vyzkouší jak vrtat a podobně. Díry jsem vrtal 0,6mm vrtákem, a to tak že jsem ho nechal zakousnout do výstupku místo kterého má být dírka, a pomalu s ním otáčel mezi prsty. Materiál ze kterého je stavebnice vylisovaná je poměrně měkký, takže to šlo dobře. Ostatní výstupky, podobně jako nálitky po vyhazovačích, jsem jen odřízl a párkrát přejel brusným papírem abych to místo vždy zahladil.

Stejně jsem to provedl i u druhého čela, je vidět že metoda kterou používám nezaručí 100% přesnost vrtání, ale proto vrtám větším vrtákem. Madlo pak mohu usadit tak aby bylo rovně a pokud někde vznikne díra pod madlem, není problém ji vytmelit.

Do takto připravených čel už stačí jen osadit leptané doplňky a nárazníky. Teď krásně vynikne rozdíl mezi čelem A (vlevo) a čelem B (vpravo). S nárazníky SDV mívá hodně lidí problémy, že nejdou osadit. Výrobce radí popatlat stopku nárazníku lepidlem na plastikové modely, potom že nárazník krásně zajede do podkladnice. Nezkoušel jsem, naučil jsem se 90% spojů lepit vteřiňákem, a pro nárazníky SDV se mi osvědčilo protáhnout díru v podkladnici vrtákem 1,1mm. Jinak rozmístění madel, stupaček a všech ostatních serepetiček je podrobně vykresleno v návodu, není třeba tedy pátrat. Přiznám se ale že já do návodu koukal až v momentě kdy jsem psal článek.

Další dva díly pro korbu vozu jsou bočnice. Opět dva identické výlisky, tentokrát tak mají dokonce zůstat. Opět je vidět že jsou zde nějaké výstupky po vyhazovácích, opět jdou bezproblémů odříznout a začistit.

Výsledná bočnice po začištění vypadá přibližně takhle. Většinou není ani třeba nic tmelit, prostě se výstupky jen odříznou, maximálně přebrousí.

No a tohle je jediná část vozu kterou jsem nelepil vteřiňákem, ale lepidlem na plastikové modely. Důvod je jednoduchý, je potřeba aby byl spoj určitou dobu flexibilní. Asi není problém stavět podle nějakého hranolku s přesným pravým úhlem, ale myslím že podlaha je pro ten účel lepší, a praktičtější. Jinak je vidět že jsem na bočnice doplnil i leptané kotvičky na určená místa.

Podlaha sama o sobě je velice pěkně propracovaný díl, s jemně naznačenou strukturou dřeva.

Do sestavené korby pasuje přesně, před jejím vlepením je ale vhodné odříznout výstupky po vyhazovácích. Po vlepení podlahy do vozu na to už totiž není tolik místa a řezalo by se to hodně blbě.

Tady už máme podlahu ve voze. Na skříni i na podlaze jsou dorazy, není tedy třeba se bát že by podlaha byla výš nebo níž než by měla být. Podle podlahy jsem pak srovnal bočnice do roviny a čela vůči bočnicím aby byla kolmá. Podlahu jsem v tomhle stádiu zakápnul k bočnicím vteřiňákem, tím se zafixije i kolmost čel do vytvrdnutí lepidla na plast.

Po otočení se naskytne tenhle pohled. U jiného Es tohle neuvidíte, jednak krásně naznačená vnitřní struktura, a hlavně dveře jsou správně vysoko. Tilligův Es má dveře vůbec nějak scvrklé a vůz od MŽ je má naznačené jen tak aby se neřeklo. O výšce podlahy u obou ani nemluvě, a její propracovanost, to je kapitola sama pro sebe.

Dá se říct že pokud by se vůz vůbec neosadil lepty, tak pro opravdu nenáročné modeláře by se dal takto už sesadit s pojezdem a kinematikami, potisknout obtisky a normálně provozovat. Pro ty náročnější jsou však lepty a povrchová úprava samozřejmost. A co se týče leptů, tak nyní se dostáváme k těm co se osazují nejnáročněji. Na čele A totiž musí být dvě madla (ke každé stupačce) a na čele B musí být také jedno na straně stupačky. Vzhledem k tomu že zde vrtáme díry zboku do bočnice, nejsou zde naznačená místa kde vrtat. Řešení je sice náročnější na přesnost, ale přesto jednoduché. Jako první si navrtáme spodní dírku na madlo, pro dlouhá je v úrovni konce čelní výsypné klapky. Na čelé A máme pak ještě druhé kratší madlo nadruhé straně, tam musíme díru umístit s citem někam nad jistící páku klapky.

Do vyvrtané díry osadíme madlo potřebné délky a doslova si vyryjeme místo kde vrtat druhou dirku.

No a pak už je druhou dírku vyvrtat brnkačka. A máme jistotu že se nám tam madlo na délku vejde. Opět je lepší ale vrtat trochu větším vrtákem, přecejen zatmelená díra vypadá líp než pokřivené madlo.

Čelo A po osazení madly je vidět zde. Je vidět i docela poloha druhého madla.

Defacto je tím hrubá stavba vozu u konce, stříkl jsem tedy pro sjednocení vůz lehce základovkou a ukázali se dírky u madel a špatně zaříznuté výstupky po vyhazovačích. Přetáhl jsem ona místa Surfacerem z lahvičky a po zatvrdnutí přebrousil.

Teď už nic nebránilo tomu vůz nalakovat. Opět žádná věda, pojezd jsem vzal bez základovky rovnou černou vpodstatě jen tak hala bala, jak to přišlo pod ruku. Vložky rozsoch jsem nijak nemaskoval, styk s kolem probíhá na nějakých 0,3mm a to možná ještě přeháním, to by bylo aby se to při prvním pootočení kola neodřelo na mosaz.

No a na korbu pochopitelně přišla klasická hnědočervená. Po svým posledním neúspěchu v míchání jsem teď jel barvou rovnou z plechovky, a barevné doladění proběhne až spolu s patinou. Samozřejmostí je v téhle fázi nastříkat model lesklým lakem pod obtisky.

Obtisky samotné, jsou pěkná čistá práce. Jsou provedeny sítotiskem, jemně, ale přenosový lak je dostatečně pevný. Nic se netrhá, neroluje a pěkně kopíruje povrch. V návodu je přehledně vyznačeno jaký obtisk kam patří. Aršík vystačí na jeden vůz, není na něm nic navíc, ale řekl bych že ani nic nechybí. Je to hlavně proto, že SDV má trošku jinou obchodní politiku, radši budou mít v sortimentu 5 stejných vozů odlišných jen epochou, provozním číslem a nebo železniční správou které budou vždy úplné, než jen jednu položku která bude sice obsahovat všechny epochy, ale všechny nekompletně.

Jak už jsem psal s obtisky se pracuje velice příjemně. Potisknout jednu stranu vozu trvá maximálně 15 minut, i s tím že se musí čekat než obtisky zavadnou. Také jsem přetřel kotvičky žlutou, vpodstatě je to jediné dobarvování jinou barvou na celém voze.

Popisy znající člověk však vytušil že jsem nepotiskl celou bočnici. Nepoužil jsem obtisk čar do černého pole který je na jednom ostrůvku laku spolu s přechodkami.

Myslím že z přiloženého obrázku je jasné proč. Přechodky by překrývali část schránek na tiskopisy, což nemají. Jestli je to chyba stavebnice nebo obtisku netuším, co ale vím jistě je že u dalšího stavěného vozu si na to dám pozor a vylisované schrány nahradím leptem usazeným o něco víš. Ono to aspoň bude pestřejší.

Vyřešil jsem to tak nějak napůl. Kompletní popisek je nalevo, vpravo je již vidět po rozdělení. Postupně jsem zkoušel různé kombinace jak popisy umístit aspoň trochu, ale moc se nedařilo.

Nakonec nejméně do očí bijící varianta vypadá takhle. Použity jsou jen čáry. Pokud mě paměť neklame, mají tyto čáry význam v rozlišování brzdového systému vozu podle mezinárodních úmluv (snad mě někdo v komentářích doplní), takže jsem je považoval za důležitější než přechodky.

Po potisknutí následovala vrstva lesklého laku, a pak už jen složit vůz dohromady. Je potřeba si dávat pozor co kam a jak. Závaží je vhodné jen tak položit do vybrání v podlaze a zaklapnout přes něj pojezd. Ten je ale potřeba mít správně orientovaný, tj. brzdová výzbroj vozu musí být na na straně čela B. Je to jednak zřetelné z návodu, tak i na obrázku zde. Hlavně se podle toho pak osazují přestavovače.

Po zaklapnutí, dorovnání závaží, a zakápnutí řídkým vteřiňákem v rozích. Zakápnul jsem i závaží, není to však nutné.

Zboku je na vůz krásný pohled. Pro leštěnkáře by tohle byl vrchol barevné úpravy. Jelikož je ale vidět že mám vůz opět na špejli, něco dává tušit že budu patinovat.

Povrchová úprava je až na patinu hotová. Ještě před patinou je ale třeba na vůz dosadit přestavovače.

Patinu jsem provedl ve dvou vrstvách. První vrstva bylo zaprášení hodně rozředěnou černou, někde víc, někde míň, nejvíc samozřejmě zevnitř.

Druhá vrstva je tvořená patinátory, a to jak rozmývanými vodou (něco jako práce s olejovkami, ale daleko rychlejší a pohodlnější), tak jako s prachem. Potom už následoval jen matný lak a vůz je skoro hotový.

Dosazené jsou zatím pouze dvojkolí, vlastní šikovností jsem si svoje kinematiky SDV někam uklidil, takže prostě nejsou. Každopádně komu by SDV kinematiky nevyhovovali, tak jdou zcela bez problémů použít i kinematiky Peho, možná by se vešly i ty s pružinkou, magnetické se ale vejdou dozajista.

Podlaha vozu vypadá opravdu dobře.

Poslední dobou strašně rád porovnávám stavebnice s modely od Tilliga.  Na posledních fotkách je vidět porovnání obou vozů, jejich zpracování, detailů, a dalších věcí. Nejde říct že by Tillig nebyl reálným vozem, své předloze odpovídá poměrně dobře, vozy ze zahraničí dodávané v roce 1965 tak skutečně vypadaly.

Ale popravdě, ač mám celkem 3 vozy od Tilligu, furt to není ten typický československý Es. Ten je na tomhle obrázku vlevo, a to mi nikdo nevymluví.

Co říct závěrem. Spolu s vozem MŽ (který je stejný ale přesto tak jiný díky konstrukci stavebnice) tvoří poměrně slušnou výplň díry na trhu, kterou sice plní Tillig, ale něčím co se nedožilo ani revoluce. Navíc vzhledem k modulovosti stavebnice je přislíbeno, že bude časem vůz upraven i na další konstrukční skupiny (12 a 13 lišící se především čely a podlahou). Stejně tak je přislíbeno, že nebude trvale dodáváno pouze jedno inventární číslo, obtisk obsahující toto číslo byl vyroben v určitém počtu, a až se tento objem obtisků rozprodá budou se tisknout nové. To je logické, ale SDV to chce dělat tak že co nová série obtisků, to nové inventární číslo, na tuto skutečnost by mělo být dokonce i uporozněno na krabičce. Takže rozhodně nebude hrozit, že by si někdo odnesl vůz s číslem které již má. Prostě SDV začalo s pravými modely, a asi to myslí vážně. My se můžeme už jen těšit co nás čeká dál.

Všechny stavebnice můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>