Chladící vůz od DK modelu po Rosťopišovsku

Už dávno tomu je, co zde tvrdou rukou vládly modely odpovídající výhradně V. nebo VI. epoše. Časem ale člověk zjistí, o kolik zajímavých vozidel se tím připraví a tak jsem začal postupně vytvářet “muzejní” soupravičku sestavenou z vozů typických pro naše předrevoluční a také dvakrát rozlehlejší dráhy.

Tentokrát to bude o lehce vytuňeném chlaďáku řady Ics. Všichni určitě kroutíte hlavou, že chladící vagon Ics je něco neznámého a nikdy jste o tom neslyšeli. Ale opak je pravdou, o tomhle voze už tu jednou článek byl. Jednalo se o vůz Ibops ze stavebnice DK model a z té také vychází můj vagonek. Klíčový problém je v tom, že díly stavebnice a vzhled sestaveného modelu odpovíají vozu řady L (tak byl označen v době dodání), později po přečíslování Ics (někdy se používalo ještě Icqs pro vozy vybavené topením), kdežto obtisk ve stavebnici je na vůz řady Lp, později Ibops. Dohromady to tvoří obrovský nesmysl, vozy Ibops byly určené na přepravu piva (tomu odpovídalo vybavení interiéru, ale vzhledové rozdíly jsou výrazné i zvenčí), ve vozech Ics se přepravovalo maso zavěšené na hácích pod stropem. Další rozdíl je také v provozním období, vozy Ics ukončily provoz po rozdělení ČSD, vozy Ibops pod ČD ještě nějaký čas jezdily.

Protože vagonek je podle mého soudu velice hezky zpracovaný a cena stavebnice není nijak drastická, rozhodl jsem se jednu pořídit. Dnes už se chladící vozy používají jen velmi vzácně (ČD mají ve stavu pouze jednu řadu – Ibbhps), dřív ale byly rozšířené podstatně víc. Proto nesmí “mrazák” chybět ani v mojí čtvrtiepošní soupravě. Opravit obtisky do podoby, jakou mají mít už nebude takový problém. Cíle stavby jsou tedy jasné: sestavit stavebnici, opravit případné rozdíly s vybranou předlohou a připravit obtiskovou sadu s odpovídajícím obsahem. Naštěstí se zadařilo a nějaké dobové fotky jsem vygooglil, takže bylo možné nakreslit obtisky takřka do posledního písmenka.

Stavebnice je balená v krabičce ze čtvrtky a jsou v ní poskládané následující komponenty. Krabička se mi moc líbí, díly stavebnice v ní moc nelítají a dá se později využít pro skladování hotového modelu, což je fajn.  Ke stavebnici dostanete jenom silně schematický návod (vlastně jen seznam dílů a náčrtek čela). Některé díly nejsou vůbec zobrazené, ale jejich pozice se dá odhadnout, nebo trefit podle fotek na internetu. Návod je ale něco, na čem by se dalo ještě výrazně zapracovat. V momentě, kdy si stavebnici koupí někdo jako já – tedy nepamětník těchhle vozů, vlastně ani neví jak má vůz vypadat a jak má být barevný. Poprat se s tím ale určitě dá.

Největším odlitkem je samotná skříň. Je odlitá poměrně masivně, takže vůz už nevyžaduje další dovážení. Master kastle byl evidentně tvořen leptem, takže všechny detaily jsou přesné a pravidelné.

Místa pro navrtávání otvorů jsou vyznačená vcelku pěkně (vlastně je to z tohohle hlediska skoro nejlepší stavebnice, jakou jsem kdy měl) a tak nehrozí, že někam ujedete. Otvory na střeše stačí vrtákem protáhnout jenom lehce, ale možná to ani není nutností.

Tady už je čelo navrtané. Vrtal jsem vrtáčkem 0,5 mm, to se ukázalo jako ideální průměr. Dírky jsou naznačeny opravdu pěkně a hlavně přesně, díly do sebe potom dokonale zapadnou. Po barevné úpravě se ukázala lehce křivá střecha (asi nebyl leptaný master dokonale naohýbaný), ale přežít se to dá. Navíc je to patrné jen z určitého úhlu pohledu

Podvozek je odlit z nějakého továrního modelu. To, že je už od výrobce probarvený na černo velice vítám. Nebude aspoň takový problém ho nastříkat a kdyby se náhodou někdy v provozu odloupla barva, nebude to postřehnutelné. Kdyby ještě skříň byla odlita z bílého matroše jako je to u cisteren SDV, to by byla teprve paráda.

Leptaný aršík z niklované mosazi. Na tomhle místě je potřeba zmínit, že lepty jsou opravdu luxusní a dokazují, že DK model je co se týče leptů alespoň pro mě opravdová špička na našem trhu. Sice nejsou vždycky nejdetailnější, ovšem z pohledu promyšlení vyjímání z aršíku, pevnosti, promyšlenosti stavby u mě vítězí na plné čáře. Tenhle plech má sílu 0,2 mm, vše je krásně čistě vyleptáno a sestavené lávky jsou celkem odolné.

Další sáček skrývá výlisek kulatých nárazníků (výlisek je pěkný, ale já ho nepoužiju, můj vagon bude mít už nárazníky “osekané”), odlitek větráčků na střechu vagonu a 0,3 mm lept stupaček a podpěr plošin.

V úplně nejposlednějším pytlíku je obtisk. Je sice krásně čistě vytištěn, ovšem patří na úplně jiný vůz. Předloze stavebnice neodpovídá ani jeden motiv, ani velikost černé tabule… Ke všemu je sada neuvěřitelně chudá, rozsahem je to taková “start” kategorie. Chladící vagony byly přitom popsané poměrně hodně.

Proto přišlo ke slovu googlení, pár hodin u kreslení a vznikla další obtisková sada “Rosťopiš edition”. První vznikla verze ve stavu po přečíslování, tento vzhled měly vozy od konce 60. let až do konce provozu, tedy celou IV. a možná začátek V. epochy. Do sady jsem chtěl nacpat vše co šlo a metoda tisku to umožňuje. Součástí jsou dvě volitelná čísla vozu s lehce odlišně rozházenými popisy, aby to v soupravě nevypadalo moc stejně.

Takhle to vypadá pohromadě. Pojezd jde vsadit do skříně vpodstatě hned, odlitky stačí začistit jenom lehce. Žádnou hromadu bordelu a oblaky prachu tady nečekejte.

Stavbu jsem započal přichystáním pojezdu. Jsou v něm připravené otvory pro zástavbu “vnitřních” leptaných kinematik DK, já ale použiju plastikové od SDV, takže jsem čelní plochy rámu zbavil rytých detailů a připravil rovná místa. Mezi vyznačené zarážky jse vlepil brzdové přestavovače. Ty je dobré neprohodit, dvojice desek patří vždy směrem do středu rámu.

Tím vpodstatě práce na pojezdu končí, jdeme se věnovat karoserii. Do rohu jsem vlepil madla (všechno je součást leptu, nic se nemusí ohýbat ze strun), na vyznačené plošky stupačky. Středové stupačky pod vrata jsem naohýbal a vsadil do navrtaných 1mm otvorů. Tyto otvory ale nejsou moc naznačené. Na vnitřních stěnách skříně jsou vyryté lehké drážky “vocaď-pocaď”, podle kterých poznáte kde stupačka končí. V těch místech jsem tedy do spodních ploch odlitku vrtnul dírky. Na čelch jsem taky odřezal původní podkladnice pod nárazníky, použiju ty plastové u nových nárazníků. Taky jsem na bocích odbrousil odlité schránky na dokumenty, použiju nové z přiloženého leptu.

Čelní můstky jsou pravou ozdobou tohohle vagonu. Jsou z jednoho kusu, zespodu doplněné podpěrami. Ohýbání plošinky bylo snadné, pomohl jsem si tím, že jsem určitou část dílu vždycky sevřel do šuplery a tak to bylo skoro jako bych měl ohýbačku na lepty. V tuhle chvíli jsem ještě plošinky ani jejich podpěry do karoserie nelepil, nechávám je vyndavací, aby bylo možné je později stříknout pohodlně čenou barvou. Aby stupačky (pod vraty i rohové pro posunovače) získaly nezničitelnou pevnost, ohyby jsem propájel. Stejně tak jsem dal trochu cínu do rohů čelní plošinky, aby držel ohyb čelního zábradlí. A samozřejmě jsem připájel i spodní výstuhy na roštíky plošinek. Díly je možné pájet vsazené do odlitku, když se pájí rychle, neuškodí to ani odlitku, ani lepeným spojům.

Na střechu přišly doplnit větráčky (začišťovat se nemusí, stačí odlomit od nálitku). To je všechno, jdeme do lakovny.

Vlastně to všechno není, na voze chybí kotvičky, dolepil jsem tedy do rohů nějaké, co mi zbyly. To je jediná věc, která mi v leptaném aršíku chyběla. Teď už ale můžeme opravdu lakovat. Napřed jsem celou karoserii vzal bílou. Vozy po přečíslování už také měly střechy natírané šedou, takže jsem našedil i svojí střechu. Je to mix černé a bílé a nějaké “autentické americké šedé” od oka.

Protože jsem doposud nepřilepil čelní můstky, můžu je vytáhnout ven a nastříkat zvlášť černou. Stupačky a rohová madla ale musím natřít ručně, tam se nedá jinak. Jde to ale celkem pohodlně. Horší je to s panty a zavíráním vrat, ty jsou vystouplé jen lehce a tak to chce při natírání dávat pozor.

Pojezd je přestříkán černě a ručně jsem domaloval desky přestavovačů s jejich páčkami. Prostřední páčka je žlutá, stejně jako kotvičky na skříni.

A sesazeno. Závaží nebylo třeba, tak jsem celky slepil. Na téhle fotce je taky konečně vidět netradičně  umístěná ruční brzda na jednu z plošinek.

A protože už máme nabarveno a nalakováno, na řadě jsou obtisky. Napřed jsem se poohlížel, jestli je nenabízí nějaký malovýrobce, ale kde nic, tu nic. Namaloval jsem tedy vlastní, 100% autentické, snadno nanesitelné, jedinečné a naprosto fantastické obtisky 🙂  Když už jsem se v tom vrtal, nakreslil jsem sadu pro III. i IV. epochu. Každé provedení má na výběr ze dvou čísel vozu, ale z jednoho aršíku jde obtisknout jen jeden vůz (kdo by oželel drobné nápisy, obtiskne dva).

Protože je sada tentokrát obsáhlejší a ne každý ví kde má jaký nápis být, udělal jsem i návod. je to vlastně bokorys skříně s rozmístěním. Na fotce je vidět jak se jednotlivé verze liší popisy, starší provedení má navíc bílou i střechu. Obtisky mimo bok jsou buď volitelné, nebo patří na čelo.

Zde je už porovnání s továrním obtiskem dodávaným výrobcem a tím mým.

Není třeba se bát aplikace. Aršík sice vypadá chaoticky, ale nápisy jsou rozmístěny tak, že jdou odstříhnout po větších kusech a nanese se tak víc popisů najednou. To práci významně urychlí a není potřeba si hlídat vzdálenosti jednotlivých motivů.

Na čelo přijde název udržovacích dílen a číslo vozu. Jsou sem také přetažené rohové žluté symboly označení brzdy. Všimnul jsem si taky, že stavebnice má na čele jeden prolis navíc (ten první odspoda, hned nad čelníkem), ale odstraňovat už ho nebudu.

Obtisky mám nanesené a zalakované. Vpodstatě všechny jsou čitelné pouhým okem, což jsem ani nečekal. Vagonek krásně oživily, rozhodně to vypadá líp než kdybych použil jenom to levé pole z originálního obtisku.

Jako poslední tradičně patina. Poslední dobou se olejovkám vyhýbám, ale tady není zbytí. Je to přesně ten případ, kde jsou olejovky nenahraditelné a tak jemného stínování a přechodů jinou cestou docílit nejde.

Celý vůz jsem napustil tradičním mixem sieny a umbry a hodně stíral. Přesto dost bordelu na modelu zůstalo. Krásně ho to ale přiblížilo stavu posledních provozních exemplářů téhle řady.

Jak si můžete všimnout, natřel jsem červeně ještě páku ruční przdy a držáčky koncovek. Taky jsem dolepil nárazníky od SDV a skříň je tak kompletní. Může se to zdát divné, ale na voze nejsou nějaké výrazné stékance rzi. Pouze je zaprášen skoro jednolitým nánosem rezavého prachu a drobné stékance jsou jenom pod bočními vraty a na střeše. Ty jsem udělal patinátorem.

Do pojezdu přišly umístit kinematiky SDV…

…a taky mosazné vložky do rozsoch. Když jsem totiž vůz položil na koleje, dvojkolí měla poměrně velkou boční vůli a vagon se celkem kolíbal. Proto jsem na vnitřní stranu rozsoch vlepil leptané vložky, které mi zbyly z Es od SDV. Bylo je třeba trochu ostříhat aby se vešly, ale jízdní vlastnosti to trochu zlepšilo. Nejspíš by pomohly dvojkolí s delší osou, ale ty se mi nechce shánět…

Model dostal závěrečný matný lak Lifecolor a pomocí patinátorů jsem jenom sem tam něco došmrdlal. Na fotkách vyadá patina celkem výrazná, ale naživo to tak agresivní není.

Jinak je ale definitivně hotovo. Mě se vagonek líbí a nejspíš ho časem doplním o další kousek, protože stavba je velice pohodová a přitom výsledek není jenom “pitomá krabice”.

Chladící vozy vůbec jsou taková lákavá zvláštnost. Nevím jestli je to těmi můstky na čelech nebo pro nákladní vozy neobvyklou bílou barvou, nebo specifickou světlou patinou… Rozhodně je to ale něco, co jsem prostě musel mít a nákupu stavebnice jsem ani na chvilku nelitoval. Časem ještě plánuji přestavbu čtyřosé varianty La z modelu BTTB, to bude také jistě zajímavý kousek.

Na závěr přichází obvyklá pochvala výrobce, protože tohle je rozhodně kvalitně zpracovaná a přiměřeně jednoduchá stavebnice. Škoda toho přehmatu s obtisky, nějak si ani nedovadu představit jak k němu došlo, ale mě už je to fuk.

Obtisky můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>