Es ze stavebnice SDV – konečně pořádný uhlák?

Ač mi tato stavebnice přistála na stole hned v týdnu jejího uvedení na trh, z důvodu nedostatku času jsem se jí nemohl naplno celou zimu věnovat, a tak na její dokončení došlo až nyní.

Ale důležité je to, že stavebnice existuje, prodává se, není to tedy žádná fata morgana, jako poslední dobou u některých výrobců zažíváme, a dá se z ní postavit parádní vagón – tedy snad?! Tak se na to podíváme…

Vůz přichází opět ve fešné a pevné krabičce jako cisterny Zekks. Sluší se zmínit (což je mimochodem uvedeno v návodu), že tyto vozy vlastnilo i DR (později DB) a tak je možno je spatřit i s logy DB. Ostatně na eshopu SDV, kde je možno model přímo zakoupit, máte na výběr několik variant a další budou do budoucna přibývat.

V krabičce je to v pytli.

Taky si myslíte, že je vaše stavebnice na dvě věci? Tak naše je na dva pytle.

Obsáhlý návod… bude o něm dále pochvalná řeč 🙂

A detailní nákres. Myslím, že návodem se řadí stavebnice k tomu nejlepšímu, co lze u nás v rámci návodů sehnat!

Já jsem si to nasypal pro přehled do jednoho pytle, takže to z něj na následující fotce začnu vybalovat.

Stavebnice obsahuje lepty a obtisky.

Na obtisky se podíváme zvětšeně – tyto jsou ve verzi ČD a jsou sítotiskové, takže by měly být kvaltině udělané. Už na první pohled jsou krásně ostré a obsahují tak akorát popisků. Když už bych na nich měl něco najít, tak to, že jsou hodně náhodně rozstrkané a blízko sebe. Osobně mám radší obtisky, které tvoří určité “bloky” a shodné motivy na obě strany jsou vždy u sebe, takže člověk tak nějak ví, kde má stříhat. Navíc se mezi takto usázenými obtisky špatně manévruje nůžkami.

V ceně jsou opět (jako vždy u SDV) kinematiky se spřáhly Tillig. Nemám rád, když lidi nadávají na “vysokou cenu” modelů SDV, protože tyto nářky prostě nechápu. Za 275 Kč je to dle mě luxusní nabídka, když vezmu vpotaz, že stavebnice obsahuje vše, co potřebujete. Když půjdete do krámu, koupíte za 170 stavebnici (která vám přijde cenově “v pohodě”), za 36 Kč kola, za 120 Peho kinematiky a za 34 Kč spřáhla (nedejbože ještě za 30 Kč obtisky zvlášť), tak stále věříte, že vás ta stavebnice na části vyšla opravdu výhodněji? Kdo nepoužívá SDV kinematiky, stačí je předat za úplatu někomu, kdo je používá…

A tady je konečně to, na co se tu čeká nejvíce – díly stavebnice samotné. Jak vidno, je jich opravdu jen pár – a to je myslím dobře. Stavebnice je hodně jednoduchá a zvládne jí postavit i osmiletý začátečník (já jí složil, takže o tom nepochybuji). Všechno (až na závaží – logicky) je lisováno z pořádného “modelářského” plastu, jak uvidíte dále…

Bočnice mají strukturu nejen zvenku, ale i zevnitř (což ještě dnes stále není vždy samozřejmostí).

Jsou lisovány ve fešné červenohnědé, vpodstatě kdo to má “na zkoušku” nebo není tak zdatný (nebo se mu prostě nechce), nemusí model ani stříkat a stačí rovnou obtiskovat. Barva plastu se trefila na výbornou.

Kritizovaným prvkem jsou nálisky na profilech zvenku. Ano, je to pravda, jsou opravdu tam. Je jich 8 na každé straně. Je to něco, s čím se budeme muset naučit žít. Ale, nezlobte se na mě, jestli z toho někdo nespí, protože když to dá více jak 20 cm od očí, tak to vidí, tak je cvok 🙂

Po začištění pochybuji, že si toho někdo všimne, pokud mu to neukážete pod lupou nebo pod makrofotkou – tu makrofotku uvádím schválně, protože na k-reportu jsem viděl fotku (fotka pěkná, to ne že ne), kde to bylo vidět, ale ta fotka byla opravdu hodně makro – a hned se začalo s kritikou, že je to šíleně vidět. Někteří modeláři-teoretici by se nad sebou měli opravdu zamyslet, než vypustí z pusy něco o tvorbě ostatních.

To samé z druhé strany. Ty výstupky by tak nevadily, vadí spíš ty “kužely” kolem profilu, které už se budou opravdu špatně odstraňovat.

Ale z této vzdálenosti už to skoro vidět není, že?

Pohled na schránku. Je trochu placatá, ale je.

Velmi nepříjemné jsou všudypřítomné blanky na okrajích dílů. Nezabere to sice moc času a stačí to párkrát přejet nožíkem, ale je to dost otravné. V tomto směru by se mohli u SDV soustředit na lepší kvalitu výlisků, podobné problémy jsem zaznamenal jeden čas i u kinematik, jindy to bylo v pořádku, takže je to evidentně tím, jakou mají při lisování náladu.

Tato nenápadná ohraničená z vnitřní strany bočnice tvoří zámky pro umístění sousedních dílů, což považuji za velmi vítané zpestření, které velmi ulehčuje stavbu.

Čela jsou zřejmě stejná, ale dobrá zpráva je, že v SDV připravují odlišná čela pro vytvoření různých verzí vozů Es z České Lípy.

Vnitřní strana má také lehkou strukturu. Otvory pro nárazníky budou schované pod podlahou.

Další výtka se nesla na uhlí, tak se na něj rychle mrkneme. Na první pohled je to jasné. Je to uhlí z plastu. Ano, SDV si dovolilo vyrobit uhlí z plastu, které nevypadá jako skutečné uhlí, ale jako uhlí z plastu. To je tedy drzost 🙂

Ano, zblízka to možná vypadá trochu jako čedič, ale z té pozitivní strany – když to správně barevně upravíte, máte z toho řepu. A ač se okem snažím, jak se snažím, tak mi to prostě i při blízkém pohledu běžným okem stále přijde jako uhlí – opět problém expertů přes makrofotky.

Zespodu jsou jen nožičky, takže pod náklad můžete schovat kubánské utečence, peníze, nebo závaží. Pomocí nožiček lze i snadno upravit výšku nákladu – buďto je finkout, nebo naopak podlepit.

A z dálky to pořád vypadá kupodivu jako uhlí. Je potřeba to brát jako základní variantu. Kdo si netroufne, má náklad (a představte si, další drzost) v ceně vozu, kdo si troufne, barevně náklad upraví, kdo si troufne víc, použije ho jako základ a posype něčím novým, ještě odvážnější modelář nasype napevno do vozu něco svého, a největší hustoles (zhruba na úrovni Arnolda Švarc&Negra) udělá vlastní vyndavací a zastamdací náklad.

Podlaha vypadá pěkně – prostě dřevěná.

Má po stranách opět nepravidelné blanky, které je bezpodmínečně nutné odstranit, jinak budou vadit při sestavování vozu.

Samozřejmě čeká na barevnou úpravu. Usazení prken je správně nepravidelné, takže některá prkna vypadají jinak silná než ostatní, což zlepšuje výsledný efekt (je to vidět lépe na nastříkaném modelu).

Pryč musí ze spodní strany nálitky – viz kulaté uřezané výstupky.

A řádně začištěné hrany – doporučuji zkusit nasucho s bočnicí, protože uprostřed je podlaha trochu širší kvůli vratům bočnice, tak ať si zase neuberete materiálu zbytečně moc.

Z čeho jsem nebyl moc chytrý byla hrana na vršku boků korby – má tam být? Nemá tam být? Jelikož byla dost výrazná, přišlo mi až podezřelé, že by měla jít pryč, ale nakonec to tak je správně – pryč s ní. Na spodním dílu hrana je, na horním už ne.

Nějaké zbytky nepotřebného plastu jsou i na rámu – pozor na ně, je potřeba vše odstranit. Jednak jsou tam zbytky po lití do formy, jednak jsou tam estetické blanky (ty samozřejmě tolik nepřekáží).

Boční díly rámu, opět je třeba důkladně začistit. Jak už jsem říkal, v zásadě to ničemu nevadí, ale očišťovat všechny díly je otrava běžná spíše u polyuretanových stavebnic.

Na boku jsou “distanční výstupky” – ty tam naopak musí zůstat, zajistí, aby byl pojezd vystředěný vůči skříni. Chce to občas opravdu přemýšlet, co musí pryč a co naopak musí zůstat.

A po začištění všech dílů korby jsem se pustil do sestavení – přes hranu stolu pro zachování pravoúhlosti jsem začal lepit jednotlivé díly k sobě. Lepím obyčejným lepidlem na plastikové modely, funguje krásně jak jsme u plastikových stavebnic zvyklí.

Jde to překvapivě snadno, je myšleno na správné usazení vůči sobě, takže stačí potřít lepidlem a plácnout k sobě. Ověřením je, že podlaha jde bez většího odporu vložit – to je důležité, pokud to nejde, je potřeba ještě trochu ubrat z podlahy.

Všechny 4 bočnice jsou u sebe za 2 minuty. Jediné, co je potřeba pohlídat, je, aby vrchní hrana byla na stejné úrovni u všech dílů – to se zajistí například zatlačením všech čtyř dílů vůči rovné podložce.

A pokud jste přípravě věnovali trochu péče, jde teď zespodu (pozor, nervat svrchu!) vsadit celkem bez odporu podlaha, ale přitom samovolně nevypadává. Pokud tomu tak je, je možno jí zespodu zalít lepidlem a nechat proschnout.

Je vidět opatlání lepidlem, mám lepidlo Tamiya se štětečkem, kde je lepidlo řídké a krásně zateče do spár a přitom se dá štětečkem setřít z povrchu.

A kdo má chuť (já měl), může vlepit už i rám s rozsochami. Nebo může tuto část slepit zvlášť a osadit až po stříkání. Ale zkusmo určitě doporučuji vložit, zda vše pasuje (mělo by).

U čeho jsem se nazlobil, byla dvojkolí. Ve stavebnici jsou plastová, to je fajn, ale mají tak brutální nálitky, že očistit je do kulatého tvaru je téměř nadliský výkon.

Plast je navíc v tomto případě měkčí a tak z toho vzniká takový pižlanec.

Nakonec se mi povedlo dvojkolí tak nějak obrousit, že fungují, ale ten původní nálitek byl opravdu “až moc”. Ale pro seriózní ježdění bude mít stejně smysl se poohlédnout zřejmě po kovových. Originál Es11 má mít 7,7 mm, ale stavebnice je s ohledem i na ostatní konstrukční skupiny, které by měly být dostupné postupně, dělána na 8,0 mm, takže doporučení je dát kovová 8,0 mm, ať máte všechny vozy stejně vysoko.

A pokud se operace s koly zdaříla, dvojkolí lze teď krásně vsadit dovnitř a dokonce se i otáčí 🙂

Tím je hrubá stavba kompletní.

Byla to opravdu rychlovka, všechno se dá usadit jen jedním způsobem, takže nemůžou vzniknout problémy typu “jééé tady jsem to nalepil o milimetr vedle” a tak je zaručeno, že bude vůz na kolejích vypadat souměrně.

Zkušební osazení uhlí do vozu. Uhlí jde vsadit krásně volně, ale přitom ve voze neplave.

Osazeny nárazníky SDV. Nárazníky jsem dovnitř vlepil.

Obyčejným skalpelem jsem seřízl již zmiňované výčnělky na bočních výtzuhách. Už teď není skoro poznat, že tam něco bylo. Takže bych to opravdu tak tragicky neviděl.

Pohled dovnitř prozrazuje, že nebude žádno ostuda vůz provozovat ani bez nákladu.

Takže jsem se mohl vrhnout na lepty. Všechna madla jsou v leptu obsažena, takže je třeba pro ně jen předvrtat díry.

Některé díry jsou naznačeny, i když bohužel jako výstupky, takže je třeba je buďto nejprve odříznout nebo odfrézovat vrtákem a pak navrtat. Snadno projede člověk skrz do vnitřku korby, chce to opatrně. Pro madla na bocích skříně (ta dlouhá) nejsou otvory naznačeny a chce to vzít odhadem nebo vlastním měřením. Pomůcka je ta, že horní otvor je cca 1 mm pod zešikmením na vršku skříně a spodní otvor na úrovni spodní hrany výklopného čela.

Jedna strana je na lepty bohatší, stejně jako v reálu. Stačí pečlivě následovat návod, popsané je to dobře.

Přestavovače.

A kotvičky.

Madla pod nárazníky.

A celý vůz osazený lepty. Vypadá hned o mnoho lépe.

Vůz po lehké základovce a leteckém dnu, kdy mi při stříkání základovkou upadl z balkónu na chodník. Kromě pár menších defektů (ztracený nárazník a madlo atp) přežil bez větší újmy, holt zřejmě slušnej oddíl.

Pak už jsem se mohl vrhnout na nástřik.

Nejprve jsem vzal černou pojezd (protože ho mám napevno přilepený). Že jsem trochu zasvinil i bočnice vůbec nevadí, poslouží to jako podklad pro patinaci, kdy červenohnědá chytne tmavší odstín na místech, které předtím byly černé.

Poté už normální červenohnědá.

Vypadá to nadějně, na spodku korby je trochu vidět to ztmavení černým podkladem.

Tady jsem pro vás udělal porovnání uhlí – originál Tillig, který je asi o 1 mm užší i kratší.

A teď SDV uhlí. Nepřijde mi tak špatné, naopak se mi zdá v porovnání možná lepší než to Tillig. Taky je tomu Tilligovu už pěkných pár desítek let… Zatímco tohle je pěkně čerstvě vykutané uhlí.

Nanášení obtisků je otázkou chvíle.

Nanáší se velmi dobře, jsou krásně čitelné a i v návodu je detailní umístění jednotlivých popisů uvedeno, takže za obtisky celkově velká pochvala (snad krom toho, co jsem již zmiňoval, že se to trochu nešikovně vystřihuje).

Teď už to vypadá opravdu jako ten správný vůz, co říkáte? Obtisků je tak akorát, takže za mě spokojenost.

Minutová patina pomocí stříkací pistole, matný lak a za chvíli je hotovo.

To samé na čelech.

Druhá strana s více lepty na čele.

Vnitřek jsem pořádně zaprášil “jako od uhlí”.

To celé jen pistolí.

Uhlí jsem přestříkal matnou černou a trochu rzí, určitě to pomohlo.

Šlo by ještě doladit patinátory, ale ve skutečnosti se to leskne méně než na fotce.

A stačí jen vložit uhlí zpět do vozu a užívat si hotového uhláku.

Tohle je prostě povedená stavebnice. Má nějaké chybky, které jsou občas zbytečné, občas vycházejí z dnešní všeobecné snahy “to rychle vysypat mezi kaštany za málo peněz” (jak by řekl marketingový specialista “s ohledem na cenovou citlivost trhu”), ale stále se jedná o špičkovou stavebnici, která /konečně/ navazuje na odkaz LPH – je to snadné, cenově přijatelné, vypadá to dobře, staví se to rychle a dají se toho na kolejištích využít desítky.

Což je taky podstatná záležitost – vozy typu “prototyp sypáku” jsou sice krásné a nikdo je nedělá, ale technologicky sebevražedné a finančně v této technologii nerentabilní – od toho stále máme a budeme mít polyuretan a lepty. To je třeba si uvědomit při lamentování, že se stále vyrábějí ty samé vozy znovu.

Staví se to dobře a za ty peníze to rozhodně stojí.

Takže ANO, konečně pořádný uhlák!

Všechny stavebnice můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>