Klingenberg trochu jinak
Stavebnici nádražní budovy Klingenberg-Colmnitz od Auhagenu asi většina z vás zná. Chci zde vyvrátit častý názor, že by se z německých stavebnic dalo postavit vždy jen to, k čemu jsou určeny. Rozhodl jsem se totiž stavebnici využít pro stavbu ve stylu budov Společnosti státní dráhy, takový pokus o někdejší podobu Moravského Krumlova.
Při stavbě jsem vycházel jen z fotografií současné a nedávné podoby nádraží a ze snímků jiných budov StEG na trati z Hevlína (Vídně) do Brna. Ale protože jsou mezi námi kolegové, kteří tuto trať mají do detailu nastudovanou, byla by ode mne nehorázná drzost chtít svoje dílo s nimi jakkoliv srovnávat. Je to jen taková líbivá variace na dané téma, příště se polepším, slibuju 🙂
Po tomto úvodu se můžeme vrhnout do díla. Auhagenovská stavebnice se mi hodila svojí přibližnou podobou a tím, že díly stačí jen zmenšovat, ne nastavovat. Zbytek už je otázka šikovnosti a trpělivosti (to hlavně).
Nejprve jsem si rozvrhnul díly.
Na nich jsem vyznačil, kde se bude řezat. Pro zamýšlený účel bylo potřeba zachovat v každém postranním křídle jen tři okenní osy a středový štít snížit, aby nepřesahoval nad úroveň křídel. Pozor na nepřesné rozměry originálu, raději si vše předem přiložte, přeměřte, srovnejte – například výšky dílů byly dost různé.
Po zapuštění středového traktu se sníží výška hřebene – proto jsem snížil i boční štíty jejich zúžením o šířku okna (stejně tam žádná nezbudou, tak co). Současně jsem štíty zbavil většiny ozdob a nechal jen jednu vodorovnou římsu. Vnitřní díly stavby ve tvaru obráceného U, tvořící boky středového traktu, je potřeba zúžit také, o stejnou hodnotu.
Takto vypadají díly po hrubých úpravách. Malá okénka pod střechou jsem zatmelil, je potřeba jen nově vyvrtat vždy jedno kulaté okno ve vrcholu štítu. Vodorovná čára na spodním soklu značí úroveň vnitřní podlahy, předpokládám totiž, že se stavba zapustí do terénu – kdo stavíte budovy na rovinu, seberte všechny díly ze spodní strany o 4 mm.
V patře se musí vybrousit všechna okna, aby měla oblou horní stranu. A můžeme začít sestavovat – pro zaručení kolmosti jsem si z Lega, které jsem dočasně zabavil synkovi, složil šablonu ve tvaru koutu, vyložil ji mikrotenovým sáčkem a mohl se pustit do stavby. Lepil jsem lepidlem na plastikové modely, a znovu připomínám nutnost kontroly sesazení, je lepší styky přebrousit, ušetříte si tak práci s tmelením. Plochu štítových zdí, kde jsem odbrušoval pilastry, jsem ve dvou dílech přelepil tenkou PVC destičkou (Evergreen 0,13 mm).
Toto je výsledek – tři trakty, každý se svojí částí podstavy.
Části můžeme slepit (pozor na rovinnost!) a už to vypadá jako barák.
Co by to byl za barák bez střechy! Tu původní jsem ale nepoužil, je v ní příprava pro vikýře a rozměrově nesedí. Koupil jsem proto plastovou imitaci krytiny a střechu zhotovil celou nově. Většina těchto budov má střechu šedou eternitovou, já se ale rozhodl pro klasické pálené tašky s hřebenáči (vše Auhagen – střecha 52425, hřebenáče 48649).
Komíny jsou použité původní, jen ty vnitřní, dvouděrové, jsou získány slepením dvou jednoduchých (lehce zabroušených) k sobě. Pozor je potřeba dát jen na návaznost cihel. Poloha komínů je vidět nejlépe na leteckých fotografiích, krajní jsou na osu, středové na osu jedním otvorem, viz obrázek níže.
Doplnil jsem také štítové desky pro zakončení krytiny (PVC destička 0,25) a pro větší věrnost jsem styk dílů probrousil pilníkem a vlepil do něj žlábek z destičky 0,13, který má představovat plechový žlab jako ve skutečnosti.
V tuto chvíli jsem budovu natřel. Stěny bílou, lehce lomenou, původně cihlové prvky umbrou (Moravské Bránice mají cihly taky přetřené nahnědo, takže to není ostuda). Na obrázku jsou už i vložené špalety oken a dveří. Přijela se na ně podívat delegace z Rakouska.
Stavba už vypadá hotová, opak je ale pravdou. Musíme si připravit okna a dveře. Z dílů ve stavebnici ale nevyjdeme, musíme si od Auhagenu koupit sadu 48648 – Okna, ostění, dveře. Budeme totiž všude dávat oblé špalety a do nich hranatá okna. Proč? Podívejte se na obrázek skutečné budovy. Okna jsou ve skutečnosti dělená na čtyři tabulky, v přízemí symetricky a v patře je vodorovná příčka přibližně v horní třetině či čtvrtině.
Žádný problém. Vezmeme okna, ostrým skalpelem čistě vyřežeme nepotřebné příčky…
Už jste donadávali? Tak můžeme natírat, budeme potřebovat pevnou ruku. Základ bílou, pak vše bílým lakem, pak hnědou vnější plochy ostění, dále vnější obvod a přední plochy rámů oken a jejich vodorovné příčky. Pak zas bílou opravit, co jsme po… ehm, přetřeli.
Dveře jsou sice jen hnědé, ale pro změnu jsem je upravil na výšku, aby se svojí výškou dostaly po rovinu vnitřní podlahy, která bude 6 mm od spodní hrany budovy. Nařezal jsem je vodorovně na díly, nechal jen vrch, střed a spodní okraj, postup vidíte na obrázku. Složit, natřít, zasklít, napatinovat. Není to dokonalé, ale chlap projde.
Kdo si chce vyhrát s interiérem, má nyní nejlepší příležitost – vpředu odleva dopravní kancelář, pokladna, hala, čekárna, kumbál. V zadní řadě služební místnost, úschovna zavazadel, WC muži, vstup z ulice, WC ženy, schodiště do patra, sklad. Rozložení místností takto neodpovídá skutečnosti, ale vypadá uvěřitelně 🙂
Horní patro taky – tady jsou byty, interiér dělám jen tam, kde se bude svítit. Přízemí i patro je vždy ze tří částí na balzových destičkách, aby je bylo možno po sejmutí střechy vsunout dovnitř.
Osvětlení zajišťují malé teple bílé LED, lepené přímo na balsové destičky patra, vývody jsou vytaženy do středové chodby nebo do místností, kde se nesvítí.
Všechny LED jsou zapojeny jednotlivě přes svoje odpory, můžu tak zvolit intenzitu v každé místnosti samostatně a do budoucna mi to umožní řešit dělené rozsvěcení podle denní doby. Rozvodná destička z kousku univerzálního cuprextitu je umístěná na půdě (střecha je snímatelná, drží ji dva magnety na koncích).
No a je to. Vlepil jsem ostění oken, do nich zasklená okna, díly opatřil lehkou patinou (zavlhlý sokl, šedohnědý prach v koutech oken a říms, zašlá střecha). Používám akrylové LifeColorky a pro tyto účely jsem si oblíbil jejich washe, rozšířené v leteckém modelářství. Budovu jsem vsadil do panelu, okolo z kartónu vyrobil dlaždice a část chodníku (nátěr Polákovým betonem, do vlhkého kartonu vymačkat nožem drážky, po zaschnutí napustit špinavou vodou z barev), do dveří vsunul lehce sešlapaný kartonový, pardon, kamenný schod a nádraží slavnostně otevřel cestující veřejnosti.
Ještě jeden mírně křivý letecký záběr střechy kvůli detailům, lépe vystihující její barvu. Oplechování okolo komínů je z navlhčeného ubrousku, jen lehce přilakovaného matným lakem, následně napatinovaného.
Pohled od kolejí ukazuje kromě pana výpravčího i zapojení plochy před budovou.
I když výsledkem není přesný model existující stavby, nádraží obsahuje mnoho známých prvků ze skutečnosti a věřím, že v mojí fiktivní stanici, která se “dožila” šesté epochy, skvěle poslouží. Jen zvolit vhodný název.
Cena materiálu včetně dokupovaných sad se vešla do 800 Kč včetně osvětlení, přitom dost dílů zbude na další použití. Proporce stavby sice nejsou přesné, ale pořád si myslím, že je lépe použít na kolejišti toto, než Klingenberg bez úprav, který by se dal akceptovat pro některé lokality na severu. Stavebnici tohoto typu budovy (II. kategorie StEG) navíc chystají do výroby Šikulové, takže do budoucna je tu šance na snazší cestu k cíli. Musím ale říct, že i tato porce modelaření měla něco do sebe.
Co dodat,nemá to chybu,jako pokaždé 🙂
Super, připadám si jak v Krumlově na nádraží 🙂
Kolego Zlámalíku
nemá to chybu je vidět že zlaté české ručičky si dovedou poradit
se vším, moc se vám to podařilo a sedí to do vašeho diorámu.
Kolegové šikulové když budou něco takového vyrábět by si měli uvědomit,
že karton není plast, a podle toho i zvažovat ceny svých výrobků.
milan L: presne tak ako pises, papier je papier a cena je tam brutalna, cenu by veru mohli fakt znizit, dat za papier viac ako za plast je fakt sila, a argument ze drahy je stroj co to vypaluje, museli to naprojektovat a neviem co mozem okaslat.
Šikulové držej cenovej standard za vysoce předpracovaný stavebnice dělaný laserem. Místní konkurence je víc “dodo” a levnější je jen nepatrně. Že je to pro někoho moc, to je jinej problém. Každej si může vybrat, co a za kolik si koupí – a jak rychle bude stavět. Papundekl a dřevo mi na stavby staršího typu připadají daleko vhodnější, než plast. O spolupráci s výrobcem ani nemluvim…
Tohle je ovšem povedenej kousek, o tom není pochyb. Podle stejného schématu by šly upravit některé další stavby ve stylu krušnohorských drah, což je ostatně zmíněno i v textu, bylo by to ale náročnější o úpravy fasády, základ je většinou v cihle, zatímco předlohy mají ještě omítku.
pantany, Milan L: Já tedy čučím, jaká nenávist se tady rozpoutala. Cenu Šikulů bych určitě nenapadal – Střelec to vystihl přesně: cena odpovídá úrovni zpracování. Jak chcete slušně (při stejné úrovni detailů, jako jsou na vozech) udělat bosáže, cihelná nároží a klenby – jako příklad vezměme třeba budovy na trati přes Telč a Jihlavu – nehledě na pracnost? A pantanyho silácké “môžem okašlať” chci vidět v situaci, kdy to dostane za úkol udělat a bude pak chtít mzdu… Ono to není ani hned, ani zadarmo.
Já bych pro další stavby volil laser, a nevím, co máte proti kartónu – až se to nastříká, nikdo to nepoznáte. Nebo máte pocit, že kdyby to byl laserovaný plast, že by to bylo hodno té ceny?
Jinak ale díky za pochvalné komentáře…
To Zlámalík
Asi jste mě nepochopil já nemám nic proti stavebnicim od Šikulů,ba
naopak výrobky jsou velmi podařené a dobře zpracované, právě proto
aby byli lepší než konkurence tak prodej se odráží od ceny (čím víc
prodám tím dřív se mi vrátí náklady na výrobu).Každý si určitě koupí
kvalitní český výrobek než platovou stavebnici.
Sorry, já jsem měl z vašeho komentáře pocit, že by měli razantně slevit. Ale já je nezastupuju, tak to nechme na jejich obchodnickém umu 🙂
Opět nádherná práce.
Karton nebo plast neřeším – beru to, co se mi líbí a dá se použít na ČSD 60. – 70. let. Jsem rád, že TTčkových věcí příbývá.
Provedení přestavby stavebnice se mě líbí, kolegu modeláře chválím.
K ceně stavebnic od Šikulů mám asi toto, nejjednodušší je si nějakou stavebnici namalovat a nechat si ji vylaserovat. Při laserování se platí za délku řezu a potřebný výkon laseru. Maloval jsme jednu menší staniční budovu 14/H a dostal jsem se při podobném rozsahovém zporacování jako má jejich 16/H na 0,8 násobek ceny jejich stavebnice 16/H. Přitom na 14/H je asi polovina délky řezu oproti 16/H, poloviční počet oken, atd. Takže suma sumárum jsem při zadání jednoho výpaliu byl na ceně o cca. 40% vyšší než Šikulové.
Ale jak říkám, každý ať si to vyzkouší, dnes jsou tyhle technologie dobře dostupné a programy potřebné k tv orbě se také dají z internetu stáhnout.
Přesně jak říkáš, ať si to každej zkusí a uvidí, že to není jen tak. Ještě k tomu si připočítej barvení atd. a myslím, že jsou pořád kvalitativně nadstandard a cenově když ne pod tak min. v rovině. Za mě ve stručnosti, jsem rád, že taková firma u nás vznikla a už mám další objednané stavebnice. Teď je na řadě ten Batelov, tak už se těším.
Modelařinou nádraží a pod. se zabývá celá naše rodina hezkou řádku let. Dědí se to po generacích. To, co přinesli na trh Šikulové, opravdu smekám. je to něco neuvěřitelného, že se v tétom uspěchané době najdou ještě zlaté české ručičky, hlava plná nápadů a realizace. A pokud “pantany” tomu rozumí jako koza petrželi, ať předvede, co naši bývalí bratia dokážou. Ať předvede firmu konkurence schopnou z jeho kraje a můžeme polemizovat dále. Jinak je škoda času na jeho příspěvky.
Marcísek