Brejlovec ze stavebnice DK-model
Tento článek vznikl po prohlídce archívu mých fotografií jen jako taková nostalgie nad začátky mého stavění železničních vozidel z leptaných stavebnic. Tento stroj vznikl ještě v době, kdy na trhu nebyl žádný ze současných tří výrobců těchto lokomotiv. Přílohou stavebnice byly samozřejmě řadové tabulky pro verzi ČSD a ČD, obtisky a návod. Lept byl upevněn na kartonové čtvrtce, aby nedošlo k jeho nechtěnému poškození.
Vyjmul jsem z planžety nejprve díly na sestavení rámu, bočnic a výztužné vnitřní oblouky. Začistil jsem otřepy, nasucho sestavil a nakonec sletoval.
Hned jsem dvířka žaluzií osadil kličkami, dokud na jejich přiletování bylo dost místa.
Dalším krokem bylo sestavení a přiletování čelních výztuh, potom sesazení bočního kanálu žebříku, dále čela rámu.
Potom následovaly díly na stanoviště strojvedoucího, včetně bočních i podokenních madel.
Celé sestavy jsem následně usadil na čelní výztuhy, přiletoval, potom jsem přisadil čelní břicha a na spojích důkladně proletoval.
Potom jsem přebytečný cín obrousil a začistil i plochy břich.
Dále jsem vytvaroval střešní části nad stanovišti strojvedoucího.
Po proletování to moc vábně nevypadalo, ale po zabroušení už to bylo lepší.
Dalším krokem byla kompletace prostředních dílů střechy, na jedné straně plná, na druhé s otvory pro větráky, pak už zbyly jen střední podstřešní žaluzie a střední díl střechy s výfuky.
Ještě nějaké ty drobné díly, madla, střešní háčky, víka, plošky pod nárazníky a tažné háky, střešní lišty.
Samostatným „dílkem“ byl chladič oleje, ten nebyl součástí stavebnice, pouze jeho bočnice. Na jeho výrobu je nejlépe prostudovat fotodokumentaci a pak se do jeho výroby pustit. Použil jsem drát o průměru 0,4 mm a na něj jsem postupně namotával drátky o průměru 0,15 mm. Celé jsem to slepil už přímo na střeše gelovým vteřinovým lepidlem.
Ještě jsem také nalepil gelovkou krycí lišty přes spoje skříně. Myslím že jedinou nevýhodou jsou žebříčky napevno spojené s rámem, protože dost trpí při stavbě, nakonec mi nějaký i ulítl a musel jsem je vyztužit drátky, aby už znovu neupadly. Karoserii jsem odložil a pustil se do výroby pojezdu.
Po dřívějších zkušenostech s využitím rámu pojezdu, zbrousil jsem zase tento rám z rozebrané V100, až lehce zapadl do rámu skříně. Ještě jsem vypiloval zářezy pro žebříky a závěsky. Pak jsem ho rozřízl, a na prodloužené spojení použil měděné hranolky. Rozměřil a provrtal jsem je, do rámu jsem vyřízl závity M2 a sešrouboval jsem rám. Vzniklý otvor jsem zaslepil destičkou z mosazného plechu tl. 2 mm, přibrousil jsem plastový domek uložení motoru, zkompletoval. Nádrž jsem měl již připravenou, vyplněnou olověným plechem. Zabrousil jsem horní plochu a jednoduše přilepil gelovým vteřinovým lepidlem, mohu říct, že drží skvěle, když jsem stroj zkusmo několikrát rozebíral, tahal jsem za nádrž a stále drží.
Pak jsem z mosazné kulatinky průměru 4,5 mm vyrobil ve vrtačce vzduchové nádrže, ze zbytků leptů vyrobil zase obruče, pak to celé slepil gelovkou a přilepil na rám. Dále jsem zkompletoval masky podvozků, z původních krytů ty plastové odřezal, přilepil nové, vše nastříkal základovkou a potom tmavou šedou. Sestavil jsem celý pojezd z V100 včetně kinematik bez spřáhlových šachet, jeden kardan jsem prodloužil mosaznou trubičkou. Pojezd jsem odzkoušel, vše bez problémů.
Sestavil jsem čelní osvětlení, k tomu byla použita původní DPS z V100, stroj svítí při jízdě vpřed bílými SMD ledkami, zadní světla jsou červená, na střešní světlomet je použita vysoce svítivá ledka o prům. 3 mm. Mezitím jsem ještě nastříkal skříň barevnou kombinací červená skříň se žlutým pruhem dokola, šedá střecha.
Doplnil jsem všechny štítky a řadové tabulky v provedení ČSD včetně log tzv. „stadiony“ a na čala hvězdy, přestříkl bezbarvým matným lakem. Zvýraznil jsem bílou barvou „brejle“ , osadil nárazníky a ještě jednou přestříkl. Pak už stačilo jen zasklít okna a otvory pro světla, zkompletovat s pojezdem, odzkoušet. Potom jsem ještě doplnil okna stroje stěrači, přidal trubky zvukové výstrahy a podobně jako u zamračené vyrobil plíšky do kinematik, zalepil je a k nim přilepil nová spřáhla. Taky jsem doplnil spojovací hadice.
Stroj mohl nastoupit do služby.
zrovna jsem přemýšlel, jestli při ceně, za kterou se dá dnes sehnat brejlovec, ho ještě budu vyrábět.. (: asi ne, přestože je to pro mým modelářským ideálům…
nádhera čsd mám rád
no pekna praca, v sucasnej dobe ked je na trhu brejlovec roco alebo kuehn si myslim ze stavat z leptu bude asi malokto, obdobne to bude s bardotkou.
Moc pěkné, ta V100 je od jakého výrobce? Díky.
Michal: V100 je od fy. Tillig