Kafíčková kára (od Miniaturu)

Rád bych se s vámi podělil o zkušenost ze stavby ruční káry od firmy Miniatur. Jedná se o běžný doplněk našich nádraží především v období II. a III. epochy. Nádražní zřízenci na nich přepravovali především balíkové zásilky a objemnější zavazadla cestujících.

Leptanou stavebnici jsem koupil v místní modelářské prodejně za přijatelný peníz a spěchal domů pustit se do stavby. Uvařil jsem si dobrou kávu, připravil foťák a svoji krabičku s modelářským nářadím a pustil se do toho malého skvostu.

Samotnou stavebnici tvoří na první pohled jeden malý lept (už na ten druhý jsou ale dva) v igelitovém sáčku doplněný o jednoduchý návod. Stavbu jsem zahájil vyjmutím všech dílů z planžety. Tady jsem zjistil, že planžety jsou vlastně dvě, jedna s díly budoucí káry a jedna obsahující dva miniaturní řetězy. Už v této fázi stavby jsem někde ztratil jedno ložisko. Bohudík nakonec to až tak nevadilo.

Lept obsahuje 10 dílů budoucí káry a dle poznámky v návodu by v sáčku měla být přiložena i osa. Tu jsem sice nenašel, ale nevadí, nahradil jí kousek tenkého drátku.

Sestavil jsem nejdříve boky a „šprušle“ (takhle se tomu u nás říkalo). Vše jsem lepil středně hustým vteřinovým lepidlem – je lepší než řídké, protože s díly můžete po přiložení ještě okamžik posunovat.

Další krok bylo nalepení osy a kol a pak následovala ložiska. Posledním lepeným dílem byl ten miniaturní řetízek. Tento krok byl asi tím nejnáročnějším z jinak naprosto pohodové a rychlé stavby. Pomohla lupa, pinzeta a boží trpělivost.

Tím stavba skončila. Kávy bylo v hrnečku tak polovina a proto jsem se rozhodl v rámci své siesty provést i nátěr.

Odmaštěný lept jsem stříknul bílou akrylovou základovou Tamiya, po zaschnutí (cca 5min) následovala okrová akrylátová barva Agama a na závěr lak. Dopil jsem kávu a říkal jsem si, co ještě s tímhle kouskem udělám. Na řadu přišla patina olejovou barvou. Tu jsem nechal zaschnout do dalšího dne. Obyčejnou tužkou č. 1 jsem nakreslil obruče kol a vytvořil kovový povrch řetízku. Patinu a vlastně celý model jsem pak dokončil lehkým zaprášením pigmenty Star Dust.

Co říci závěrem? Celá stavba byla naprostá pohodovka na jedno odpoledne u kávy. Výsledkem je doplněk kolejiště, který stával před každou jen trochu frekventovanou staniční budovou.

Moje kára se zatím stane důstojným doplňkem diorámy malého nádraží (protože vlastní kolejiště je teprve ve fázi plánování) a nyní čeká na svůj náklad v podobě dvojice objemných balíků a unaveného zřízence.

Ale to až zase někdy příště.