Zekks – stavebnice dvouosé cisterny od SDV

Po asi sto letech se na trhu objevila nová stavebnice cisterny. Vlastně vím jen o “zas/rance” od LPH. A teď o této. Takže hurá na ní…

Jedná se tentokrát o dvounápravovou cisternu. Jistě řeknete, že podobná cisterna už je v produkci z dob BTTB. To sice je, ale jedná se o úplně jiný vůz s jinými rozměry, proporcemi a především tato stavebnice představuje něco, co u nás opravdu jezdilo, jezdí a jezdit bude. Není to jen kořistní pozůstatek německých železnic…

Hned na začátku se můžete podívat, jak vypadá cisterna v reálu. Pro výbornou fotogalerii ke stavbě doporučuji navštívit také wikipedii. Je to poměrně malý bobík, ale o to lépe může vypadat ucelená souprava o 10 vozech, která přitom zabere délku tři nebo čtyř vozů Y. Rovněž si přijdou na své milovníci všech epoch od trojky do šestky, protože cisterna byla k vidění jak v “barvách” ČSD, tak ČD i ČDC. Rovněž stavebnice umožňuje vytvořit cisternu s topením nebo bez topení.

Do výroby se pustili v SDV a využili k tomu podobně jako u vozů Smmp polyuretanové odlitky a leptané doplňky. Tentokrát novinkově baleno v pevné krabičce, což považuji za velmi dobrý krok.

V krabičce je to ještě napytlíkováno.

A sestava vysypaná z krabičky.

Odlitky jsou opět v naprosto špičkové kvalitě a není třeba se tak odlitků obávat. Kotel je krásně provedený a připravený na osazení lepty.

Na kotli jsou základní díly pro vůz s vytápěním, které lze dle návodu odřezat a získat tak verzi bez topení.

Odlitek kotle je rovněž špičkově odlitý a výborně detailně provedený.

Zespodu má nálitek, který lze velmi snadno odlomit po projetí nožíkem a poté dobrousit třeba na šmirglu do roviny pro přilepení k rámu.

Co bych snad odlitku kotle vytknul je, že po nástřiku (po Surfaceru to vidět nebylo – až po bílé) se na kotli objevilo několik miniaturních bublinek, takže před nástřikem barvou je vhodné toto na kotli zkontrolovat a případě opravit.

Ale v tomto případě se bude jednat o čistě náhodný jev závislý na konkértním kusu.

Součástí stavebnice je návod, kde je popsána historie vozů…

…a vyčerpávající schémata…

…já jsem se sice postupně stal nepřítelem návodů z důvodu jejich zmatenosti nebo nepřehlednosti, ale tenhle je oproti jiným dost logický a srozumitelný…

…uvedeno je i rozmístění popisků.

Pojezd je dodáván včetně dvojkolí s kovovou osou a plastovými koly, což je kompromis, kdy už jsou zajištěny slušné jízdní vlastnosti za minimální cenu a kdo chce, dodá si kovová dvojkolí. Kvituji s povděkem filozofii výrobce dodávat stavebnice tak, aby se daly postavit plně pojízdné. A kdo chce, ten si nadstandard doplní. Uložení dvojkolí je v plastu, ale myslím, že by šlo s trochou citu instalovat mosazná ložiska. Jsou připraveny přesné otvory pro blbuvzdorné vlepení SDV kinematik.

Jízdní vlastnosti jsou však slušné už takto, kola se točí volně a nekladou téměř žádný jízdní odpor.

Pojezd je dle mě téměř celý (kromě rozsoch) novostavba, což zaručuje správné rozměry všech komponent. Nejedná se o žádný okrouhaný BTTB pojezd, což je dobře.

Odlitek je velmi kvalitní.

Jednak je velmi detailně odlitý, rovný a také je velmi čistě odlit téměř bez nálitků a lehké blanky mezi profily rámu stačí lehce očistit nožíkem.

Horní plocha je prostá placka pro přilepení kotle.

Lepty vypadají na první pohled velmi dobře, jsou však dle mě na příliš tenkém materiálu a po konzultaci s výrobcem toto bude do budoucna napraveno volbou silnějšího plechu. Osazení leptů mi však nedělalo problémy ani při menší síle materiálu. Chce to opatrně ohýbat a osazovat a dá se to zvládnout v pohodě, rovněž osazené lepty jsou na hotovém modelu trochu méně bytelné, než kdyby byly třeba z 0.3 plechu, což je logické a chce to zvýšenou opatrnost. Na oplátku vypadají lepty na modelu skvěle detailně a pro statický model je to třeba dle mě lepší volba co se týče vzhledu (přeci jen 0.3 mm plech už je po přepočtu slušná buřt-síla), pro provoz se však trochu obávám, jak dlouho vydrží některé exponovanější díly. K leptům snad ještě to, že jejich preparování z planžety je občas trochu náročnější – jednak jsou hodně jemné a jednak jsou všechny pospojované navzájem, takže to chce trochu opatrnosti.

Obtisky na kotel na čirém obtiskovém papíru pro verzi ČD. Měla by být postupně dostupná verze i pro ČDC a ČSD a to pro verze jak s topením tak bez. Tyto obtisky se musí klasicky obstříhnout. Druhé obtisky (které bohužel nemám samostatně nafocené, ale nic by tam vidět stejně nebylo) jsou sítotiskově dělané, takže je bílý tisk na čirém pozadí a jsou každý zvlášť, takže stačí ponořit do vody a nanášet, není třeba každý popisek zvlášť stříhat.

A už klasika – přiložené kinematiky a spřáhla Tillig.

Stavbu jsem tedy začal očištěním kotle. Nálitek stačilo objet párkrát nožíkem a šel odlomit. Poté už jen zabrousit do roviny.

Pojezd jsem očistli rovněž lehce nožíkem a osadil přiložené nárazníky.

A poprvé spolu.

Umístění přestavovačů jde snadno odhadnou z fotek nebo návodu.

Zní to podezřele, ale tím osazování leptů na pojezd končí 🙂

Jo ještě vlastně ruční brzda. Na tu není na modelu zrovna moc místa a tak je hodně připlácnutá k okraji plošiny.

Princip ohýbání plošiny a schůdků je podobný jako u obdobných stavebnic – vše je z jednoho kusu plechu. Pod schůdky jsou schované kotvičky, budou vidět později.

Prostor v kotli je ideální pro vsazení závaží.

A nalepené tabule pro popisy. Tabule po první zkušenosti doporučuji lepit až po barevné úpravě kotli, protože při přilepení teď se budete těžko dostávat za cedule pro maskování nebo natírání uchycení kotle černou barvou.

Plošina se lepí na připravené “ťuflíky” na kotli. Schody se pak jen ohnou do úhlu.

Spodek jsem si už stříkl zvlášť základovkou, nyní je vidět kotvička.

Už se blížíme finálnímu vzhledu…

Protože pojezd pořád není s kotlem lepený, stříkl jsem ho černou.

A pustil jsem se do topných “hadů” – jejich ohýbání vyžaduje trochu přemýšlení, ale nakonec to jde snadno.

Stačí se vpodstatě soustředit na to, aby ventily pasovaly na předznačené hadice na kotli a zatlačením se lept vytvaruje tak trochu sám (samozřejmě ne doslovně).

Já jsem si přilepil jednu polovinu hadů a pak dle nich naohýbal druhou půlku do správného tvaru.

Lze naohýbat i spojky mezi jednotlivými ventily, a to lehkým zapáčením pomocí skalpelu ideálně na už přilepených hadech.

Poslední činností před stříkáním je osazení zábradlí na plošinu – prostřední otvor stačí lehce předvrtat, zbytek se lepí asi nejlépe vteřiňákem k horním plošinám. Pak už může jít kotel do základovky a do bílé…

Na výpustních ventilech po obou stranách vozu jsou dolepena leptaná “kolečka” jako ovládání výpustí.

Zde už se obarvily i přestavovače a hlavně spodek kotle. Ten má být černý. Jednou variantou je vymaskovat kotel a stříknout spodek černě, já jsem však zvolil v tomto případě dle mě jednodušší variantu a to štětec. Opatrně natírat černou barvou a dá se to. Z tohoto důvodu doporučuji lepit tabule až po barvení, protože za tabule se štětcem (a určitě i pistolí) velmi špatně dostává.

Zblízka je vidět štětečkování, ale to se ztratí… Spodní část žebříku je černá, občas ještě žlutě šrafovaná. Černá začíná o něco níže než na kotli. Doporučuji jet dle fotek. Výpustní ventil je každopádně červený.

Zvýrazněná kotvička a její okolí žlutým “šrafováním” také štětcem.

A pohled na hady v laku. Vypadá to moc dobře. Nyní už je možno oba hlavní díly slepit k sobě a získat tím cisternu “v kuse”. V pojezdu jsou naznačeny otvory pro předvrtání a vlepení žebříku.

Pohled na celý vůz z druhé strany. Dle mě tomu ty tenčí lepty vůbec nevadí, co se týče vzhledu. Ba naopak.

A už s první částí popisků.

Jedno čelo…

A druhé čelo s celkovým pohledem. Kotel vypadá symetricky, ale není. Na jedné straně je svařování blíže k sobě (odpovídá skutečnosti) a je tak vhodné si sehnat pro obtiskování fotky obou stran, protože na každé je to o kousíček jinak.

Jediné, na co jsem snad při stavbě narazil, je drobná asymetrie v okolí žebříku (v reálu je žebřík dále od tabulí), ale při běžném pohledu bez konkrétního zaměření na detail to nejde poznat. Rovněž z toho důvodu doporučuji lepit tabule na popisy až po slepení kotle s pojezdem a přizpůsobit tak vzdálenosti tabulí od žebříku.

Tím je vpodstatě model hotový a můžete vyrazit na trať. Já se však jako vždy pustil do patiny a můžu snad doporučit dvě varianty: pokud chcete patinovat moc, tak s chutí do toho. Pokud však chcete patinovat jen málo, radši nepatinujte. To byste nevěřili, jak je na té bílé všechno hned vidět 🙂 Zde olejovka…

Špatně se v rozumné míře dostává do záhybů a rohů, takže bude třeba ještě přestřik nějakou pěknou barvou z pistole pro sjednocení…

U tohoto kotle jsou obecně dva problémy, které je třeba brát v úvahu při patinaci. První je ten, že vůz je určen pro přepravu především potravinářských komodit, které nežerou kotel zaživa. Druhý je ten, že hliníkový kotel “jaksi nerezne” tak, jak je zvykem u ostatních řad vozů. Proto už předem je vlastně vyloučeno výrazné “zasrání” kotle (až na výjimky, které určitě nelézt lze). A rovněž po prohledání fotek na netu je to všude samý čistý vůz…

Plošina ovšem dřevěná je, tam není co řešit 🙂

No ale protože patina je prevít a nejde vzít ve většině případů zpět, trochu jsem se to pokusil ještě poupravit přestřikem Rzí. Ta olejovka se mi moc nelíbila a příště jí vynechám zřejmě úplně.

Přestřik to celé výrazně zjemnil, leč intenzita je větší, než se na takovýto vůz ve většině případů sluší (neříkám, že nejdou najít výjimky). Po přilepení sestavených kinematik pro mě práce tentokrát končí 🙂

Model vypadá velmi detailně a přitom jeho stavba je dle mě v porovnání s jinými modely velmi snadná (například proti Zas/Ra LPH je tato stavebnice mnohem jednodušší) a kromě slepení dvou polyuretanových odlitků, což je práce vskutku snadná, je třeba mít trochu zkušeností s prací s lepty.

Leptů je však jen několik, i když výsledek vypadá “na lepty bohatý”.

Navíc za cenu stavebnice dostanete opět plný komfort v podobě plně pojízdného modelu.

Nejlépe asi sehnat stavebnici přímo na eshopu SDV, kde by mohli konečně trochu zapracovat na konstantní dostupnosti stavebnic 🙂

Všechny verze stavebnic můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>