Znovu Gbgkks, aneb vždy se najde vylepšení

Toto bude moje druhá (a třetí) “zetka” od ES Pečky a na tomto webu už několikátý popis stavby. Ale jak už to tak bývá, při každé stavbě se objeví pár vychytávek, která přijdou vhod. A navíc já tuhle verzi ještě nestavěl a je dle mě nejtypičtější, takže hurá do ní!

Je to úplně klasická českolipská Gbgkks, tedy “široká” verze na kusové zásilky. Minule to byla užší verze z Popradu.

Formality tentokrát můžeme přeskočit a tak se vrhneme hned na první vylepení – Zetky jsem kupoval v dubnu a dobrá zpráva je, že byla odstraněna “chyba” v podobě příliš krátké střechy. Nyní je střecha opravdu od kraje ke kraji a vypadá to hned lépe. Je dobře, že v Pečkách neusnuli na vavřínech 🙂

Na slepení jinak není nic extra. Opět slepeno vteřiňákem.

Vnitřek jsem vylil Herkulesem, který mi přišel rozumný v poměru hustota/zatékavost, aby zevnitř vyplnil případné škvíry mezi jednotlivými díly. Funguje to stejně jako minule použitá červená barva na zacpání děr.

Osazeny opět nárazníky SDV a leptaný žebřík s lávkou.

Říkal jsem si, čím bych vám – šťouralům – udělal radost, tak jsem odstranil skalpelem naznačená madla na vratech, vyvrtal díry a do děr vlepil zbytky madel z leptu Gags od Detailu.

No hned ten model vypadá o 200 % lépe, žejo? Prodloužil jsem opět okap Evergreenem.

Pustil jsem se do záhady “chybí nám madla”. Na straně bez žebříku je to jasné.

Na straně s žebříkem je to ale trochu složitější. Připravené otvory na odvrtání jsou na obou stranách na dlouhá horizontální madla.

Ale v návodu je vidět, že na pravé straně je madlo užší. Ona sice v reálu ta madla mají být obě stejně široká, ale pokud chcete mermomocí používat pouze lepty, toto je řešení číslo jedna. Řešení číslo dvě je naohýbat si ze strun obě madla stejně dlouhá.

Takže jsem tentokrát předvrtal dle návodu – vlevo dlouhé, vpravo krátké madlo.

A protože jsem si leptaná madla zničil při oddělování z planžety (jedno se mi omylem přilepilo na levou stranu, ale nepatří tam), vytvaroval jsem nová madla ze struny.

Také jsem konečně pochopil smysl stupaček a chválím – do čela vyvrtat díru, do díry vrazit užší vršek stupačky, zalepit, a pak naohýbat 2x o 90 stupňů. Tak nehrozí odpadnutí stupačky, která je přilepená jen na tupo na čele. Ani ta absence roštu nakonec tolik nechybí a je stále možnost využit alternativ od ostatních výrobců.

A zde už je vůz v základovce.

A zde už nastříkaný a obtisknutý 🙂

A zde už posazený na pojezd.

A zde už je pojezd nastříkaný…

To je fofr…

U pojezdu se chci trochu zastavit. Považuji ho totiž za hodně nešťastně vyřešený.

Moje rozpaky jsme konzultovali i v Pečkách, vyslechl jsem si názory a postřehy autora stavebnice, takže to není nic velkého k další diskuzi, ale postěžovat si musím.

Pojezd se prostě lepí opravdu špatně k sobě. Není se čeho chytit, přilepení bočnic k hlavnímu dílu rámu je úplně naslepo.

Co kvituji s povděkem je, že jdou krásně vložit Peho ložiska.

Přiznám se, že lepení rámu je činnost, kterou u těchto stavebnic nemám rád a netěším se na ní. Rovněž se přiznám, že se mi to občas nepovede naprosto přesně, občas dokonce ani “zhruba” ale prostě je to úplně šejdrem…

Hlavní rám nemá ani kolmé hrany, na které se lepí, ale je lichoběžníkového profilu, a to ještě na opačnou stranu, než by bylo záhodno. Takže se vlastně bočnice lepí jen na špičatou hranu a vzniklou “fuku” je třeba prolít vteřiňákem. To klade velké nároky na přesnost, pečlivost a takto vzniklý spoj je z těch křehčích… Při vkládání dvojkolí roztažením rozsoch slyším ze spoje praskání…

Jak si kdo přilepí příčky už je jen na něm, jen potvrdím, že v návodu uváděné zkrácení o 1 mm není vůbec třeba, stačí v případě potřeby přejet trochu šmirglem.

Takto to vypadá po přestřiku černou a rzí.

Nakonec to vypadá pěkně a je to stejně skryté z větší části pod vozem, ale při špatném slepení hrozí seriózní nebezpečí, že nebude vůz stát na všech čtyřech…

Střecha popatlaná Umbrou.

Ještě jednou.

Zde už hotový vůz před uštípnutím přebytečných trnů kinematik.

Nakonec jsem popatlal i boky, ale snažil jsem se soustředit hlavně na spodek.

Celé bočnice jsou pak lehce přejeté bílou olejovkou pro zvýraznění hran nebo rozbití jednolitých polí.

Fotky to skoro nepoberou, v reálu to působí velmi decentně, ale ono najít opravdu hnusně omšelou Zetku je dle mě docela problém, málokdy je opravdu hodně orezlá a olezlá.

A zde už dva skoro shodné vozy.

Ideální do soupravy.

A to je vše 🙂

Tahle zetka vypadá prostě dobře, oproti užší verzi působí dle mě i lépe, je to prostě pořádný kus vagónu.

Pokud si pohlídáte pravé úhly při stavbě skříně i pojezdu, nic nebrání tomu postavit snadno a rychle velmi povedený vůz.

V přímém porovnání s čímkoliv podobným (včetně Gags od Detailu) vypadají tyto stavebnice o dvě třídy výše, i když třeba za cenu potřeby pečlivější stavby.

Takže pokud někdo pořád váhá, tak toto je určitě správná volba. Na Tilliga bych nesázel, ten sice prý odpovídá jugoslávským zetkám dost přesně, ale těch tu nebylo tolik, do dneška nevydržely a hlavně nejsou pro naše dráhy tak typické…