Přípojný vůz ČD 010 s lepty vlastní výroby

Za dlouhých zimních víkendů, když se o mě pokoušela nějaká rýmička, jsem si říkal, co ještě neumím… Jasně, kreslit lepty přeci! Takže jsem stáhnul trial verzi Corelu, která funguje 30 dní bez omezení, a začal kreslit lepty… A zde je můj úplně první výsledek snažení – malá leptaná sada doplňků pro přípoják 010.

Musím se omluvit všem tvůrcům leptů, pokud jsem na ně byl někdy “ošklivý” s ohledem na zpracování jejich leptů. Až když do toho člověk pronikne, zjistí, jak se vlastně věci mají, jak složité je vytvořit některé celky tak, aby to bylo složitelné, technologicky proveditelné i detailně propracované, a to samozřejmě vše zároveň… Corel mi otevřel úplně nový pohled z “druhé strany barikády” a zároveň mě tak trochu omámil – hned vysvětlím. V Corelu máte pocit, že všechny díly, které kreslíte, jsou obrovské a že pokud jsou nakreslené tak, aby se vyleptaly, pak už nic nebrání jejich složení. Člověk se tak nechává “oblbovat” Corelem, že tvoří detaily, které třeba v reálném světe a) nejsou užitečné s ohledem na měřítko, b) nejsou složitelné s ohledem na měřítko, i když jsou technologicky v pohodě vyrobitelné, c) jsou tak malé, že samotné oddělení od plechu je problém a hrozí ztrátou poškození nebo ztráty dílu, přestože v Corelu se jevil “v pohodě”. Tak může snadno vzniknout situace, že můžu vytvořit lept, kde bude sice 1000 dílů, ale v reálu se zjistí, že na modelu nevytváří žádnou dodatečnou vizuální hodnotu kromě dodatečného času stráveného nad kreslením a jejich následném osazováním. To je možná trochu případ tohoto leptíku, přesto jsem se snažil o jednoduchost… Samotným myšlenkovým pochodům při kreslení se možná budu věnovat někdy příště, dneska se pustíme do leptu.

Je to 0.2 mm CuZn plech, takže obyčejný “zlatý” plech. Obsahuje nějaké základní doplňky, které mě napadly, že by se daly osadit na vůz pro zlepšení jeho vzhledu. Největší plochu zabírají čtvery nové schůdky. Ty staré nejsou špatné, jsou hodně bytelné, ale vpodstatě po diskuzi s kolegou, který projevil zájem o nové schůdky, jsem usoudil, že bych je mohl zkusit do leptu zapracovat.

Dále jsou tam nějaká madla, nové čelníky atd atd… uvidíte dále.

Čela, boky a střechu stavebnice LPH jsem oddělil od rámečku. První přípravnou prací je nožíkem nebo skalpelem “odšpachtlovat” naznačená madla a kliky dveří.

Já na to používám malý skalpel s čepelí ve tvaru dláta, je to hned hotové. Taky jsem odlomil původní schůdky.

Nejprve jsem přilepil kliky dveří, ty původní nahrazují vpodstatě jen v tom, že vypadají víc “kůl” a mají drážku, ale pro pošuky, kteří toho chtějí vyměnit na čemkoliv co nejvíc, je to ideální 🙂 Rovněž už jsem předvrtal otvory pro madla – otvory stačí předvrtat na koncích původních madel vrtákem cca 0.3 – 0.4 mm, já udělal díry o trochu větší “pro jistotu” když je to první pokus, ale trefil jsem rozměr nových madel dobře.

A teď se přiznejte, kdo dokáže ze struny naohýbat tak pěkná madla…

Pak už stačí je jen vlepit do děr. V reálu jsou sice madla zapuštěná ve žlabu, ale stejně jich část vykukuje ven z profilu bočnice přesně v tomto tvaru.

A tady už připravuji nové schůdky. Porušil jsem modelářské konvence a ohýbá se rýhou ven. Protože jsem při tvorbě ještě neměl moc osvojené rozměry drážek pro ohyb a zde je ohyb někde kolem 120 stupňů, radši jsem to vyřešil takto šalamounsky.

Ohýbá se tak “jak kdo snese”. Zde první zkouška ohybu, chce to ohnout ještě trochu víc, aby to vypadalo tak jako v reálu.

Už jsem dostal výtku, že mohla mít stupačka nějakou strukturu. Jo, přiznávám, mohla… Příště se polepším 🙂

Dalším pěkným doplňkem je nový čelník – jednak zacpává díru po pružinkovém spřáhle pro nás, kteří používáme kinematiky, a jednak jsem na něj rovnou osadil madla pod nárazníky.

Samozřejmě přilepit písmenky dovnitř 🙂 Nárazníky jsem vyřešil jednoduše – čelník je kratší jen od otvoru k otvoru s drobnou rezervou, nárazníky se tak zasouvají do původních otvorů beze změny.

Madla stačí ohnout do úhlu a je to.

Stupačky byly původně navrženy tak, jak je vidíte na fotce, ale po složení si myslím, že je možno je neohýbat do tvaru “Z” ale přichytit je zevnitř bočnice a udělat vlastně jen takové “falešné L”.

4 zásuvky dálkového ovládání dveří. Jsou jednoduššího provedení, ale vizuálně by měly “fungovat”. Ohýbají se opět drážkou ven, takže na to pozor. Ale jdou ohnout krásně do úhlu 180 stupňů, což byl účel.

Jedna přijde vždy pod levou svítilnu.

Druhá pod čelo vpravo. Celkem jsou zásuvky v leptu 4, i když 2 a 2 vypadají trochu jinak, funkci mají všechny stejnou, jen jsem musel šetřit na leptu trochu místem.

I kotvičky jsem zpracoval, i když u tohoto modelu jsou díky umístění celkem neviditelné. Ale jsou prostě tam 🙂 Chtěl jsem taky trochu otestovat, co všechno jsem schopen nakreslit a co z toho ve výsledku vyleze.

Proč vlastně celý lept vzniknul je tato mřížka. DK-model jí už v katalogu nemá, tak jsem chytil panickou hrůzu, že už asi nebudou a že je to dobrý námět na lept, protože na modelu vypadá dobře a dodá nudné bočnici dost na vzhledu. A pak už se jen nabalovaly další blbinky se slovy “co tam ještě tak dát, když už to dělám”. Mřížka je narozdíl od DK-modelu věrněji zpracovaná – má lepší tvar, lepší vzhled jako celek a hlavně má správný počet žeber ve stylu hesla “čím víc proužků, tím víc adidas”.

Pokud jste se dostali až sem, zbylo vám z leptu toto – dvě kotvičky, které jsou tam pro případ ztráty některé z jejich kolegyň.

Takto vypadá vůz komplet osazený mým prvním vlastním leptíkem, mám z toho obrovskou radost 🙂

Takto vypadá z čelního pohledu.

Už jste si určitě všimli zatmeleného světlometu – pro přípoják nezbytnost 🙂 Jen se ještě asi sluší zmínit, že pro 810 je použití na zvážení každého – využijete kliky dveří, madla, schůdky, kotvičky a možná zásuvky. Vyhodíte mřížku a čelníky. Nad leptem speciálně pro 810 zatím neuvažuji, ale co není, může být 🙂

Pak už mohl jít přípojáček do základovčičky…

Tím se ukáže, že ty lepty na tom zas tak vidět nejsou 🙂

Ale neeee, jasně že jsou, vypadá to s nimi takové živější, to určítě 🙂

Zde už v polomáčené. Pro některé nátěy (například ČD “eko nátěr” s 60 cm krémovým pruhem doporučuji osadit například madla a zásuvky dálkového ovládání osadit až po nástřiku, jinak se to bude špatně maskovat.

A zde už z obtisky “co dům dal ze zbytků od Detailu”, jen číslo a řada vozu jsou z obtisku Picoloco.

Pár detailů je natřeno Hliníkem…

A rychlým skokem pohled na téměř hotový vůz. Nalepil jsem leptanou směrovou ceduli. Sice je bez nápisu, ale vypadá to víc “kůl”.

V horních vyklápěčkách jsou zevnitř štětcem natečkované nápisy varující před vyhazováním prázdných (potažmo plných, ale kdo by to dělal?) lahví z vlaku.

Spodek upravený pro instalaci kinematik. Pohled na přibližný úhel vyhnutí madel pod nárazníky.

A zde už osazeno.

Střechu jsem lehce přejel přestřikem Rzí.

A na boky jsem lehce metodou suchého štětce máznul trochu bílých proudů stékající špíny a barvy.

Tím získal vůz takovou pěknou omšelost, ale je to velmi decentní.

A z druhé strany…

Jsem moc rád, že se leptík podařil hned na první pokus.

Díky kolegovi Rosťopišovi za pár rad, bez nichž bych to stejně zvládnul, jen by mi to trvalo o chvíli déle 🙂

Leptané doplňky můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>