Mosazné pojezdy (nejen) pro T478 v TT

Nejen k odlitkům patří neodmyslitelně mosazné pojezdy. Jsou většinou nejjednodušším řešením motorizace. Podvozkové pojezdy vyrábí ve velkém jen dva pánové, p. Vilinger a p. Pleticha. Každý výrobce řeší koncepci pojezdu trochu jiným způsobem. A když už se mi sešly pojezdy na T478 od obou pánů, hodím sem alespoň pár fotek.

Existují další výrobci, ti ale vyrábí většinou jen dvounápravové pojezdy (např. na M 152 / 810 – o tom možná někdy příště). Opět zde nebude k nalezení žádná kritika mosazných pojezdů, to není účelem. Účelem je poskytnou alespoň pár informací lidem, kteří by rádi mosazné pojezdy využili a nemají “zmapovanou” situaci. Já sám jsem na začátku marně hledal jakékoliv informace. Konkrétně se nabízí možnost srovnání zřejmě nejžádanějšího pojezdu – jakákoliv odlitková T478. Dá se předpokládat, že podobná koncepce bude i u ostatních druhů pojezdů. Nehodlám tu však opět dělat komplexní recenzi celého spektra, ale jen nastínit situaci. Předem tedy s díky odmítám nabídky na poskytnutí dalších exemplářů k dodání do článku, stejně jako tomu bylo u odlitků. Stejně tak co se týče shánění pojezdů. Já si je objednávám a kupuji na burze, takže v tomto ohledu ode mě prosím žádnou další radu či kontakt nechtějte.

Jak už jsem řekl, řeč bude o pojezdech vyrobených na míru do jakékoliv T478, tedy do Zamračené i Brejlovce. Šířka pojezdu je upravená tak, aby nebylo třeba odlitek nijak moc brousit a zároveň aby pojezd v odlitku “neplandal”. Na společné fotce v přední části p. Vilinger, v zadní p. Pleticha.

Už na první pohled je každý řešený trochu jinak. P. Vilinger má pojezd řešený trochu minimalistickou formou, aneb co tam má být, to tam je, co tam být nemusí, to tam není. Prostě účelné a funkční. Drátky jsou vedené do motoru “natvrdo” bez nějakých tlumících prvků (nevyznám se v elektřině, jen poznám, že tam nic není). Nedokážu posoudit, nakolik to vadí či nevadí. Hlavně že to jede 🙂 Ale televizi mi to při zkouškách rušilo celkem minimálně.

Uprostřed je velký (a levný) motor. Pro normální jízdu si myslím, že v pohodě vyhovuje, fajnšmekři si mohou už při objednávání donést svůj vlastní motor nebo později remotorizovat. Na každou stranu je setrvačník. Dojezd třeba v porovnání s V100 je velmi krátký, nevím zda by větší setrvačníky pomohly?! Poté vede kardan k čelnímu převodu. Všimněte si charakteristických červených kardanů s fialovou bužírkou. Pokud uvidíte tento pojezd na prodej kdekoliv jinde než přímo u p. Vilingera (a za vyšší cenu), bude to zřejmě to samé, takže se nenechte nachytat.

Dle velikosti ozubených kol se koriguje rychlost výsledného pojezdu. V podvozku se poté hřídel ztrácí zpět mezi hnadá dvojkolí.

Tam už je pomocí šneku síla převedná na dvojkolí. Koncepce už dlouho používaná, ale stále funkční. Dnešní trendy se ubírají spíše ke stylu “domeček plný koleček” podobně jako má V100.

Na podvozku jsou nalepené “tyčky” na každou stranu pro přilepení masek podvozků.

Uprostřed pojezdu je přilepená destička pro připevnění nádrže.

Pojezd je díky mosazi poměrně těžký, ale je určitě potřeba ho ještě dovážit dle vlastního uvážení. Díky mosazným převodům je jídza trochu hlučnější než u továrních Tillig lokomotiv, ale ne každému to vadí.

P. Pleticha má pojetí trochu jiné. Je to takový “pořádný kus materiálu”, který vyplní celý odlitek. Občas je potřeba jemně brousit i střechu odlitku zevnitř, nebo obrousit vršek pojezdu, aby se pojezd dobře vešel, záleží na odlitku. Výhodou této masy mosazi a olova je to, že pojezd je dostatečně těžký a není potřeba vymýšlet dodatečné závaží.

Na jedné straně je opět přes ozubená kola řešen převod síly do podvozku. Hlavní rám a závaží jsou zakončené přesně před začátkem kabiny lokomotivy, takže kdo chce modelovat interiér, má volné pole působnosti.

Na druhé straně však žádný ozbený převod není.

Přenos síly mezi podvozky je totiž řešen kardanem přímo mezi podvozky. Celkem zajímavá koncepce, na jízdu to však dle krátkých zkoušek žádný vliv nemá 🙂

Kardan vede jakýmsi tunelem z mosazných destiček, které tvoří výplň nádrže. Tady bych se však zastavil nad vhodností této výplně. Odlité nádrže mají většinou dost silné stěny, takže pro usazení nádrže je potřeba buďto hodně vybrousit nádrž nebo obrousit výplň. Pro nás, kteří nevedeme v domácích podmínkách pořádný pilník a vše obroušené padá na koberec, to může být trochu problém.

Masky podvozků se zde lepí na vytvarovaný plíšek. Výhodou je větší styčná plocha, takže lepidlo má větší šanci se chytit a držet.  Trochu nevýhoda je, že já neměl plíšek úplně rovně ohnutý a navíc masky dost odstávaly od dvojkolí. V podvozcích je přiletované očko pro uchycení spřáhla. Pro nás, kteří se snažíme všude umísťovat normovano šachtu, to je trochu věc “navíc”. Ale jinak to považuji za praktickou věc. Stačí nalepit vteřiňákem podvozkové spřáhlo od Detailu nebo Hekttora a je po starostech.

Bližší pohled z boku ukazuje plíšek na podvozku. Všimňete si také “zářezu” nad podvozky v hlavním rámu. Možná to má být nějaká forma odpružení?

Setrvačník je jen na jedné straně, o to však větší. Suma sumárum, dojezd je delší než u p. Vilingera, celkem už se blíží V100.

Na druhé straně je mezi drátky připájená “jakási” elektro součástka. Televizi mi to při jízdě rušilo jako blázen. Při tomto pohledu mě napadá, že by byl asi problém zde umísťovat dekodér pro ty, kteří jezdí na digitál. Určitě však není problém to zohlednit už při objednávání.

Ty kusy olova přijdou opravdu vhod. Pojezd je takový pěkně “zabalený” a nemusíte mít strach, že něco poškodíte při manipulaci.

Motor je mimochodem úplně stejný jako u p. Vilingera.

Pojezdy jezdí oba celkem srovnatelně. Pojezd p. Pletichy mi přijde na první poslech o trochu tišší, přisuzuji to absenci jednoho velkého ozubeného kola. Dojezd je u p. Pletichy také větší a zrovna u T478 to závaží vyplňující celý odlitek přijde určitě vhod. To celé za nižší cenu než u p. Vilingera. Na obyčejné ježdění jsou oba naprosto vyhovující, i když samozřejmě při nutném srovnání s V100 je Tillig svou kultivovaností jízdy někde úplně jinde. Oba mosazné pojezdy stojí jen o něco málo méně, než nová V100. Výhoda je, že už je vše rozměrově připravené a stačí opravdu jen nasadit odlitek a nalepit masky podvozků a nádrž. Jak už jsem říkal, já budu mosazné a tovární pojezdy kombinovat, nevyhýbám se ani jednomu z nich. Pro specifické lokomotivy, kde je potřeba speciální rozvor podvozků nebo speciální prostorové požadavky (třeba málo místa v odlitku) je mosazný pojezd výbornou volbou. Při takovém klasickém TTčkovém srovnání jsou mosazné pojezdy asi na půli cesty mezi starými BTTB pojezdy a novými Tillig pojezdy.

Kdysi jsem vyslechl výtku na čistotu provedení. O tom si udělejte obrázek sami dle fotek, mě je popravdě čistota provedení tak trochu jedno. Na krásu to nejezdí a navíc je vše schované pod odlitkem nebo za maskami podvozků, takže není co řešit. Přijde mi to, že už lidi opravdu neví, co všechno na tom vyšťourat za chyby 🙂 Buďme rádi, že tu možnost pojezdů na míru vůbec je a ještě v naprosto vyhovující kvalitě pro běžné mašinkáře.