Gbqs – vůz na spěšniny od ES Pečky

Jako by nestačilo, že tu letos máme brejlovce, rychlíkáče, bastarda a zaděláno je i na zamračené. Rok 2011 si zřejmě výrobci vybrali jako finančně-zátěžový test českých téčkařů. Aby se tahle zátěž rovnoměrně rozprostřela mezi všechny modeláře, tedy nejen sběratele, zapojila se i firma ES Pečky. Ta útočí dalším neodolatelným modelem zejména na ty, co jsou ochotni si vagonek postavit sami. Po prvním kousku – stavebnici sypáku Wa je tady rodina dvouosých vozů, kdysi schovaná pod řadu Zts.

V přípravě jsou zatím tři varianty těchto vozů. Dvě z nich (spěšninová Gbs a nákladní Gbgkks) jsou v prodeji už teď a třetí (starší varianta z vagonky Poprad) se nebude schovávat věčně 🙂 Dnes se ale budeme věnovat jenom té spěšninové, o nákladní si povíme zase jindy. Asi by se na úvod hodilo napsat něco o stavebnicích samotných. Hádám, že většina modelářů si pod pojmem “stavebnice od ES Pečky” vybaví plastové stavebnice vozů ČSD sice za lidovou cenu, ale v kvalitě ne zrovna oslňující. Tohle jsou ale jen výlisky z Kolínského Plastikomu, které ES převzal a vpodstatě se čeká, až se doprodají. Stavebnice Wa a Zts nemají s těmito výlisky nic společného, jde tady o zcela novou výrobu zajištěnou samotným ES. Také technologie výroby je úplně jiná. Stavebnice jsou řešené použitím rezinových odlitků, přičemž master byl napřed vykreslen ve 3D a následně se podle něj dělaly formy s využitím CNC. Přesnost, věrnost a množství detailů jsou tedy rázem někde jinde. Samozřejmě i tady jsou nějaké slabiny, ale o těch se zmíním dál.

Jako první jsem tedy začal stavět poštovní verzi vagonku označenou Gbs. Ještě by se hodila jedna vsuvka: označení Gbs odpovídá dvouosému zavřenému vozu s loženou rychlostí 100 km/h. Stavebnice obsahuje díly k vytvoření takového vozu, odpovídající obtisk, ale obrázek na krabičce i technický výkres odpovídá variantě Gbqs, kdy q v označení znamená, že vůz je vybaven průběžným vytápěcím kabelem. Co jsem dohledával fotky, našel jsem pouze vozy s topením, když už byl vůz bez topení, jednalo se vždy o dodatečnou úpravu odebrání kabelu a q v názvu bylo zatřeno barvou, naopak přibyl nápis o zákazu použití vozu v osobních vlacích, který ale na aršíku ve stavebnici není. Mluvím teď o vozech ČD, je možné, že ještě dřív za ČSD existovaly čistokrevné Gbs bez topení, já ale takové fotky nenašel. Abych to zkrátil, já chci na vozu mít topení, takže si ho tam dodělám. Že v obtiscích chybí písmeno q (které navíc působí podivným dojmem, že se v abecedě ocitlo omylem 🙂 ) mě zase moc nežere. No, dost bylo keců, jdeme stavět.

Pohádka začne jako obvykle. Jednoho dne přede mnou na stole ležela krabička. A nebyla to jen tak nějaká obyčejná krabička. Byla totiž začarovaná. A začarovaná takovým způsobem, že přitahovala lidi jako jsem já, VoVo a spousty dalších (nechci psát divných, tak napíšu podobných) lidí. Byla v ní stavebnice vagonku… Určitě už vám, děti, tuhne krev v žilách, jakpak to asi bude dneska napínavé a jestli rytíř Rosťopiš zvítězí nad zlým vteřiňákem, který se mu pokoušel slepit prsty a tím ho zneškodnit. To vás ale zklamu, protože to nebude napínavé jako vždycky, spíš nuda jako vždycky 🙂 Aby to nebyla jen mluvená pohádka, tady je obrázek té krabičky.

Krabička je to bytelná a sympatická. Ještě sympatičtější je ale obsah krabičky, tedy zavírací sáček s veškerými díly a návod. Z návodu se určitě dá stavba vozu vypozorovat, hodí se ale taky navštívit trochu obsáhlejší fotonávod na webu výrobce.

Ke stavbě bude stačit absolutně základní vybavení. Díly k sobě lepím středně hustým vteřiňákem a ostatní na fotce asi poznáváte. Šupleru doporučuju ne k počítání nýtů a odhalování nepřesností, dá se ale podle ní krásně ověřovat kolmost skříně při stavbě.

Teď už jsem vysypal díly z pytlíku. Jediné, co musíte k nutnému zprovoznění do stavebnice dodat jsou dvojkolí. Já použil kovová s průměrem 7,7 mm. Jinak v sáčku najdete všechno potřebné, a to dokonce i kovový lept, obtisk, spřáhla (nová od Tilliga, postupně mají být baleny ke všem novým stavebnicím) a kinematiky od SDV. Všechny díly stavebnice hned zaujmou svým detailním zpracováním, jemnými prvky, čistým a kvalitním odlitím. To, co je na fotce, jsou skutečně díly právě vybalené z krabice. Nic jsem nezačištoval, odlévat jde i takhle krásně bez nálitků.

Základní díly vozu… Jak vidno, nalité blanky jsou minimální, díl stačí jednou objet po obvodu nožem, šmirgl prakticky nepoužijete. Zadní strana je totiž dokonale rovná (v rozsochách jsou tedy samozřejmě důlky pro dvojkolí). Nikde žádné bublinky.

Všechny díly jsou dělané přímo pro tenhle konkrétní typ vozu. Nejedná se tedy o nějaké přejímání podobných dílů z ostatních verzí. Zkrátka nekompromisní Gbs.

Díly jsem tedy očistil za pár minut a během téhle činnosti jsem zjistil jedinou vzhledovou nepřesnost stavebnice.

Ta chyba je na jinak suprově provedené bočnici. Je to chyba malá, ale já jsem zase taková povaha, že když vím, že tam je a nechal bych to být, pořád by mě to žralo 🙂 Prostě okapový žlábek nad vraty je ukončený o jedno pole dřív, než by měl být.

A já jsem se s tím vypořádal tak, že jsem chybějící část dolepil z profilku Evergreen 0,5 x 0,5 mm a zbytek dotmelil. Potom se to přebrousí a nikde není nic poznat. Rychlý nenáročný zákrok…

Ještě se trochu popovezu na vlně kritiky. Jediná nevýhoda téhle technologie je to, že kvůli odlévání do lukoprenových forem se můžou díly délkově lišit. Normálně to není problém, ale u takhle dlouhého vozu už to začíná být znát. Obě boční stěny byly každá trošku jinak dlouhá. To pak bránilo v tom, abych slepil skříň dokonale kolmo. Rezin sice jde po nahřátí tvarovat, ale ani po louhování ve vařící vodě jsem ho nepřiměl k natažení… No neva, zas tak moc do očí bijící to nebude a uvidíme, jak se bude vagon stavět dál. Mimochodem střecha byla taky trošku kratší než by měla být, všechny tyhle anomálie ale rozhodně nejsou ani v řádech milimetrů. Kdo by stavěl víc vozů najednou, má výhodu v tom, že může díly z jednotlivých stavebnic vzájemně porovnat a kombinovat, aby třeba dal dohromady ty stejně dlouhé. Další vadou by se někomu mohla zdát absence jakýchkoliv dorazů z rubu dílů, to ale zase takovou paseku při stavbě nedělá a musím říct, že mi to nakonc ani moc nevadilo. Naopak výhodou je to, že všechny odlitky mají rovnoměrnou tloušťku a dokonale rovnou zadní stranu.

Při slepování skříně to chce trochu pečlivosti při slícování čel a boků. Já slepil napřed vždy jednu bočnici a jedno čelo, a pak jsem lepil tyhle dvě “L” dohromady. Vyplatí se lepit skříň “vzhůru nohama” a na rovné podložce, vyhnete se tak vzniku vrtuloidních patvarů.

Na kastli jsem přilepil střechu, ale jenom provizorně, kapkou lepidla na čele. Je tam jenom kvůli pasování vnitřních přepážek, na stříkání jí zase sundám. Dalším klíčovým bodem byla montáž podvozku. Tady to chce ještě víc trpělivosti, než u skříňě. Musí to totiž potom jezdit a to je trochu potíž, když máte každý bok rámu jinak dlouhý.. Nakonec se to ale dá, a ikdyž mám v kolmosti náprav drobnou rezervu, vagon jede hezky. Mosazná ložiska jsem neinstaloval, nápravy se v rezinu otáčejí hladce. A ještě pár tipů: na středovém dílu pojezdu nejsou hrany kolmé. Hodí se ho tedy po stranách obrousit šmirglem, aby kolmé byly. Boky se pak lépe chytnou. Taky jsem zde lepil vzhůru nohama a napřed přilepil jeden bok, vsadil dvojkolí a přiložil druhý bok. Ten jsem přilepil jenom kapičkou lepidla na každém konci, aby se s ním dalo ještě v případě potřeby pohybovat. Až když se mi poloha dvojkolí líbila, projel jsem lepidlem celou styčnou hranu. Tak, a odteď už bude stavba jenom oddychovka.

Do podvozku jsem zalepil brzdové špalky (krásně zpevní rozsochy proti vyhnutí) a do karosérie přepážky. Ty se mají na výšku zkrátit o 1 mm, tak jsem to udělal. Lepil jsem jenom k bokům, protože střechu budu ještě oddělávat.

A taky jsem se dal do umisťování leptů. Jsou pro ně naznačené otvory, ty jdou snadno navrtat. Na každém čele je stupačk a dvě madla, na bocích kotvičky. Na podvozek přijdou brzdové přestavovače a kolo ruční brzdy. Nechtělo se mi vrtat díry pro nárazníky, tak jsem nalepil plastové od SDV, jsou taky bytelnější a nemusím brousit talíř od dělící roviny.

Zatím jenom tak provizorně jsem vagonek postavil na koleje. Odteď už to vypadá výborně a čím dál víc jsem se těšil, až bude vagon hotový. Popravdě už mě dlouho stavba modelu nebavila jako tahle, nevím, jestli je to absťákem, ale spíš to bude stavebnicí.

Praktická zkouška výšky vagonu ukázala, že jsem při zkracování přepážek nějak špatně odhadl ten 1 mm. Náprava je ale jednoduchá, stačí zase přepážky něčím podložit a výška bude dobrá.

Poslední pokochání surovým vagonkem a jdeme na nástřik. Zatím stavba probíhala celkem rychle i s pořizováním fotek. Možná bych měl vysvětlit, proč fotím na zahnusené podložce, místo abych se držel zaběhnutých tradic. Na bílém pozadí mi totiž rezin záhadně mění barvy a vůbec barevnost je nějaká mizerná. Navíc mám na už tak malém stole zpravidla příšerný bordel, takže dělat někde místo na bílý fotokus a zkoušet vyřešit mizerné osvětlení bylo nad moje síly… Tak jsem to srabsky vzdal. Teď to sice nevypadá tak hezky, ale barvy celkem odpovídají realitě, jsou jakž takž vidět detaily i v černé barvě a můžu si na to posvítit lampičkou.

V rámci akce “šetři čas a životní energii” jsem se vykašlal na surfacer a rovnou nastříkal barvy. Stejně nikde není co tmelit a brousit. Všechny barvy jsou Agama, napřed jsem všechny součásti vzal syntetickou vagonovou zelení, potom lihovou R3M ztmavenou něčím tmavším střechu a horní hranu skříně (bez maskování, stříkal jsem jakoby zevnitř) a nakonec jsem černě nabarvil pojezd a čelníky s nárazníky. Šedě jsem dotřel okápek nad vraty.

Takhle to vypadá sesazené, odstín střechy jsem celkem trefil a hodí se ke zbytku vozu.

Po zvážení jsem se rozhodl vagonek trochu přitížit. Měl by mít 30 gramů a do těch mu něco scházelo. Takže jsem pod střechu vlepil kousek olova (“kolébání” z vysokého těžiště u dvouosých vozů moc nehrozí). Obávám se, že kdybych závaží přilepil na podvozek, časem by se prohnul.

Na přepážky jsem konečně přilepil pojezd. Sice nemá žádnou aretaci a ve voze je volný jak na délku, tak na šířku, díky rovnoměrně tlustým stěnám ale není problém se zorientovat a přilepit ho přesně doprostřed.

Výška nárazníků je už správná a tak jsem dosadil kinematiky. Jejich sestavování se věnuje jiný článek, takže to tady popisovat nebudu. Kinematiky přesně padnou mezi drážky, které jsou pro ně vytvořené na podvozku. Takže není potřeba nic ověřovat, krom výšky umístění šachty.

Takže takhle nějak to teď vypadá zespodu.

Vůz máme provozní, tak by jsme ho mohli obtisknout, co říkáte? Stavebnice nabízí dvě varianty, ČD a ČSD. Obtisky jsou poctivé sítotiskové, takže má každý motiv svůj ostrůvek laku. Všechny motivy jsou pro jistotu navíc, což taky určitě přijde vhod. Sady ČD a ČSD mají každá jiné číslo vozu, takže teoreticky kdo by chtěl mít na kolejiště dva vozy ve stejné epoše, může vystříháním druhé sady získat další provozní číslo.

Obtisky se nanášely krásně a tak šla práce rychle. Bez jakýchkoliv vodiček krásně přilnuly i přes schránky na dokumenty. Jenom to chce podkladový lesklý Sidolux a obtisky pořádně vyhladit.

Zalakovat obtisky zase Sidoluxem a tady práce končí pro ty, co staví stavebnicové Gbs. Já ale chci vůz s topením, takže jsem doplnil na čela topné propojky, co mi zybly od Sergeje Roco a samotný kabel jsem udělal z 0,5 mm kulatinky Evergreen. Ten je veden po jednom boku vozu a za rozsochou vede křížem k druhé propojce. Taky jsem dobarvil detaily jako držáky kocovek, přestavovače, schůdky… A taky jsem zahájil patinu.

Základem je olejovkový wash a následně vetřené pigmenty. Po zavadnutí a zalakování jsem postup na potřebných místech opakoval.

Střechu se ale povedlo udělat až moc do červena, takže jsem přemýšlel, co s tím.

Nakonec jsem jí znova stříknul světle šedou, ale jenom lehoulince, abych vytvořil stékance a usměrnil světlou rez. Taky jsem vzal bílou olejovkou hrany a společně s bílým patinátorem pomohla naznačit rozpouštění barvy popisků, což se ve skutečnosti docela často děje a je to zajímavý efekt i v modelu.

Tohle už jsou finální fotky po matném laku Vallejo. Vagonek je celkem působivý a vypadá dobře. Můžete si všimnout, jak se podél rozsoch vine kabe topení.

Jeden pohled na čelo. Může se vám zdát, že střecha je trochu užší než celá skříň vagonu, to je ale správně, i na skutečných vozech je mezi střechou a bokem okapový schod.

A druhá strana vagonu. Fotka je sice trochu barevně šílená a vytahuje bílou až až, i tak to ale myslím pro hrubou představu stačí 🙂

Pohled na spodek odhalí vedení topného kabelu. Od konce jedné propojky vede podél podélníku rámu až za druhou nápravu, kde zahýbá příčně k opačné propojce. Já kabel ukončil zahnutím a přilepením ke kinematice.

Tady už máme vagonek coby součást soupravy. Už aby byly od Kuehna ty desetiokeňáky, to bude teprv vláček…

A co říct na závěr… No, stavebnice je to parádní a dobře mě zabavila. Je v ní sice pár záludností, nad kterými je pořeba se zastavit a zamyslet, rozhodně to ale není nic neslepitelného. Přesto si ale myslím, že to není stavebnice vhodná pro začátečníky, pro ty je přecijenom lepší Gags od Detailu. Stejně tak je ale fakt, že tenhle typ vozu tu chyběl a pokud chcete mít ve sbírce typicky Československé vozy, modelu z řady Zts se nevyhnete.

Nesporným plusem je nekompromisnost modelu, který odpovídá předloze ve všech proporcích. Taky zpracování a detailnost stavebnice nemůže zůstat v pozadí. Trochu nedomyšleně sice může působit konstrukce dílů, s čímž si ale na druhou stranu průměrně zdatný modelář musí poradit. Abych to shrnul: já jsem z modelu nadšený a těší mě informace, že se v Pečkách připravují další stavebnice. To může působit jako paradox, když jsem v článku zmínil pár much stavebnice. Ale (a teď se držte) celý model včetně patiny a pořizování fotek se povedlo vlažným tempem postavit za necelý den. Takže pokud máte trochu toho volného času a chuť postavit si něco zajímavého, určitě neváhejte do téhle stavebnice jít. Zatím se mějte a já jdu stavět Gbgkks!