Tatra 815-2 S25 TerrNo1 6×6.2

Strašný název… Přitom je to obyčejná Tatrovka… Vytáhnul jsem další stavebnici s pocitem, že už jsem se na stavebnice pana Štěpničky adaptoval a že už to nebude žádný problém. Tak uvidíme…

Já nevím nó… fotit pořád pytlíky, kde není nic poznat…

Ale vybalovat jsem to asi neměl 😀 To množství dílů mě vyděsilo… Minule u válce VV 111 bylo dílů pět a půl (doslova) a tady jich je asi padesát na pátou.

Ale co, začnu sdělávat ty větší kusy a ty menší už se pak nějak vystříbří… Odlitá korba. Celkem mě překvapilo, že je odlitá, když na 815ku se dělá už leptaná, ale co není, může být 🙂

Chybí jí zadní výsypné “víko” asi pro magory jako Rosťopiš, aby se jim lépe modeloval sypající se štěrk při vykládce… (nic proti, myšleno v dobrém 🙂 ) To se dolepuje jako díl zvlášť.

Kabina mě tentokrát potěšila, protože není třeba ubírat milimetr materiálu ale po dvou řezech nožem lze usadit na své místo.

Abyste si nemysleli že je to chyba odlitku – v kabině tohoto vozu se zrovna natáčí reklama na nové hyper super výhodné tarify O2 (znáte to, jak tam všude utíká ten kyslík, žejo?).

Tentokrát už jsem si mohl užít komfortu téměř čístého odlitku – stačilo objet jednou nožíkem a odstranit lehké blanky.

Tady to vypadá hůř, ale opět se jedná jen o lehoučké blanky, opět jedno objetí nožíkem.

Hola hola kola zdola, kola shora, kola dokola.

Leptík obsahující krycí / okrasné plechy na boky podvozku a nějaká  ta drobotina na kabinu.

Obtisky (ono jich není tolik, to jen ten papír okolo je větší).

Tahle změť mi zůstala po odebrání všeho, co jsem doteď ukázal.

Slepený rám a “pojezd”.

Tentokrát jsem se rozhodl osy nechat v původní délce a vrtnout díry do samotných kol.

Návod. Na ten jsem se asi 15 minut díval a byl jsem z toho dost jelen, určitě by pomohlo nějaké 3D – tady je jen tak vidět něco, co by mi došlo samo, ale přesné umístění v ostatních osách je občas záhadou (obzvláště u dílů, které jsou v reálu schované za něčím jiným a nejde to z fotek poznat)… Nakonec jsem návod odsunul a spíš jsem začal hledat fotky na internetu. Nakonec se součinností návodu a fotek skládání podařilo myslím dobře. Čím víc to člověk celé zkoumá, tím víc mu to přijde pochopitelné stylem “týýýjo já jsem ale ***, vždyť je to úplně jasný kam to patří a já tu nad tím sedím 20 minut.”

Zároveň jsem stavbu pojal trochu vyřazovací metodou – kde jsem tušil, co tam patří, to jsem osadil, zbytek jsem nechal a ono to postupně ubývalo až mi na stole nic nezbylo. Chce to trochu zapojit ty naše mozkové závity ochablé dokonalými návody, ale to už jsem říkal i minule u vojenské sklápěčky… U mě stavba těchto stavebnic probíhá tak, že během stavby nadávám jak špaček a na konci si řeknu “jóóó tak to nebylo vůbec špatný, to mě hodně bavilo…” Takže doporučuju nebát se, pokud jste na tom podobně, ten pocit na konci neni vůbec špatný 🙂

A jak tak člověk dumá, a lepí, a dumá, a lepí, a říká si “ještě tenhle kousek, ten je jasnej kam přijde, a pak to vyfotim,” najednou je hotovo… Posuďte sami, já myslím, že kdyby mi někdo řekl, že z té hromádky čehosi udělám v TT takto detailní podvozek, tak se mu vysměju…

Platí zde pravidlo “co oči nevidí, to srdce nebolí”, důraz je zde kladen opravdu na to podstatné co je vidět – a že jsou v naprosto skrytém místě nějaké nálitky nebo hůře opracovatelný kousek? Nevadí… Není to vidět.

Kola doporučuju vrtat lehce větším vrtákem, kápnout do nich lepidlo a proti rovné podložce všechna kola srovnat do roviny, aby některé nelétalo ve vzduchu, pokud to není přímo účel pro zasazení do terénu.

Třeba u těch torzních tyčí (bílé od přední nápravy) si nejsem jistý jestli jsou dobře – z návodu to prostě poznat není a fotky reálných vozů z tohoto úhlu… leda tak poslední foto před smrtí…

Fakt jo, jako tohle se mi hodně líbí… Jen jsem zvědavý, jestli jsem se v tom lepení neunáhlil – aby šlo všechno nastříkat…

Osazená kabina a korba (samozřejmě na sucho, budu stříkat zvlášť).

Barvičky zatím nemám vybrané, ale rozhoduju se mezi neutrální červenou a žlutou.

Červenou si chci udělat nějakou “klasickou” 815, tak asi vyhraje ta žlutá…

Tentokrát mě nenapadlo vůbec nic, co by potřebovala tahle stavebnička dodělat, její detailnost mě opravdu ohromila. A to se podívejte, že po nasazení korby 90 % detailů zmizí, ale prostě tam jsou a já o tom vím! 🙂 Taky je už vidět, že ta O2 kabina nebude tak hrozná, neb to zanikne ve zbytku modelu a nikdo si toho pak nevšimne.

Jako odstín jsem zvolil “obyčejnou” žlutou od Agamy.

Vypadá to jako kanárek, ale není to kanárek, je to Tatrovka.

Pojezd se nakonec povedlo stříknout v pohodě černou, ani jsem nemusel nic dotírat ručně.

Stejně ještě dostane pojezd nějakou lehkou patinku…

Mno deje tomu, to by šlo 🙂 Hliníkem jsem začal natírat ráfky, světla, schůdky, nějakou tu lištu na krycím plechu na boku podvozku…

A středy jsou pak černě (stejně jako poklice na předním kole, která se natírá fakt špatně).

Světla…

Druhá strana…

Kabina vymaskovaná, stříknutá tmavši hnědou kvůli prosvítání kabiny a pak žlutou.

Plastové části na kabině jsem už natřel černě.

Koncovka výfuku ve stylu tuzing Hliníkem.

Tady tak nějak nevím co napsat…

Všechna okna jsou samozřejmě předem vymaskovaná maskolem.

Dodělané logo jako obtisk a dotřené blinkry na kabině.

Obtisky na zadní části korby. Je potřeba si pohlídat, že obtisky jsou vytisknuté na čirý papír a je zvlášť přiložený kus bílého obtiskáče, takže byste si vlastně měli ve většině případů (výstražné pruhy, SPZ) udělat obtisk ze dvou vrstev.

Nějak jsem si říkal, kam že by to mohly přijít světla… Takto ne.

Takto už jo – kousek odstřižku z papíru přilepený na blatníky (ten lesk kolem je jen dodatečně dotíraná černá, to by měl sjednotit lak.

A rychlým přískokem se posouváme téměř ke konci.

Odmaskovaná okna jsou přetřená Sidoluxem pro zvýšení průhlednosti (fakt to pomáhá).

Hlavně korba je napuštěná naředěnou Umbrou pálenou.

Nákladový prostor nejprve napuštěný Umbrou a pak ošmrdlaný patinátorem Prach od Agamy.

Celé je to stříknuto matným lakem.

Špinění jsem udělal lehčí, i když i tak jsem se do toho tentokrát pustil celkem s vervou.

Celý komplet už je slepený, přilepená rezerva, kterou jsem ovšem musel hodně seříznout, protože se mi nevešla do prostoru mezi kabinu a korbu – vadil mi tam kryt motoru.

Podvozek je také lehce přejetý patinátorem Prach.

Sání přílepeno.

Jen jak jsem minule ztratil sání a vyráběl jsem si svoje, tak tentokrát jsem ztratil vzduchový válec, takže jsem si udělal nový ze špejle, který jsem vědomě nalepil o 90 stupňů otočený, takže o tom vím 🙂

Občas se mi v okolí oken sloupla barva i z povrchu, kde už jsem nechtěl, takže jsem musel retušovat…

Je vidět, jak vnitřek kabiny je hnědý, spodek vnitřku kabiny šedo-černý.

Ono to asi z fotek vypadá šíleně, ale je potřeba si uvědomit, že se tu bavíme o 1:120 a o věcech, které jdou pro mě sotva natřít (já věřím, že letadýlkáři by měli vybarvené budíky v kabině, ale to já nezvládám).

 

 

Na odlitku to není na první pohled poznat, ale on je vepředu čtyřoký. Dvě vnitřní světla jsou kryta plastem (čtyři světla budou asi příplatková výbava). Někdo okolí světel zvýrazňuje jinou barvou, pak to vypadá, jako by byla světla kryta ještě nějakým ochranným sklem. Já to nechal normálně v barvě rámu a jen jsem naznačil dvě světla.

 

Doplněny stěrače a zrcátka.

Zrcátka jsou hodně citlivá a podařilo se mi jedno z nich trochu ohnout, po focení jsem to samozřejmě napravil 🙂

Stěrače jsou zakápnuté kapkou Sidoluxu.

Tááádydááádydáááá to je vše přátelé.

A teď vás, milé děti, určitě zajímá, kde se to dá sehnat, že ano? 🙂

Jako vždycky – ttauta.wz.cz nebo pražská burza.

Na závěr nechám tentokrát hovořit mojí minisbírku vozidel p. Štěpničky.

A příště bude “kombajn” na kukuřici.

Stavebnici můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>