Z vývoje UIC-Y pro pokročilé – teplovzduchy, jídelní, lůžkové

Minule jsme si představili všechny série odporových oddílových a velkoprostorových vozů, dnes dokončíme vývoj vozů Y vozy Y/B70 s teplovzdušným topením a jako bonus si povíme něco i o jídelních a lůžkových vozech, které oproti oddílovým vozům vždy stály tak nějak bokem.

Dnes to bude trochu jednodušší – teplovzdušné vozy se dají rozdělit do tří hlavních skupin, ale zase si to poté vynahradíme u lůžkových vozů. Stručnější přehled můžete nalézt v tabulce zde.

Teplovzdušné vozy

V roce 1974 došlo ve výrobě vozů Y k zásadní změně – a to ke změně systému vytápění z kombinovaného na teplovzdušný – teplý vzduch je zde vháněn do vozů výdechy pod sedadly. Díky tomuto bylo uvažováno o snížení střechy podobně jako u pozdějších vozů typů X a Z, ale zvítězil požadavek na jednotný vzhled vozů, takže střecha zůstala ve stejné výšce jako u odporáků, přestože k tomu již nebyl technický důvod. Samozřejmě došlo k přepracování beden pod vozem. Tyto vozy jsou označovány jako ty Y/B70. Tyto vozy již nebyly dodávány s rámem v černé barvě, což bohužel uniklo většině provozovatelů historických vozů.

Jak jednoznačně poznat teplovzduch od odporáka? Když nebudeme počítat případné provozní úpravy, tak základní vzhledový rozdíl je samozřejmě mřížka topení, která se přesunula ze střechy na prostředek bočnice ze strany chodbičky. Další znaky, kterými se všechny teplovzdušné vozy liší, jsou alternátor místo dynama (pozice zůstává), červená koženka na sedadlech a absence šikmého prolisu na čelních dveřích. Všechny vozy Y/B70 mají vystouplá madla a maximální rychlost 140km/h. Všechny teplovzdušné vozy Y mají od začátku opět plnohodnotná úzká okna. Kromě vozů BDs a Ds všechny tyto vozy disponují malou kapsou na levé straně čela – při pohledu na vůz od uličky jde o čelo, které se nachází vpravo. Vozy BDs a Ds tuto kapsu postrádají.

Tyto vozy vcelku dobře vystihl model od firmy Kuehn, bohužel vzhledem k pevné střeše a především rámům oken, které jsou dvoudílné a jejich vnější rám je součástí karoserie, tyto vozy nejsou příliš vhodné k prostému přestřiku – nicméně jsou vhodné k přeznačení čísla a pravděpodobně i k celkové přestavbě za použití jiných bočnic. Co Kuehn nepodchytil, je malá kapsa na jednom čele – všechny vozy Y kromě BDs a Ds mají na jednom z čel malou kapsu vlevo, jak již bylo zmíněno. Kuehn má na obou čelech jen malou kapsu vpravo s kabelem. Výrobu Kuehn jak všem dobře známo přebrala firma Roco, takže můžeme po mnoha letech očekávat, že tyto vozy opět půjde zakoupit.

Modely Tillig představují v základu odporové vozy – všechny modely Tillig mají velké kapsy na čelech a prolisy na čelních dveřích. Naštěstí jsou toto vcelku dobře odstranitelné nedostatky a i z vozů Tillig lze vytvořit věrné teplovzdušné vozy. Tillig má zase zásadní výhodu v samostatných rámech oken – mnohem jednodušeji lze vozy přestříkat na jiný nátěr. Akorát je zde záhodno nějak dořešit mřížku na bočnici – nejlépe pravděpodobně obtiskem, bohužel jsem se ještě nesetkal se sadou, která by obtisk mřížky obsahovala. Samotný Tillig mřížku na bočnici řeší také potiskem.

Srovnání čel vozů Kuehn (vlevo) a Tillig (vpravo), celkové srovnání výrobců v článku od Vova, z nějž je i tato fotografie.

1974-1975

První série teplovzdušných Y/70 se ještě v mnohém podobala odporovým vozům. Tyto vozy již byly vybaveny sedadly s červenou koženkou, ale vozy 2. třídy z této série měly ještě světlé mezistěny interiéru. Všechny vozy této série ještě byly vybaveny mazacími víčky pod okny a dvoustupňovými schody. Počínaje těmito vozy se objevuje na střeše pět větračů na straně uličky. Poprvé se objevily na ČSD průchozí vozy Y se služebním oddílem. Vozy Dsa byly na jednom čele bez vstupních bočních dveří.

Vzhledem k dvoustupňovým schůdkům musíme u této série zavrhnout vozy Kuehn. Naopak u vozů Tillig je tato série nejvhodnější kandidát, pokud jste například sehnali levně odporový vůz, ale chtěli byste teplovzduch – stačí odbrousit mřížku na střeše, doplnit pět větračů a případně upravit čela (kapsy, prolisy) a alternátor. Hlavním problémem by zde byla spodní výbava – pokud Vám zbyla z jiného vozu po přestavbě, máte vyhráno. Druhá varianta je sehnat teplovzdušný vůz a prohodit schodíky, případně doplnit větrače. Vozy Ds952 lze vytvořit s pomocí leptaných bočnic DK-model, vzhledem k tomu, že tyto vozy mají dva schody je vhodnější zdrojový vůz Tillig.

Tillig momentálně příležitostně vyrábí šedo-zelený vůz BDs s inventárním číslem 034 patřícím do této série, vůz ale svým provedením odpovídá poslední sérii, přitom k dokonalosti (v rámci možností formy) by stačilo pouze jiné číslo…

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
Ba 51 54 20-41	Bm 51 54 20-41*	B 51 54 20-41*	B256 50 54 20-41		175-207
BDa 51 54 82-40	BDms 51 54 82-40*	BDs 50 54 82-40*	BDs450 50 54 82-40		000-147
Dsa 51 54 95-40	Dms 51 54 95-40*	Ds 50 54 95-40*	Ds(952) 50 54 95-40		000-099

Na této fotografii lze pěkně vidět rozdíly od vozů předcházejících (větrače, spodek, mřížka) i následujících (schody, mazací víčka) . Zdroj: Nastoupil.com

Vzhledem k absenci blokování otevření dveří za jízdy byly tyto vozy zbaveny RIC režimu nejpozději v roce 2003, většina z nich ale již daleko dříve. Poslední vůz B z této série byl odstaven v roce 2016, vozy BDs a Ds lze na našich kolejích stále potkat. Všechny tři řady se dožily nátěru Najbrt 2. Z 33 vozů B byly vzhledem k malému počtu poměrně nečekaně zachovány hned dva muzejní vozy, k muzejnímu uchování byl vybrán i vůz BDs 000.

1975-1979

Následující série již byly typické teplovzduchy tak, jak je všichni známe. Vozy již měly tři schůdky, tmavé mezistěny v interiéru a u oddílových vozů již chyběly mazací víčka pod prvními širokými okny zkraje. Vozy BDa a DFsa si mazací víčka udržely až do další změny v roce 1980. I tyto vozy měly pět větračů nad chodbičkou. Dále byla přidána příprava na signalizaci otevřených dveří a jejich blokace za jízdy. Místo čistě služebních vozů byly tentokrát dodány vozy DFsa s poštovním oddílem, na první pohled se od předchozích odlišují vstupními dveřmi na obou představcích vozu.

Ohledně označení těchto vozů je potřeba zmínit, že vozy Ds953 byly v 00. letech oficálně označovány jako Ds Post953, ale označení Post se na vozech fyzicky neobjevovalo. Mnoho vozů Ds jezdilo v nátěru se spodní polovinou dveří šedou. Vozy Bc z této série byly v původní podobě až na tři vozy v provozu do roku 1994, následně byla část zrušena, část přeznačena na vozy B255 v intervalech 29-48 a 29-41 a poslední tři vozy (062-064) byly v roce 2002 vyčleněny pro přepravu armády pod označením Bc663 – tyto jsou stále v provozu pod řadou Bcee663.

Interiér vozu 2. třídy s tmavými příčkami. (foto Nastoupil.com)

Tyto vozy jsou předlohou vozů Kuehn/Roco a kromě chybící malé kapsy na jednom z čel by jim měly plně odpovídat, dokonce i mazací víčka na BDs jsou řešeny alespoň potiskem. Vozům Tillig tradičně přebývají velké kapsy na čelech a prolisy na dveřích, ale samozřejmě není problém tyto detaily při přestavbě předělat nebo odignorovat. Při přestřiku je potřeba myslet na mřížku topení. Vozy Ds953 je opět možno vytvořit z přestavbové sady DK-model, tentokrát lze bez problémů k přestavbě použít vozy Kuehn.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
Aa 51 54 19-41	Am 51 54 19-41*	A 51 54 19-41*	A151 50 54 19-41	A(149) 51 54 19-41	001-110
Ba 51 54 20-41	Bm 51 54 20-41*	B 51 54 20-41*	B256 50 54 20-41	B(249) 51 54 20-41	208-565
BDa 51 54 82-40	BDms 51 54 82-40*	BDs 51 54 82-40*	BDs450 50 54 82-40	BDs(449) 51 54 82-40	148-340
DFsa 51 54 91-40	Dms Post 51 54 91-40*	Ds Post 50 54 91-40	Ds(953) 50 54 95-40		035-064
Bac 51 54 59-41	Bcm 51 54 59-41	Bc 51 54 59-41	B255 50 54 29-48(nebo 29-41)	Bc663 51 54 59-41	001-100

Vůz A151 – patrné jsou větrače, tři schody i absence mazacích víček. (zdroj: Nastoupil.com)

Vozy A a BDs této série dodnes dožívají, vozy A často přeznačené na 2. třídu s označením B209. Vozy B byly v provozu ještě okolo roku 2020. Mnoho vozů v průběhu let přišlo o mezinárodní režim, některé ho ale i dostaly zpět. Vozy Ds Post/ Ds953 přestaly být k poštovním účelům používány v první polovině 90. let, zbylé vozy byly prohlášeny za čistě služební. Vozy byly vyřazovány dříve než starší vozy Ds952, protože služební a bývalý poštovní oddíl byly odděleny neprůchozí příčkou a v případě nutnosti přesunu věcí z jednoho oddílu do druhého bylo nutné jít přes chodbu. Poslední vůz Ds953 v provozu byl brněnský vůz 061, který svoji provozní kariéru ukončil v roce 2015. Z vozů Ds953 se zřejmě žádný nedochoval. Vozy B255 byly v provozu zaznamenány naposledy v roce 2014 a stejně jako vozy Ds953 nikdy neobdržely nátěr Najbrt.

1980-1985

K poslední změně ve výrobě došlo v roce 1980. U těchto vozů byl již k dispozici upravený podvozek Görlitz Va, došlo k odebrání pěti větračů nad chodbičkou a úpravě brzdové soustavy, což se odrazilo na mírně odlišném uspořádání beden pod vozem. U vozů BDs konečně též zmizelo mazací víčko pod okny. Vozy ABm 049, 050 a Bm 883-890 byly z výroby vybaveny CZE, takže u těchto vozů již nenalezneme alternátor – v případě stavby těchto vozů můžeme zbytečný alternátor použít jinde. Zajímavá anomálie se zde nachází u vozů Bc – některé vozy mají na opačném čele druhou malou kapsu, která nezačíná od spodní hrany skříně. Vozy BDs tuto kapsu opět nemají. Vozy dodávané po roce 1983 již přišly rovnou s novým označením, teplovzdušný vůz ABa je tedy nesmysl.

Série vozů 883-890 vybavená CZE byla do roku 2003 provozována pod původním označením. V roce 2003 došlo u všech vozů k přečalounění na červený plyš a přeznačení na řadu Bee243. Vozy AB vybavené CZE paradoxně přeznačeny nebyly. V letech 2005-2007 byly přeživší kuřácké vozy označeny B244, poté bylo kouření ve vlacích zakázáno úplně a vozy se vrátily pod index 249. Vozy 2. třídy od inv.č. 952 výše byly v roce 2007 vyčleněny pro rychlíky přes Vysočinu – sedadla byla potažena modrým textilem a na vozech se objevil nápis „Brněnský expres“. Vozy Bc byly po roce 2001 rozděleny na dvě řady – vozy z roku 1980 (101-150) dostaly řadu Bc842, vozy z roku 1984 pak Bc(833). Osm vozů Bc (č. 155, 161, 162, 183-186) bylo v letech 1989-1999 upraveno pro rychlost 160km/h a převedeno do intervalu 59-80, tato úprava byla na všech vozech v roce 2013 vrácena do původního stavu. Dalších 28 vozů (127-130 a 187-210) bylo v roce 1992 upraveno stejným způsobem, vozy obdržely nová čísla od 211 nahoru a přešly k ŽSR.

Pro tyto vozy platí to, co pro předcházející sérii. Tillig i Roco vyrábí vozy, jejichž předlohou je tato série, ideální je pro případnou přestavbu použít vůz tuto sérii znázorňující. U Tilliga je opět vhodné zatmelit kapsy a vybrousit prolis na dveřích.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
	ABm 51 54 39-41	AB 51 54 39-41		AB(349) 51 54 39-41	001-050
Ba 51 54 20-41	Bm 51 54 20-41*	B 51 54 20-41*	B256 50 54 20-41	B(249) 51 54 20-41	566-882, 891-990
	Bm 51 54 20-41	B 51 54 20-41		Bee(243) 51 54 20-41	883-890
BDa 51 54 82-40	BDms 51 54 82-40	BDs 51 54 82-40*	BDs450 50 54 82-40	BDs(449) 51 54 82-40	341-440
	Bcm 51 54 59-41	Bc 51 54 59-41		Bc842 51 54 59-41	101-150
	Bcm 51 54 59-41	Bc 51 54 59-41		Bc(833) 51 54 59-41	151-210

Vůz Bee243 – patrná je malá kapsa na čele a absence větračů nad chodbou. (foto Nastoupil.com)

Vozy AB349 jsou dodnes páteří rychlíkové dopravy, nikdy nepřišly o RIC režim. Několik vozů ale bylo vyřazeno po nehodách a požárech. Vozy B a BDs jsou rovněž dodnes ke spatření v nemalých počtech, některé vozy nižších čísel dočasně přišly o RIC režim, ale v současnosti mají RIC režim všechny vozy. Vozy Bee243 jsou dodnes v provozu (kromě vozu 883 zničeného požárem v roce 2005). Tyto vozy byly dlouhá léta provozovány v dom.st. České Budějovice, v roce 2022 přešly do Plzně. Vozy Bc byly v poměrně hojném počtu provozovány do roku 2014 (obvykle na denních spojích), poslední vozy v pravidelném provozu dojezdily v roce 2019. Některé vozy byly opět vyčleněny pro ostatní potřeby železnice, pro více info můžete navštívit stránky Alana Butscheka. Všechny řady této série se dočkaly i nátěru Najbrt 2.

Jídelní vozy

U jídelních vozů je situace podstatně jednodušší, ČSD obdržely pouze dva typy jídelních vozů na základě typu Y. Oba typy mají pouze jeden schod a střešní mřížku na straně bez dveří. Interiér obou řad byl tmavý s červenými sedačkami. U obou řad se setkáme s mazacími víčky.

1969-1970 (WR810)

Prvních 23 jídelních vozů bylo dodáno na přelomu let 1969-70, další dva vozy k této řadě přibyly v roce 1976, kdy byly do běžného provozu zařazeny dva původně salonní vozy stejné řady. Vozy vývojově odpovídají odporovým vozům, ale způsob topení byl u těchto vozů řešen jinak – dvěma naftovými agregáty.

V detailech tyto vozy víceméně odpovídají oddílovým vozům ze stejné doby – nalezneme zde velké dynamo, zapuštěná madla, dva schody u dveří, prolisy na čelních dveřích a velké kapsy na čelech. Nenalezneme zde žádné okno v gumě. Vozy měly z výroby rychlost 160km/h. Administrativně vůz 013 dostal řadu WR810, ale tou dobou již stál v historickém nátěru v Lužné. Případným stavitelům doporučuji místní přestavbovou sadu a zdrojový vůz Y/B nebo WLAB. Sada je určena pro novější sérii, bočnice se ale liší pouze v zapuštěných madlech a přebývajících vratech do kuchyně, které se dají odbrousit.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
WR 51 54 88-80	WRm 51 54 88-80	WR 51 54 88-80			001-023

Historický vůz 013 v Lužné u Rakovníka (zdroj: alanbutschek.cz)

Tyto vozy v pravidelném provozu dojezdily nejpozději v polovině 90. let, červeno-šedý nátěr již téměř jistě neobdržely.

1976 (WR811/851)

Druhá série již odpovídala více teplovzdušným vozům, systém topení zůstal stejný jak u předchozích vozů.  Tyto vozy již neměly velké dynamo, místo toho měly tři alternátory – na straně kuchyňky jeden na levém podvozku, z druhé strany pak na obou.  Tyto vozy postrádaly malou kapsu, madla byla vystouplá a u dveří měly tři schody. Z výroby měly vozy maximální rychlost 140km/h.

O stavbě tohoto vozu je na těchto stránkách pěkný článek, zájemce o stavbu tedy odkazuji na něj.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
WR 51 54 88-41	WRm 51 54 88-41	WR 51 54 88-41	WR(851) 50 54 88-41 (nebo 88-80)	WR 51 54 88-41	001-023

Jídelní vůz WR851, který neprošel modernizací, patrná jsou mazací víčka a dva alternátory (zdroj nastoupil.com)

Většina těchto vozů byla do roku 2003 provozována bez větších změn. Pět vozů bylo ale v roce 1989 upraveno rekonstrukcí interiéru (počet sedadel se snížil z 48 na 36) a zvýšením maximální rychlosti na 160km/h. Tyto vozy dostaly interval 88-80 a inventární čísla 030-034. Všem vozům byl na konci roku 2003 odebrán mezinárodní RIC režim kvůli absenci blokování nástupních dveří. Na přelomu let 2009/2010 pak byla modernizovaným vozům snížena rychlost zpět na 140km/h. Nemodernizované vozy dojezdily v roce 2011, modernizované pak v roce 2013. Minimálně vůz 034 se dožil i nátěru Najbrt 2.

Lůžkové vozy

Tímto se dostáváme k finální kapitole tohoto vyčerpávajícího pojednání. Lůžkové vozy lze rozdělit do dvou hlavních kategorií – vozy s klasickou skříní typu Y/B(70) a vozy se speciální „lůžkovou“ karoserií s prolisy na bocích a jinými čely, které i přes značné rozdíly také spadají pod Ypsilonky. Nejdříve se pověnujeme klasickým vozům a vozy s prolisy si necháme úplně na konec. Stejně jako u vozů jídelních mají mřížku na střeše všechny vozy včetně teplovzdušných. Za zmínku stojí, že všechny lůžkové vozy vždy byly v RIC režimu.

1965 Y/B

První série 16 vozů odpovídala prvním sériím oddílových vozů – tyto vozy měly ještě výše posazená poziční světla, dvě velká dynama (při pohledu zboku vždy levý podvozek), zapuštěná madla, velké kapsy na čelech, prolisy na dveřích, mazací víčka a dva schody. Vozy byly dodány ještě s čísly ve starém formátu – WLAB 160-175. Tyto vozy bylo možno provozovat i na širokém rozchodu – byla k nim dodána sada širokorozchodných podvozků. U těchto vozů jsou dvě varianty jak na to – buď větší úpravou vozu Y/B WLAB, nebo téměř bezpracná úprava vozu typu B – tyto odpovídají téměř všemi detaily, ale bylo by potřeba se v tom případě smířit s obdélníkovou karoserií. Vozy byly schopné jezdit rychlostí 160km/h.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
WLAB 160-175	WLABm 51 54 64-80				046-059

Tyto vozy byly vyřazeny z provozu již okolo roku 1985, je pravděpodobné, že dojezdily pod řadou WLAB (bez „m“). Při přečíslování v roce 1967 dostaly inventární čísla 046-059, čímž předběhly následující sérii z roku 1968. Podle dostupných zdrojů tyto vozy jezdily v zeleném nátěru. Vzhledem k poměrně nízkému věku byla většina vozů přestavěna na pomocné obytné vozy, díky tomu byl jeden vůz zachován u MTZ Choceň jako doprovodný vůz Atomové elektrárne Bohunice.

Přestavěný vůz ex. WLAB 170. Střešní mřížka u tohoto vozy byla zaslepena, vůz byl ve své nové roli vybaven klimatizací. (zdroj: alanbutschek.cz)

1968 Y/B

Další série se od předchozí vizuálně odlišovala pouze pozičními světly ve standartní pozici. Vozy byly již dodány v modrém nátěru s označením v UIC formátu. Rychlost opět 160km/h.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
WLAB 51 54 64-80	WLABm 51 54 64-80	WLAB 51 54 64-80			001-045

Zrušený vůz 035 v roce 2002 (zdroj: alanbutschek.cz)

Tato série vozů zůstala s výjimkou jednoho vozy (021) v roce 1993 celá na Slovensku, kde byla vyřazena koncem 90. let. Jeden historický vůz této série se dochoval u MDC (Výhrevna Vrútky) a jeden upravený vůz je v provozu u MÁV Nostalgia. Český vůz byl zrušen v roce 1997, ale z provozu pravděpodobně zmizel mnohem dříve.

1978 Y/B70

Po sérii „prolisových“ vozů z roku 1974 byla v roce 1978 dodána další série vozů s „klasickou“ karoserií, tentokrát již ale konstrukčního typu B/70. Od předchozích vozů se lišily vystouplými madly, absencí kapes na obou čelech, dvěma alternátory místo dynam, třemi schody a maximální rychlostí 140km/h. Alternátory se nachází při pohledu zboku vždy na levém podvozku. Na rozdíl od následujících vozů tyto ještě měly mazací víčka pod okny.

Tyto vozy jsou vhodné na přelakování vozů WLAB Y/B70 Tillig, až na čelní kapsy a prolisy by tyto vozy měly v podstatě modelu odpovídat. Tyto vozy byly od roku 1984 dislokovány výhradně na Slovensku, kde po roce 1993 zůstaly. Nicméně případní příznivci této konkrétní série nemusí zoufat, tyto vozy se vyskytovaly v provozu i u nás, a to i na neelektrifikovaných tratích – například R662/663 Rožmberk vozil tento vůz cca do roku 2009.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
WLAB 51 54 64-40	WLABm 51 54 64-40	WLAB 51 54 64-40		(ZSSK) WLAB 51 56 70-40	105-132

Slovenský vůz WLAB ve stavu z přelomu století. (zdroj: alanbutschek.cz)

Tyto vozy lze na železnici v Blonski nátěru potkat dosud, za zmínku stojí, že někdy před rokem 2000 došlo k přečíslování všech vozů na nová čísla od 001 nahoru.

1985 Y/B70

Tyto vozy jsou opět téměř shodné s předchozí sérií, hlavními rozdíly je menší počet větračů a absence mazacích víček. Vozy již byly dodávány s novým označením.

Těmto vozům byla krátce po dodání zvýšena rychlost na 160km/h, která jim vydržela cca do roku 2008, kdy byla opět snížena na 140km/h (slovenským vozům zřejmě snížena již dříve). Inventární čísla slovenských vozů byla před rokem 2000 přečíslována do řady 051-067. České vozy byly v roce 2000 přečíslovány do intervalu 70-80 a následně okolo roku 2013 do intervalu 70-40.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
	WLABm 51 54 64-40	WLAB 51 54 64-80		WLAB(822) 51 54 70-80	186-218

Pohled na vůz WLAB822, píše se rok 2013. (foto Alanbutschek.cz)

Tyto vozy byly u ČD naposledy turnusovány v roce 2014, sporadicky byly nasazovány do provozu do začátku roku 2020, kdy bylo jejich nasazování definitivně utnuto pandemií. Vozy se dočkaly nátěrů Blonski, Najbrt 1 i 2, vozy 211 a 214 měly i reklamní nátěry (Auta sbalená na cestu a S námi do Karpat). Posledních několik vozů bylo převedeno DHV Lužná, slovenské vozy jsou pravděpodobně stále v provozu.

1974 Y/WLAB

Předposlední řada, které se dnes bude věnovat, se od ostatních vozů odlišuje prakticky ve všem – tyto vozy budu označovat jako „lůžkovou“ karoserii. Tyto vozy měly odlišná čela i bočnice – hranatá okna s téměř neviditelnými rámy a prolisy na bočnici. Obě řady těchto vozů měly dvě velká dynama, přestože byly vyráběny v době, kdy ostatní vozy již měly alternátor. Dále měly obě řady dvoje schody a výše posazená poziční světla. Obě řady byly také uzpůsobeny k provozu na širokém rozchodu – to byl také zřejmě důvod odlišného vzhledu těchto vozů.

První série těchto vozů byla vyrobena v roce 1974 a od pozdějších vozů se odlišovala zapuštěnými madly a podvozky Görlitz VI, které můžeme znát ještě například z patrových vozů Bmto. Tyto vozy měly maximální rychlost 160km/h. Vozy Tillig v podstatě odpovídají tomuto provedení až na jednu „drobnost“ – předlohou modelu Tillig byl vůz z jedné konkrétní série pro RŽD, který měl o jedno kupé průvodce navíc a proto postrádá jedno okno. Pokud nějaký odvážlivec nehodlá chybící okno vybourat, je nutno se s chybícím oknem smířit.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
WLAB 51 54 64-80	WLABmv 51 54 64-80	WLABv 51 54 64-80			080-104

Foto jednoho z vozů již po vyčlenění pro zvláštní účely. (foto: alanbutschek.cz)

Při rozdělení ČSFR všechny vozy této série zůstaly v ČR. Tyto vozy dojezdily na běžných výkonech nejpozději v polovině 90. let, modrošedého nátěru se již nedočkaly. Většina vozů byla vyčleněna pro různé pomocné a obytné účely, vůz na fotce výše sloužil jako doprovodný vůz na různých železničních akcích a v současnosti by měl být součástí DHV Lužná. Dále dva vozy této série byly v roce 1984 přestavěny na měřící vozy kolejového svršku, při které jim bylo jedno čelo zásadně přestavěno. Tyto vozy procestovaly celé Československo, většinou v závěsu za Chrochtadlem řady 860. Český vůz byl vyřazen někdy po přelomu tisíciletí, slovenský vůz tvořil ještě dlouhá léta měřící soupravu s posledním provozním slovenským vozem řady 850.

1981 Y/WLAB

Druhá série těchto vozů se ve většině vnějších znaků podobá sérii předchozí, hlavními viditelnými změnami je použití vystouplých madel a návrat ke starším podvozkům Görlitz Va. I tyto vozy byly schopny provozu na širokém rozchodu a na rozdíl od předchozích vozů jejich maximální rychlost činila pouze 140km/h.

V letech 2005-2008 byla část vozů modernizována na vozy WLABee824 – došlo k doplnění CZE (tím pádem k odstranění dynam) a mírným úpravám interiéru, interval zůstal shodný. Obdobnou modernizací prošlo i pět slovenských vozů, u modernizovaných vozů došlo k přečíslování do řady 001-005, nemodernizované vozy obdržely čísla 031-040.

ČSD z výroby	1983-1990	1990-2001	2001- (bez RIC)	2001- (RIC)	Inventární čísla
WLAB 51 54 64-40	WLABmv 51 54 64-40	WLABv 51 54 64-40		WLAB821 52 54 70-40	135-185

Část modernizovaných vozů skončila s reklamním nátěrem. (zdroj: alanbutschek.cz)

České vozy před modernizací byly definitivně odstaveny v roce 2011, již v modro-šedém nátěru. Vozy po modernizaci nevydržely o mnoho déle – naposledy s cestujícími vyjely v roce 2013. Část vozů po modernizaci dostala atraktivní reklamní nátěr  – viz foto výše. Nátěr Najbrt se na tyto vozy nedostal. Slovenské vozy před modernizací dojezdily nejpozději v roce 2005 v modrém nátěru, vozy po modernizaci obdržely nátěr Blonski a dojezdily okolo roku 2009.

Tímto náš přehled vozů Y tak, jak vyjely z výroby končí, pokud jste to dočetli až sem, tak pomyslný klobouček dolů 🙂 Pokud někdo najde nějakou faktickou chybu, budu moc rád, když ji napíše do komentářů.