Vozíme spěšniny (3) – DFa / DPost nejen pro služební účely
O tomhle momentu sním od chvíle, co znova modelařím. Vždycky jsem si říkal “jaké by to asi bylo, kdybych v čele vyříznul díru a do toho německého služebního vozu přidat průchozí dveře?” Tak dneska je konečně ta chvíle, kdy i východoněmecký služebák může posloužit k rozřezání.
Opět se sice téma týká vozby spěšnin spíše okrajově, ale využít jako doprovodný vůz jde, především po ukončení poštovních přeprav kolem roku 1997 (někde se uvádí až 1999). O co vlastně půjde? No o ten zmíněný vůz DFa / DPost. Dodaný k ČSD v roce 1972 jako první UIC-Y služební vůz, navíc s poštovním oddílem, jedna strana neprůchozí. Vozy se vyřazovaly hlavně v 90. letech (a po ukončení poštovních přeprav) z důvodu menší praktičnosti a z důvodu malého stáří jich dost zůstalo u nehodových jednotek jako nářaďové vozy, což z nich činí zajímavý vůz nejen pro poštu, ale i pro různé nehodové vlaky. O tom snad později.
Obětí se stal tenhle “Postw” České Pošty – samozřejmě to žádný Postw není, odpovídá jen délkou, modrou, náhodou má taky dvoje dveře a malá okna, a nápisy, takže ho žádná škoda nebude. Vůz má troje dveře v rozích (jeden roh je bez dveří) a obě čela zaslepená. Stejný všemi detaily skříně je samozřejmě třeba DFsa Tillig s nápisem “Československá pošta”. A co je ještě horší, Tillig tento modrý vůz nazývá jako ČD DFsa – tedy Tillig nám říká, že tento modrý vůz je ve skutečnosti zelený Ds953 (DsPost), který jsem stavěl minule. Přitom na voze je zřetelně napsáno “Postw” a oni to stejně pojmenují DFsa… to je prostě marný…
Stejně provedené čelo (bez oken) měly i vozy DFa dodávané z NDR pro ČSD. Půjde toho část využít.
Vůz má dokonce i nástupní schůdky do nakládacích prostorů, možná by šly využít pro přestavbu taky – uvidíme.
Leptané bočnice, výhledová okna, okna do všech otvorů, nákladové dveře (4x), stupačky posunovače a madla – to je zhruba výčet dílů leptu.
Interiér bude potřebovat obměnu jako obvykle.
Obtisky jsem připravil pro verzi ČSD (žluté s nápisem ČS Pošta) i bílé s logy ČD i nápisy Česká Pošta. Dále jsou zde obtiskem řešené mříže do oken a schránky na vhazování dopisů.
Hotové mám už i obtisky na nehodový vlak, kde tyto vozy slouží dnes. Obtisky se budou nanášet z větší části v celku a zajistí správné rozmístění nápisů.
Potřebuju u vozu jedno čelo průchozí. Jak toho dosáhnout? Nějakou novostavbu z nových dílů jsem zavrhl, i když proveditelné by to bylo – vyříznout v čele otvor, zespodu podlepit díly z plastových tabulek, nové dveře, a asi by to stačilo. Musely by se sehnat nové návalky – existují ke koupi jako ND Tillig. Ale z důvodu obav o přesnost takového řezání a špatnému přístupu pro broušení jsem tuto ideu opustil a uvažoval jsem prohodit čelo s jiným vozem. V takovém případě je vhodné stavět vozy dva, aby zůstalo jedno čelo na každém vozu. Na řadu přišel kovový kotouček, který běžně nepoužívám, aby udělal jemný řez v čelníku. Povedlo se to rychle, čistě a snadno. Ještě mě napadlo obětovat nějaký BTTB rychlíkáč nebo nějaký zbytek např. reko vozu a použít kus čela z něj, ale ověřený tento nápad samozřejmě nemám. Kdo by potřeboval dodat čelní dveře vygravírované z kartonu, můžu dodat, stačí napsat e-mailem.
Pak stačí jen obě čela dobrousit, vyzkoušet, a nalepit. U přechodových dveří jsem zachoval i otvory pro návalky – pokud se mi povedlo nalepit dveře rovně, návalky půjdou v pohodě nacvaknout.
Otvory jsem prolil lepidlem a přetmelil. Zatím můžu jít řezat otvory – těch je tu opět dost, ale bočnice drží.
Kdo bude stavět z běžného vozu s přechody, použije z kartonové sady interiéru tuto zálepku – zalepit, přetmelit, přebrousit. Pasuje těsně přesně.
Pro dveře služebního prostoru je potřeba probrousit se trochu bočnicí do hloubky směrem k ose vozu podobně jako u bočnic DK-model, aby se vešla zespodu lepená vrata.
Pohled z druhé strany – chce to pracovat s bočnicí při ruce a pořád přikládat pro kontrolu.
Protože nejsem fanda ohýbání výhledových oken (vždycky se to ohne jinde, než by chtělo), zkusil jsem to vyřešit malou lstí – horní a spodní hrana okna je součástí bočnice. Stačí chytnout do kleští a jiným předmětem tlačit na druhou část a tím oba díly ohnout.
Je lepší to ohýbat před přilepením na pevné podložce, hrozí menší riziko nechtěného ohnutí kusu bočnice.
Vlepená nákladová vrata, klasicky ze dvou vrstev dílů jako u DK-modelu nebo u vozu BDbmsee.
Nalepeno na bočnici.
A z druhé strany.
Výhledové okno jsem projel v drážkách nožem a poté opatrně ohnul, dopadlo to solidně, je tam méně míst k chybě než u čtyř ohybů klasické konstrukce výhledového okna. Vznikly tu nějaké škvíry, ale to vyřeší cín nebo tmel. Všimněte si, jak hodně tmelu jsem na čelo dal, abych měl jistotu, že vše bude co nejvíc rovné.
Pokud budu někdy dělat vylepšenou verzi (podle počtu prodaných kusů – jestli se k tomu dostanu), tak výhledové okno ještě upravím, ale sestavit to jde a pasuje to, jen je potřeba pořešit ty mezírky, což je vždy částečně o tom, jak se to povede ohnout.
Pohled na služební část vlevo. Na původním představku jsou WC a umývárna.
Bude to každopádně vypadat zajímavě.
Výhoda je, že je vůz po celou dobu stavby mobilní a může se zapojit do provozu 🙂
Je to dost specifický vůz, ta okna v poštovní části narušují symetrii vozů Y, na kterou jsme zvyklí.
Skříň nastříkaná základovkou ze spreje.
Jednou za čas přijde dotaz “čím” tak teda “tím”. Mám s ní dobré zkušenosti – nikdy se mi nesloupla, povrch je matný a jemně hrubý, po zaschnutí dobře brousitelný.
Střecha opatřená 10ti větračkami, je potřeba je doplnit z přiložených kartonových dílů jako obvykle.
Jsou vždy nad úřadovnami, nad WC, nad oběma nákladovými oddíly a v poštovní části ještě v rohu – tam je taky nějaká místnost – jestli snad šatna nebo odpočívárna?!
Předem natřené kartonové díly, aby nesály barvu.
Dlouhá řada větraček není v ose střechy, ale trošku stranou.
Připravená okna na lak – zapíchaná za držáky v kousku pěny.
A může se jít na barvení. Zelená RAL6005 – tyto vozy prošly během provozu jedinou změnou odstínu, při dodání měly vozy asi RAL6020 (jen tipuji, bylo to zhruba na přelomu období, kdy se měnily odstíny z továrny), později byly u ČSD přelakované do vagónové zelené a v té už zůstaly až do vyřazení.
Na konci 80. let se jen přecházelo na šedá čela.
Barvení hotovo, vzadu na čele je vidět pozůstatek pošťácké modré.
Pevná okna jsou v gumě – tedy natřít černě.
A vlepit. Je to jen tenký rámeček.
Na každé straně jsou tato pevná okna dvě. Obtiskování není složité, obtisků není mnoho. Pozor na rozdělení popisů na rámu, že jsou vynechané v prostoru vrat.
Nad podvozek poštovní části patří ještě schránka pro vhazování dopisů – ta je zatím z obtisku, v příští verzi leptu bude naznačená plasticky. A červené štítky – ty jsou zde na hraně rámu viditelné.
Vůz Postw Tillig má na podvozcích alternátory, ty bohužel nechceme – chceme dynamo. Takže další věc, co komplikuje přestavbu, je potřeba někde vyzískat jiné podvozky nebo alespoň dynamo. Pro mě to není problém, začínám mít už poměrně velkou sbírku náhradních dílů všech druhů. Ale pro někoho, kdo to bude mít jako první stavbu, je potřeba to rozmyslet, jestli neřešit nebo shánět jiné podvozky. Nejlépe se hodí např. odporáky Tillig, ze kterých se vezmou podvozky s dynamem a dají se pod ně podvozky s alternátory, a takový vůz se pak použije na přestavbu na jídelní WR (dají se využít mřížky na střeše).
Dynamo jde sehnat jako samostatný ND v rámečku s alternátorem a dvěma topnými kabely, což se může hodit i pro jiné přestavby. Je blbost kupovat za 60 Kč jeden alternátor, když potřebuju na WR tři kusy – to by bylo dost drahé. Ale pro některé stavby to přijde vhod. (např. zde – ttmodelar.cz)
Sestavený interiér v první zkušební verzi – vlevo služební část, vpravo poštovní část.
Třídicí přihrádky se lepší na tupo přímo na stoly, to by snad neměl být problém. Je potřeba je osadit až podle bočnic, aby nevyšly do prostorů oken.
Natřeno krémovou zatím jen štětcem. A posazeno zkušebně na černý pojezd. Původní “Postw” vrata vycházejí v jiných místech a jsou užší, takže schůdky nepůjdou použít.
Kdo chce mít otevřená vrata mezi oddíly třeba kvůli osvětlení, je možnost je opět prostřihnout a vysadit.
Spodek je z vozu Postw dost nevšední proti ostatním vozům, použít nejde nic.
Nechal jsem jen vzduchový válec a to uprostřed je asi vzduchotechnika mezi oddíly na rozvod teplého vzduchu, ten pro jistotu taky nechávám, aby se to nerozpadlo – nebude za bednami vidět. Vozy ze Studénky měly jakýsi kanál rozvodu vzduchu zhruba v ose rámu, ale to není tento případ.
A z různých odřezků jsem doplnil novou výbavu zhruba tak, jak by měla být. Kus beden je z jiných vozů, kus z kartonu a jedna jediná bedna se použila z původního spodku. Ve stavebnici budou opět kartonové bedny na doplnění (kdo nedostal v první sérii a potřebuje, napište mi).
Rámečky jsem nastříkal metalickým hliníkem a pak teprve natřel gumové části (jsou to ty zeslabené).
Okna někdy natírám obyčejnou permanentní fixou, i když ideální to není – fixa hází barevné odlesky, ale pro malé plochy lze použít.
Vlepené okno pak vypadá takto – vršek hliníkový a spodek gumový.
Dobře (rovně) uříznutá madla z vozů Tillig se dají použít znovu a nalepit zpět na své místo.
Madla nákladových dveří se musí nalepit z leptu. Oba typy jsem natřel šedivou.
Patina – patinovací šablonou nastříkaná většinou barva Burned Rust. Nejdříve trochu naznačit jednotlivé proužky, a pak už bez šablony dostříkat pro sjednocení.
Někde jsem se snažil naznačit víc orezlé plochy.
Celá střecha hodně ztmavla. Nastříkal jsem lehce i bočnici, bude to jeden z těch posledních (možná ten úplně poslední) vozů, co vydržely v provozním stavu.
Pohled na bočnici, stříkal jsem spíše ve vertikálních pruzích, aby to trochu rozbilo plochu bočnice.
A následně zpět oživit větračky tekutým patinátorem Rail Dirt, který je světlý.
V provozu to vypadá hodně orezlé, klidně bych si představil do toho zapojit víc černých odstínů. Už by to ale bylo moc tmavé a když se teď pustím do páce s tekutými patinátory, už to nebude vypadat dobře. Možnost by byla ještě použít patinátory sypké a jemně roztírat zhruba na hranu horizontálního sváru na střeše.
Interiér jsem ještě jednou nastříkal lehce okrovou barvou z pistole a napatinoval jsem pojezd – klasická Frame Dirt nastříkat, pak natřít patinátorem Frame Dirt, barvou Brake Rust zvýraznit špalky a hotovo. Víc jak 10 minut na patinu celého spodku není potřeba.
Na vůz patří dvoustupňové schůdky. Jelikož horní stupeň se skryje za prodlouženou bočnici, můžou schůdky posloužit rovnou i jako stupačky na druhou stranu vozu, i když v leptu jsou nové leptané.
Schůdky z poštovního vozu Tillig nejsou vhodné – jedny jsou sice dvoustupňové (ty lze použít), druhé jsou ale “hybridní” kdy jedna strana je nástupní a druhá je posunovačská. Vypadalo by to divně.
Žlutou akrylovou fixou natřené hrany schůdků.
A druhá strana podobně jako u vozu Ds952 s ořezaným trojstupňovým schůdkem upraveným na dva schůdky.
Zasklení – lze použít samozřejmě původní okna do dveří a také okna do čelních přechodů. Z důvodu převrtávání světel asi nebudou pasovat světla, takže jsem čelní okna dveří ořezal a vlepil je v menší podobě. Světla pak zasklím barvou na sklo.
Zasklení výhledového okna – velké sklo je folii, s malými se mi nechtělo dělat, tak jsem je vylil barvou Amos na sklo. Dále natření gumy těsnění dveří černou akrylovou fixou.
U zasklení nákladových oddílů se použijí obtisky mřížek zevnitř a to “inverzně”, že šedá je směrem ven a bílá je dovnitř, takže se vlastně namočený papír připlácne na folii zevnitř a papír se odstraní, obtisk zůstane na místě.
Výsledkem je snad slušně vyřešené mřížování.
Ještě chybí schůdky k vratům, zaschnou zasklená okna a čelní světla, a vůz je hotový.
Kartonové schody, které jsou součástí přestavbové sady, lepím souběžně s hranou skříně, aby nezapadly pod vůz – musí sloužit k nástupu do oddílu a těžko budete cpát nohy pod vůz, když kolena budou narážet do rámu vozu, že 🙂
Pak už jen natřít zevnitř okna WC, a zvýraznit pro pozdější období žlutě všechny schůdky. Kdo by dělal devadesátky, žlutá ještě tehdy byla v plenkách a některé hrany zvýrazněné nebyly.
Dolepit už jen topné kabely a je hotovo.
Přestavba to není složitá, ale opět obsahuje poměrně dost drobných úkonů – tu nalepit mříže, tu nalepit schůdky, tu něco dosadit…
Vzhledem jsem se chtěl přiblížit nejstaršímu provozovanému vozu, který vydržel až do roku 2012. A to se snad povedlo.
Je z něj hodně omšelý vůz před vyřazením a je to prostě taková specialitka.
Jak by vypadal vůz v dřívějším obdobím s nápisem Česká Pošta je možné si představit dle vozu Ds953 (dole).
Na závěr ještě srovnání s vozem Tillig, ze kterého je vůz vyrobený – za mě dost velký rozdíl, ale určitě se opět najde někdo, komu to bude připadat stejné 🙂 Provedení bočních stěn doznalo za mě opravdu výrazných změn.
A ten přechod na čele dopadl taky dobře. Kdyby býval byl Tillig označil ten svůj pošťák jako DFa a nikoliv DFsa, přiblížil by se skutečnosti o něco víc alespoň jedním neprůchozím čelem, absencí alespoň jedněch dveří a využitím malých oken zasklených v gumě. Tohle prostě “nepochopíš”.
Jak už jsem říkal, vozy posloužily v několika (mnoha) případech na různé varianty nářaďových vozů. (Zdroj následujících 4 foto foto: https://www.alanbutschek.cz/rady/rada_d.php#sekce-06-bautzen-1972)
- Nehodový nářaďový vlak Praha Vršovice. Verze první.
A zřejmě jiný vůz, nebo po velké předělávce. Vozu byly podle fotek (obě jsou ze stejné strany) postupně zaslepována okna (výhledové nebo krajní na představku) a bohužel také dveře (místo nich je okno). Přibyl také komínek, popisy jsou jinak rozmístěné. Úprava tedy vyžaduje několik zásahů do bočnice.
2) Lepší bude tato verze, ani ta ale není bez úprav (chybí malé pevné okno v poštovní části)
3) Nejméně úprav vyžaduje modrá verze v nehodovém vlaku. Ta je, co se týče skříně, bez úprav. Na voze je výraznější okap, ten lze naznačit nějakým profilem nebo drátem, ale nutné to není.
4) Tady pozor, že tento vůz má dodělaný čelní přechod i na straně původního poštovního oddílu. A jestli je to ten stejný, který jsem našel jinde, tak naopak stranu u nástupních dveří má bez návalků. Je v tom prostě unikátnost každého kusu. (Zdroj: https://www.lokomotivy.net/zobraz2.php?rada=r754&loko=4938)
Složení celé soupravy vypadá jako DPost – za ním je podle mě upravené Bdt279 – pak BDs a pak další DPost. (Zdroj: https://www.lokomotivy.net/zobraz2.php?rada=r754&loko=4449)
5) Ještě jeden zajímavý nehodový vlak ve starším barevném provedení bez bílého pruhu – přítomnost přechodu by zde odpovídala tomu, že poštovní oddíl je spojený směrem k dalšímu vozu. Je tu DPost, za ním je upravené BDs (bez vyhlídky) a za ním – pozor – maďarské Bh (Bt277). Zajímavá souprava… (Zdroj: https://www.strojvedouciplzen.cz/index.php?page=fotografie&id=15808)
Tak, tím tento částečně spěšninový, částečně poštovní a částečně prostě služební seriál může skončit – nyní máme k dispozici menší spěšninové depo, které odveze každou “raketu” nebo každý požadavek na přepravu většího množství zavazadel.
Pro éru ČSD by šlo využít i mnoho obyčejných červenohnědých “zetek” (v prvním dílu byl odkaz na článek, kde se o tom psalo) a především vozy Da (odvozené od osmidvéřových Bai), na ty ale od Igry zatím tak nějak neurčitě čekáme, že snad časem budou.
Jeden čas v 80. letech z důvodu nedostatku poštovních vozů dostaly velký nápis Československá pošta i vozy F – Rybák.
Vozy Gbqs se už stěhují na svojí odstavnou kolej, na které budou navozovat iluzi Braníku přelomu tisíciletí, kdy tam stály odstavené v dlouhé řadě.
Jednou za čas je můžu využít na spěšninový kurz vhodný i pro malé kolejiště.
Sada bude samozřejmě k zakoupení na e-shopu, další lepty budou za pár dnů skladem – dneska objednáš, do vánoc máš 🙂
