UIC-Z2 “Bautznery” Amee, Bmee, BDbmsee a BRcm

Jooo zase další rychlíky. Ale nebojte, už jsme za půlkou a už to beru po třech vozech najednou 😀 Když se na přelomu 70. a 80. let přecházelo ze standardu UIC-Y na UIC-Z, začaly východoněmecké vagónky dodávat tyto vozy i pro ČSD. Prvním opravdovým “Zetkem” byl BRcm a následovala série vozů Amee/Bmee spolu s vozy se služebním oddílem BDmeer. Všechny tři si dneska pomocí nových leptů vyrobím.

Kromě nám známého Bautezenu a Görlitzu existovala v NDR také vagónka v Halberstadtu. Ta se specializovala na rekonstrukce starých vozů (tzv. Reko-wageny) a také na vozy se středními vstupy (takové ty německé ne-bymáky). Později přešla na výrobu vozů standardu UIC-Z2 pro německé dráhy, do zahraničí ale vozy nedodávala. Pro upřesnění – standard UIC-Z1 jsou vozy klimatizované pro 200 km/h, proti tomu UIC-Z2 jsou starší verze, neklimatizované pro max 160 km/h. Více o výrobě typů zvaných jako “dlouhý Halberstadt” je např. zde: https://www.wikiwand.com/de/UIC-Z-Wagen_%28DR%29. Vozy z Halberstadtu a Bautzenu měly stejný základ a liší se jen v detailech (nebo vůbec), přesto ty československé vozy byly vždy dodávány z Bautzenu, zatímco Tillig vyrábí typické “Halberstadty” z Halberstadtu. Ty se liší například jinými přechodovými dveřmi (větší a hranaté zasklení) nebo jinak posazenými světly výše na čelech.

Rychlý článek o vzniku těchto vozů: https://seznam.cd.cz/zeleznicar/

Vozy Bmee a odvozené už vyráběl TT-model, byl tu kdysi článek. Na konci článku se k nim pro srovnání vrátím pro srovnání.

Vozy UIC-Z hlavně od TT-model – mít či nemít?

Tyto vyráběl je i Modist (což jsou ty stejné vozy jako použiju dnes – jaký byl vztah Modistu a Tilligu osobně nevím). Ale i zde platí, že tovární Tillig je prostě tovární Tillig a s ohledem na kvalitu provedení a jízdní vlastnosti je vždy příjemnější dát přednost Tilligovi před TT-modelem. Dnes musí být vozy s podvozky GP200. Na dveřích nezáleží, ty půjdou stejně nahradit leptanými. Šly by využít i “nebymáky” se středními vstupy díky tomu, že z bočnice nezůstane nic původního. Tyto vozy dnes bohužel atakují částku 1500 Kč za vůz + přestavbová sada, takže není problém mít vagón za dva tisíce (což je ale třeba u MTB už standard). Nedávno jsem koukal, kolik byla inflace za posledních 10 let, a je to cca 50 %. Tzn. že co stálo před 10 roky 1000 Kč, teď stojí 1500 Kč – dá se tedy říct, že železniční modely nezdražují, jen se drží inflace 🙂

Odstrojení a vyřezání je tu popsané už několikrát. Kotouček do Proxxona, případně frézka. Řezat, nahoře nechat cca 0,5 mm, dole ubrat další 1-2 mm pod okny.

Pro služební oddíl je potřeba vykuchat v bočnici dostatečně velkou díru, ale dá se tu zachovat velká část spodního rámu a kus horní příčky.

Pro nová okna dveří je potřeba vyfrézovat větší otvory.

Jako první na leptech jsem začal sestavení služebních vrat ze dvou vrstev.

Poslední dobou chodí z výroby plechy s vnitřním pnutím asi z nějakého návinu, nebo z válcování při výrobě velkoformátových plechů. Ale po přilepení to žádné komplikace nezpůsobuje.

Nalepeno lepidlem B7000. Výhoda tohoto lepidla je, že slepí i tu horní hranu na velmi tenkém prostoru na rozdíl od vteřiňáku, který by tam dříve nebo později hrozil prasknutím lepeného spoje.

Vůz Bmee a jeho typicky poloviční okna u WC. To je bohužel taky jediný zásadní rozdíl proti německým verzím na celém boku, jinak by se daly tovární vozy celkem dobře použít na “freelance” české Bmee.

A služebák – dveře lepím dovnitř jako první a až následně lepím celou bočnici na vůz. Naopak služební vůz je asi české specifikum, ten se z ničeho předělat nedá ani jako hodně volný freelance model.

Z vozů přijdou tedy pryč opět příčky přechodových dveří, které jsou pro československé vozy nevhodně řešené.

Místo toho budou dodávané nové přechodové dveře se správnými okny, jsou více zaoblená a menší a odpovídají těm, používaným už u ypsilonek. Ty Halberstadty je potřeba brát jako určitou vývojovou větev, kdy sice tvar vozu se změnil, ale spousta dílů zůstala unifikovaná beze změny – dveře, okna, interiérové díly…

Vlepené dveře.

Pro úpravu na vozy pro ČSD je ještě potřeba zabrousit původní světla (případně přetmelit) a vyvrtat je blíže spodní hraně vozu. V tu chvíli jsou vozy připravené na lakování.

Pro rozmístění detailů jako jsou střešní větračky, celá spodní výbava nebo alternátory lze pro většinu přestaveb krásně využít nákresy od Ivo Mahela z knihy Osobní vozy II – opět opakuji, že pokud to někdo se stavbou vozů myslí alespoň trochu vážně, tak tahle kniha se každopádně vyplatí.

Střešní větračky pro BDmeer, přetřené barvou, aby karton nesál budoucí lak.

A větračky pro BRcm – prostor nad přípravnou.

BRcm celá střecha. Vozy mají vždy větračky nad WC a zbytek je potřeba řešit podle konkrétního typu.

V bílé základovce to vypadá dobře. Lepty jsem pro všechny dlouhé vozy typu Z upravil tak, že jsou od hrany k hraně, takže stačí rohy skříně jen dotmelit a zabrousit do malého radiusu. Nebude znát žádný konec leptu na bočnici.

Všechny tři vozy jsem nastříkal do RAL7035, tedy do šedé pro schéma ČD.

Maskování šedého spodku. Při recyklaci pásky je potřeba pohlídat, až páska je na hraně čistá a že na ní nejsou zespodu již nastříkané zbytky barvy z předchozího vozu, co by snižovalo přilnavost pásky. Je samozřejmě lepší používat pásku vždy novou…

Nejrychlejší je u nové pásky prostě nalepit pás pásky přes celou bočnici a dveře z pásky vyřezat dle hrany dveří nožem. Tady to jde vyřezat dobře, protože hranka dveří je vystouplá a skalpel se o ní krásně zachytí a udrží rovinu.

Vymaskovaný BDmeer. Tady je situace složitější, pro schéma ČD existují minimálně tři varianty. Nejčastější (a po roce 2000 naprosto běžná) jsou celozelené dveře a polomáčená vrata do služební části. Méně často se vyskytuje varianta polomáčeného všeho (vstupné dveře také polomáčené) a asi nejméně častá byla varianta celozelených vstupních dveří a celošedých služebních vrat. Dále se vyskytovala v 90tkách také varianta polomáčených čel, snad někdy s šedým čelem střechy, někdy se zeleným. Barva střech byla v té době běžně šedohnědá.

Prostě, než se ten nátěr ustálil do finální podoby, trvalo mnoho let, kdy si ho každé dílny vykládaly trochu jinak… Já po dlouhém váhání zvolil raději tu první variantu.

Bmee v zelené. I zde se v 90. letech vyskytovala varianta polomáčených dveří a šedohnědých čel střech podobně jako u vozů Apee/Bpee.

U BRcm je situace ještě horší. Fotek je na internetu celkem asi 6, každá z jiného období a každý vůz na ní vypadá jinak.

Někde jsou dveře celočervené, jinde polomáčené. Někde jsou piktogramy ještě na spodní části skříně, jinde jsou už mezi okny (nebo oba společně), jindy jsou zase nejnovější typy značek v zaoblených čtvercích mezi okny. Když je vůz vyfocený z jedné strany, vždy chybí fotka z druhé strany.

K tomu je možné najít již BRm ještě s piktogramy lehátek (což se v zásadě vylučuje, protože bez “c” už by neměl mít lehátka a vozy tehdy dostaly sedačky nesklopné).

Chce to prostě zapíchnout prst do jedné varianty a tu risknout. Vozy byly oficiálně přeměněny z lehátek na klasické v roce 1994, tzn. že od roku 1994 již neměly mít lehátka. Existuje ale fotka vozu BRcm z roku 2005 – zřejmě se jedná o vůz získaný ze Slovenska náhradou za poškozený český vůz. A tak dále a tak dále…

A taky existoval minimálně jeden, co měl bílé přechodové dveře. (Zdroj dvou foto: http://svet-zeleznice.cz/osobni.html)

Můj výběr se nakonec ustálil na průniku variant – je to BRm, ale má piktogram lehátek. Evidentně u této řady, kde bylo v provozu cca 5 vozů, nelze vybrat běžný nátěr – v průběhu času a vozů se to prostě živelně měnilo. Na této fotce má ještě staré piktogramy bufetového oddílu.

Obtisk BRcm.

Obtisknutý vůz podle dostupných fotek, jen s novějším piktogramem bufetového oddílu.

V poslední době jsem řešil kvalitu tisku černých obtisků, snad se mi povedla vyřešit a příští tisk již bude opět ve vyšší kvalitě. Kdyby měl někdo pocit, že černé tisky jsou moc “rozpité”, napište – není problém dodat v příštích týdnech novou (lepší) verzi. Ale podle mě to na voze vypadá pořád velmi dobře, jen nejdou přečíst ty nejmenší popisky.

Obtisk vozu BDbhmsee. Na výběr dvě čísla a dvě DKV/Domovské stanice. Bílý aršík je společný i pro Bmee, liší se jen použití druhu dvojek a piktogramů.

V některých obdobích byly na dveřích nápisy, ty jsou v aršíku také přiložené. Na služební jsem je nedával.

Zde není situace tak složitá ohledně značení, jen je potřeba si vybrat odpovídající řadu vozu vzhledem k období, zda index ano či ne apod.

Na straně služebního oddílu je jen piktogram zavazadel / jízdních kol. Dvojky jsou jen mezi okny u osobní části.

A obtisknutý Bmee. Všechny vozy Amee byly v roce 1994 přeznačeny na Bmee, takže pro pátou epochu již Amee nelze použít. Na Bmee jsem naopak použil i nápisy na dveře.

Potřeba je vždy dávat pozor na orientaci dvojek a jejích číslování sedaček – představek s ruční brzdou (zde vlevo, pozná se dle značení ruční brzdy na rámu) začíná sedadly 11 a končí sedadly 116 v pravé části u druhého představku. Vůz má tedy při tomto pohledu vlevo dvojky s čísly sedaček 11-116 a vpravo s čísly 116-11.

Stejný princip je u všech vozů, kde jsou sedačky uvnitř číslované pro rezervace. Výjimečně se sedačky značily jen do půlky vozu (např. zleva 11-58 a zprava 108-68).

Interiér vozu BDmeeer – ten bylo potřeba vyrobit celý nově, protože oddíly jsou posunuté kvůli přesunu WC do středu vozu.

Sestavený interiér s prostorem pro přepravu zavazadel, WC uprostřed, úřadovna vpravo. Až na konci stavby jsem si uvědomil, že jsem počet oddílů o 1 omylem zvětšil, takže budu posouvat. Pro představu to ale zatím stačí.

Zároveň je zde už 6 sedaček v oddílu proti interiéru Tillig, který naznačuje jen rovné lavice. Vozy dostaly šest sedaček v kupé někdy v roce 1994 – 1996, předtím měly sedaček osm.

Pohled z druhé strany.

Interiér vozu BRcm, respektive jeho nová polovina.

Půlka se použije z původního vozu – proto je potřeba sehnat vůz s 11 oddíly. Použije se WC a pět oddílů, odřezal jsem žiletkovou pilkou. Existují i verze vozu Tillig s velkoprostorovou střední částí, proto při výběru pozor. Kdo by potřeboval dodat přesto oddílový interiér z důvodu špatně vybraného dárcovského vozu, napište mi. Určitě mi budou nějaké interiéry zbývat.

Nová bufetová část obsahuje sedačky, vstup do oddílu, kuchyň a naznačené WC a sklad (vpravo).

Dveře mezi jednotlivými místnostmi jde snadným vyřezáním “otevřít”, kdo by chtěl víc průhlednosti.

Interiér Bmee jsem nechal bez změn, jen jsem původní lavice přetřel do vzhledu tří sedaček v řadě.

Oranžovou linku jsem do sedaček dodělal pomocí akrylových fixek. Díky ní to vypadá hotově. Interiér BRcm jsem ještě natřel štětcem řídkou hnědou barvou jako imitaci tmavší dýhy stěn.

Pohled dovnitř vozu BRcm s nalinkovanými sedadly – podle mě to vypadá dobře. Opět připomínám, že BRm má sedačky klasické, použité z vozů Bmee. BRcm mělo původní sedačky sklopné jako lehátka – takže asi červená koženka. Jídelní část měla často záclonky, ty jsem naznačil bílou fixou zevnitř zasklení.

A pohled na hnědě natřené stěny interiéru – vypadá to jako nějaká struktura, což bude stačit.

Hotový interiér BDmeer – u první testovací verze jsem oddíl nejvíc vpravo zaslepil a je z něj “jako WC”. Za matným oknem to nebude vidět. Špatně umístěné WC jsem odstranil. Ve finálních stavebnicích je samozřejmě opraveno.

Zatímco např. DK-model řeší mřížky leptem (vlevo), já jsem se rozhodl to udělat jednodušejí obtiskem.

Obtisk je potřeba nanést inverzně, tzn. vnější šedou vrstvou ven přisadit směrem k folii zevnitř. Protože spodní vrstva je bílá (první se při tisku obtisků tiskne bílý podtisk a až pak šedivá) a ta by směrem ven z okna moc svítila.

Výsledek, podle mě to vypadá dobře zhruba na úrovni tamponového potisku běžného u továrních vozů.

Na dveřích jsou otvory pro madla, ale v leptu žádné madlo není (pardon), takže naohýbat ze zbytku a přilepit. Jde jen o dvě madla, takže v pohodě.

Akrylové fixy vyřešily i můj problém s černým gumovým těsněním kolem dveří – tenká černá fixa, zarazit se o jeden výstupek v leptu dveří, a udělat linku.

Čas jít na spodní výbavu – nejprve je potřeba odřezat zbytečné bedny žiletkovou pilkou.

Pak dolepit další bedny – většinou zbytky / odřezky. Není problém si z kousku kartonu nastříhat svoje bedny v rozměru dle požadavku každého modeláře.

Pohled na spodek vozu BRcm po doplnění beden navíc. Kvůli kuchyňské části má vůz beden samozřejmě o něco víc.

U vozu Bmee jsem byl asi moc rychlý s lakováním sprejem a původní potisky pruhů Flixtrain se mi rozleptaly, takže mám na hraně střechy takové praskance – takže doporučuji opatrně, nebo potisk obrousit.

Po sesazení se Bmee blíží cíli.

Ještě zbývá dolepit nové nástupní schůdky z leptu. Pro jejich osazení jsem použil původní spodní schůdky, na které jsem nalepil shora nový leptík.

Úplně to stačí. Délka je dobrá, výška je ok.

Díky tomu zůstane zachovaná pevnost schůdků a přitom bude vzhled odpovídat požadovanému výsledku.

Opět doporučím knihu Osobní vozy II, podle které se dá spodní výbava osadit ajn-cvaj. Dokonce je to téměř v měřítku 1:120, takže to jde krásně použít jako šablona. Tady je vidět, že u BDmeer není výměník uprostřed vozu ale je přemístěný více pod oddílovou část. Do této předělávky už po minulé zkušenosti s Bdmtee nejdu, protože rám se rozpadne na dva díly.

Druhá strana – takže alespoň doplnit bedny zhruba tam, kde mají být a výměník nechat excentricky. Držel jsem se tu pravidla, aby za schůdky hlavně nebyla žádná bedna a zbytek je improvizace z odřezků a zbytků.

Schody do nákladové části jsou z kartonu síly 1 mm – dostatečně naznačí jejich tvar z kovových profilů. Samotné schody jsou totiž poměrně masivní.

Přilepeno nejprve zespodu rámu, ale tuto variantu nedoporučuji. Schody jsou pak moc zasunuté pod vozem a nevypadá to dobře.

Oprava, přilepeno na hranu skříně a natřeno černě + žlutě.

Pohled na schůdky ukazuje, že je to dobré. Nejde samozřejmě spoléhat na to, že schůdky vydrží každý nesmysl při manipulaci, ale takto pod vozem by se jim nemělo nic stát.

Hotové Bmee.

A druhá strana s polovičními okny WC.

Myslím, že je z toho suprově vypadající vůz. Když by se vyhrálo s patinou nebo barevným provedením dřívějšího období, ještě se tomu dá přidat na zvláštnosti.

Hotový BDmeer. Pro něj platí samozřejmě to stejné.

Já osobně si je pamatuji ještě kolem roku 2006 běžně v provozu, kde v soupravě ypsilonek (ne)vyčnívaly svou nižší střechou.

Je to každopádně jeden z typických představitelů rychlíkové dopravy nultých let.

Hotové BRcm (BRm). Ty si osobně už v provozu nevybavuji, asi jsem je zaměňoval s jinými červenými jídelními vozy – kde tady jim chybí vlastě jen ta červeno-bílá “hokejka”.

Pohled na jídelní část vpravo – záclonky v jídelní části a zmatněné poloviny oken v kuchyni.

Celkově je dobře poznat část lehátková / oddílová a část jídelní.

Okna WC jsou všude samozřejmě zmatněná stříbrnou fixkou.

Jedno BRcm bylo vyčleněno pro zájezdy železničářů a dostalo modrý nátěr, jako lehátkový vůz. Zde zachycené v Istanbulu, kam svojí provozní patinou tak akorát zapadne… (Zdroj: https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Bf_Istanbul-Sirkeci,_%C4%8CD-BRcm.jpg)

Na úplný závěr srovnání s vozy TT-model. Nemusím snad říkat, který je který.

Nejvýraznější rozdíl je na čelech, kde Tillig vede o parník.

Velká výhoda všech vozů od TT-modelu je, že můžou potisk bočnice přizpůsobit potřebám, takže všechna rozmístění oken jsou správně.

Díky tomu vozy TT-model působí pořád dobře a detailně.

Provedení spodní výbavy u TT-modelu proti vozu Bmee – TTmodel má beden zbytečně moc.

V čem pro mě vždy TT-model vyčníval byla kvalita provedení okenních rámů – jejich tvar a provedení. Dá se říct, že konečně se jim povedlo něco přiblížit v podobě leptu.  Jinak je vidět, že ačkoliv jsem nijak od TT-modelu neopisoval, tak rozměry a rozmístění všech prvků na bočnici jsou ve většině případů velmi podobné.

U TT-modelu chybí konzoly pro vedení podvozků (bílé čtverce), jinak je provedený prostor kolem spodní hrany dveří. Až tady jsem si všimnul, že mi vlevo od dveří chybí cca 0,5 mm materiálu, který má být světle šedý.

I množství detailů na skříni je velmi podobné.

Podvozky jsou prostě ruské, to nemá s GP200 nic společného. Navíc jsou v jiné barvě, než mají být. Ale nijak zásadně to nevadí.

Čela byla vždy slabou částí vozů TT-model, ale vypíchnu jinde umístěná světla (to i já mám výslednou kvalitu u ručně vrtaných mnohem lepší), divné přechodové můstky a v tomto barevném schématu i chybějící zelenou na střeše – je vidět, že střecha je lepená dodatečně a už to nikdo v Rusku maskovat nechtěl.

Provedení spodku (TT-model samozřejmě dole). Je to vše sochané z nějakého ingotu – je to vše velmi hrubě opracované, takové humpolácké. Účel to každopádně plní, nemůžu tomu vyloženě vytknout, že by to bylo nějak extra ošizené. Rozmístění beden je úplně jinak, výměník je špatně umístěný…

V provozu má vůz TT-model o něco tmavší vzhled jednak použitou zelenou, jednak barvou rámů oken a jednak tmavším interiérem.

Oba vozy ale každopádně předvádějí, co mají.

Srovnání s Alexem Tillig – jeho velká výhoda je, že má správné dveře.

A jeho velká smůla je, že má jen 10 oken (všechny české vozy mají 11 oken).

Dále samozřejmě nemá to specifické půlené okno na WC. Na stejném voze kdysi udělal Modist tu zmíněnou limitku Amee / Bmee v ČSD nátěru a vypadalo to prostě snesitelně jako takový freelance model v klasickém freelance pojetí, jak jsme u Tilliga v mnoha případech zvyklí.

Hotové Bmee.

Hotový BRm.

Hotový BDmeer / BDbmsee.

A pohled z druhé strany.

Všechny tři vozy. Takové vozy patří samozřejmě často na hlavní tratě a rychlíky 90tých a nultých let.

Vozy se služebním oddílem se daly potkat i ve společnosti vozů Bymee / Bdmtee.

Pokud se povedlo vozy postavit dobře, tak by měly k sobě pasovat výškou i vzhledem.

Pro mě jsou to především další vozy do sbírky českého vozového parku.

Vůz Bmee. Když se mu nasvítí interiér, je poznat, že uvnitř jsou červené sedačky s oranžovým linkováním.

A vůz BDbmsee.

Výhodou zůstávají stále tovární jízdní vlastnosti a jednotný vzhled. Tím je pro dnešek opět hotovo, a příště stavba různých rekonstrukcí těchto vozů… Dá se říct, že tyto vozy v českém vozovém parku stále žijí všechny, jen jejich vzhled se dost změnil.

Odkaz na e-shop na všechny sady: Bmee.

Sada pro přestavbu vozu Amee / Bmee

BRcm/BRm.

Sada pro přestavbu vozu BRcm/BRm

A BDmeer / BDbmsee.

Sada pro přestavbu vozu BDbmsee / BDhmsee