Odpornej odporák se služebním oddílem – ČD Bg260

Tillig má stále dostatečnou zásobu kombinací ypsilonek, kterou může uvést na trh. Jednou z nich je jakákoliv varianta “odporáků” pro pátou epochu v šedo-zeleném provedení. Jeden takový hezký odporák, dokonce se služebním oddílem, není problém si vyrobit snadnou přestavbou z verze ČSD a případně vylepšit o pár detailů.

Pro vlaky, kde vozy BDs byly zbytečné, došlo mezi roky 2001 až 2010 k úpravě 80 vozů B250 (tedy ještě tzv. “odporáků”) vyčleněním jednoho oddílu pro služební účely vlakové čety a označením oddílu nad oknem zvenku nápisem. Drobná úprava, v podstatě – kromě zmíněného nápisu nad oknem – nepoznatelná. Interiér je beze změn (zelená koženka). Takový vůz jde pak skvěle využít pro krátké rychlíky, kde velký služební oddíl není na kolejišti potřeba.

Jeden z důvodů, který mě k této úpravě přivedl, byla diskuze s jedním kolegou (taky nadšenec do úprav ypsilonek) ohledně plných oken. Velká série odporáků totiž měla malá okna vedle nástupních plošin usazena jen v černé gumě a ne v hliníkovém rámu. Okna na straně uličky byla pevná (vcelku), na straně WC vybavena v horní části hliníkovým vyklápěcím rámem. Nejlépe jsou obě zásadní změny vidět na fotce níže (Zdroj:  https://nastoupil.com/wp-content/uploads/2011/03/Bg-260-50-54-20-41-110-8-DKV-Praha-08.07.2009-%C4%8C.Bud%C4%9Bjovice-pohled-na-v%C5%AFz.jpg)

A teď otázka, kde vzít plná okna a nekrást… Na výběr moc není, ale řešení přesto existuje. Kromě domácí samovýroby (problém s výrobou těsnění a přesností takové výroby) je možné použít okna z novějších vozů s předsuvnými dveřmi (např Bee / Aee od Tilliga). Samozřejmě to předpokládá, že původní Bee padlo na přestavbu např. na Bpee237, ABpee347, Bdpee231 nebo Bdtee276. Pro studénkovské přestavby jsou tyto dárcovovské vozy bez problému použitelné, a ještě zbydou okna na další úpravy… Mimochodem, zkuste se podívat na možnost využití oken z vozů Bee např. na starší Bee272 nebo Aee152… Mělo by to být docela dobře použitelné.

Jako zdroj je potřeba použít samozřejmě odporák – mřížky ve střeše, dva schůdky a chudší výbava spodku bez výměníku. Tento je jen na ukázku, už má prohozenou střechu z teplovzduchu (asi jsem jí potřeboval jinam).

Takže jsem nasucho vyzkoušel vsadit plné rámy do staré ypsilonky – a nešlo to.

Okno je cca o desetinu milimetru větší a bez obrovského násilí nejde vsadit.

Takže pilník, a trochu zvětšit okenní otvor (nebo zabrousit rám okna), aby šlo okno vsadit přiměřeně volně jako v případě ostatních oken. Lepší to dělat před povrchovou úpravou, než si pak brousit hotový lak. Při ponechání vozu v původním laku se hodí natřít hrany aspoň černě.

Dokonce se mi při pokusu vyvinout “větší než přiměřené násilí” povedlo jedno okno protlačit uprostřed a okno prasklo, což považuju za docela zásadní ztrátu, protože oken nemám nazbyt ani o jedno navíc. Ani odlomit nejdou zevnitř původní okna moc dobře, je to dost silně lepené. Ale jde to. Chce to nespěchat, lepidlo se hodně táhne, ale pustí.

Rám okna jsem natřel sice předem fixou, ale fixka se při vsazování okna z části rámu otřela, takže bylo potřeba natřít pak rám ještě jednou přímo ve voze, čímž se natřel i kus bočnice. I tak to vypadá vlastně dobře.

Nakonec to vypadá takto – zvětšené okno, zatřené hrany černě, a rámeček černý.

Na druhé straně (strana WC) je guma znatelná hlavně ve spodní části, takže jsem fixou obtáhnul jen spodní půlku. Šlo by obtáhnout rám celý, a nechat stříbrnou jen příčku – vyšlo by to zhruba podobně komprosimně.

Hotová úprava je otázka pár minut, výsledek je znát. Škoda je, že těch plných oken opravdu není zrovna přebytek. Ale když ho seženete, ta úprava za to určitě stojí.

Srovnání původního stavu (vlevo) a nového (vpravo) na straně WC.

A strana chodbičky vpravo nový stav.

Po vyzkoušení už můžu jít na samotné přelakování na verzi ČD – tam není co vymýšlet, zeleno-šedé schéma je jediné možné. Vozy vznikly v době schématu šedo-zelená a také v něm dojezdily. Odstrojit vůz už mám v malíku, jak člověk zjistí, kudy do toho, je to na 10 minut. Tentokrát je potřeba očistit pořádně vnitřní stranu od všech zbytků lepidla – jde to dobře, lepidlo se táhne a netrhá, většinou se povede stáhnout velký kus najednou.

Přestřik je už rutina – nejdříve šedá, pak zelená.

Abyste si nemysleli, že si jen tak umanu, a mám to sprejem perfektní, tak ukázka detailu kolem dveří, když se během stříkání odlepí kus pásky. Bude potřeba retušovat.

A na druhé straně to dopadlo podobně zafoukaně.

Obtisky jsem dělal někdy na jaře pro kolegu, to mě ostatně trochu vyhecovalo si tento vůz taky udělat.

Obtisknuto je za chvilku. Moc tam toho není. 15 vozů mělo sníženou rychlost na 120 km/h, což je na ypsilonky poměrně nezvyk. To ale není případ tohoto čísla vozu, který je pod DKV Brno.

Důležité je zachovat služební oddíl na straně střešních mřížek.

Protože jsem si říkal, že bych chtěl vůz udělat víc opotřebovaný, napadlo mě vytáhnout Rosťopišovskou sadu obtisků “graffiti a tagy”.

Sada obsahuje tagy na čirém papíru, a graffiti na bílém papíru. Velké motivy je tedy potřeba obstřihnout a simulovat tak graffiti včetně podkladové přípravy.

Na každou stranu jsem dal pár tagů a pár větších graffiti.

Dokonce jsem využil i Rosťopišovo logo, asi se chodí podepisovat po nocích na vagóny.

Druhá strana a dva velkoplošné nápisy. Napadlo mě, že když jsou ty nápisy tak velké, že by bylo fajn je mít přes okna a zkusit tak zase něco nového. Ale jak je zalakovat a přitom nelakovat okna? Zkusil jsem je tedy nanést takto – lak je zatím drží. V tomto stavu jsem vůz zalakoval matným lakem.

Pak jsem už začal s patinou – nejprve jsem patinátorem Smoke vzal střešní mřížky a naznačil stékance mezi okny.

Celé stékance jsem dělal uchošťourem navhlčeným patinátorem.

Základ patiny mřížek – krásně je to zvýrazní.

Pak jsem si ohnul novou patinovací šablonu. Když se správně přichytí, tak vychází opravdu přesně přes celou střechu a přitom kryje zbytek vozu. Přes ní jsem nastříkal opět jakousi směs “Corroded Rust” a “Frame Dirt”.

Dále už je možné si připravit okna – použil jsem zase okna z Najbrt vozů, která jsou natřená bíle (stříbrné rámy z verze ČSD by se musely přetřít).

Malá okna jsem natřel černou barvou štětcem.

Pak je možné vtlačit okna zpět. Ale zase potíž podobně jako u vozu ABa. Dodatečná vrstva barvy zmenší otvor tak, že okna tam jdou těžko a někde se barva vylupuje (vytlačuje) ven. Chce to opatrně, a případnou odloupnutou barvu odřezat a zaretušovat. Také pozor na nacvakání oken ve správném pořadí vůči zámečkům v rámu (nebo zámečky v rámu odřezat).

V rozích je možno vidět přebytky barvy, toto lze jemným skalpelem většinou bez újmy odřezat.

Proč jsem spěchal se zasklením – protože nyní zkusím obtisky pomocí Hypersolu natlačit na okna. Potřít, počkat, a mírným tlakem přizpůsobit tvaru rámů a zasklení. Dopadlo to nečekaně dobře, obtisky se ani nepotrhaly.

Pohled na druhou stranu – tady mě ještě čeká jedna retuš kolem dveří, ale jinak plné sklo vypadá dobře. Dále je možno “nějak” naznačit víčka mazacích bodů podvozku pod prvním oknem – buďto už před nástřikem například kouskem papíru / leptu zesílit bočnici, opatřit následně obtiskem (jako to dělá Tillig) nebo jen barvou. Já zvolil trošku černého patinátoru.

Ideální chvíle zkusit patinu okolí oken – alespoň se zakryjí odloupnuté kousky barvy. Maskovat se to dá například za tento způsob odlupování laku. (Zdroj: https://www.alanbutschek.cz/rady/rada_b_nov.htm)

Patinátor “Roof Dirt” a napustit spodní hranu oken – přes rámy, dokonce i přes skla, a přes bočnici. Výsledkem je nenápadné zašpinění spodní hrany rámu, které dost odpovídá provozní špíně. Spolu se stékanci to působí dobře.

Jako vhodnou předlohu, nebo spíš důkaz, že to takhle může být, jsem nakonec vybral sice trošku jiný vůz, ale to množství patiny a špíny včetně graffiti je podobné. Samozřejmě se tu jedná o vůz po vyřazení, ale ten můj bude jako záloha těsně před vyřazením. (Zdroj: AB³⁵⁰ 50 54 39-40 001-9: pohled na vůz; foto Patrik Trnčák, 20. 6. 2020, Česká Třebová, https://www.alanbutschek.cz/rady/rada_ab.php)

Už jen natřené sedačky zeleně.

A zbývá vše nacvakat zpět, dolepit topné kabely, a hotovo.

Zjednodušené zasklení malých oken se dodávalo snad v letech 1969 – 1973, jestli si to dobře pamatuji. Lze nalézt i vozy Bg260 vyrobené před rokem 1969 s okny v hliníku – vhodný cíl pro přestavbu pro ty, co nemají plná okna navíc 🙂 Jeden z takových vozů je vyfocený v knize Osobní vozy II.

Pohled na zapracované graffiti.

Toto bude stav asi někde kolem roku 2010 těsně před vyřazením, kdy už se ten lak loupe všude, kde to jde.

Na čelech se toho moc nezměnilo, jen obroučky světel stříbrnou a trocha patiny.

 

Přeci jen – těm vozům už tehdy bylo 40 let a nikdo už je jako perspektivní neviděl.

To je z dnešní přestavby vše.

Přestavba snadná, rychlá, vyblbnul jsem se opět v provozním zašpinění.

Vůz bude perfektně pasovat k vozu AB350 (ABa).

Je vidět, jak fotky klamou – co se zdá na bílém pozadí jako silná patina, najednou vychází v přírodě jako světlá střecha.

Nebýt těch obstrukcí se zpětným nacvakáváním zasklení a loupáním barvy, byly by takové přestřiky úplně bezproblémové. Snad, kdyby se to stříkalo pistolí, bude vrstva tenčí. Ale zase to nebude tak rychlé a jednoduché 🙂

Ale do budoucí soupravy rychlíků a osobních vlaků další pěkný kousek…

Obtisky je možné samozřejmě zakoupit na e-shopu. K tomu vybrat vhodný vůz na přestřik, a hurá do toho. A pozor, graffiti nejsou součástí obtiskové sady 🙂

Obtisk vozu ČD Bg260