Z neBymáku Bymák – přestavba vozu Bdmtee s bočnicí

O tom, že 20 let se dají u Tilliga sehnat “halberštáty” se středními vstupy, podobné našim vozům Bymee / Bdmtee, ví asi každý. Že ty vozy úplně nesedí, to ví asi taky každý. Ale co vlastně schází k tomu, aby se z toho dal postavit český vůz?

Problém je, že “české bymáky” jsou naprosto specifické, vagónka v NDR je vyráběla na speciální československou objednávku jako náhradu vozů Bai (osmidvéřáky) a vozy se nepodobají ničemu jinému – i z toho důvodu se jich asi nikdy od žádného výrobce nedočkáme, dokud nepadne cena technologií na vyloženou nulu.

Že existuje několik stavebnic nebo způsobů, jak si vozy obstarat, to je také pravda. Opět zde závisí jednak na zručnosti nebo na míře tolerance. Ani jedna z variant není bezproblémová, každá stavebnice k tomu cíli dojde “trochu jinak”. Někde se lepí střecha z odlitku na lept, u 3D tisku je zase problém se zasklením, přitom celovozový lept je zase pro velkou část modelářů nepostavitelný. A dokonalý výsledek nebude ani případ dnešní přestavby, která si svoje mouchy také z podstaty ponese.

Přednostně upozorním na článek kolegy Fušky, který měl vůz hotový dřív než já:

Kterak se Honeckerova pomsta na Pacifik dostala

Jako dárce pro vůz Bdmtee poslouží jakýkoliv vůz se skříní typu UIC-X / UIC-Z od Tilliga, tzv. Halberstadt. Může to být ten zmiňovaný “nebymák”, nebo obyčejný oddílový vůz. Z vozu použijeme tvar, střechu, rám. Takže na bočnici tolik nezáleží.

Já chci zkusit postavit dva vozy, každý z jednoho typu vozu. Vozy se od sebe konstrukčně dost liší, na “nebymáku” je vidět jeho stáří (ostatně, Tillig chystá jeho předělávku). Na obou typech je spousta konstrukčních rozdílů v modelu, takže nejsou nijak mezi sebou kompatibilní. A stáří obou je na vozech znát. Takové ypsilonky jsou v mnoha ohledech řešeny lépe, propracovaněji nebo promyšleněji. Vůz se středními vstupy je také cca o 0,5 mm užší – na stavbu vozu to vliv nemá, ale když člověk drží v ruce oba vozy najednou, poznat to jde.

Podstatné je, aby vozy měly podvozky GP200. České variace “nebymáků” je obvykle mají, takže pokud shánět tyto vozy, tak přednostně české varianty. Pozor, že se vyskytují v nabídce modely s Görlitz V – ty nebrat, protože kdo se začne věnovat přestavbám Ypsilonek třeba na vozy ze Studénky, zjistí, jak nedostatkové zboží jsou právě podvozky GP200.

Důležité je, že vozy se skříní UIC-Z jsou delší než UIC-Y, a to zhruba o tolik.

Rozdílný je tvar střechy, ale například u Halberstadtů také nejsou vůbec připraveny otvory pro osvětlení (je zde jen potisk lampy a zvýrazněný rámeček. Návalky jsou jednodušší, topný kabel pouze naznačený.

Oba dárci se liší i provedením spodku, není zde opravdu nic, co by se dalo zaměnit mezi sebou, uchycení na skříň je jiné, uložení interiéru je jiné… jsou to prostě dva odlišné vozy. Použít ale půjdou oba.

Většinou se říká “vozy Halberstadt mají jinak umístěné WC než československé vozy”. To je pravda, české verze mají WC na představku.

Ale co se už tolik neříká, že je jiný počet oken středního oddílu 5 vs. 6. Je to tím, že československá objednávka požadovala vyšší přepravní kapacitu, proto přibylo jedno okno (a jeden fiktivní oddíl) navíc. Na tomto obrázku je také vidět asi jediný nedostatek dárcovských vozů – mají zúžení na čelech, což české vozy nemají. Asi málokdo to pozná, ale věřím, že někdo to může považovat za zásadní. Uvidíme s postupem stavby, jak moc bude toto zúžení vidět po nalepení bočnice.

Celý lept tedy zde – klasicky dvě bočnice, rámečky oken, nové čelní přechodové dveře, nové schůdky, madla.

K tomu je samozřejmě interiér, pár věcí do spodní výbavy vozu a větračky na střechu.

U obou vozů je střecha opět jen nacvaknutá, stačí odcvaknout.

V obou případech bude potřeba upravit čelní přechody zvětšením otvorů a nalepením nových dveří.

U obou vozů by se celkem šiklo, aby někde zůstaly nějaké příčky – bude se ubírat hodně ke kraji a pevnost skříně to ovlivní. Takže jsem si zkusil naznačit, co by šlo teoreticky zachovat a podle toho řezat. U nebymáku můžou zůstat 2 příčky, u flixtrainu dokonce 4 příčky. Nutné to není, vůz má po přilepení leptu slušnou pevnost i tak.

Určitě jste si všimli, že řežu do “limitky” od DS model. No a co – je to limitka freelance modelu, která se na nic jiného, než na rozřezání nehodí. Když jde o MTB, tak si každý rád kopne, že vyrábí hračky. A když pak jde o Tilliga, tak se kolem takového pseudomodelu chodí jak kolem korunovačních klenotů. Je to určitě dobrý způsob, jak si pořídit tovární “jako že z hodně velké dálky bymák”, ale pro mě to hodnotu nemá. Byl to poměrně levný zdroj vhodného dárcovského vozu.

Určitě je potřeba zabrousit dveře do roviny, aby šla bočnice nalepit na hladký podklad.

Pohled zespodu – hrana nad okny je vzatá opravdu hodně, ale je to nezbytné.

U flixtrainu můžou zůstat příčky docela silné, takže pevnost vozu při řezání je lepší. Vše jsem začistil postupně pilníkem a nožíkem.

Například zmenšování horní hrany bočnice jde celkem dobře dělat takovým hoblováním nožíkem a ubírat postupně “hoblinky”, dokud není síla horní hrany vyhovující.

Musí se to pořád zkoušet, aby se tam pak dobře vešly okenní rámečky – místa není na horní hraně na rozdávání.

Na čelech je potřeba se zbavit příčky mezivozových dveří – přijde sem nový díl jednokřídlých dveří.

Dveře u vozů Bymee jsou opět specifické – jednodílné. V leptu je na to samozřejmě náhradní díl.

Zatímco u flixtrainu stačí vlepit nové dveře do otvoru, u nebymáku je potřeba si otvor trošku dosochat.

V horních rozích se musí odstranit malé výstupky, a na spodní hraně odebrat “rantl”, aby vznikl hladký vnitřní prostor. K tomu poslouží nejlépe malá frézka.

Nalepeno – dobré.

Nalepená bočnice na jednom voze.

Pohled na příčku a prostor kolen horní hrany oken – je to tam opravdu natěsno.

Ale – vypadá to jako Bdmtee 🙂

Roh vozu jsem se rozhodl řešit u testovacích vzorků “kamufláží” skrz madlo – je naznačený výkus pro madlo, ale dál už lept nepokračuje – zde se hrana přetmelí a zakryje částečně madlem.

Pro finální verzi protáhnu plech až na hranu skříně za madlo, takže bude v plechu skutečně plnohodnotný prolis pro madlo.

Zkouška se střechou – střecha u vozu se středními vstupy je docela úzká, vznikla zde hranka “jako okapnička”. Uvidíme, jak to bude na konci viditelné.

Bočnice na flixtrainu.

Opět celkem bez problému. Příčky schované kolem prostoru dveří.

Lze si vyšetřit 0,1 – 0,2 mm tím, že se lept nalepí o kousek pod horní hranu a přidá se tak trošku prostoru oknům.

A zkouška se střechou.

Pro ověření zkouška na pojezdu – střecha jde u obou vozů zacvaknout dost natěsno, ale jde. Případně doporučuji střechy na čelech malinko zabrousit (zkrátit).

Nyní je potřeba oba vozy očistit od střešní veteše a připravit si čisté střechy na osazení větraček.

Na hrany jsem nanesl tmel. Tato pasáž bude u finálních leptů jednodušší, plech povede až na hranu a tam se zabrousí do radiusu.

Po přebroušení by měl každopádně vzniknout celkem neznatelný přechod.

Zkušební vzorek interiéru – interiér pasuje do obou typů vozů. Dostanu se k tomu dále.

Přetmelené otvory po původních větračích, a nalepené nové větrače “kuckuck”.

Jsou rozmístěné symetricky, uprostřed osy střechy, a jen nad WC jsou další dvě větračky.

Celkem 9 větraček.

Zatmelit původní světla, a vyvrtat nová ve výšce oken.

Oba vozy připravené na lak.

Začištěné detaily čela.

Na spodek vozu ještě patří stupačky a nástupní schůdky, ty se budou osazovat až při kompletaci.

Rozdíl mezi oběma původními vozy se tím kompletně smazal, nyní už bude stavba pokračovat naprosto stejně.

Světlá šedá jako první.

Vozy budu opět dělat ve schématu páté epochy, tedy šedá a zelená.

Stejným odstínem rovnou stříknout i rámy oken.

Maskování jednoho vozu recyklací starších kusů pásky – jde vždy použít 2x – 3x, dokud dobře lepí.

A druhý vůz páskou Tamiya 10mm šířky, skoro z jednoho kusu. Nalepil jsem celý bok, a nožem rozřezal na hraně dveří. Velmi rychlá a efektivní metoda maskování, linka bude v jedné výšce.

Zelená RAL6001.

Šedé jsou zde i malé kousky vedle spodní hrany dveří. A správně by měl být šedý i okap nad dveřmi (což já tu nemám).

V tuto chvíli už skutečně není bez bližšího zkoumání poznat, který vůz posloužil k přestavbě. Orientuji se zevnitř, kde jsou znát výkusy po středových vstupech na jednom z vozů.

Hranu zelené jsem zvolil opravdu těsně pod rámy oken, chce to podle fotek, aby nebyl zelený pruh moc široký.

A už se můžou vlepit rámy. Opatrně opatřit rámy lepidlem na několika místech, a opatrně přiložit zevnitř. Okna přistřihávám opět na míru podle potřeby.

Tady jsem si všiml chyby až pozdě – že jsem špatně otočil rámy oken středního oddílu, plné okno má být nad větrací mřížkou. Opravit už to bez rizika poškození nepůjde, tak to nechám. Okna krajních oddílů se prohodit nedají, tam je to vždy správně. Pozor jen na orientaci otevíracích oken, že “nižší” část patří nahoru.

Interiér je připravený na oba typy vozů – má proto některé věci udělané tak, že je lepší je usazovat na rám uchycený v pojezdu.

Podle pozice zámečků se pak osazují sedačky s výřezem do míst, kam se plnohodnotná sedačka nevejde. Jelikož zámečky jsou už v tuto chvíli zbytečné, je i možné se jich zbavit.

Po sestavení zbydou ještě sedačky na čela vozů – na ty už není v kartonové části prostor, je možné je přilepit napevno zevnitř vozové skříně.

Prostor WC a usazené sedačky s výřezy. Případně je nutné ostřihnout sedačky tam, kde by ještě podle zámečků překážely. Ale snažil jsem se vybrat příčky všude, kde to bylo nutné kromě jednoho místa – horní hrana příček krajních oddílů (na fotce vpravo umístěná) může vyžadovat vyříznutí rohu při usazení na “nebymák”, kde překáží zámek střechy. Chce to prostě zkusist na sucho.

Nástupní prostor vyšel také do prostoru zámku, takže je v jedné příčce výřez.

Hotovo.

Opět zkušebně osazeno na původní podvozek.

Za mě to teda vypadá dost dobře, bymák to bude.

Musím si tu pochválit rozměry některých prvků, které se mi povedly opravdu přesně dle předlohy – například velikost, síla a radiusy rámů oken jsou opravdu přesně, jak mají být. Některá konkurenční řešení mě nezaujala například v radiusu oken nebo v síle rámů.

Pohled na čelní přechod. A také na zúžení původního prostoru představků.

Vyzkoušeno v kolejišti.

V porovnání s továrním vozem BDs od Tilliga – výška usazení vozů je shodná, rozdíl ve tvaru střechy je dobře znatelný.

Podle mě to zatím vypadá opravdu dobře, zúžení na čelech není téměř poznat.

Nyní přijdou na řadu obtisky. Obtiskové sady mají možnost varianty ČSD (žluté popisy z výroby), ČD pátou epochu, a od Fušky Bdmtee281 pro Najbrt. Kdo by dělal celozelený vůz ČD, použije verzi ČSD a jen nahradí “stadion” ČSD bílým logem ČD na bočnici. Vozy se takto přeznačovaly běžně, původní popisy zůstaly, neboť v době přechodu pod ČD byly vozy stále téměř nové.

Obtisky pro verzi ČD obsahují dvě čísla, není samozřejmě problém udělat další čísla na přání. Na bílém aršíku jsou starší a novější dvojky + piktogramy pro přepravu kol a také tabulka laků.

Obtisknuto. Obtiskování asi bez problému, není k tomu co dodat.

Na druhém voze už jsem nalepil prostřední okna správně.

Poté jsem provedl pár drobných retuší (např. při zastřihování oken se mi odloupl lak), natřel jsem spodní pojezdy dveří a také madla dveří. Otevírací madla jsou v barvě skříně – tedy šedobílá.

Opět jsem posadil vozy na pojezd. Toto je ten vůz vyrobený z “nebymáku” – všimněte si té hranky pod střechou, kdy vůz je širší než střecha. Nevypadá to ideálně.

Zbytek vozu ale pasuje, takhle to asi má správně vypadat.

Oba vozy pohromadě – vpředu je Flixtrain, vzadu je nebymák.

Vlevo původní nebymák – je vidět, že ten vůz je prostě užší a hranka pod střechou větší. Proti tomu Flixtrain vpravo vypadá trošku uhlazeněji.

Pohled ze stejné strany. Ještě nejde tušit konečný výsledek (například u předního vozu chybí interiér), ale podle mě už teď vypadá lépe ten vůz z Flixtrainu a příště bych směřoval svoje úsilí spíše k němu.

Spodní výbava je celkem jednoduchá, přesto je potřeba jí u obou vozů překopat. Výměník totiž není v ose vozu, ale je pod mřížkou na bočnici.

Nakonec jsem usoudil, že použít nejde ani z jednoho pojezdu nic. Takže vše ven, výměníky ven, bedny ven. U obou rámů je vše pevně lisované jako pevná součást, takže se řeže krutě do rámu a je to práce silně nevděčná.

U Halberstadtu se mi nakonec rám zlomil. Ze soucitu jsem nechal na Halberstadtu jedny bedny, které půjdou snad zrecyklovat. Všechny bedny je vhodné uřezat tak, aby šly v rámci možností ještě použít.

U nebymáku vznikla díra jak do pekla, aby se povedlo celý původní rozvod vzduchu odstranit – výlisek je totiž dutý, takže musí pryč i kus rámu.

V kartonové části interiéru se nachází nějaké nové bedny a nový výměník. Jde většina beden použít původních, jen jinde. Výměník se vrství z kartonu pro dosažení požadovaného tvaru. Dokonce se mi povedlo zachovat vyříznutý výměník z Halberstadtu, který po velkém zredukování jde použít také.

Pohled na bedny vlevo od výměníku.

A z druhé strany vpravo od výměníku. Vše je zde soustředěné mezi střední vstupy a většinou i mimo posuvné mechanismy dveří, aby bylo vše přístupné.

Finálně osazený interiér a natřené sedačky “koženkou”. Celý rám se zde silně kroutí a je potřeba ho do finálního vozu nějak slušně zafixovat nebo srovnat.

Skříň jsem nyní přestříkal matným lakem a zasklil. Dále se musí vyvrtat otvory pro madla v rozích. Jejich rozteč lze odhadnout dle výřezu v leptané bočnici.

 

Vlepení madla do otvorů jsem provedl u nelakovaných madel, ale lepší je samozřejmě osazovat madla již nalakovaná.

Poslední práce, která se liší dle druhu použitého vozu jsou stupačky a nástupní schody. U “nebymáku” je nejlepší nalepit stupačky posunovačů zespodu skříně – protože tam ale překáží čelník, je potřeba buďto ofrézovat čelník, nebo rozstřihnout stupačky a nalepit je kolem čelníku. Madla jsem natřel bílou (světle šedou) až na voze, kapkou barvy jsem zalil otvory po vrtání.

U schůdků jsou dvě možnosti – nalepit je orientované směrem dovnitř přilepení zevnitř leptané bočnice, nebo si bočnici vypodložit a nalepit je orientované směrem ven.

Já jsem usoudil, že stačí je nalepit orientované dovnitř, aby pod dveřmi “něco bylo”. Otočení směrem ven by zapříčinilo, že by mohly vyčnívat mimo běžný průjezdný průřez, takže to chce vždy vyzkoušet.

Na druhý vůz jsem vyzkoušel schůdky pro služební vozy Ds952/Ds953, které jsem si sám vyrobil pro další projekt. Ty nejsou součástí stavebnice. Jsou z kartonu síly 1 mm a jsou dvoustupňové, tady bude stačit je zkrátit na výšku a druhý stupínek schovat za dveře.

Kartonové schůdky vypadají taky dobře. Všimněte si, že jsem ještě tenkou fixou projel těsnění uprostřed dveří až na přelakované skříni, aby lak nerozpustil fixku.

Srovnání obou druhů schůdků – asi je to jedno, oboje vypadají dobře, oboje jsem schoval až pod vstupní dveře.

Stupačky na “flixtrainu” se musí vyřešit jinak – původní plastová bočnice je zde vykousnutá v prostoru původních dveří, takže je možnost nalepit stupačky rovnou zevnitř leptu, nebo opět lept vypodložit třeba kouskem plastu. Naopak výhoda, že se dají lepit stupačky bez úpravy vcelku. Nevýhoda bude jejich větší přesah mimo profil vozu. Musí se to vyzkoušet na kolejišti, jestli to někde nepřekáží.

Takže dva způsoby osazení stupaček a schůdků, oba použitelné. Stupačky posunovačů jsou posunuté kvůli tvaru skříně trochu mimo madlo blíž ose vozu, ale nemělo by to moc vadit.

Vše by bylo lepší osazovat už lakované, ale použitím vhodné barvy lze natírat leptané doplňky i bez použití základovky. Zde barva LifeColor černá, drží na leptu dostatečně dobře. Černou fixou jsem zkusil vzít ještě gumy na dveřích, nevyšlo to moc výrazné, ale černá tam znát je.

Po natření osazených stupaček a schůdků jsou vozy hotové.

Opět možnost posoudit, jak moc vadí ta zúžená čela. Podle mě je to v pohodě.

Ani zde není úplně poznat, který vůz je vyrobený z kterého typu. Tady tipuji podle stupaček, že zadní vůz je z Flixtrainu a přední z nebymáku (stupačka zde není tak vystouplá před skříň).

Pohled na čela – čelo odpovídá skutečnému vozu. Světla jsem nejprve obtáhnul černou, poté zasklil barvou na sklo a poté červenou barvou zakápnul zevnitř. Mělo by to vytvořit ideální iluzi jakési čočky.

Pohled na hotový vůz z jedné strany.

A z druhé strany.

Madla v rozích tomu dodají hodně na detailnosti, bílé madlo do zeleného pruhu zasahuje na pohled dost výrazně.

Pro patinu je možné využít patinovací šablonu pro vozy Y – rozestupy výztuh jsou stejné, jen se šablona musí posunout (šablona nevystačí na celou délku vozu). Tyto vozy jsem nikdy nepotkal nijak hnusné, vždycky byly spíš lehce zašpiněné – takže s patinou to nepřehánět. Já je tentokrát patinovat nebudu, patinu na vozech Z si vychutnám příště u vozů Bmee, BRm a BDbhmsee.

Ještě jeden pohled na to, že původní nebymák (dole) je užší.

Vozy jde ale každopádně provozovat oba spolu, ten rozdíl je při běžném pohledu neznatelný.

A jak si vede nový vůz ve srovnání se starým? Já vím, vy zase řeknete, že jsou to stejné vozy 🙂

Přeměna čel v československou variantu dopadla úspěšně.

A že se jen prohodila okna WC?

Ale kdeže, předsuvné dveře nahradily staré lámací, skříň má správně vysunuté konzoly pro vedení podvozku (ty bílé čtverečky) a spoustu dalších vychytávek.

Proměna se prostě povedla, z německého vozu je český a až na ty zúžené konce vozu to má opravdu vše potřebné.

Ony ty německé dokonce mají jinak velká okna – jsou jakoby víc čtvercová (vyšší nebo užší). Všimněte si, že o fotku výše jsou všechna okna vyklápěcí, tady už jsou některá alespoň plná.

Jednalo se před pár lety o nějaký upgrade modelu, kdy přepracovali u Tilliga rám a uložení podvozků, takže celý vůz leží o dost níž, než dříve. Je to poznat i na tom, že se oba vozy (ten zelený je také z nebymáku) nejsou vlastně schopné spřáhnout, protože mají spřáhla úplně v jiné výšce.

A typický vlak? Stačí dva vozy, ve kterých se odvezou i cyklisté a není potřeba vůz se služebním oddílem.

Kdo by chtěl přidat BDs nebo mít 1x Bdmtee a 1x BDs, tak varianta to samozřejmě je.

Nedávno jsem někde viděl i kombinace Bdmtee a BDbmsee pro rozšíření kapacity například jízdních kol. Vozy se k sobě hodí díky stejnému typu vozové skříně.

Stavba patří k těm komplikovanějším. Jednak práce s vozy Halberstadt je složitější, jednak na voze je potřeba udělat hodně úprav. Dále je potřeba stavbu přizpůsobit zvolenému výchozímu vozu, je potřeba vždy hodně úprav na spodku vozu. Osazení stupaček a schůdků je silně individuální záležitost, stejně jako stavba interiéru a množství osazení jeho detailů. Jestli si vzpomenete, jak jsem stavěl Bt277 od Rosťopiše, tak stavbu bych přirovnal do podobné složitosti k tomuto vozu. Pořád to nebere konce, pořád je potřeba někde něco dodělat. Ale nakonec se to povede a výsledek je – za mě víc než dobrý 🙂

Stavebnice jsou již skladem, takže komu tyto vozy chybí, tak se může hned pustit do stavby.

Sada pro přestavbu vozu Bdmtee281