Vozy Bdt279/Bdt280/Bp282 – i „ten s prolisy“

Ve Studénce se udržela výroba vozů se skříní typu UIC-Y až do roku 1991, kdy z linky vyjel poslední vůz dnešního značení Bp282. Protože od vozu Bt278, který jsem stavěl v listopadu, je to už jen kousek k dalším sériím, rozhodl jsem se tuto řadu dokompletovat a mít tak těch velkoprostorů víc do sbírky.

Nejprve historické okénko.

Bt278 – starší provedení ze 70. let, hladká střecha, sedačky zelené, podvozky VÚKV (ten jsem stavěl v listopadu)
Bdt279 – výroba 86-87, okna WC blíže dveřím, sedačky červené, hladká střecha s 12 větračkami, podvozky GP200
Bdt280 – výroba 90-91, skříň shodná s Bdt279, sedačky hnědé (stále nedělené), střecha s prolisy a 12 větračkami, podvozky GP200
Bp282 – výroba 91-92, skříň i střecha shodná s Bdt280, sedačky plyšové samostatné

Více např. zde – https://www.alanbutschek.cz/rady/rada_b_pty_nov.htm

Jako zdroj dnes posloužily nějaké vozy v Najbrtu. Radši na to kupuju cizí vozy, protože mi vždycky trhá srdce řezat do něčeho, co už možná má mnohem vyšší cenu než při koupi – všichni víme, jak to dneska na trhu s vozy (kvůli jejich nedostatku) vypadá… Posledně jsem řezal lehátkový rumunský vůz a pak jsem zjistil, že se takové vozy prodávají za 1700 Kč, v setech i víc… Lepší prodat takový, a koupit něco za 1200, co takovou perspektivu nemá… Pak je celá přestavba vlastně zaplacená.

Tentokrát to nějaká Inge v Sebnitzu lepila dost fest, nebo změnili lepidlo – některá okna nešla skoro odlepit, dokonce mi asi 2 okna praskla. Lepidla je tam opravdu hodně a přijde mi jiné od dřívějšího – hodně se táhne, jak chemoprén.

Nakonec se nějak povedlo odstrojit.

Bočnici jsem zevnitř trochu očistil od lepidla, protože je i na místech, které se nebudou odřezávat.

Vyřezané otvory „jako obvykle“. Madla jsem zatím nechal na místě.

Je potřeba ubrat opravdu hodně z horní hrany.

To, co je na fotce, je stále docela málo – chce to ubrat ještě víc. Styčná plocha zůstane opravdu minimální.

Bočnice na vozy Bdt a Bp se liší od Bt278 – mají jinak umístěná okna WC, a u podvozků mají pod rámem lakovaný výstupek (konzola pro vymezení vůle příčného vypružení podvozku) na spodní hraně bočnice, který kryje „něco“ od podvozku.

Nalepené nové bočnice na místo, opět lepidlem B7000. Ničím jiným už je nelepím – spoj nepraská ani s odstupem času, a jde s bočnicí chvíli po přilepení ještě pohybovat. Nechal jsem původní madla – nesedí výškově, ale ušetřil jsem si nějakou práci. Jediný rozdíl bude, že nebude zvýrazněné bílé madlo až do zeleného pruhu.

Základovka pro první sjednocení – opět základovka ze spreje BaL Hostivař.

Všechny novější vozy nemají tak velké boční kapsy na topné kabely, takže přetmelit. Stejně tak světla umístěná ve spodku skříně musí pryč.

Je na čase zkusit prolisy na střechu. Střechy je potřeba pro všechny verze nejdříve zbavit všech větraček.

První pokus s gravírovaným kartonem. Počet prolisů sedí, je to karton 0.3 mm, takže by to mělo jít celkem slušně ohnout a bez velké hrany osadit.

Předem to chce naohýbat, aby to dobře kopírovalo tvar střechy.

Zkusil jsem střechu celou potřít Herkulesem a prolisy nalepit. Šlo by to dobře, ale…

Lepidlo se nasákne do prolisů, rozmočí je, a při pokusu o pohnutí a vycentrování kartonového dílu jsem si navlhčený díl potrhal… Když to trefíte na první pokus, je to skvělé řešení.

Takže všechno pryč, Herkules omýt vodou (štěstí, že to jde) a zkusit to znovu s novým kartonovým dílem. Kdyby někdo potřeboval, tak nový díl jsem samozřejmě schopen ke stavebnici dodat.

Přilepeno tentokrát lepidlem B7000 – výhoda je, že s tím jde pohybovat a karton ho nesaje.

Dopadlo to výborně.

Chce to lepit co nejvíc celoplošně, nebo trefit ten Herkules na první dobrou.

Po nasazení na vůz to vypadá solidně – hrana není tak velká, aby to byl nějaký problém. Už bych to osobně nedoporučoval tmelit, vznikne tam víc problémových míst, než jen jedna hrana. Zlom ve zúžených představcích přesně odpovídá předloze.

Zabroušené čelní kapsy a vyvrtaná nová světla o dost výš (zhruba pod úrovní oken).

Skříně v šedobílé.

A rámečky při jednom také.

Dolepené střešní větračky – ty jsou u 279 i 280 stejně rozmístěné (je jich 12 ks) – liší se opravdu jen prolisy.

Nastříkáno základovkou a kartonové díly opět natřené navíc barvou, aby nesály barvu ze spreje.

A střecha s prolisy může do šedé střední (RAL7005).

Nastříkané to v detailu vypadá takto. Je potřeba zmínit, že větračky jsou i ve skutečnosti až na prolisech, ne utopené v nich.

Teď je správný moment popsat, co se mi nepovedlo. Při nástřiku jsem to asi přehnal s vrstvou barvy ze spreje, karton jí nasáknul a začal se kroutit. A to tak, až se odlepil na několika místech ze střechy (byl silnější než lepidlo). Je vidět, že jakmile se do toho začne vrtat, na hraně kartonu a původní střechy to prostě nebude vypadat dobře.

Takže vtlačit další lepidlo, opět přestříkat… výsledkem jsou ty žmolky na hraně staré a nové střechy. Nějak se to povedlo zamaskovat, ale příště opět platí – střechu předem napustit komplet, třeba nějakým lakem nebo barvou pořádně natřít, ať už se to pak nekroutí dalším nasáknutím. I proto by byl optimální postup Herkules – nalepit – nalakovat, protože Herkules by střechu prosytil. Určitě se nehodí vteřiňák, ten se nevsákne celý a na povrchu nechá neodstranitelné mapy. Musí to být něco řídkého.

Sesazeno zkušebně – myslím, že se ta střecha povedla nad očekávání. Nebýt těch několika odstávajících míst, tak je to dobré.

Ta střecha má „problém“, že z větší dálky (cca 50 cm a víc) se to slévá tak, že ty prolisy nejdou skoro rozeznat. Uvidíme, co s tím udělá patina.

Tady jsou zespodu vidět víc ta opravované místa přechodu prolisů a původní střechy, z výšky to tak hrozné není. Pro příště prostě ponaučení, že je nutné lépe připravit na barvu.

Celá skříň je každopádně tvarově kompletní, už jen nastříkat a obtisknout.

Maskování podokenního pruhu. Na hranu dávám pásku novou nebo jednou použitou (nesmí mít na sobě naschlou barvu), zbytek pak maskuju zbytky, co ještě lepí – není potřeba vyhazovat pásku, když jí nic není, že….

V zelené – už jsem na to koupil sprej a je to hned hotové.

Opět pozor, že částí rámu pod dveřmi jsou šedobílé, takže dotřít ručně.

Tak… barevné řešení. No tady je opět led tenčí než obvykle. U Bdt279 bez diskuze střecha v barvě bočnic.

Ale u Bdt280 a Bp282 – je střecha šedá nebo šedobílá?

Já mám zafixováno, že jsem někde četl doslova „na rozdíl od ostatních řad střecha zůstávala šedá“ (RAL7005). Šedá by určitě pasovala ke starší verzi nátěru s polomáčenými dveřmi, nebo na nějaké přechodné období.

Tady je jeden příklad dokazující, že ty střechy snad jezdily špinavé už z dílen. Bočnice a pojezd evidentně po laku, ale střecha zůstala bez lakování a je silně špinavá (je to poznat podle světlého proužku nad okny, což je pozůstatek bočních kartáčů myčky). (Zdroj: https://www.vagonweb.cz/fotogalerie/CZ/CD_Bdt.php)

Tady jedna z mála ukázek vozu Bdt280/Bp282 se střechou šedobílou, takže to fakt existovalo. Tak co teď… (Zdroj: https://mhdfoto.cz/cs/foto/8072)

Na výstavě v Chrudimi (2024) jsem však spatřil i Bp s šedou střechou, takže jestli tyto vozy měly šedou střechu i v novějším schématu? No je to dost možné.

Interiéry jsem zvolil shodné pro Bdt278 i Bdt280. Liší se jen jiným použitým typem (barvou) koženky na sedadlech. Verze Bp282 pak měla plyšová samostatná sedadla (i ta umím dodat).

Přestříkal jsem je základovkou, pak krémovou. Jsou to stavebnice interiéru shodné i s Bt278, jen není použita jedna strana s WC a je zde nechané místo pro přepravu kol.

Patina opět perlinkovou metodou mřížky. Vozy ze Studénky mají jinak střešní výztuhy a to se projevuje tím, že horizontální linky jsou víc viditelné než u vozů z NDR.

Střecha Bp. Tady mi trošku ujela „šablona“ ale to se ztratí. První vrstva světlou rzí, cca v 50% intenzitě požadované patiny.

A opět plošně přestříkat ještě dalšími vrstvami, aby mřížka nebyla tak výrazná.

Protože se mi nelíbila ta celošedá střecha a usoudil jsem, že asi správně by měla být šedobílá, spodní hranu jsem lehce přestříknul světle šedou v odstínu skříně, takže teď je střecha „jako šedobílá, jen hodně špinavá a u spodní hrany od boční myčky omytá“ ale přitom ta podkladová střední šedá zanechala na střeše výrazný základ pod patinu. Teď se dá skutečně diskutovat nad konkrétním modelem, jestli střecha je šedá nebo bílá a každý si v tom najde svou pravdu. Celá střecha má působit starším / víc zašlým dojmem a tou korekcí světle šedou jsem to trochu „dohnal“.

Proti tomu střecha Bdt279 je světlejší a víc se podobá starším vozům Bdt278.

Univerzální obtiskový aršík na Bdt279, Bdt280 i Bp282 pro V. epochu s popisy na bočnici i na rám.

Obtisknuto je opět za chvíli. Větračky jsou klasicky natřené opět zpět natřené šedobílou, protože ty skoro nereznou a je vhodnější je napatinovat patinátorem.

Obtiskuji si to většinou do éry, kdy byly ještě popisy na bočnici a ne na rámu.

Je tady jasně vidět, která verze je s prolisy. Ale ty prolisy jsou opravdu docela málo znatelné.

Vozy Bdt280 (s nedělenými sedačkami a prolisy) určitě vyjely z továrny ještě jako poslední celozelené – i později s logem ČD, viz Jackův skin do MSTS. (Zdroj: https://forum.msts.cz/index.php?threads/1936/)

Protože jsem pro přestavbu použil vůz v Najbrtu, je potřeba přebarvit celý spodek na černo. Vymaskovaná spřáhla, prostor pohybu kinematik a čepy podvozkových rámů. Dále jsem si vytvořil z kousků pásky „přilepítko“ na drobnosti, aby při stříkání neodletěly a dalo se to fouknout najednou. Fotky jsou z jiné přestavby, ale princip je stejný.

Nastříkáno vše sprejem.

Spodní výbavu jsem opět na maximum vytěžil z původních vozů – rozřízl jsem díly napůl, vyhodil teplovzdušný výměník ve středu rámu, odřezal část beden a přemístil je.

Poté jsem doplnil dvě kartonové bedny a tím to považuji za vyřízené. Rozmístění nebo velikost beden nesedí o pár milimetrů.

Kdo chce od provedení spodků víc, není to o ničem jiném, než si z kartonu nebo zbytku plechů nařezat a naohýbat další / jiné bedny.

Natřít spodní výbavu černou je otázka chvilky, natírám menší celky často už jen štětcem – při použití barvy Lifecolor nejsou nikdy vidět žádné tahy štětcem, to považuju za ohromnou výhodu těchto barev.

Dále napatinovat viditelné části rámu a podvozky barvou Frame Dirt – nejprve přestříkat, a pak napustit ještě tekutými patinátory.

Vozy je nyní možné kompletovat – zasklení čel a dveří, osadit zpět návalky, zasklít bočnice folií a zasklít černě orámovaná poziční světla. To všechno už jsem ve starších článcích popisoval mnohokrát.

A dopatinovat mřížku nasávání vzduchu už je jen poslední třešnička na dortu. Nejprve nanést štětcem.

A vysát uchošťourem. Případně vyčistit a zkusit znovu, nebo upravit intenzitu.

Sesadit vše dohromady, dosadit zpět topné kabely, secvakat podvozky. Na podvozcích chybí dynamo a tlumič, protože ty se dodávají jako další díly zvlášť a ty já jsem nesehnal (ani jsem je moc nesháněl – jestli máte někdo tip, pod jakým kódem se to dá obstarat, možná bych časem doplnil).

A také vrátit schůdky – pozor, schůdky jsou od Bdt279 již třístupňové!

Ještě je potřeba dát pozor na poslední věc (sám jsem to udělal na jednom z vozů obráceně), a to, na kterou stranu směřuje mřížka nasávání vzduchu na skříni vůči poloze vozu – při pohledu na bočnici s mřížkou jsou toalety vpravo. Chyba nastane už v momentu, kdy prohodíte piktogramy „přeprava jízdních kol“ na stranu WC a pak už by se to nedalo správně opravit. Střecha jde jednoduše otočit, okno WC jde prohodit na druhou stranu. Ale bočnici s obtisky už nezměníte – tak pozor už při obtiskování!

Tím je hotovo, interiér pasuje dle orientace WC, spodek pasuje dle brzdových válců. Střecha pasuje dle WC. Jen ta mřížka… Zde tedy hotový Bdt279.

Opět jde někde vidět, že mi trošku prosvítá nad rámy oken – opět mojí vinou, kdy jsem měl málo zbroušenou bočnici.

Už minule mě napadlo, že to po dokompletaci zaslepím třeba kouskem evergreen profilu přilepeným zevnitř, a zase jsem na to zapomněl. Ale řešitelné to je, a snadno.

A Bdt280 (s jiným interiérem by to bylo Bp282).

Ty prolisy skutečně nejsou nejsou moc poznat a to ani při skutečném pohledu.

Více vůz odlišuje ta našedlá střecha. Teď si z toho vybere opravdu každý pozorovatel a tu prolisovanou verzi z toho pozná.

Vozy v reálu působí opravdu pěkně. Jediný nedostatek, který jsem nepodchytil, je asi malý rozměr krycích plechů pod rámem nad podvozky – měly by být malinko větší. U dalších vozů s podvozky GP200 už se mi povedlo rozměry upravit a budou správně.

Těžko říct, který vůz je hezčí – za mě je asi typičtější ten Bdt280 s prolisovanou střechou. Bdt279 se dá docela snadno zaměnit s jinými „ypsilonkami“ a opět nastane situace nezasvěcené návštěvy „jeee tyhle dva vagóny jsou stejný“.

Vůz v prostředí kolejiště – Bdt279. Krásně prosvítají červené sedačky.

A Bdt280. Hnědá koženka není tak výrazná.

Takže tradááá. Další dvě Studénky hotové v provozu.

Spolu se svým starším bráchou Bt278 se jedná o 20 let vývoje vagonů pro osobní vlaky ve Studénce.

Schválně odkážu na starší článek – je to již 14 let, za tu dobu by se měl člověk „něco“ naučit – já jsem moc rád, že ty vozy dnes vypadají o 1000 % lépe a že se to o něco víc blíží skutečnosti 🙂

ČD Bdt – jedenáct oken na Ypsilonce

Jak tyto vozy provozovat? Pravda, spolu se asi potkaly málokdy, protože většinou jedno depo provozovalo jednu nebo druhou řadu vozu. Ale pro dvouvozové osobní vlaky jsou to ideální vozy, případně je vhodné je doplnit vozem se služebním oddílem BDs.

Téma ypsilonek tím samozřejmě vyčerpané není, příště budu stavět rekonstrukce právě těchto Bdt a Bp na vozy Bdpee231 a ABpee347. A taky mám rozdělaný třeba Bdmtee (Bymák), ale to už samozřejmě není tak úplně ypsilonka.

Sada pro přestavbu vozu Btme/Bte/Bdt279/Bdt280/Bp282