Osobní auta v TT – pár aut z 3D tisku

Je to zajímavý paradox. Jmenujte 5 stavebnic nákladních vozidel / pracovní techniky / zemědělské techniky, která vyloženě v TT chybí. Asi stěží vás něco napadne, je dostupné skoro vše. A pak jmenujte 5 osobních vozidel, která naopak v TT jsou – budete asi hledat podobně složitě.

Prostě v TT osobní auta zrovna moc “nefrčí”. Pravda, jsou to dost malé blechy a už se s tím dělá dost špatně (což ostatně bude vidět dnes), ale na to, že máme 150 variací Tatrovek, tak z osobáků je to víceméně jen původní Davo Model (nyní Hauler), Herpa s “tisícovkou” z hotovek, občas opráší Tillig nějaké anonymní hranaté auto z dob socíku, a to je asi tak vše. Přitom, když vyjdete na ulici, neuvidíte tam fronty Liazek, ani silnice plné traktorů – bude to tam samý osobák. Proto jsem kvitoval s povděkem, že se před pár roky objevily výtisky osobních vozidel RSC (Resin Small Cars). Některá mám v e-shopu skladem (jiné budou ke koupi opět, až je naskladním – dodací lhůty jsou nepravidelné), něco dalšího má skladem TTmodelář.

Proč třeba nejsou v TT žádné Škodovky? Kovové modely aut jak hračkového, tak především sběratelského charakteru vyrábí společnost Abrex už sedmnáct let. … Díky licencím na výrobu modelů této automobilky vlastní podnik exkluzivitu na výrobu téměř 95 procent všech vyprodukovaných modelů. (Zdroj: http://old.czechinvest.org/data/files/90-eu-51-52-5348.pdf) Prostě – Abrex má exkluzivitu na modely škodovek a tím to hasne. Chcete v TT třeba Škodu Fabii? Nezajímá, kupte si u Abrexu. Že neděláte 1:43 měřítko? Nezajímá, vaše chyba.

Já, pokud bych chtěl sbírku autíček, tak bych si rozhodně nevybral TTčko – v TT se u jakéhokoliv auta jedná o tak malý model, že vůbec ho vyrobit je utrpení a dívat se na něj je také utrpení. Je to nevýrazný a nedůležitý doplněk / kulisa kolejiště. Vpodstatě by stačilo vyrobit sedan, hatchback a kombi, natírat je barvami, a asi by se nic hrozného nestalo. Přesto, když modelujeme vlaky podle skutečnosti, a náklaďáky podle skutečnosti, chtěl bych mít i pár osobáků dle skutečnosti. Vyrobit třeba něco jako VW Passat a nazvat ho “kupka sena” by nebylo daleko od pravdy – jestli v tom někdo vidí Passata, já ho tam v TT téměř nerozeznám. Proto bych byl rád, kdyby se povedlo stavebnice v těch našich bleších měříkách chápat trochu jinak, než sběratele hotových modelů větších měřítek – abychom se nemuseli bát udělat si nějakou tu českou škodovku a napsat o ní, že to je škodovka. A tohle prostředí tu v tuto chvíli bohužel není. Důkazem toho je, že se v poslední době i těch pár stavebnic zrovna škodovek stáhlo, nebo muselo natvrdo přejmenovat – tzn. že nějaké tlaky tu stále jsou.

A tak se na trhu objevují různé anonymní modely, které se jednak nejmenují ani … (nebo jakkoliv jinak), ani … (nebo jakkoliv jinak), ani se jim nepodobají (protože vzhled je určitou formou průmyslového vzoru, a ten se nesmí shodovat). Takto by se dalo pokračovat i s dalšími automobilkami kromě těch, které neexistují a nemá modelového výrobce kdo nahánět. Proto se tak dobře znázorňují třeba různé UAZy a podobné sovětské vehikly. Doba platnosti průmyslového vzoru je 25 let, poté přestává platit. Je to z důvodu ochrany toho, aby někdo donekonečna nevlastnil průmyslový vzor a bránilo by to rozvoji trhu / technologií / lidské společnosti. Tedy dnes teoreticky můžeme stavět modely Favoritů, zaregistrované poprvé před 30 lety. Nebo, když na vzhledu změníme nějaké prvky, už se nejedná o registrovaný průmyslový vzor. Alespoň tak to chápu já a takto jsem k tomu došel při příležitostných diskuzích s některými kolegy. Ale nesmí se to nadále jmenovat třeba Citroen, protože název Citroen podléhá licenci majitele názvu. Jinde jsem zase slyšel, že pod 100 kusů se nejedná o sériovou výrobu modelů, ale o kusovou produkci, a na 99 a méně kusů tedy není potřeba žádat o souhlas. Oporu tohoto tvrzení jsem ale nenašel (moc dlouho jsem jí, pravda, nehledal).

K výrobě osobáků v TT existují v zásadě tři přístupy. Odlitek / lept bez zasklení – nevýhodou jsou tlusté sloupky, ale výhodou je možnost kvalitní povrchovky. To byl třeba kdysi zde ukazovaný golf.

VW Golf stodvacetkrát zmenšený

Pak jsou to modely z plného odlitku (např. felda od Haulera). Tady je potřeba počítat, že po nástřiku se okna natřou černě a spoléhá se na optický klam, že to nikdo neřeší.

Pak jsou modely čiré (což je právě RSC), podobně jako u kabin náklaďáků je odlitek z plného materiálu, ale čirého. Zde se konkrétně jedná přímo o výtisk 3D tiskárny z čirého resinu. Okna se tedy nenatírají a nechají se prosvítat pro iluzi, že uvnitř je interiér. Opět, měřítko je tak malé, že to pro většinu modelářů naprosto stačí.

Protože na kolejiště potřebuju a chci na pár míst osadit zaparkovaná nebo jinak zakomponovaná auta – třeba k nádraží pro dojíždějící, pro parkující pracovníky v továrnách, nebo u přejezdu / u lesa, zvolil jsem pár vozidel od RSC jako nejsnazší variantu. Cena osobáku je 135 Kč, což jsou dnes už téměř “dvě plzně”. Vzhledem k tomu, že průměrně malé kolejiště by mělo mít aspoň 10 – 30 aut, aby to vypadalo přiměřeně, je to investice snesitelná a třeba s Herpou nesrovnatelná, nehledě na šířku sortimentu od 50. let po současný vozový park. V současné době je k dispozici asi 20 aut, což spolu s barevnými možnostmi poskytuje naprostý dostatek rozmanitosti i pro středně velké parkoviště u Kauflandu.

Jedná se o piplačku – ke stavbě bude potřeba jen to nejjemnější nářadí – odlamovací nožík, pár štětců, barvy (opět jsem využil barvy Lifecolor na štětec), párátka nebo špendlíky pro detaily, a fixky pro doplňky – stříbrná Posca je ideální na světla, skvěle kryje na většinu povrchů. Bílá třeba na SPZ. Dále jsem použil červenou permanentní fixu na světla a černou na lišty a korekce.

Vybral jsem si 9 aut, vyloženě směs, od každého jiné.

Většina výtisků má kola už součástí karoserie, několik málo je má přibalená extra.

V každé stavebnici je univerzální lept stěračů + různých tvarů zrcátek + SPZ.

Po vybalení to vypadá jako sraz haribo medvídků (smí se říkat haribo?). U některých v čirém stavu skutečně nelze ani tušit předlohu a bude záležet pouze na nátěru.

Povrch některých výtisků není při hodně blízkém pohledu zrovna z nejhladších – jsou v nich prohlubně, viditelné vrstvy tisku. Vše se dá řešit přetmelením a přebroušením, ale smysl takové práce je na zvážení. Já to zvážil pečlivě, a jediná úprava byla odstranění několika pozůstatků po podpěrách – jsou vždy na spodním prahu nebo na podvozku.

První prací u všech modelů je natření černou barvou – podvozek a podběhy, aby tudy neprosvítala barva.

Zároveň se za tato místa dá později model držet.

Kde jsou kola zvlášť, nalepím si je na kus lepicí pásky a natřu.

Ukázaly se nějaké zbytky podpěr, takže je odřežu – jinak nejdou kola vlepit dostatečně hluboko do podběhů.

Pokud přetáhnu, není problém okno lokálně přebrousit a lesklým lakem oknu vrátit lesk. Zrovna tady je (u jediných dvou) aut vidět, že v prostoru světel byly světlomety nedotisknuté – toto vytmelím hustou barvou a pak přetřu.

Nedoporučuju pracovat pod lampou, protože se neustále zdá, že barva prosvítá. V běžném světle ale většinou už barva kryje dostatečně po druhém nátěru.

Nátěr detailů tak nějak “podle citu”.

Pro auta by se hodily barvy lesklé. Protože ale kupuji v současné době jen matné (dají se využít na kolejišti bez krycího laku, naopak modely aut a vlaků se dají vždy leskem přestříkat bez problému – než to dělat obráceně), je potřeba auta trošku zvýraznit – všechna auta jsou ve skutečnosti v podstatě lesklá. I když jsou některá lehce zašpiněná, skoro každý osobák se za každých okolností leskne. Konečná vrstva je tedy Sidolux přes okna i přes lak – lesklý lak zvýrazní okna, sjednotí malé nerovnosti, a vyživí barvy pro sytější odstíny.

Tenhle offroad, něco na způsob nivy, si získal moje sympatie – vypadá pěkně, dobře se s výtiskem dělalo, měl silnější sloupky, takže se lépe natíral. Bílá klasicky moc nekryje, ale dá se to přeprat.

Rozdíl stříkaného golfa a natřené nivy. Niva je ve světle krémové, jinak je to celkem srovnatelné. U golfa je zase loterie zasklení, jestli bude pasovat dovnitř tak, aby to nebilo do očí.

Dále už nátěr barvami – barvy jsem vybíral různé, aby nebyla auta stejná. Pozor je potřeba jen dát na jakési dobové odstíny – například dřív byly barvy více pastelové než dnes.

Natírat štětcem od ruky je blbá práce, třeba natírat sloupky je vyloženě za trest a nedaří se mi to dostatečně přesně.

Proti maluchovi starší pětičento.

To je opravdu roztomilý kousek, ale hodně jsou na něm zrovna vidět ty úhlopříčné vrstvy.

Typický osmdesátkový kombík, má i nějaké americké rysy – třeba tu střešní zahrádku. Ta se dá snadno odbrousit, kdo by jí nechtěl.

Stříbrné lišty už jsou na hraně toho, co se dá šedou fixkou natřít.

Tady je něco, co vypadá jako “fávo” – dá se to tak barevně upravit. Nebo je to lada? Nebo to bude oltcit, když se neudělají druhé dveře a zbrousí se víc záď do kulata? Každopádně – hrozně moc udělá zvýraznění blinkrů – když je udělám stříbrné, auto má hned úplně jiný výraz.

Třeba ta modrá na maluchovi výše kryla skvěle, ta bílá byla opravdu za trest, ta by nekryla snad ani na desáté vrstvě. Pak už to vypadá pod drobnohledem opravdu jak perníček – uznávám.

Pak se udělají dva řezy, jinak se zvýrazní detaily a světla, a je z toho – tradá – lancia delta integrale. No není to skvělé? Je to skvělé! Inu, italský design obou vozů se nezapře.

Když bych udělal vpředu jen dvě kulatá světla, mohl bych to vydávat za golf 1. Tím chci přesně říct, že se to může prodávat jako favorit, a modelář si z toho udělá lancii (a obráceně).

Srovnání dvou různých aut z jednoho výtisku. Ráfky u lancie jsem prostě natřel větší.

Přitom stačí jinak natřít masku a jinak zvýraznit detaily. Natírat masku lancie byla dost výzva, není na to skoro ani vidět.

Zadní partie je obohacená jen o zbytek leptu jako spojler.

Další závodní speciál – rallye elero. Výtisk už má rozšířené blatníky, takže z něj obyčejnou stodvácu udělat bez práce nejde. Což ale nevadí, protože kromě závodního zbarvení existují i vozy v civilním odstínu, např. červená, a ty se do provozu schovají. Spodní modrý pruh je natíraný štětcem, horní proužky jsou fixkami stejně jako třeba světla výše.

Kdybych dělal 10 kusů, udělal bych si obtisk. Ale na jeden kus opravdu ne…

Tady jeden kombík – třeba to logo uprostřed masky z něj dělá jakoby oktávku, ale jinak by se v tom dalo vidět i pár jiných aut 🙂

Na střeše asi bývaly hagusy, čehož jsem si všimnul až po natření – daly by se samozřejmě uříznout nebo doplnit.

Jakmile se umístí modely do krajiny, pocit z auta se rázem promění. A o tom to celé je.

Jednak je tu vidět, jak je to i proti statické trávě malinké (a to mi jinak ta statika přijde, že je dost nízká), a jednak tu světla nasvěcují více ty vrstvy tisku (proto to vypadá, že to stříbří). Celé je to o tom, že máme nějakou vybudovanou představu o měřítku, používáme v TT trávy, stromy a foliáže velikosti “načechraný polštářek”, kam propadne figurka v odpovídající velikosti, a už jí v té foliáži nikdy nenajdete. Jsme zvyklí, že kolem kolejí je přebujelá vegetace a všechno působí velké. A pak, když dáme auto v odpovídající velikosti, tak je vlastně hrozně malé a do celé té přefouknuté krajiny nepasuje.

Pro ty, kteří sem zabloudili z googlu, že jim to vyhledalo “auta” a “3D tisk” jen dodávám, že se bavíme o takové velikosti. Proto říkám, že to nelze srovnávat s nějakými auty v měřítku 1:43 do vitríny.

Parkoviště za bytovkou, asi si někdo splnil sen s lancií. Nebo možná má výhybkář z Měchenic vášeň pro italské vozy.

Niva patří do lesa. Opět koukněte na tu trávu – na to, že do prstů jí nevezmete, najednou se auto nezdá tak velké. Ale měřítko kvality na auto je úplně jiné, než na 3 drny nebo malý keř – proto na autech každý vidí ty vady, protože je ze skutečnosti zná jako velké a všímá si jich. Tráva je pro nás jen pozadí – kulisa.

Parkoviště pro dojíždějící do Prahy – ráno nechají auto, odpoledne se pro něj vrátí. Tehdy se to teprve začínalo jmenovat P+R. Je vidět, že interiér aut se zabarvil hodně do tmava díky černému nátěru spodku, a je tak sotva průhledný.

Elero se jen tak prohání tam, kde je doma – po okreskách.

Rozdíl mezi samostatným zasklením a výtiskem z jednoho kusu bych opravdu z metru neviděl jako nijak výrazný.

Celá současná flotila pohromadě. Ještě je vzadu žigul. Všechna auta jsem vyrobil zatím bez zrcátek a bez stěračů, ale i tak to, myslím, vypadá fajn. Je to o detailech – když se tomu dá “tvář” správným zvýrazněním světel, klik, mřížek – vypadá to dostatečně detailně. I když to není úplně super natřené, podle těch fotek výše. Už jsem dostal zpětnou vazbu, že je to hnusný – a zblízka souhlasím. Ale v terénu jsem s tím naprosto spokojený. Jestli souhlasíte, že je to hnusný, určitě to říct můžete, ale nějak rozumně, prosím, ať pak nemusím týden jíst antidepresiva 😉 Já jsem o sobě nikdy neříkal, že dělám perfektní modely, ani je dělat neumím. Dělám je tak, jak mě baví a co mě baví. Líp to nedokážu (nebo nechci tomu věnovat neúměrně moc času). A jen o tom píšu tak, jak ze mě ty modely “padají”. Mrzí mě, že to tu musím psát a už předem to tu omlouvat, protože jinak se najde zase nějaký rejpal, co bude mít potřebu mi to sdělit, že je to hnusný a pořádně mi to nandat 🙁 Ale dělám to pro radost a tu mi to tentokrát přineslo opravdu vrchovatě.

Co se týče samotných výtisků – určitě by byl prostor zapracovat na kvalitě tisku, ale do výsledku to nepřinese výrazné zlepšení. Pravda ale je, že ty tisky jsou někdy 2 a více roky staré, mezitím se kvalita tiskáren i tisku posunula, možná mám jen staré verze. Osobně bych raději viděl stěrače i zrcátka všude už na vozech, a výraznější sloupky, aby se daly snadněji identifikovat a natírat. Ale pořád se z toho dají vytvořit super doplňky, nebo náklad vozů pro převoz aut, a účel plní na kolejišti dokonale.