KKK od DK

V Čechách se tomu říká šachta s kinematikou, Němci tomu říkají Kurzkupplungskulisse a ve Francii to zřejmě nazývají Chateau kinematique : ) K čemu je to dobré a jak to vyrobit?

No tak základní funkcí takové kinematiky je vychylování spřáhla v obloucích do stran. Oproti běžnému uchycení spřáhla na strunce nebo přímo na podvozku ale dráha spřáhla neopisuje kružnici, ale pří vychýlení se spřáhlo povytáhne jakoby ven z vozidla. A co to pro nás znamená? To, že můžeme vagony vzájemně spojit takřka nárazník na nárazník a v oblouku díky povysunutí spřáhla vozy nevykolejí. V současnosti je už většina továrních modelů tímhle zařízením vybavena, není ale problém instalovat to i do vagonů staršího data vydání. Hotové kinematiky dělá firma Peho, měly by se dát sehnat i jako náhradní díl od Tilliga a firma DK model je nabízí jako stavebnice. A právě poslední možnost si ukážeme na vlastní monitor.

O co se jedná: kinematika je řešená jako stavebnice z leptaného 0,3 mm mosazného plechu. K tomu dostanete mosazné hranolky, rezinové šachty a pevnou spojku, a také pružinky. Všechno i s návodem je to úhledně zabaleno do rychlozavírcího sáčku.

V tom to případě se bude jednat o stavbu páru kinematik vnějšího typu. ta se umisťuje většinou zespodu na rám vozů jako jsou uhláky, plošiňáky…  DK model nabízí i variantu vnitřní, kterou můžete uplatnit do “Zetek” a podobně. Pro tu je ale potřeba v podlaze vozu vytvořit otvor pro pohyb trnu.

Pro DK model hovoří především nejnižší cena, která zahrnuje pár kinematik a pevnou spojku, takže pokud chcete dané dva vozy spojit na pevno, ušetříte i za spařáhla. Funkčnost je bezproblémová při zachování poměrně jednoduché montáže celého ústrojí.

Co budeme potřebovat: pájecí kapalinu neutrální (uprostřed) a potom (po směru hodinových ručiček) cín, pinzetu, nějaké pěkné ploché dřevěné párátko ( s tou pěkností to občas není zrovna lehké, ale případně se při výběru řiďte heslem “mezi slepejma jednookej králem”), páječku, dřevéné kolíčky a nůžky. Nic co by doma bylo vyloženě nedostatkové zboží.

A vrhneme se do toho rovnou po hlavě, takže vybalit sáček a hurá na to.

Návod vám poradí jak díly vzájemně sestavit a také jak umístit kinematiku do vozu.

Těchhle pár dílků budeme potřebovat v první fázi stavby. Z plechu jsou vystřiženy nůžkami.

A dva základní dílky také naohábáme. Pozor u malých bočních paciček, ačkoliv při sestavování leptů obecně platí, že se ohýbá drážkou dovnitř, tady je to naopak. Potom se ohnou trny pro vedení spřáhla a držák pružiny, ohyby by měly mít tak 90 stupňů. Všimněte si také na konci dílu 1 (ten vlevo) ohnutí konečků do velmi mírného “Z”. To je moje vychytávka, v návodu to zmíněno není, ale zlepší to chod kinematiky, takže rozhodně doporučuju.

Za další sestavíme táhlo šachty z trnu a samotného táhla. Konec hranolku je ušťípnutý kombinačkami, takže ho srovnejte do roviny třeba šmirglem.

Konec táhla s dírkou pocínujeme (s použitím kapaliny) z obou stran tenkou vrstvičkou.

Táhlo položíme na podložku a do pnzety vezmeme hranolek. Ten připojíme za použití další kapaliny. Já to dělám tak, že rozehřeju táhlo a trn tlačím do míst, kde je otvor. Cín za chvíli povolí a trn zapadne. Cín se rozleje po hranolku, když se mu nebude chtít trochu mu pomůžu. Velice důležité je, aby byl trn k táhlu dokonale kolmý a zároveň ze spodní strany skoro nepřesahoval. Kolmost se dá korigovat opětovným opatrným nahřátím. Je to nejsložitější a řekl bych také nejdůležitější krok celé stavby. Spoj musí být kvalitní a pevný.

Teď to bude trochu komplikovanější na přípravu. Vezmeme oba základní díly a vložíme do nich trn s táhlem. Mezi základní díly vložíme do čela párátko a sevřene kolíčkem. Vyhrajte si s tím, aby hlavní díly byly vzájemně přesně spasované a rovnoběžné. O co byla složitější příprava, bude jednodušší pájení. Takžě malé ohnuté boční obdélníčky pokapeme kapalinou a spájíme. Nevadí, že se třeba nedotýkají, cín drží dobře a mezeru vyplní. Dejte ho radši víc, ale zase ne moc, aby se mohlo táhlo v kulise volně pohybovat. Pájejte spíš chvilkově, aby vám vlivem nahřátí zase nepovolil trn. Mě se to teda ještě nestalo, ale tak pro jistotu.

Vysvobodíme kinematiku ze spárů kolíčku a párátka a nyní už se dá říct, že máme vyhráno. Ověřte volnost pohybu a také případně poupravte zadní “Z” ohyby, aby se táhlo nekymácelo. Občas potřebuje kinematika trochu rozchodit.

Když se zdá že to funguje, natáhněte mezi trn a držáček pružinku. I při maximálním vychýlení by se měl trn volně vrátit do středové polohy. Tak. Teď si to celé zopákněte a složte i druhou kinematiku. Trn z té první uštípněte zhruba v půlce a využijte ho na stavbu kolegyně. Já si zatím dám pauzičku.

Cože? Už to máte? No tak tedy pokračujem v krasojízdě : ) Na řadu přijde umístění šachet pro spřáhlo. Tady už je dobré vědět, do jakého vozu kinematika přijde a jak vysoko bude nad temenem kolejnice. Plohu šachty vůči nárazníkům ukazuje obrázek v návodu, ale nebojte se toho, taková věda to zase není a většinou je to spíš o zkoušení než o matematických propočtech : ) Šachta se dá na trn připevnit pomocí dalších leptaných dílů, já ale volím cestu nejmenšího odporu a tou je vteřiňák.

Tak jste získali kinematiku s normovanou šachtou, do které můžete zacvaknout jakékoliv spřáhlo do šachty určené. Nejlépe v kinematikách obecně funguje nejnovější spřáhlo Tillig.

Ještě jeden tip: když vím, že podlaha vozu do kterého chci kinematiky dát je na obou koncích stejně vysoko, přilepím druhou šachtu bez měření. Udělám to tak, že do již hotové šachty zacvaknu pevnou spojku, na druhý konec spojky  zase šachtu, kápnu lepidlo a “přijedu” s druhým drnem, na který už se šachta chytne. Je důležité si hlídat vodorovnost spojky.

No a je to, stačí už jenom zakrátit trny a kinematiky vsadit pod vůz třeba na oboustranou izolepu (kdo se bojí definitivního přilepení) a po odskoušení zakápnout vteřiňákem. Celé soustrojí můžete lehce přestříkat černou barvou, funkčnost by to ovlivnit nemělo.

A to je celé tajemství. Omlouvám se, pokud jsem stavbu popsal moc složitě, věřte ale, že na tom nic není. Chce si to vyzkoušet a pak sami uvidíte. Není to nic, co by se doma za večer nedalo zmáknout a svojí práci to také zastane. Ctěl jsem ukázat především samotnou stavbu kinematiky (které jsem se sám nejvíc obával), umístění do vozu už není nic extra náročného. Zkrátka jestli máte trochu trpělivosti a páječku, můžete se do toho bez obav pustit a to za poloviční cenu oproti továrním výrobkům.