ČSD BRam – když MTB Vindoboně něco chybí

Vindoboně v TT od MTB chybí BRam. Moc zkratek, ale jednoduše – v našem měřítku, pokud chcete Vindobonu od MTBčka, chybí vůz s jídelním oddílem BRam, který prý MTB neplánuje. Na to ale existuje nová leptaná sada, aby se dal do soupravy dodělat s malým úsilím vzhledově shodný vůz.

Rozborku a základní činnosti na voze jsem absolvoval už u stavby vozu Bn, takže koukněte tam.

ČD Bn Bnp 054 053.2 Bn751 – devět oken z Vindobony u ČD

Jednoduše – vezmeme další Aam nebo Bam od MTB a jdeme řezat. Řezat do vozu za 2000 Kč je celkem “nová situace”, ale je potřeba to nedramatizovat – je to výlisek, jako každý jiný. Pokud chci dostat nutně model, který potřebuju, je potřeba přijmout oběti. MTB má v tomto výhodu, že dodává relativně stabilně, takže vozů bude snad dost. U takových Bmto Kuehn už dneska cena roste nad 3 tisíce (kolik že to stály? 750?) a tam by to bylo horší. Tak na to nemyslete, a brusku do ruky 🙂

Leptaná bočnice od dveří ke dveřím. Je potřeba si připravit prostor a zbavit se původních okenních sloupků.

Obtisky žluté a mřížky na střechu k tomu. Jeden dekl na střechu je vyřezaný z kartonu.

Vyznačil jsem si překrytí nové bočnice, zda bych nemohl ušetřit nějaký spojovací sloupek a fixkou jsem si okna obkreslil. Asi na 3 místech je možné zachovat cca 1-2 mm sloupek pro zvýšení pevnosti, což se může hodit.

Do Proxxona jsem nasadil řezací “karbokotouček”. Plast se spíš taví, než odřezává, ale jde to – jen to cuckuje.

Je vidět nechaný sloupek. U vozu Baim jsem sloupek nenechával žádný, bočnici jsem odřezal po celé délce oken, a problémy s pevností jsem nezaznamenal, takže příčku nevidím jako nutnou nechávat.

Dočištěno bruskou a pilníkem.

Je potřeba ubrat cca 0,5 mm nad i pod okny, aby se zevnitř dal vsadit pás s rámy oken – musí se to v tuto chvíli vyzkoušet.

To stejné u dveří – je dobré vzít to trochu víc, nebo se naopak dají zkrátit okenní rámečky nůžkami – jak kdo chce. V bočnici zůstávají zámky k pojezdu, takže budoucí secvakání bude bez problému a pevnost je stále dostatečná – přilepení leptu opět pomůže zpevnění.

Pak přichází klíčový moment – nalepit bočnici. Zpátky už to víceméně vzít nejde, nebo hodně špatně. Musí být jistota, že půjdou zevnitř vsadit rámy oken.

Na druhou stranu, vypadá to najednou perfektně. Lepím lepidlem B7000 a už tím lepím většinu věcí – hned fixuje, ale spoj je pohyblivý několik minut. Lepí všechny druhy materiálů, nemá bělavé výpary jako vteřiňák a opatlané díly jdou očistit – na spoustu aplikací skutečně ideální.

Ze strany chodby je to celkem běžný vůz. Všichni jsme zvyklí vídat BRam ze strany se zvýšenými okny – tím je typický. Ale na druhé straně má okna konvenční, jen s jinými rozestupy.

Vyzkoušeno v soupravě. Obrovská výhoda je, že jízdní vlastnosti se nemění a tím není potřeba riskovat, že vůz se bude v soupravě chovat jinak, než zbytek vozů.

Na střeše je opravdu hodně změn – větračky prostoru pro cestující jsou jiné, shodné s motorovými vozy. Takže skoro všechny původní větračky musí pryč a místo nich přijdou jakési “bedny” naohýbané z leptu. Nad prostorem kuchyně jsou pak zdvojeně 2 sady ventilátorů / odsávání. Tady bych upozornil na historický fakt č. 1 – původní vozy měly “asi” kulaté větráky i nad sporáky mezi okny – ale dnešní historický vůz má větračky obdélníkové. Budu dodávat pro jistotu oboje (pokud bych zapomněl dodat, klidně se připomeňte). Nad představkem je pak navíc kryt asi nádrže na vodu pro WC.

Všechna umístění nových větraček jsou součástí manuálu, takže i při stavbě budete mít představu, kam co patří.

Střecha musí být součástí úpravy, aby vynikla změna funkce vozu – hned to člověka trkne, že “aha, tady to bude asi jídelní vůz”.

Původní větračky odřezávám odlamovacím nožem a dobrousím do ztracena.

V této konfiguraci je vůz připravený na nástřik.

U stavebnice jsou samozřejmě leptané rámečky oken jako jeden kus. Jde s tím pracovat, protože kromě samotných rámů je zbytek plechu jen v poloviční síle (0,15 mm) a to jde stříhat i těmi nejmenšími nůžkami, zastřihávat, zkracovat atd. Takže když se nepovede dostatečně zabrousit původní bočnici, vždy lze sáhnout k zúžení pásu rámů oken nůžkami.

Ta “oblíbenější” strana kuchyně.

V základovce (sprejem). Začíná to vypadat jako BRam, že?

U polomáčenách vozů je slonová kost celkem logická první vrstva. U BRamu jsem o tom chvíli pochyboval, možná by byla lepší červená. Každý si musí rozhodnout, co bude lepší. Za mě krémová lepší – vymaskovat to půjde, a červená kryje na krémovou lépe, než obráceně. Ale kvůli červenému proužku nad okny bude potřeba dvojí maskování.

Pak tedy přijde na řadu červená – maskuju páskou Tamiya 6mm a to ve dvou řadách v prostoru okenního pásu – aby se daly stříknout oba červené pruhy najednou.

Výsledek připomíná nějaké prehistorické modely s červenými střechami.

Takže vymaskovat pod zbytkem žlábku a stříknout střechu šedivě.

Rámečky oken stříkám záladovkou a pak je přejedu stříbrnou fixou. Je to rychlé, funkční a snadné.

Začal jsem trochu předčasně obtiskovat, protože jsem zapomněl, že musím ještě přebarvit rám na černo.

Alespoň se můžete podívat, jak bude vypadat, když budete dělat vnitrostátní vůz. I současný historický vůz má rám červený. Nevypadá to špatně, ale pro soupravu Vindobony s černými rámy se to nehodí. Snažil jsem se v rámci celého vozu vytvořit vůz tak, aby sice odpovídal skutečnosti, ale aby i pasoval do soupravy ostatních vozů MTB. Proto jsou u přestavbových sad možná někde nějaká kompromisní řešení.

Horní pruh by se dal vytvořit i z obtisku, ale nechce se mi pasovat odstín na spodní část, tak jsem to radši nastříkal.

Prostor čelního přechodu je opět celý červený.

Černý rámový pruh jsem radši vytiskl jako obtisk (budu dodávat ke stavebnicím jako standard), je to čistá, rychlá práce, nemusí se zase nic maskovat a stříkat.

Tady bych upozornil na historický fakt č. 2 – podle výrobních fotek se mi zdá, že spodní rohy skříně nemají černý pruh, ale jsou červené. Protože ale MTB má černý pruh po celém obvodu rámu, zachoval jsem toto i u sebe v modelu, aby vůz pasoval do soupravy vzhledově.

K nátěrům – nadokenní červený proužek, zdá se, měly všechny vozy BRam – přeci jen v něm jsou umístěné žluté nápisy mezinárodního značení jídelního vozu. Celočervené dveře měly paradoxně jen vozy pro vnitrostátní provoz, stejně jako vozy Baim. Vozy mezinárodní (do Vindobony) měly dveře polomáčené stejně, jako zbytek skříně. Zachovaný historický vůz nemá černý podélník rámu, což neměly později ani vozy pro vnitrostátní provoz. Vozy pro vnitrostátní provoz měly jednodušší provedení rámových popisů a chyběl nápis ČSD nad označením čísla vozu. To dokládá např. foto z Parostroje. (Zdroj: https://www.parostroj.net/katalog/ov/formular.php3?ind=141)

Velkým unikátem v nátěru BRam je pak zachycený vnitrostátní BRam, jednak futuristickým písmem nápisu, jednak je zde kombinace černý podélník ale červený roh, a velmi zajímavé je zde zvýšení červených pruhů do úrovně oken kuchyně shora i zespodu, červená je vlastně vykousnutá a menší okna v tom trochu zanikají. Vůz nemá nadokenní mezinárodní nápisy. (Zdroj: https://www.vlaky.net/zeleznice/spravy/002400-SKODA-VAGONKA-Zacalo-to-ve-Studence-4/)

Pro BRam je potřeba doplnit nějaké bedny pod vůz, protože BRam jich má tolik, že téměř vyplňují všechno místo. Já je připravil z kartonu, slepí se z nich takové “Účko”.

Plně osazený vůz – a neříkám vůbec, že to přesně odpovídá.

Pohled na druhou stranu vozu.

Bedny natřené černě.

Rozeznat původní a nové bedny půjde pod vozem celkem složitě, takže to efekt splnilo dokonale.

Ještě jednou pohled. Přišlo mi, že je vhodnější otočit celý rám o 180 stupňů a skříň na něj osadit opačně, aby se spodek víc podobal skutečnosti – ale je to jen návrh, provedení nechám na každém. Zase tím otočím brzdový válec, ale mě jde spíš o to, aby vůz vypadal zespodu co nejvíc kompletní, než aby bylo vše přesně na svém místě.

Nové interiéry jsou z hladkého lakovaného kartonu, takže by měly působit (jako původní plastový interiér) jako přídržný díl s malým odporem pro pohyb jezdců kinematik.

Sestaveno. Je to jen kulisa – kdo tam potřebuje ubrusy a sporáky, doplní si v době osobního volna.

Protože obložení je z tmavého dřeva, stříknul jsem celý interiér červenohnědým základem.

Stolky jsem natřel stříbrnou fixou, aby to bylo rychle hotové. Sedačky jsou dotřené červeně, ale barevná odlišnost od podlahy je celkem zanedbatelná.

Jako vnitřek vozu to splňuje svůj účel naprosto dostatečně.

Pohled ze strany uličky.

Teď přichází na řadu ta nejrizikovější část – prohodit interiéry. Je každopádně velmi vhodné pracovat např. v uzavřené krabici, aby se nepoztrácely pružinky kinematik – neberte tuhle radu nadarmo, nejhorší se samozřejmě stane – pružinky vám vypadnou nad pracovním stolem, kde po hodinovém prohledání pracovního bordelu zjistíte, že pružinky skončily na zemi v koberci…

Kinematiky jsou držené dvěma pružinami, a ty jsou jen nasunuté na čepy a shora zajištěné právě jen interiérem. Při sundání interiéru pružinky snadno sjedou z čepů a odpadnou pryč. Nastaly mi už reálně 3 druhy scénářů.

1. Interiér nebyl lepený, ale hned při sundání interiéru některé pružinky vypadly.
2. Interiér byl docela fest lepený, takže při páčení samozřejmě nárazy uvolní pružinky a při odpadnutí interiéru letí pružinky kamkoliv.
3. Interiér byl chycený lepidlem jen lehce, a povedlo se mi sundat ho bez jediného rozpojení pružinek od čepů.

Řešení situací následovalo zhruba takto:

1. Pro pružinky jsem si vyříznul (např. odlamovacím nožem) ve válečcích malé klínky u jejich paty, aby pružinky samovolně nevyskakovaly. Jde použít i kapku lepidla, kam se očko pružinky trochu přimkne.
2. Pro druhý model jsem zkusil opět variantu klínků vyříznutých do válečků, ale jeden jsem si ulomil – následovalo odvrtání čepu a nahrazení malým vrutem – šlo by realizovat pro všechny 4 čepy v rámu, což by problém vyřešilo. Čepy na jezdci kinematiky jsou naštěstí pevnější a vydrží víc.
3. Pokud jsou pružinky na místě, přidržuju interiér a postupně šroubuji zpět původní šroubky. Hlavně nic nezkoušet, s ničím nehýbat, nedotýkat se kinematik – jakýkoliv pohyb vede k odpadnutí pružinek.

Když je hrozba zažehnaná, vruty se dotáhnou a je připraveno. Opravdu mi ty pružinky vypadly asi v 3 případech ze 4 a opravdu jsem je lovil, tak na to upozorňuju víckrát. Kde pak shánět pružinku, to netuším…

S bednami je už kuliasa pojezdu a interiéru kompletní a vypadá to velmi nadějně.

Z druhé strany.

Třeba na straně WC nemá smysl nic naznačovat, protože je vše za mléčným sklem. Kuchyně je zase za malými okny, které dovnitř nepustí moc světla.

Obtisknuto včetně černého pruhu na rámu. Nejprve nanáším černý pruh, nechám uschnout, a pak pokračuji žlutými popisky.

U obtisků opět pár poznámek – dnes má vůz “dvojky” vozové třídy u dveří. Ale ostatní vozy Vindobony je mají až na sloupku za prvním oknem. V tomto případě je to podle tovární fotky skutečně správně, ale určitě nedoporučuju obtiskovat a tvořit jen podle fotek současného historického vozu, pokud máte tu šanci.

Další užitčná rada – vždy na pravé straně boku je nápis “restaurační vůz” umístěný odsazeně od dveří – je to kvůli tomu, že v držáku tabulí byla směrová cedule a nápis musel být stále k přečetení.

Ve středu vozu je potřeba si vybrat číslo vozu. Vozy 000 – 004 byly mezinárodní, RIC, nápis ČSD, brzda DK-PR), vozy od 005 do 010 byly vnitrostátní bez RIC, brzda DK-P, nápis ČSD ?možná? nebyl.

Je to celkem děs – člověk si říká “jedny obtsiky jsou hned” a jak se do toho dostane, tak tam je tolik kombinací, že je problém vytvořit nějaký smysluplný aršík. Navíc pro široké rozmezí provozního období.

Po obtisknutí jsem skříň přestříkl matným lakem, vlepil zespodu rámečky oken (je jedno, jestli před lakem nebo po laku) a připravil jsem si fólii na zasklívání. Folii lepím zevnitř barvou na sklo. Není žádná ostuda lepit např. po dvou oknech postupně, já se snažím lepit v jednom kuse, protože to eliminuje množství možných problémových míst.

Následuje docvakání oken dveří (stačí jen ustřihnout nůžkami od zbytku výlisku a natlačit zpět), čelních oken přechodových dveří (nutno přilepit), přilepit zpět měchy, a nacvaknout zpět čirá čelní světla (nejsou lepená, takže jdou snadno vytlačit ven při rozebírání). Pak už můžu nacvaknout interiér s pojezdem a už to vypadá jako vůz.

U tohoto vozu jsem se skutečně rozhodl otočit pojezd – ale skříň MTB má výstupky tak, aby se směry nedaly prohodit (zaměnit), takže je potřeba ubrat jednu řadu zámečků na skříni (pořád vše drží bez problému pospolu).

Je možné ještě osadit obtisky štítků pod dveře, ale to už je tak jemné, že to vypouštím.

Střed rámu je potřeba pro ČSD verzi trošku sestříhat a seskládat, ale dá se inspirovat i ostatními vozy od MTB, určenými pro Vindobonu.

Je zde vidět prosvítání kartonových beden, ale to se dá vyřešit snadným zatmelením z vnitřní strany. V reálném životě to ale nijak neruší.

Madla je často potřeba zakrátit před nasunutím do skříně, fixuju kapičkou barvy na sklo.

Srovnání vozu BRam a Bam.

Odstíny téměř sedí, i když u BRam (RAL3003) vychází malinko světlšjí, ale pořád v rámci možností odpovídá. Obtisky jsou mnohem sytější než tamponprint.

První zapojení do soupravy Vindobony. Sedí to dokonale.

Ty drobné nepřesnosti jsou pořád neznatelné, až to pojede v soupravě po kolejišti.

Pohled na přechod vozů – podle toho, jak na fotce vytáhnu barvy, tak to není vůbec poznat.

Střecha vozu BRam.

Druhá strana. I tady to za mě zapadá do soupravy velmi dobře.

Když se k tomu přidají dva motoráky, je z toho hodně dlouhá souprava. Opět říkám, že jsem spíš přítel čtyřvozových Vindobon, než těch šestivozových.

Přejezd soupravy do Vraného. Díky obtiskům BRam v soupravě trošku víc svítí.

Finální produkční verze bude mít ještě několik malých úprav k zpřesnění bočnic, ale nic, co by bylo na fotkách znát.

Vůz v obležení svých kámošů ze Studénky.

Kromě vozů Aam a Bam je zde BRam, Btn754, Bn751 a Btn755.

Tímto jsem si celkem splnil svůj dávný sen, že bych chtěl mít vozy 053 (a odvozené). Konečně se mi to díky MTBčku povedlo ve větší míře, než jen 1-2 vozy.

Poslední věc k doplnění – mřížka na střechu a stupačky.

Stejná fotka – jiný model. Na střeše má všechny větráky kulaté. Ze stavebnice je možné vyrobit obě verze větráků.

Tím je vůz hotový. Jsem z výsledku nadšený. Víc času mi zabrala příprava podkladů a zjišťování odlišností, než samotná stavba.

I tak jsme vytvořil jakousi směsku originálu a současného historického vozu, ale spoustu věcí jsem se během stavby o vozech naučil a díky tomu jsem mohl postupně dotáhnout stavebnici k co nejlepšímu výsledku.

U mě poputujue především do vitríny jako sbírkový unikát, protože v páté epoše pro něj moc práce nemám. Ale komu chybí v soupravě Vindobony, tak teď má šanci jí dokompeltovat.

Stejným způsobem jsem si vyrobil i vůz Baim (velkoprostorový s 11-ti okny). Pro můj provoz jako ČD 053 Btn. Zde je jednodušší práce, že se nemusí nijak upravovat střecha.

A také vůz Bdt754 (056), což je rekonstruovaný BRam na velkoprostorový osobní vůz s prostorem pro jízdní kola. Kdo hledáte moderní přípojný vůz v novém laku, který se dožil i Najbrtu, je tento vůz ideální. Má stále lámací dveře, ale jinak je to moderna. Hodí se do souprav s 854, 842 nebo jako mix se staršími vozy.

Všechy upravené vozy na závěr pohromadě. Je to slušná smečka a dá se z toho už sestavit několik zajímavých souprav najednou. Když vezmu, že motorový rychlík je motorák + 1 vůz, tak i dost motorových rychlíků pro malá kolejiště 🙂

Během dubna bude ještě 054 s předsuvnými dveřmi, kde se bude bočnice zakončovat až u rohů skříně. O tom zase příště, ale mohlo by to být super 🙂

Leptanou sadu můžete zakoupit na e-shopu MojeTT.cz >>>