Recenzní tupláček – Habbillnss + Laaeks

“…nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo!”

“Chceš říct, soudruhu kapitáne…?!”

“No jó, dvě dávky!”

Vypůjčil jsem si tuhle hlášku z filmu Pelíšky (stejně jako jedno skvělé rádio), protože nejlépe vystihuje to, co se vám právě chystám předložit. Na co psát dva články, vymýšlet dva nadpisy a nevím co ještě všechno, když se to hravě vejde do jednoho?

O čem že tedy bude řeč? Rozhodl jsem se trochu rozčeřit stojaté vody svého vozového parku a pořídit nějakou novinku. Sice se nejedná o novinku na slovo vzatou, oba vozy jsou v prodeji už pěknou dobu, ale to víte, černá mračna finanční krize se stahují i nad modeláři : ) Vagonky jsem koupil v pražské prodejně Pragomodel, kde je měli skladem a ještě za dobrou cenu. Svůj zrak jsem zaměřil (napřed to chtělo vyleštit brejle) na dva sympatické vagonky od firmy Tillig. Takže se pohodlně usaďte, prezentace začíná.

První na mušku vezmeme třeba Habbillnss. Vůz je podle výrobce ztvárněn v provedení V epochy, o čemž svědčí i velké logo ČD na obou bocích, dá se ale provozovat samozřejmě i v současné  VI epoše. Ani nějak nevím proč jsem koupil právě tenhle model, nějak mi padnul do oka a tak ho mám doma. Zabalen je do papírové krabičky s průhledným okénkem a uložen je v přesném polystyrenovém lůžku ještě obalen ochrannou fólií.

Lůžko je pro vagon trochu těsné, doporučuji výstupky u čel vozu trochu zmáčknout, aby jste vagon z krabičky opakovaně zbytečně nepáčili. Pak je důležité po doplnění detailů dbát také na správné umístění vozu v lůžku, vybrání pro kolo ruční brzdy je totiž jen na jedné straně a při opačném uložení by se kolo ulomilo.

U modelu je přiložen sáček s doplňky. Všechny jsou v patřičné barvě.

Vůz je vybalen a dáme se tedy do zkoumání. Délka přes nárazníky činí úctyhodných 194 milimetrů, je to tedy nejdelší (alespoň co vím) nákladní vagon, jaký můžete v “téčku” sehnat. Váha činí 57 gramů, což by tak zhruba mělo odpvídat normě. Z výroby má vagon nová spřáhla v šachtě s kinematikou a kovová kola, prostě všechny ty moderní prvky a výdobytky současných modelů.

Čelo je pěkně plastické, už z výroby jsou dosazeny páčky odsouvání bočnic.

Zde se hodí uvést na pravou míru jak je to se zpracováním vozu oproti skutečnosti. Jedná se sice o model ryze českého vozu, je to ale řešeno přetištěním německého vozu. Naštěstí si jsou obě předlohy dosti podobné, a tak to není zase taková překážka. Největší odlišností od skutečných českých vozů je absence podélných prolisů na bočnicích. Mě to ale zase tolik nevadí, v těchhle vozech se dá přepravovat vpodstatě všechno a k vidění jsou i na manipuláčcích za Kocourem, kryťák se prostě vždycky hodí.

Povrchová ůprava je bezchybná, ať už se jedná o nástřik matně hnědé a metalické barvy nebo vícebarevný potisk.

Detail Loga ČD. Tisk je perfektní a přesně kopíruje nerovnosti povrchu bočnic. Zpracování detailů je jemné a kvalitní.

Popisky na rámu…  Přestavovače si budu muset natřít sám. Aspoň bude nějaká sranda.

Kvalitní povrchová úprava a bohatý potisk tento nikterak členitý vagon hodně zatraktivnňuje.

A vůz na kolejích. Působí opravdu dobře a v soupravě ho rozhodně nepřehlédnete.

Jak už bylo řečeno, k modelu obdržíte i sadu dolepovacích detailů. Tady je opravdu na místě slovo “dolepovací”, protže doplňky v připravených otvorech samy nedrží. Zde bych se pozastavil nad vhodností tohoto řešení, protože je možné, že si model koupí i nějaký sběratel, čili nemodelář a tak by mu přesné nanesení lepidla na pekelně malé plošky mohlo dělat problémy.

Vagonek se dá vyšperkovat kolečky ruční brzdy, madly posunovače, tažným hákem a hadicemi brzdového potrubí (pouze pokud chcete model do viríny, v provozu brání výkyvu spřáhla).

Madla a hadice vám zbydou, použijete je jen po dvou a v rámečcích jich je daleko víc.

Čelo s madlem. Ve skutečnosti jsou i na čelech popisky, model je nemá. Kdo se chce skutečně vyřádit, může stupačku posunovače natřít barvou bočnic.

Spodek vozu je také pěkně propracovaný, v provozu ho však moc vidět není : )

Podvozek Y25. Uložení skříně na podvozcích je tříbodové, díky tomu se jeden podvozek nenatáčí do oblouků zcela volně, v provozu to ale potíže nedělá. Dvojkolí jsou uložená přímo v plastu, který je ale dost odolný. Také je fakt, že tyhle dvojkolí jsem ještě na žádném modelu neviděl. Mají jakoby krupičkový povrch a z bočního pohledu tenkou obruč.

A jak pracuje kinematika u takového dlouhána? Pro ilustraci spojení s klasickým Es na rovině.

V oblouku R 310 už  nevypadá vůz tak fajnově, pořád ale žádná hrůza…

…vybočení je výraznější, není ale aspoň vidět druhá kolej : )

A detail spojení v oblouku. Ještě bych zmínil, že vagon nejede úplně volně, chce to do něj trochu popostrčit, ale v provozu opět nepostřehnutelné. Provoz je možný i na ostřejších plechových R 286 obloucích.

Takže vagon bych já zhodnotil rozhodně kladně. Volná klidná jízda, dobré spřahování a funkce kinematiky, perfektní povrchovka. Být model zpracovaný podle českého vzoru, není vůbec co vytknout. Snad jen nutnost použití lepidla na dosazování doplňků

A plynule přejdeme ke kapitole druhé, totiž dvouvozové jednotce na přepravu automobilů Laaeks. Tu už jsem měl v hledáčku dlouho. Vůz se vyrábí v celé škále epoch a provozovatelů, takže je z čeho vybírat. K dispozici jsou české varianty PP ČSD a Laaeks ČD. Já zvolil možnost druhou.

Z hlediska zabalení modelu platí to samé jako u vozu Habbillnss. Polystyrenová vložka je lepší, vagon v ní sedí volně, avšak bez vůle.

Krom sady doplňků je tentokrát přiložen i průvodní list s textem (německým) o předloze i modelu a srozumitelnými nákresy rozmístění dílů.

Tenhle vagonek už své předloze odpovídá víc, a to proto, že se u nás vyráběl podle německé dokumentace. Pár odlišností tu ale stejně je. V zábradlí spodního ptra jsou navíc některé plechy, v pozdějším období provozu byly zesilovány podpěry horních pater blíž středu jednotky. Opět ale nic zásadně se příčícího realitě.

Tak a je to venku! Zase se vydáme na podrobnější průzkum. Vůz (nebo spíše vozy) představují v provozu trvale nakrátko spojenou jednotku v majetku Škody auto Mladá Boleslav. Zpracování odpovídá V/VI epoše.

Povrch je tentokrát spíše polomatný. Popisků je spousta a drtivá většina je bez poroblémů čitelná.

Přestavovače opět nenatřené…

…a na čelnících kulaté nárazníky. Ty už dávno vyšly z módy, dneska frčí hranaté a tak pokud chcete být IN, doporučuji jejich výměnu.

To jsou ale všechny nedostatky, vůz je jinak velice pěkný. Všechny díly jsou vylisovány velice čistě a ani na zábradlí nenajdete žádné otřepy. Spodní pojezdovou plochu tvoří leptaný plech (v matné barvé) s precizní imitací krablovaného plechu. Pod ním je zřejmě ukryto i závaží.

Model tak má při délce přes nárazníky 199 milimetrů hmotnost kolem 40 gramů. Ta se dá ještě ovlivnit použitím nákladu.

Popisky jsou zde opravdu povedené, SKOTR znamená Škoda Transport. Pouze na některých těžko přístupných místech potisk trochu ujíždí, při běžném pohledu si toho ale nejde všimnout.

Pohled zespodu prozrazuje jak je řešeno spojení obou sekcí. Na koncích zamozřejmě nové spřáhlo v šachtě s kinematikou…

…a vprostřed taktéž kinematika s šachtami, tentokrát ale s pevnou spojkou. Spojka i trny kinematik jsou z dostatečně houževnatého plastu, takže nějaké zlomení jen tak nehrozí.

Další vychytávkou modelu je, že stejně jako ve skutečnosti můžete vrchní patra sklápět, spouštět, nebo úplně odebrat. Stačí jen trochu rozevřít boky od sebe aby se uvolnily zámky. Můžete pak vytvořit zajímavou scénu někde u nakládací rampy.

V krabičce je krom vagonku i obsáhlý pytlík s doplňky. Jsou to kola ruční brzdy, stupačky, čelní můstky, zarážky nákladu a brzdové zdrže. Zase platí, že bez lepení detaily nedrží v připravených otvorech. Nic není v sadě navíc, takže bacha na poztrácení. Opravdu nemilé je honit po pokoji půl hodiny kolečko ruční brzdy jako vzteklej aby jste nakonec zjistili že vám spadlo do kapsy…

Dosazené brzdy. Docela mě zarazilo, že je výrobce vyhodnotil jako nepovinný detail a dosazení nechává na vás. Ne každý je schopen čistě lepit i na těžce přístupných místech a tohle považuji za věc, která by na modelu měla být už ve fabrice. Dost to nechápu, je to jako u V100, kde profi verze stojí dvakrát tolik co “startka”, přitom je jen více potištěná a nabarvená, a zbytek je opět řešen dolepovacími detaily. Že by vylisování deseti minirámečků (nekteré jsou tam dvakrát) stálo 1500?

Ale to jsem odskočil. Doplňky dosazeny krom stupaček, ty přijdou až do ostrého provozu. Zaujme netradičně umístěná ruční brzda. Co sada detailů neobsahuje, jsou tažné háky. I když na čelnících jsou pro ně otvory, nejsou kresleny ani v návodu, takže nejde jen o chybu nabalení sáčku.

Do každého spodního patra přijdou vložit dvě větší “H” zarážky, do vrchních pater tři menší.

Vagon na kolejích vypadá víc než dobře, a ještě lépe se na nich chová. Jízda je pěkně volná (dvojkolí uložená v odolném plastu) a ani protioblouky R 286 nedělají problémy jak při tažení, tak při tlačení.

Vagon je hodně členitý a oko se má na co upnout. S nákladem automobilů odpovídajících epoše vyloženě pastva pro oči.

A opět spřahovací testy, rovinka a uhlák Es v akci…

…a R 310. Vůz je dost krátký a v obloucích tolik nevybočuje, hodí se tedy i na menší kolejiště.

Spojení jednotky v oblouku. Nárazníky ani plošinky si nijak nevadí.

A čela s běžným spřáhlem.

No a protože mi to nedalo, dosadil jsem na vagon i stupačky. Na každý bok přijdou tři a vagonku to jenom přidá. Stupačky se nakonec lepit nemusí, drážky do kterých přijdou jsou docela těsné. Montáž vyžaduje chirurgickou součinnost dvou pinzet : )

Vagon se pomalu chystá vyrazit na první nakládku a já pomalu začínám šetřit na další. Model je totiž opravdu zdařilý a když si člověk vezme, že jde vlastně o dva vozy, není ani cena tak hrozná.

Získal jsem tedy typické současné vozy, ze kterých mám opravdu radost. Zpracování je opravdu na současné úrovni a nebýt drobných “ale”, na která jsme si už u Tilliga tak trochu zvykli, není co vytknout.

Pokud tedy s koupí váháte, moje rada zní: “kupte!” První vagon Habbillnss je  totiž díky své univerzálnosti téměř podmínkou, a ten druhý je tak roztomilý, že mu nejde odolat : )